Donkey Kong Country: Tropical Freeze – ostrovní opičárny

Všechno nejlepší Donkey Kongu! Tedy ne že by snad tenhle sympatický opičák slavil nějaké herní jubileum, ale v Tropical Freeze si právě užívá s přáteli narozeninovou oslavu, když tu náhle poklidnou idylku naruší útok ďábelských vikinských zvířat. Domovský ostrov našich hrdinů pokryje ledová krusta a oni se ocitají odfouknutí o nějaký ten plácek dál. Výprava za navrácením domova jeho právoplatným majitelům může začít.

Příběh ovšem není vůbec důležitý, slouží pouze jako záminka k tomu, abyste si to napříč šesti ostrovy rozdali s rozličnými zvířecími protivníky a úspěšně se prohopsali až na svou zamrzlou rodnou hroudu, kde se utkáte s další částí výpravy severských nájezdníků. To vše ve 2D, respektive 2,5D plošinovce toho nejklasičtějšího střihu.

Monkey Business

Ale to rozhodně neberte jako výtku. Donkey Kong v osvědčeném stylu i po letech šlape jako hodinky. Jako vždy se totiž může opřít o prověřenou hratelnost a nápaditý level design s důmyslně skrytými bonusovými předměty a pasážemi, které většinou na první proběhnutí ani zdaleka všechny nezískáte a neodhalíte, což vás velmi jemně popostrkuje k tomu, abyste se do jednotlivých úrovní později ponořili znovu a pokusili se najít zbylý obsah. Ten zahrnuje mimo jiné skládání klasického nápisu KONG a nalézání puzzle dílků. Dobrá zpráva je, že k postoupení do dalšího kola úplně stačí to stávající dohrát a puntičkářským vyzobáváním všeho možného se tak nemusíte vůbec zabývat, pokud nechcete. Ono totiž na jedny nervy bohatě stačí, že se musíte prokousat na konec úrovně. A to se občas snáze řekne, než udělá.

„Tropical Freeze je co do náročnosti stejně nekompromisní jako jeho starší bratříček.“

Zprvu jsem si říkal, jak Retro Studios oproti brutálnímu Donkey Kong Country Returns z obtížnosti příjemně slevili, ale sluníčková nálada mě velmi brzy opustila. Tropical Freeze je co do náročnosti stejně nekompromisní jako jeho starší bratříček. V úrovních se sice nacházejí checkpointy a padlí nepřátelé se občas slitují a zanechají po sobě srdíčko, ale ani jednou z těchto vzácných komodit se zde nijak neplýtvá. U posledního Maria jsem zmiňoval, že samotný průchod bez sbírání bonusů není až tak obtížný, ale tohle u opičáka rozhodně neplatí. Připravte se na to, že budete umírat. Hodně umírat. Přesto jen málokdy budete mít pocit frustrace nebo křivdy, jelikož za všechny kiksy si můžete jen a jen sami. Tu zbrkle vystřihnete kotrmelec, tamhle zase neuváženě hopsnete na hlavu Vikingovi s ostnatou helmou a průšvih je na světě.

Některé pasáže z pozdějších fází hry sice solidně otestují vaši trpělivost a opakovat je budete do zblbnutí třeba dvacetkrát, ale ten pocit, když se vám je konečně podaří zdolat, ten je k nezaplacení. Náročnost se snaží srazit do trochu přijatelnějších mezí i možnost nakoupit si balónky s životy nebo různými výhodami. Můžete se tak například stát na malou chvíli nezranitelnými, přidat si pro celou úroveň jedno srdíčko k dobru nebo se nechat vytáhnout z propasti po nepodařeném skoku. Sice tady lamentuju, ale až na několik výjimek jsem těchto ulehčováků nevyužíval.

Ty výjimky tvoří výhradně souboje s bossy. Ty jsou totiž pro změnu… ano, brutálně obtížné. Rovnou zapomeňte na to, že bossáka stačí třikrát zasáhnout a ten se s bolestnou grimasou odporoučí do horoucích pekel. Duely jsou naopak rozděleny na několik úseků, jejichž určujícím znakem je šílená náročnost. Respektive ona by nebyla až tak šílená, kdyby se mezi jednotlivými fázemi nacházely záchytné body. Na tohle novum ovšem Tropical Freeze nehraje a naopak pěkně postaru prověří vaši přesnost, rychlost a úsudek. A taky zvládání stresu a držení nervů na uzdě, protože pokud nějaký bossfight opakujete potřicáté, jen těžko si zachováte chladnou hlavu (a to i v případě, že jste jinak maximální flegmatik, který se při večerním požáru lesíka za okny otočí na druhý bok a klidně spí dál).

