Recenze Subnautica: Below Zero

Už tomu bude pomalu sedm let, co do herního světa dorazil pozoruhodný a skvělý survival s názvem Subnautica. Hra, která dokázala hráčům ukázat, jak může být oceán krásný, ale zároveň znepokojivě děsivý. Ano, tato hra se skutečně zapsala do srdcí mnoha hráčů a není proto divu, že spousta z nich volala po pokračování. A ono skutečně přišlo. Tropický ráj se přeměnil v arktické peklo, čumíci už nejsou nejroztomilejším stvořením ve hře, ale leviathan je pořád ta největší „potvora“. Řeč je o Subnautice: Below Zero. Předem na sebe musím prozradit, že jsem nehrál early access. Přesto jsem pár videí z předběžného přístupu viděl a trochu se obával jedné věci, a to většího zastoupení pevniny, neboť moře je přece to, díky čemu je Subnautica tak skvělá. Má zvědavost ovšem byla silnější než pochyby, a tak nezbývalo než se do Below Zero naplno pustit.

• Platforma: PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X|S, Nintendo Switch (recenzováno)
• Datum vydání: 14. května 2021 (předběžný přístup 30. ledna 2019)
• Výrobce: Unknown Worlds Entertainment (USA)
• Žánr: Open-world survival adventura
• Česká lokalizace: Ano
• Multiplayer: Ne
• Herní doba: 15+ hodin
• Přístupnost: 12+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 29,99 euro (Steam)

Alterra? Tady něco nesedí

Subnautica: Below Zero se vrací k mimozemské planetě 4546B, tentokrát ovšem několik let po událostech prvního dílu. Vy hrajete za osobitou xenobioložku Robin Ayou. Ta se tajně vydává pátrat po svojí sestře potom, co ji megakorporace Alterra prohlásila za mrtvou z důvodu nehody. Jenže Robin tuší, že Alterra neříká celou pravdu. Nezbývá tedy nic jiného, než ji odhalit. Možná se zdá, že se jedná o banální zápletku, kterou známe už z mnoha příběhů. Jak se ale postupně snažíte dopátrat pravdy, postupně odkrýváte další tajemství planety 4546B a příběh brzy nabere jiné rozměry. Doporučuji dát příběhu šanci, neboť se postupně skutečně rozvine a je poměrně povedený.

Mapa je oproti prvnímu dílu podstatně menší a určitou část vodní plochy odkrajují ledovce a samotná pevnina. Neklesejte ale na mysli. Vodní oblast je sice menší, za to je tu kladen větší důraz na hloubku. Nečekejte ovšem, že to bude tak jednoduché a bude Vám stačit řítit se střemhlav do temných hlubin. Každý biom je totiž prošpikovaný různými skálami, útesy a trhlinami, čímž vzniká nespočet skalních chodbiček. Jejich komplexnost opravdu přidává na obtížnosti orientace v prostoru. Pokud tedy máte na mapě zaznačený cílový bod, budete muset občas opravdu dlouho hledat skrze spletité chodby tu pravou cestu. To ovšem nemění nic na tom, že je každý jednotlivý biom skutečně individuálním a zároveň překrásným prostředím. Ať už se jedná o vizuální stránku, výskyt surovin, nebo místní faunu a flóru, biomy jsou zde pastvou pro oči. Jednou narazíte na fluorescenční korály, jindy zase na vulkanické rokliny, později třeba také na krystalické jeskyně. Na tomto místě se také hodí zdůraznit existenci české lokalizace, která je famózní. Názvy jako tučnín, sasanka spirálovitá, stužkovník. nebo díryba mnohdy vykouzlí pobavený úsměv na tváři.

