Recenze The Sinking City - Pátrání v hlubinách šílenství

Dílo mistra a jednoho z otců mysteriózního hororu H. P. Lovecrafta se k nám s určitou pravidelností stále vrací ve videoherní podobě. Rozsáhlá Lovecraftova tvorba se promítla do mnoha dnes už takřka kultovních her, jako je vynikající Bloodborne nebo vám možná neznámé, přesto svou neskutečně silnou atmosférou proslulé Call of Cthulhu: Dark Corners of The Earth.

Mnoha titulům se ovšem bohužel takového úspěchu nepodařilo dosáhnout a jednoduše nedosahovaly kvalit knižní předlohy. Nedávné Call of Cthulhu toho budiž příkladem. Hra sice oplývala hutnou atmosférou, ale příběhu a jednotlivým postavám chyběla jiskra. Vše bylo jaksi ploché a jednotlivé prvky do sebe sice zapadaly, ovšem velice křečovitě. I proto jsme my, fanoušci Lovecrafta, prostě chtěli a čekali více.

Pokud jste snad nyní napjatě očekávali tvrzení, že The Sinking City je TA vymodlená adaptace Lovecraftova chapadlovitého vesmíru, musím vás zklamat. Pro uklidnění - v žádném případě se nejedná o špatnou hru. Ale celý titul si mohl vést mnohem lépe, jelikož celkově působí jaksi... rozpačitě.

• Vychází na: PC, PlayStation 4 (recenzovaná verze), Xbox One
• Datum vydání: 27. června 2019
• Žánr: akční adventura
• Česká lokalizace: ano (české titulky, kromě verze na Xbox One)

Soukromé očko

Začněme tím nejlepším, co The Sinking City nabízí - příběhem. Zde si hra oproti konkurenčnímu Call of Cthulhu o něco polepšila a nabízí zajímavou, větvící se zápletku s několika možnými konci. A aby také ne, když na hře pracovali ostřílení Frogwares, tvůrci skvělých detektivek ze světa Sherlocka Holmese.

Hra vás staví do role Charlese Reeda, soukromého detektiva majícího za úkol prošetřit tajemné jevy provázející náhlou záplavu města Oakmont. Mimo to chce Charles zjistit původ svých zvláštních vidin a důvod, proč je jimi přitahován právě sem.

Samotný děj se skládá z několika případů navzájem propojených příběhovou linkou, kterou postupně odhalujete pomocí nových stop, důkazů a rozhovorů. Při svém pátrání tak potkáte mnoho podivných, ale zajímavých charakterů, které se ovšem často nevyhnou jisté šablonovitosti. Posuďte sami - povýšená aristokracie, která potřebuje vaši pomoc. Zmutovaní rybolidé bojující s „normálními“ občany. Tajné sekty rozeseté všude po městě. Tohle všechno jsme už přece někde viděli, že?

Sinking City naštěstí dělá věci i jinak a nebojí se vás často překvapit nějakou podlou drobností. Přeci jenom - kdo by čekal, že v rodinném sídle najde sklep připravený na satanistický obřad?

I postavy často jednají jinak, než byste čekali. Tomu napomáhá i solidní dialogový systém, který vám tu a tam dá možnost výběru. Případný konflikt tedy samozřejmě můžete řešit agresí, ale proč nevyjednávat? Takových situací je sice pomálu, ale rozhodně potěší, že příběhové volby tu nejsou jenom pro okrasu a mají určité následky. Na druhou stranu se ale rozhodně nevyhnete dojmu, že tvůrci mohli dialogy více propracovat a zvýšit jejich dopad na příběh.

Ty, kdož v Paláci přebýváš...

Největší zbraní každého detektiva ovšem není plně nabitá zbraň, nýbrž bystrá mysl. Své by mohl vyprávět i Charles, který k řešení případů používá tzv. Třetí oko. Pomocí jeho aktivace, kterou vám hra sama zahlásí tichým zazvoněním, vidíte více než běžní lidé, a dostanete se i na místa skrytá temnou magií. To ale není vše.

Frogwares si po vzoru mnoha detektivek vypůjčili hrátky s časem, a tak vás vaše pátrání zavede i do minulosti obětí a pachatelů. Tu můžete prozkoumat ve speciální dimenzi, která slouží jako jakýsi vhled do nejbližších událostí, které se odehrály na daném místě činu. Vše probíhá tak, že si nejdříve vyslechnete střípky jednotlivých rozhovorů nebo činů a poté musíte vše poskládat dohromady. Minihra celkově není těžká a spíše než o výzvu se jedná o atraktivní doplnění celkového příběhu.

