Splatoon 2 - barevné šílenství

Od uvedení nové konzole Switch od Nintenda už uteklo pár měsíců a nám se do rukou dostává další stěžejní hra. Už jsme si mohli užít rozlehlé světy v nové Zeldě, zabojovat si proti sobě ve skvělé akci Arms, mozkové závity potrápily nejedny logické hry a nechybí ani závody s Mariem nebo klasické bojovky. Prozatím ale na Switchi chyběla nějaká ryze multiplayerová akce (když pomineme onen zmíněný Arms nebo Mario Kart), která by dokázala uspokojit fanoušky střílení a zběsilého pobíhání po arénách.

Naštěstí myslí Nintendo takřka na vše a v těchto dnech se na pulty obchodů dostává dlouho avizovaný druhý díl frenetické akce Splatoon, určený výhradně právě pro Switch. To, jestli je to dobře nebo ne, se doufám dovíte dále.

Začínáme, třeba zelená

Splatoon 2 hned na první pohled zapadne mezi další Nintendo hry několika společnými prvky. Hned při spuštění se připravte na absenci dabingu, kdy postavy mezi sebou mluví něčím, co snad ani nejde popsat jako jazyk. Podobnost třeba s nedávným Ever Oasis je takřka do očí bijící. Naštěstí vám to ani nebude vadit, protože tato hatmatilka k celkovému vzhledu hry dobře pasuje. Nadefinujete si postavičku a následně se ocitáte na náměstí plném ostatních hráčů, které funguje jako interaktivní menu. Vše máte jednoduše přístupné také prostřednictvím klávesy X, ale proč se do obchodů raději neproběhnout.

Ze začátku toho stejně nemůžete dělat moc, a tak se buď můžete ponořit přímo do víru bitev, nebo se nejprve vydat za jednou ze Squid sester a zkusit se naučit hru ovládat v singleplayerové kampani. Při ní vám hra dopodrobna vysvětlí, jak co funguje a čím si hraní dost podstatně ulehčit. Tato část se skládá z několika arén, do kterých se dostanete přes kanály a vřící čajové konvice. Každá z částí vás naučí trochu něco jiného, někde se naučíte pohybovat, měnit se do chobotničky, která dokáže “plavat” v barvě, a v jiné zase využívat prostředí nebo postupně ovládat zbraně.

Pokud takto postupně pokoříte všechny arény, otevře se vám vstup k hlavnímu bossovi. Jenže najít všechny vstupy je celkem problém. Nicméně, pokud dáváte při výuce pozor, naučíte se vždycky něco nového a pak stačí využít nabyté znalosti. Ty se vám samozřejmě hodí i při finálním souboji s bossem.

Singleplayer Spletoonu 2 je zábavný, trošku mi připomínal druhý Portal. Ani ne tak svým zaměřením, ale celkovou koncepcí. Musíte se dostat z bodu A do bodu B, sem tam si poradit s nepřáteli a ještě k tomu ty barvy. Taky nepůsobí nijak odfláknutě, ale opravdu je jen přípravou na to, co vás čeká ve hře s ostatními živými hráči. Tady se totiž hlavně mění tempo hry a z lehce pomalého procházení prostředí se stává rychlá a neskutečně zábavná řežba.

Růžová

Nedokážu posoudit, na kolik se změnil Splatoon 2 od prvního dílu. Ten mi totiž ve své době přišel krapet nezajímavý a v době vydání jsem jej řadil k takovým věcem jako je Rocket League. Podivná věc, která si našla široké publikum a dlouhé řady fanoušků. Možná je chyba ve mně (spíše určitě), že jsem se mu nevěnoval už tehdy, protože vám stačí vstup do prvního boje a hned pochopíte, proč je toto barevné šílenství tak zábavné.

V multiplayeru máte ze začátku přístup pouze ke klasickým bitvám 4 proti 4. Dostáváte základní zbraň, po získání určitého množství bodů v boji možnost použít bomby plné barvy, a to je víceméně vše. Všechno další vybavení je limitované získáním levelu 4. Možná se vám to zdá jako frustrující faktor, ale opak je pravdou. Postup je ze začátku velmi rychlý, nebo spíše úměrný vynaloženému úsilí. Boje jsou rychlé, limitované časem a podle vaší snahy získáte určitý počet bodů. Čím akčnější jste “malíř”, tím jich máte více a rychleji postupujete vpřed.