Zemský ráj to na pohled

Ale zpět k tomu veselejšímu. Tropical Freeze nabízí neuvěřitelně rozmanitá prostředí, a i když se pohybujete na pro sérii typických ostrovech, přesto dojde k explozi kreativních nápadů, osobitosti co se protivníků i úrovní týče. Některé z nich sice nezapřou inspiraci předchozími díly, ale přesto působí díky upravené fazóně neokoukaným dojmem a navíc mají příjemný nádech familiárnosti. Podíváte se například na zlatavé pláže, do vyprahlé savany, zaplavete si v průzračném moři nebo svedete boj s větrnými mlýny (brát prosím (skoro)doslova, ne ve významu onoho známého rčení).

„Podíváte se například na zlatavé pláže, do vyprahlé savany, zaplavete si v průzračném moři nebo svedete boj s větrnými mlýny.“

Nechybí samozřejmě ani klasická jízda v důlním vozíku (ale i v dalších povozech), jež vás donutí vypálit si trasu kolejnic se všemi patry a směry (protože někdy se kamera natočí do 3D a vy musíte kromě skoku řešit i jeho směr), kterými je výhodné se vydat, do paměti, pokud budete chtít posbírat všechna písmenka a dílky skládačky. Ale opakování je matka moudrosti a pro Tropical Freeze to platí dvakrát tolik.

Znalost prostředí je tu totiž základ a jak budete postupovat hrou, asi se budete stále více a více setkávat s tím, že někde zařvete, abyste se v jednom z dalších pokusů dostali o kus dál a nakonec až k vytouženému checkpointu/konci úrovně. A on tenhle systém překvapivě dobře funguje, a i když jsem na jednom místě umřel hned několikrát po sobě, nikdy se mi nestalo, abych přišel o všechny životy. Naopak mi jich i díky štědrému množství banánů a balónků se zdravím postupně přibývalo.

Vo štvorici po opici

A to je vcelku s podivem, hlavně když uvážíte, že Donkey má v základu pouze dvě srdíčka, takže stačí jedna chyba a vy víte, že ta následující už bude fatální. Naštěstí vám na záda může vyskočit jeden z trojice přátel, kteří disponují kromě dvou vlastních životů i speciální dovedností. Diddy využívá jetpack, který vás pozdrží ve vzduchu, a v klidu díky němu doplachtíte na druhou stranu nebezpečné propasti. Dixie dokáže zatočit culíkem, čímž vás při skoku nejen vynese o něco výš, ale zároveň vám umožní pomalu plachtit a minimalizovat potenciální riziko. No a Cranky využívá svou stařeckou hůl jako odrážedlo pro zdolání nebezpečného povrchu jako je bodláčí nebo rozpálená zem. Většinou vás hra nechá vybrat, kterého z partnerů chcete využít a mně přišla jednoznačně nejužitečnější Dixie, takže jsem ji volil všude, kde to bylo možné.

„Na záda vám může vyskočit jeden z trojice přátel, kteří disponují kromě dvou vlastních životů i speciální dovedností.“

Tropical Freeze sice nepřináší do série žádné výrazné změny hratelnosti a i když bych nějaký překvapivý bonbonek klidně uvítal, v konečném zúčtování musím sám za sebe konstatovat, že to stále funguje parádně i bez něj. Ostatně takovéhle staromilské hopsačky jsou mi stále mnohem blíž než ty, které se snaží žánr někdy až přehnaně modernizovat a dělat z něj něco, co není. Tady prostě „jenom“ postaru běháte, skáčete, uhýbáte, děláte kotrmelce a snažíte se dostat zleva (bodu A) doprava (bodu B). Tohle retro však tvůrci z Retro Studios doplňují o vybroušenou HD grafiku a snad ještě lepší melodie z pera dvorního skladatele Davida Wise, jež se neustále střídají v závislosti na aktuálním prostředí. Když už se vám u televize to Wii U válí, byla by ohromná chyba nemít na něj i nového Donkey Konga.