Hlavní roli přebírají spíše vedlejší charaktery. Přinese to vítané změny do zažitého konceptu, nebo už Dishonored nebude tím, čím bývalo?
Recenzovaná verze: PlayStation 4 a PC
Videoherní série Dishonored je neodmyslitelně spojena se dvěma hlavními protagonisty - Corvem Attanem a Emily Kaldwinovou. V nejnovějším přírůstku ale hlavní roli přebírají spíše vedlejší charaktery. Přinese to vítané změny do zažitého konceptu, nebo už Dishonored nebude tím, čím bývalo?
Je třeba zabít Outsidera
Několik měsíců po událostech Dishonored 2 Billie Lurková, kapitánka lodi Dreadful Whale, zachraňuje ze spáru fanatického kultu svého bývalého mentora Dauda, hráčům série dobře známého zabijáka. Když ho konečně objeví, jediným přáním tohoto zesláblého a viditelně znaveného starého muže je zabít Outsidera - mýtickou bytost propůjčující lidem z neznámých pohnutek nadlidské schopnosti. Billie souhlasí a je pevně rozhodnuta Daudovo přání splnit. Je ale vůbec možné zabít boha?
Série Dishonored je pro mě osobně současným králem žánru stealth akcí z pohledu první osoby. Mám k této sérii sice pár výhrad, ale objektivně si myslím, že z hlediska hratelnosti se těmto hrám máloco vyrovná. Nabízí totiž hráči až neuvěřitelnou volnost v řešení situací, fenomenální level design oplývající spoustou různých cest k cíli a především vám dává možnost volby, jestli hru projdete s nožem zbroceným krví, nebo při své cestě nezabijete ani živáčka. A ani v Dishonored: Death of the Outsider se v tomto ohledu nic nezměnilo.
Jednoznačně největší změnou je zde hlavní hrdinka. Billie Lurková v Dishonored 2 zastávala roli spíše podpůrného charakteru, v Death of the Outsider už je přímo hlavní aktérkou ve středu všeho dění. A je nesmírně zajímavé postupně odhalovat její pohnutou minulost, vztah k Daudovi a i k samotnému Outsiderovi. Příběh jako takový je fajn, i když je na můj vkus možná až příliš přímočarý. Celou dobu hraní jsem čekal nějaký zvrat nebo překvapení, ale bohužel jsem se nedočkal. Tím neříkám, že bych si hraní neužil, hlavní dějová linka je jenom příliš lineární a vyvíjí se přesně tak, jak očekáváte.
„Hratelnost zůstala oproti minulým dílům v podstatě stejná. Pokud máte tuto sérii rádi, hned po spuštění si tu budete připadat jako doma. Několik menších změn bychom tu ale přece jen našli.“
Na konec hry se proplížíte zhruba za šest až sedm hodinek v závislosti na vašem herním stylu, což možná není moc, ale je třeba také brát v potaz, že hra se prodává za sníženou cenu. Mimo jiné se můžete dobrat ke dvěma různým koncům a většinu misí lze řešit několika způsoby, takže titul rozhodně vybízí k opakovanému hraní. Nehledě na to, že po dohrání se odemkne mód Original Game +, díky kterému můžete projít celou hru v kůži Billie Lurkové, ale se schopnostmi Corva a Emily z Dishonored 2. Herní doba byla u série Dishonored vždy velmi relativním pojmem a Death of the Ousider není výjimkou.
Starého zabijáka novým kouskům nenaučíš
Hratelnost zůstala oproti minulým dílům v podstatě stejná. Pokud máte tuto sérii rádi, hned po spuštění si tu budete připadat jako doma. Několik menších změn bychom tu ale přece jen našli. Především tu máme čtyři nové schopnosti Displace, Semblance, Foresight a Void Strike, které Billie dostala od Outsidera do vínku.
Displace se chová velmi podobně jako Blink a Far Reach z prvních dvou dílů, jen s tím rozdílem, že Billie do prostoru umísťuje neviditelné značky, mezi kterými se potom skokově přesouvá. Semblance vám na chvíli propůjčí identitu cizí osoby včetně vzhledu, můžete se tedy nepozorovatelně proplížit, kam potřebujete. Foresight zase umožňuje na chvíli zmrazit čas a beztrestně se proletět po okolí, označit si hlídkující nepřátele a cenné předměty. A konečně Void Strike je silný úder odrážející nepřátele o pár kroků zpět, což se hodí obzvláště při soubojích s přesilou.