Dalším zajímavým a vcelku zábavným prvkem, který hra nabízí, je způsob vašeho pátrání. Stopy, které sesbíráte, se ukládají do vašeho Paměťového paláce, ve kterém probíhá veškerá další dedukce. Ta se dále větví podle toho, jak jednotlivé stopy kombinujete mezi sebou. To ale znamená, že ne všechny dedukce musí být stejné a ne všechny závěry správné. Tím pádem i klíčové dedukce mohou vést k jiným příběhovým vyústěním, která časem nelze zvrátit.

Jak ale najít ty menší stopy? Hra vám vyloženě neřekne, kde je hledat, ale naštěstí vás okatě navádí, kam se vydat pro nápovědy. Lokální policejní archivy, knihovna, nemocnice a radnice vám jsou naštěstí plně k dispozici, a proto není problém najít potřebné informace z dílčích stop. Ovšem pozor - archivy nemůžete prohledávat s každou nalezenou stopou! Musíte najít tu správnou (obvykle bývá označená náležitým symbolem) a z dostupných informací nastavit tři příslušné parametry jako jsou datum narození, okruh občanů nebo bydliště.

Samotné pátrání je na hře nejzábavnější a vlastně i nejnapínavější, povážím-li fakt, že jsem si párkrát nebyl jistý, jestli jsem učinil správné závěry. Ze začátku mě snad jen trochu mrzelo neustálé hledání místa činu mezi změtí oakmontských ulic, ale na tento prvek se dá zvyknout.

Bohužel si teď ale po několika optimističtěji laděných odstavcích neodpustím rýpnutí do rozhodnutí Frogwares, které celou hru doslova táhne ke dnu. Proč proboha The Sinking City působí jako nedotažený open world? A proč se vlastně tvůrci rozhodli pro to hru umístit na obří mapu, která působí jen jako mrtvá kulisa?

Není všechno zlato...

Celkově se mi design Oakmontu líbí a nemám s ním problém. Nehorázně mě ale dopaluje fakt, že hra s takovým potenciálem šla cestou otevřeného světa, aniž by se tvůrci očividně nějak významněji snažili zamyslet nad tím, jaké následky to bude mít.

Předně je ve městě žalostně málo obyvatel, pokud nepočítám rozlehlé davy, které s oblibou nahodile vyskakují ze země. Ale o tom až později. Je tu sice několik výborně nadabovaných postav, jejichž příběh vás dozajista zaujme, ale to je bohužel málo v porovnání s ulicemi často zejícími prázdnotou. Na začátku by se sice mohlo zdát, že to nevadí, ale místa jako oakmontská univerzita nebo Rybí trh by měla tepat životem, což se prostě neděje.

To samé platí i pro nepřátele. Frogwares se při jejich designu mohli daleko více vyřádit, a to jak po vzhledové, tak pohybové stránce. Většina monster, která tu mimochodem spočítáte na prstech jedné ruky, působí minimálně genericky a spíše než výzvu představují otravný problém, který brzdí váš postup hrou. A aby toho nebylo málo, najdete tu i jeden hodně otravný bossfight, který trvá celkem dlouhou dobu.

K soubojovému systému mám také výhrady. Z nějakého důvodu si autoři usmysleli, že kameru umístí za rameno hlavního hrdiny v takovém úhlu, ze kterého se nedá rozumně mířit. Zbraně, které se skládají z poněkud klasičtější sady puška-revolver-pistole-samopal, navíc nepůsobí realisticky a dojem ze samotné střelby tak mohu označit maximálně za uspokojivý.

Ničemu nepomáhá ani snaha autorů o následování současných trendů, a tak se do Sinking City bohužel dostal i systém craftování a RPG prvky. Což o to, on ten crafting není zase tak špatný, jelikož vás nedostatek surovin tlačí k tomu, abyste byli pekelně přesní a šetřili lékárničkami, ale zdejší verze vylepšování schopností pomocí zkušenostních bodů působí jen jako zbytečná zátěž navíc.