S body se vám na konto připisuje i určitá částka peněz, a tak po dosažení levelu 4 už máte na kontě dost prostředků, abyste si koupili jinou zbraň a jiné oblečení. Časem tak s sebou můžete tahat primární a sekundární zbraň. Výhodou nové výbavy jsou pak její sekundární vlastnosti. Nové boty vám zaručí lepší odolnost vůči nepřátelské barvě a čepice zase rychlejší nabírání barvy do tanku.

A když už jsme u nádrže s barvou, podíváme se trochu na pohyb po aréně. Primárně můžete běhat po svých, ale tento způsob využijete hlavně v prvních sekundách, kdy potřebujete nabarvit co nejvíc plochy na své straně. Při barvení vám samozřejmě dochází náplň a tu dostanete zpět jednoduchým zmáčknutím tlačítka LZ. To ale poskytuje více výhod, protože se díky němu změníte do podoby malé chobotničky, která dokáže plavat v aktuální barvě vašeho týmu. Pohyb je navíc rychlejší, jen jste zranitelnější. Další výhodou je možnost “plavat” po zdech nahoru. Když máte pocit, že se někam nedokážete dostat, stačí to nabarvit a “vyplavat” nahoru. Po pár minutách se vám vše dostane do krve a jednáte víceméně automaticky. Stejně tak se naučíte používat barevné bomby a sekundární režimy svých zbraní. Jen musíte být při hraní dost dobří, abyste je vůbec mohli použít.

Žlutá

Velice mne překvapilo, jak byly hned v první den vydání Splatoonu 2 plné arény. Pokud jste si chtěli zahrát, nebyl problém dostat se do hry během několika málo sekund. Věřím, že zájem časem opadne, ale pro úvod hry je to jen dobře. Bohužel jde hodně znát, s jak moc dobrými hráči se dostanete do týmu. Nezáleží ani moc na tom, jaký rank aktuálně mají, ale spíše jak v poli fungují. Když vidíte, že se vaši spoluhráči pouští do barvení a soubojů jednotlivě, máte sto chutí jim “nakopat”. Doslova. Takže jakmile narazíte s podobnou partičkou na lépe sehraný tým, nemáte moc šanci zvítězit.

Na druhé straně bylo již pozdějších hodinách vidět, že hráči začínají chápat nutnost taktizování a že jen dobrá výbava a lepší zbraně nestačí. Bohužel si tady musím trochu postěžovat na vybírání hráčů. Je celkem zarážející, že k sobě hra bez problémů přiřadí čtyři hráče s levelem 1, pak pár vyšších (řekněme mezi rankem 3 až 5) a do toho přidá hráče na úrovni 13. Neříkám, že musí jít o nějakého zkušeného “natěrače”, dost záleží na oné spolupráci mezi členy týmu, ale i tak dokáže taková posila zvednout minimálně morálku týmu.

Kromě klasických soubojů 4 proti 4 vám hra nabídne i další typy režimů. Můžete se pustit do hodnocených soubojů Ranked nebo League Battle. Posledním a asi nejzajímavějším režimem je kooperativní Salmon Run. Ale vstup do těchto režimů je podmíněný získáním určitého levelu nebo hodnocení. Samozřejmě také můžete přizvat pouze kamarády, nebo si vytvořit arénu s vlastními pravidly.

Modrá

Splatoon 2 dokáže bezvadně zaplnit chybějící místo v žánrech her pro Switch. Jeho koncept je natolik zajímavý a chytlavý, že si ho dokážou užít i zarytí singleplayeristi. Délka boje není nikterak šílená, aby vás odrazovala, rychlost postupu je taky volena optimálně, takže se pořád máte na co těšit a navíc si lze odpočinout u dalších režimů. Třeba u hledání druhé Squid Sister.

Pár chybek ale určitě najdeme. Rozhodně mne celkem otravoval úvodní rozhovor dvou moderátorek, který jste museli vyslechnout pokaždé, když jste hru znovu zapnuli. Není dlouhý, ale potřetí vás už nebaví a přeci jen nudí. Taky hudební doprovod by stálo za to trochu vylepšit. Při multiplayerových bitvách vám to ani tak nepřijde, ale pokud se vrhnete na hru jednoho hráče, začne vám po chvíli vadit. To, co je prvních 10 minut roztomilé, vám pak leze vyloženě na nervy. Příjemná je ale stabilita hraní. Za celou dobu se mi stalo pouze jednou, že jsem byl vykopnut ze hry kvůli ztrátě spojení. Což je oproti testování výrazný posun vpřed.

Po všem, co jsem zde řekl, se Splatoon 2 stává další hrou, kvůli které se vyplatí investice do konzole Nintendo Switch. Zamrzí pouze to, že po 4 měsících od uvedení není podobných her víc.