Star Wars: The Force Unleashed II - nelogické záležitosti

Řekněme si to na rovinu. První The Force Unleashed byla obyčejná, hratelnostně ničím výjimečná rubačka, která sice skvěle podala využití vesmírné Síly, ale jinak nic, co by stálo za vzpomínání. Nicméně, šlo o zajímavou výplň mezi filmovou episodou III a IV, a i když hra neskončila nijak zvlášť otevřeně, přesto tu máme pokračování.

Je to vůbec potřeba?

Záleží na tom, co od hry čekáte. Pokud jste stejně jako my fanoušci Star Wars, asi vás budeme muset trochu zklamat, protože vás během hraní může potkat nejedna nelogická záležitost, ale jedno po druhém.

Jako vždy bude nejlepší začít příběhem. Neradi spoilujeme, ale tentokrát se nedá nic dělat. První díl skončil tak, že Starkiller, tajný učedník Dartha Vadera, zemřel. Kdy, kde a jak, to nebudeme rozpitvávat. Hlavní je, že i přes jeho skon za něj hrajeme znovu. Tentokrát však pouze za jeho klon, protože Darth Vader si prostě nedá pokoj a mrtvého Starkillera naklonoval na planetě Kamino (kdo viděl Klony Útočí, ví, o co jde). V našem hrdinovi však zůstalo mnoho pocitů, včetně lásky k pilotce Juno Eclipse. To ale nezapadá do Vaderových plánů, přece jen chtěl mít dokonalého zabijáka a ne klon, co se honí za minulostí původního Starkillera. A jak známo, Vader neodpouští, a tak musí náš klon zdrhnout, najít Juno a zjistit, co je vůbec zač. Zanedlouho vyhledá svého starého učitele, jediského generála Kotu, ale všechno se brzo zkomplikuje díky nasazení námezdního lovce Boby Fetta.

Uznáváme, kostra příběhu je celkem fajn, bohužel finální provedení už zas takový zázrak není. Sice předem víme, do čeho jdeme a kvůli čemu to všechno děláme, ale příběh je podřízen zběsilé hratelnosti, a to má bohužel za následek tunu nelogických chvil, které se fandům Star Wars nemusejí líbit. My jsme je sice jakž takž přecházeli, ale i tak se v tomto ohledu tvůrci moc nevyznamenali, což je ohromná škoda. Jak je sakra možné, že si hlavní hrdina najednou z ničeho nic vzpomene na Dagobah a tam sídlícího mistra Yodu, když o úkrytu jednoho z největších Jediů v historii neví skoro nikdo, včetně původního Starkillera? A jak je možné, že při následné návštěvě Yoda sedí jako pecka, prohodí maximálně pár slov a vůbec mu není divné, co na Dagobah Starkiller dělá? Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna, ale prostě a jednoduše, příběh je sice vymyšlen docela dobře, ale při jeho realizaci LucasArts pěkně narazili. A to jim neodpustíme. Aspoň že se povedly cut-scény, které považujeme za slušný nadprůměr.

Síla je s námi

Výše jsme zmínili, že je všechno podřízeno hratelnosti, takže se jí teď budeme chvíli věnovat. V TFUII nás čeká prakticky totéž, co v jedničce, kdy se Starkillerem běháme po různých koridorech a s pomocí tentokrát dvou světelných mečů zabíjíme tuny nepřátel. Ať už jde o klasické Stormtroopery, roboty, nebo sithské učedníky (další kravina v rámci SW universa), vždycky jde o to sejmout vše, co se pohne a pak jít o kus dál, kde se proces opakuje. V zásadě tak jde o hratelnost hodnou těch primitivnějších jedinců, ale ve skutečnosti je to náramná zábava. Tentokrát má totiž Strakiller už od začátku neuvěřitelnou moc, a i když to někomu může vadit, nám to naopak sedlo. A navíc, pokud člověk hraje na vyšší obtížnost, tak Stormtroopeři sice pořád zůstanou jen prostředek na zpomalení, ale právě roboti začínají být parádní výzva. A pokud je dostatečně zraníme, dostaneme možnost pomocí sekvencí různých kláves efektivně nepřítele dodělat. Bohužel, při hraní PC verze jsme si díky tomu po čase připadali jako idioti, takže jedna rada: Při prvních pár pokusech je to určitě zábavné, ale po delším hraní se vykašlete na sekvenční dodělávání tužších nepřátel, stačí po nich párkrát seknout a vyjde to nastejno. Ale pokud pomineme to, že z nás díky „šipkované“ převzaté z konzolí dělají tvůrci blbce, působí i na PC samotný boj fantasticky. Komba za pomoci dvou mečů prostě zklamat nemůžou a my si ta složitější komba užívali.