Nejčastěji vám tu ale bude škodit absence tlačítka pro skok, a to především v momentech, kdy se chcete dostat na loďku, s jejíž pomocí můžete přeplout zatopené části města. Nejvíce vás ale lezení po překážkách a výskoky potrápí v potápěcích pasážích, které si nakonec Frogwares mohli klidně odpustit.

Nedovedu si vysvětlit, jak se tvůrcům podařilo tolik pokazit tak skvělý prvek, jakým jsou právě podmořské pasáže, ale stalo se. Ve vodě jste až zoufale pomalí, slova jako hybnost nebo rychlost absolutně neexistují a souboje se zdejším jedním - ano, JEDNÍM - monstrem působí naprosto marně. Jako by vás zdejší vody nemohly děsit třeba jen absolutní temnotou. Nebo tichem protkaným tajemnými zvuky moře. Vše se dalo řešit naprosto jinak a lépe.

Třpytivá pečeť

Nyní se dostáváme ke grafické a technické stránce The Sinking City. A ani zde pro vás nemám zrovna dobré zprávy. Na jednu stranu si titul umí skvěle pohrát s nasvícením a představuje fantastickou hru světla a stínu. Při bližším pohledu ale zjistíte, že hra nevypadá tak skvěle, jak se tváří. Jistěže ty největší pamětihodnosti města vypadají obstojně, ale ostatní budovy na tom tak dobře nejsou. Jako by zdejší architektura postrádala hloubku. Jakousi propracovanost. To samé lze říci i o postavách. Charles, Throghmorton, Blackwood a další působí realisticky, ale většina ostatních obyvatel Oakmontu by si ještě zasloužila péči, protože ve svém současném stavu působí velice nedodělaným až nepříjemně plastickým dojmem.

K tomu se vztahují i chudé, často bezvýrazné obličejové animace, které mi přišly mírně mimo asynchronní. Postavy prostě nedovedly vyjádřit emoce adekvátně k tomu, co zrovna říkaly. Pro příklad: zpráva o ztrátě syna byla kontrována jen pochybně zvednutým obočím.

I cut-scény, kterých tu nenajdete tolik, kolik si jich hra tohoto formátu zaslouží, nepůsobí hezky. Sice vypadají lépe než samotná hra, ale v nich pro změnu nesedí střihy a filmeček na konci hry je tak krátký, že bych ho snad klidně vynechal.

Nyní se tedy konečně dostávám k nejhoršímu problému The Sinking City. A tím je bezpochyby jeho technický stav, který bych označil za katastrofální. Ještě jsem nezažil, aby mi hra na PlayStationu dvakrát spadla a zároveň poškodila předchozí uložené pozice (naštěstí má hra dobře nastavené automatické ukládání, díky čemuž jsem titul zdárně dohrál až do konce). Připočtěte si delší načítací časy, které jsou způsobeny špatnou optimalizací a zvoleným enginem. Frogwares se rozhodli pro Unreal čtvrté generace, což zřejmě nebyl úplně dobrý krok. The Sinking City navíc trápí podobné chyby jako kdysi Assassin's Creed Unity. Počítejte tedy se záseky, vyskakujícími objekty a náhlými pády snímků za sekundu. Celé to tedy působí tak, že hře mohlo být věnováno daleko více času, aby nejen vypadala, ale hlavně běžela lépe.

Volání kultu

Popravdě jsem si i přes mnoho neduhů sužujících The Sinking City hru celkem užil. Sice se po grafické a technické stránce jedná o vpravdě otřesný zážitek, ale příběh nabízí mnoho zajímavých pasáží, které navíc rozšiřují nepovinné případy, za které můžete jako bonus získat další oblečení obohacující Charlesův šatník.

Samozřejmě se nabízí otázka, nakolik se hra kvalitativně přiblížila jejím předchůdcům a knižním předlohám. The Sinking City rozhodně není tím nejlepším zpracováním, ale s danou látkou pracuje citlivě a do jisté míry i obratně. Fakticky všechno, co od Cthulhu čekáme, tu je - tajemné kulty, chapadláci, šílenství, děsivé zjevy, moře. Jen tomu zase něco schází...

Tentokrát to ale není tajemný a napínavý příběh, nýbrž nejistá rozhodnutí autorů, kteří se raději než cestou otevřeného světa měli vydat poctivě vyšlapanou stezkou osvědčené filmovější pátračky bez příkras.

Snad se příští videoherní adaptace inspirovaná mytologií Cthulhu povede o něco více.

Hru můžete koupit v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.