Ponorky, leviathani a základny

Komplexnost prostoru se ovšem odráží na možnosti dostupného vybavení. Zapomeňte na Seamoth či gigantickou ponorku Cyclops. Ta by se tu pravděpodobně nedokázala ani pohnout. Místo toho tu máte k dispozici Seatruck, důmyslné zařízení, které funguje jako malá ponorka, k níž je možné připojit různé moduly. Může se jednat například o modul pro skladování surovin, rybářský modul, spací modul, nebo například modul pro připojení robotického obleku Prawn Suit. Díky tomu se může vaše malinkatá ponorka rozrůst na takový podvodní vlak s vagóny, který vlastně funguje jako samostatná základna. Samozřejmě je zde i možnost moduly odpojit, což je užitečná vlastnost, neboť je mnohdy skoro nemožné se čtyřmi moduly prozkoumávat krystalické jeskyně. Nechybí samozřejmě ani pořádná porce všemožných technologických nástrojů, které Vám pomůžou přežít a postavit si vlastní základnu. Při honbě za surovinami pro stavbu těchto nástrojů se přitom častokrát zaseknete na několik hodin. Může tak nastat situace, kdy skoro 3 hodiny hledáte nějaký kousek sasanky, aby jste si mohli vylepšit ponor pro Seatruck.

To, čím původní Subnautica excelovala, byl nepochybně také strach z neznáma. Below Zero se snaží v hráči probouzet podobný dojem, ačkoliv není tak silný, jako při hraní prvního dílu. Jistě, zpočátku můžete být trochu nervózní. Obzvláště v situacích, kdy proplouváte naprostou tmou a v dálce slyšíte podivný řev, který Vám napovídá, že to, co tento řev vydává, nebude asi malá rybička do akvária. Během svého výzkumu narazíte na různé formy života, z nichž některé jsou agresivní, pasivní, a malých, či velkých rozměrů. První kontakty s agresivními a velkými formami života můžou vzbudit ze začátku strach a znepokojení, nicméně brzy na to se tyto kontakty spíše promění ve frustraci. Neustálé vyskakování z ponorky a její následné opravování po setkání s leviathanem už mě později dohánělo k šílenství a vzteku. Postupně si tak můžete vypěstovat jistou averzi, kdy při každém zaslechnutém řevu si řeknete: „Sakra, už je tu zase?“ Třešničkou na dortu jsou pak pro tyto situace chvíle, kdy se ve hře objeví nějaký bug, nebo prostě hra spadne. V tu chvíli jen doufáte, že Vaše poslední uložená pozice není příliš daleko.

S hudbou jde vše lépe

Určitě důležitou částí Subnautica: Below Zero je část pevniny, konkrétně ledovce, který zabírá severozápadní roh mapy. Oproti pohybu ve vodě zde máte dostatek kyslíku, ale hlídat si budete muset teplotu, neboť mrazivé arktické počasí ji neustále snižuje a Vám hrozí podchlazení. I pevnina skrývá různá tajemství, jež je potřeba rozluštit, a tak nějakou tu dobu na pevnině také strávíte. Oproti prvnímu dílu to bude ale podstatně větší čas. To zní jako zajímavá změna, ale na mě to působilo, jakoby Subnautica ztrácela na tom určitém aspektu, který ji dělal tak půvabnou a skvělou. Jistým způsobem tak ztrácí Below Zero oproti prvnímu dílu na jakémsi kouzlu. Ztroskotání na mimozemské planetě ve hráči nevzbuzuje pocit izolace, a jak už jsem se zmínil, strach z neznáma tu prakticky neexistuje. To, co Vás tedy žene dopředu, je hlavně touha odhalit tajemství planety.

Při čtení této recenze si možná říkáte, že vlastně Subnauticu: Below Zero jenom kritizuji. Inu, tato hra má několik chyb, to ovšem neznamená, že jsem si ji neužil. Below Zero je neskutečná jízda, která v hráči dokáže probudit silnou závislost. Kolikrát jsem pozdě v noci chtěl s hraním Below Zero skončit a jít spát, ale než jsem se nadál, už jsem zase seděl v Seatrucku s cílem hledat diamanty. Opravdu povedený je hudební doprovod, a to včetně zapojení jukeboxu. Ten hráči umožňuje přehrát nalezené písně (ale lze zde přehrát i své vlastní), a díky modulu rovněž v Seatrucku. Prohledávání oceánu je potom jiný zážitek, když Vám v ponorce hrají chytlavé písně. Subnautica: Below Zero sice nedosahuje velikosti prvního dílu, přesto se jedná o povedený titul a dovolím si tvrdit, že také o jednu z nejlepších survival her.