I tentokrát nás čekají občasné souboje s bossy, jen jich je mnohem míň. Kupodivu nám to docela sedne, díky tomu je hra svižnější a lépe odsýpá, ale i tady si musíme postěžovat na jednu věc, a to finální souboj. Jasně, Zing už zase plive jeden spoiler za druhým, ale věřte nám, stejně hned po zapnutí hry pochopíte, že na konci budete bojovat s Darth Vaderem. My se na finální fight neuvěřitelně těšili, ale nakonec nás čekalo zklamání. Poslední fáze boje je sice úžasná, ale většina duelu působí tak nějak prkenně. Vader se totiž chová jako pěkný posera. Takže nejen, že scénáristi udělali z mistra Yody nemohoucího důchodce (což jste asi pochopili při našem remcání o nelogičnostech příběhu), ale ještě udělali z Dartha Vadera, nejmocnějšího Sitha všech dob, naprostého vola, který neumí pořádně bojovat. Víc už nebudeme prozrazovat, jenom jsme vás chtěli varovat.

Tak co, jsou tu aspoň nějaké změny?

Za inovace teoreticky můžeme považovat zmiňované roboty a mechy, jež nám často lezou do cesty, ale s jejich obdobou jsme se setkali už v jedničce, takže to nepočítáme a jediné pořádné inovace jsou tak pouze nová komba a hlavně pár pasáží, kdy se Starkillerem padáme k zemi a přitom srážíme z cesty letící překážky. Opět to působí jako blbina, ale když padáte vstříc povrchu Kamina, obraz zatemňuje déšť a vedle vás padá hořící vrak obrovské povstalecké lodi, tak vám prostě chtě nechtě spadne čelist a vy jen nevěřícně zíráte. Tuhle scénu mimochodem považujeme za vůbec nejlepší okamžik hry a tentokrát musíme vývojářům zatleskat.

The Force Unleashed II však neobsahuje pouze příběhovou kampaň, ale i challange, jež spočívají např. v získání jediského holokronu a následného návratu na výchozí pozici, trénink všech možných komb a útoků, obrana proti hordám nepřátel atd. Výsledky těchto výzev, prezentované formou medailí, si navíc každý můžete poměřovat online s jinými hráči. Fajn oživení a prodloužení herní doby, ale my bychom spíš uvítali multiplayer, nebo aspoň co-op.

Moc a síla audiovizuální stránky

Jestli musíme ještě něco pochválit, je to určitě grafika. Celá hra vypadá parádně, hlavně tedy herní prostředí, obzvlášť planety Kamino a Cato Neimoidia. Ani hudba a ozvučení nezklamaly, Stormtroopeři každou chvíli řvou rozkazy, jež záhy přeruší svištění světelných mečů a soundtrack tvoří jak skladby známé ze všech filmových episod, tak i pár nových melodií stvořených přímo pro hru, a rozhodně jde o zajímavé kousky. I v tomto případě tak v LucasArts odvedli dobrou práci.

Všichni nepřátelé poraženi

Napoprvé nám sice The Force Unleashed II vyrazil dech, ale v porovnání s prvním dílem si uvědomujeme, že hra zas tak zázračná není. Naštval nás hlavně nedomyšlený a neuvěřitelně osekaný příběh, který z pár legendárních postav udělal nemohoucí kretény, a také minimum pořádných inovací. Ale na druhou stranu, hra je především mlátička v roli neuvěřitelně silného hrdiny, a v tom rozhodně nezklamala. K dobru ještě přičítáme, že PC verze má sice docela vysoké nároky, ale zase běží mnohem plynuleji, než první díl (o něm se to nedalo říct ani ve srandě). Zkrátka hra je to dobrá, splnila většinu očekávání, ale já jako kovaný Star Wars fanda i přes to všechno cítím trochu zklamání.