Unesli vám vaši milou? Začněte mlátit hlavou do cihlových zdí! Až celí zkrvavení zjistíte, že to nepomáhá, zkuste si spravit náladu s novým dobrodružstvím italského vousáče.
Ač je to možná neslušné, hned na úvod musím konstatovat, že Peach je dost možná nejhorší přítelkyně jakou si mohl Mario nabrnknout. Nejenže mu asi nikdy nedovolí smočit wurstel ve svém tiramisú, ona je to taky nepoučitelná blbka, kterou ani po padesátém únosu nenapadne pořídit si regulérní ochranku, nebo sakra vyhlásit Bowserovi válku. Pravda, díky její stupiditě se na druhou stranu můžeme rok co rok těšit na nové díly asi nejúspěšnější plošinovky vůbec.
Ta logicky nemohla chybět ani na novém herním systému Nintenda a nutno podotknout, že se páni japonští docela vytáhli. Hned po spuštění vás do očí praští parádní grafické zpracování, u kterého byste možná žádný zásadní posun nečekali, jenže v zemi vycházejícího slunce jsou perfekcionisti a navíc by jim asi bylo blbé prodávat pořád dokola hru na x let starém enginu. Všechno je tak ostřejší, vyhlazenější a jednoduše to vypadá parádně!
Přechod do vysokého rozlišení se sérii vyplatil a těžko někoho nový grafický kabátek urazí. Obzvlášť, když volnou ruku dostal rovněž kreslíř zodpovědný za "statické" pozadí, jež působí nesmírně originálně a svěže. Klobouk dolů, protože za ty roky už by člověk čekal alespoň drobnou recyklaci nápadů, ke které díky bohu nedochází. Nebo alespoň ne v takové míře aby to člověka otravovalo.
Obdobně pozitivní dojem pak v člověku zanechají taktéž nepřátelé, jichž na vás čeká bez přehánění tuna. A to včetně spousty nových. Nintendo se rozhodlo na ničem nešetřit a když už je New Super Mario Bros. U launchový titul, nabídnout hráčům co možná nejméně repetitivní zážitek. Kromě starých známých se proto nezřídka objevují potvory, s kterými změříte analogy v jedné úrovni a až do konce hry už na ně třeba nenarazíte.
To se samozřejmě vztahuje i na bossy, jenž jsou sice relativně povědomí, ovšem autoři je vybavili celou řadou parádních schopností, díky nimž závěrečné bitky získají zbrusu nový náboj. Především ten opravdu poslední stojí za to a stejně jako spousta recenzentů přede mnou i já ho se sklopenýma ušima a očima musím pokorně označit za jeden z vůbec nejlepších v celé sérii. A to už je co říct!
Jako už tolikrát předtím i tentokrát se budete moci na záchrannou misi vydat buďto sami, nebo v doprovodu kamarádů (v tomto případě jednoho až čtyř). Hvězdný tým přitom sestává z Maria, Luigiho a dvou Toadů, kteří se ovšem téměř kdykoliv mohou snadno změnit z vašich spojenců na nejzarytější nepřátele. To je pak poznat především na pátém hráči v kooperaci, který nedostal do vínku žádnou vlastní postavu. O to víc zábavy si ovšem může užívat.
Japonská společnost neponechala nic náhodě a stejně jako v případě ZombiU donutila vývojáře klást důraz na nový gamepad. Pokud hrajete sami, používáte ho klasicky a žádné velké halo nepozorujete. Ve chvíli, kdy se ovšem do gamesy připojí vaši kamarádi, můžete skrze tuhle malou krabičku s vlastním displejem rozpoutat hotové peklo, za něž vám budou spoluhráči spílat ještě dlouho po vypnutí konzole.
Fígl je totiž v tom, že zatímco čtyři hráči ovládající jednotlivé charaktery hopsají po úrovních, sbírají mince, zadupávají protivníky a tak dále, vy sedíte zavrtaní do gauče, pozorujete svou mini-obrazovku a rozhodujete si, kdy svému týmu pomůžete a kdy se ho naopak rozhodnete ztrestat za příliš rychlý postup, rýpavé poznámky, smradlavé nohy, nebo fakt, že vám k herní seanci nedonesli nic na jídlo ani na pití.
Prostým ťukáním na dotykový displej můžete omračovat nepřátele, ničit projektily či rozsévat plošinky. Ty nejen, že mohou dávat bonusy pokud na ně hráči skočí ve stanovený čas, ale taktéž jim mohou pomoct dostat se na místa, kam by se jinak nepodívali ani za všechny broskve z královské zahrady. Včetně té jedné oblečené. Stejně tak jim nicméně můžete klást překážky do cesty a posílat je vstříc krutému a bolestivému konci s úsměvem na rtech.
Jde o docela sympatickou blbůstku, jež slouží především jako pomoc hráčům, kteří si příliš nevěří a jejich opakované úmrtí by je mohlo od hraní odradit (ehm, přítelkyně). S trochou cviku totiž člověk s gamepadem dokáže zachránit i zdánlivě ztracené. I on ovšem těží z dění na obrazovce, kdy se mu jednotlivé postavy mohou postarat o předčasný vánoční dárek. Stačí x-krát v řadě skočit na přidané plošinky a bonus je na světě – jediným klepnutím na displej zničíte všechny nepřátele na obrazovce.
Samozřejmostí je i návrat klasických power-upů, díky nimž mohou vaše charaktery střílet, změnit se ve veverky nebo vyrůst. Přidány nicméně byly i některé unikátní díky nimž můžete kupříkladu létat bez omezení a podobně. Malé cameo v pár levelech si pak odbude i populární Yoshi, jenž funguje stejně jako v prequelu na Wii a nezapomnělo se ani na jeho dětskou verzi, která dokáže postup řádné zpříjemnit (některá vám umožní skákat výš, jiná zase v bublinách uvězní nepřátele).
Kromě příběhové kampaně se samozřejmě nezapomnělo ani na několik málo přídavných módů jako je Coin Rush či celá řada výzev testujících vaše schopnosti. Nic co by člověk neznal už dřívějška, přesto ale příjemné zpestření. Jedinou opravdovou výtkou směrem k New Super Mario Bros. U proto zůstává absence online multiplayeru. Ten je omezen pouze na sdílení informací s lidmi z celého světa, kteří můžou různě k úrovním přidávat komentáře a podobně, případně pobíhání po úrovních s vlastním Mii. Nuda.
Verdikt
Klasika, která prostě nestárne. Co víc k tomu chcete říct?
