Ochutnávka slibného sci-fi s parádním úvodem.
Možná to někoho překvapí, ale "hlavní atrakce" v podobě svůdné hrdinky Eve s výraznými křivkami a přiléhavými uniformami nebyla tím, co ve mě probudilo zájem u tuto hru. Přeci jen asi preferuji realističtější křivky, jaké mají třeba postavy z Death Stranding, přičemž přehnané mi připadá také fyzikální "natřásání" různých částí těla Eve. Mám ale velkou slabost pro tajemná sci-fi se zajímavou ústřední záhadou a naposledy jsem pořádnou takovou hru dostal před třemi lety v podobě hry Returnal. K mému velmi příjemnému překvapení bylo po spuštění dema Stellar Blade přesně tohle oním faktorem, kterým si mne hra prakticky okamžitě omotala kolem prstu, protože její úvodní sekvence je naprosto parádní.
Sledujeme v ní přílet výsadkových plavidel s nápadně biblickou ikonografií (sochy andělů na přídích) do blízkosti planety Země, z jejíhož povrchu je okamžitě odpálena obrovská salva raket, kterými se následně flotila snaží prokličkovat, zatímco odpaluje výsadkové čluny, mířící na povrch planety. Je to strhující filmová sekvence, podpořená velkolepou orchestrální hudbou. Destrukce celé flotily je překvapivě rychlá a brutální, stejně jako likvidace většiny výsadkových člunů ještě před jejich přistáním. Několik jich ale přeci jen přistát dokáže a jedním z nich je i ten, ze kterého se "vyloupne" vaše hratelná postava, půvabná Eve.
Celá tahle sekvence je naprosto mistrně zpracovaná, od obsahu přes formu a filmografii až po zmíněnou hudbu. Následující první hratelné kroky skrz chaotické bojiště jsou ale neméně působivé. V doprovodu zkušenější spolubojovnice jménem Tachy se prosekáváte prvními vlnami mimozemských příšer, které planetu zamořily a před kterými jste ji přišli osvobodit. Jmenují se "Naytiba" a připomínají ze všeho nejvíc Věc ze stejnojmenného filmu, v tom smyslu, že se často jedná o absurdní amalgámy masa a končetin, přeskládané do absurdních tvarů. Zatímco kosíte první z nich, kolem vás stále ještě dopadají trosky řítících se vesmírných plavidel.
Mimořádně výpravná sekvence slouží také jako základní turoriál pro boj, který může připomenout třeba sérii Devil May Cry - je hodně akrobatický, ačkoliv řadu pokročilých chvatů či komb si budete muset otevřít postupně během hraní ve stromu schopností, odemykaném získáváním zkušenostních bodů. Co vás možná příjemně překvapí, je brutalita a krvavost soubojů. Autoři očividně věděli, že hra dostane vysoký věkový rating a tak se nerozpakovali a na těchto věcech nešetřili. Boje díky tomu samozřejmě působí mnohem drsněji a opravdověji.
Během svého boje můžete sledovat několik dalších spolubojovnic v okolí, které jsou ale postupně likvidovány přesilou monster. Z dialogů není zatím tak docela patrné, zda jsou Eve a její spolubojovnice roboti, lidé, klony nebo něco podobného, ale kdybych se měl dle náznaků k něčemu přiklonit, jedná se zřejmě o speciální bojové androidy s nápadně lidskými vlastnostmi. Na konci této sekvence vás čeká náležitě velký a monstrózní boss, u kterého budete muset zapojit protiúdery i úskoky, abyste přežili jeho ničivé útoky. Každopádně celé vylodění končí katastrofou.
Po krátkém časovém skoku se již Eve vydává na další dobrodružství o samotě, respektive v doprovodu létajícího drona, ovládaného na dálku pilotem jménem Adam. V tomhle bodě je už naprosto nemožné ignorovat naprosto zřetelnou paralelu s kultovní hrou Nier: Automata, kde se také sexy oděná robotí bojovnice prosekávala v doprovodu drona postapokalyptickou Zemí, zamořenou nepřátelskými bojovníky. To je ale hodně vysoko nasazená laťka, přinejmenším pokud jde o celkové výtvarné ambice a příběh, tak uvidíme, jak se s tím hra od prakticky neznámého korejského studia vyrovná.
Jedna fronta, na které se nicméně hra může postavit svým vzorům a konkurenci již od začátku důstojně do boje, je audiovizuální zpracování. Technická i estetická kvalita je na velmi vysoké úrovni a design některých monster nebo zařízení je opravdu parádní, stejně jako působivá filmografie příběhových sekvencí či animace postav během boje. Hra vychází exkluzivně pro konzoli PlayStation 5 a zdá se být na míru optimalizovaná, včetně nabídky trojice grafických režimů (kvalita, rovnováha, výkon). Hrál jsem v režimu výkonu a neměl s plynulostí hry ani s žádným jiným technickým aspektem problém. Nechybí také příjemná podpora haptické odezvy na DualSense ovladači.
Co mi také hodně sedlo, je určité zpomalení průzkumu a boje po té úvodní divoké pasáži. Následující sekvence v opuštěných ulicích je mnohem více metodická a atmosférická, připomínajíce spíše hry od FromSoftware než sérii Devil May Cry. Vzpomněl jsem si samozřejmě také na další "nenápadnou" korejskou hru z posledního roku, Lies of P. Z toho, co jsem zatím mohl okusit, chovám velmi slibnou naději, že podobně jako loňský korejský hit, také ten letošní by mohl překvapit svojí atmosférou, příběhem a propracovanou hratelností.
Ačkoliv v demu jsem si mohl vyzkoušet pouze boje na blízko, působivá upoutávka na konci dema slibuje kromě jiného také střelné zbraně několika druhů, stejně jako atmosférické pasáže v potemnělých interiérech. Hra tak dělá dojem napínavé a místy snad i strašidelné výpravy do útrob zamořené planety, včetně groteskních monster a děsivých bossů. Jelikož se to všechno zároveň skvěle ovládá a hraje, Stellar Blade po ochutnávce dema vyskočila velmi vysoko na mém žebříčku nejočekávanějších her. Zkuste, zda to budete mít podobně, až demo v pátek 29. března vyjde pro veřejnost.
Hra Stellar Blade vychází pro konzoli PlayStation 5 v pátek 26. dubna 2024.