„Nové schopnosti jsou povedené a hra vám dá nemalé množství příležitostí je využít. Jen je škoda, že nejdou nijak upgradovat či upravovat, jako to bylo v předchozích dílech.“
Billie navíc díky speciálnímu talismanu dokáže číst myšlenky krys potulujících se po ulicích, což sice může znít jako hloupost, ale ve finále je to užitečnější, než by se na první pohled zdálo. Ti malí ozubení škůdci totiž mají o dění ve městě dost slušný přehled a často vám prozradí hodnotné informace.
Nové schopnosti jsou povedené a hra vám dá nemalé množství příležitostí je využít. Jen je škoda, že nejdou nijak upgradovat či upravovat, jako to bylo v předchozích dílech. Také se nemůžu ubránit pocitu, že tu chybí nějaká opravdu ryze ofenzivní schopnost pro hráče, kteří zrovna tichý postup nevyznávají a raději se řadami nepřátel probíjejí násilím.
Úplně zmizely modré lektvary doplňující energii potřebnou pro všechny vaše schopnosti. Ta se nyní po určité chvíli obnoví automaticky a musím říct, že mi tento systém vyhovuje mnohem více. Své speciální schopnosti tak můžete používat častěji a nemusíte se nijak výrazně omezovat.
Pryč je také proslulý systém Chaosu, což je dle mého názoru poněkud kontroverzní rozhodnutí. Ve všech předchozích dílech se měnilo vaše okolí přímo úměrně vašemu postupu hrou. Pokud za vámi zůstávaly krvavé kaluže a části těl, městem se začaly šířit nebezpečné nákazy, hejna krys a ve vzduchu byla cítit značně depresivní atmosféra. Když jste násilí omezili na minimum, město a jeho obyvatelé byli relativně v pořádku a váš postup hrou byl na některých místech na oplátku jednodušší. Hodnota Chaosu také měla vliv i na samotný závěr hry - čím více Chaosu jste během průběhu hrou natropili, tím horšího závěru jste se dočkali. U nízké hodnoty byla pravděpodobnost happy endu daleko vyšší.
To vše je v Death of the Outsider pryč. Město je stále stejné nezávisle na počtu zabitých či ušetřených nepřátel. Násilí už také nemá žádný vliv na konec celého příběhu a osudy jednotlivých postav vám budou vlastně fuk. Jestli je necháte naživu, nebo jim brutálně podříznete krk, je teď nepodstatné. Pokoušet se tak projít celou hru bez jednoho jediného zabití tak spíše působí jako nějaká osobní výzva, než regulérní herní styl zvolený za určitým účelem.
Další novinkou je systém Kontraktů, což jsou zpravidla tři až čtyři vedlejší úkoly v rámci každé mise, jejichž splnění vám posléze zajistí slušný finanční obnos navíc. Jsou to zábavné a zároveň i naprosto dobrovolné úkoly. Nikdo vás do jejich plnění nenutí, pokud se jimi nechcete zdržovat, nemusíte. Byla by to ale škoda, protože vás mimo jiné i nenápadně přinutí každou mapu prozkoumávat opravdu důkladně.
„Vizuální styl se nese v duchu předchozích počinů a ona výtvarná stylizace částečně připomínající olejovými barvami malovaný obraz se prostě jen tak neokouká.“
Vidím město veliké
Level design je totiž už tradičně fantastický. Jednotlivé mise se odehrávají v rozlehlých lokacích plných zkratek, odboček, podchodů, balkonů, kanálů a dohromady vám poskytnou nepřeberné množství možných postupů. Jakou cestu k cíli zvolíte už je jenom na vás. Vytvořené město překypuje detaily, i ta sebezapadlejší ulička nebo zákoutí působí jako skutečné místo a jen podtrhuje skvělou práci level designérů studia Arkane. Obyvatelé města mezi sebou komunikují, říkají si historky, pobrukují si… To vše pomáhá budovat dojem, že jste opravdu součástí toho krásného světa.
Vizuální styl se nese v duchu předchozích počinů a ona výtvarná stylizace částečně připomínající olejovými barvami malovaný obraz se prostě jen tak neokouká. A stráže hlídkující na ulicích pak budete nesnášet ještě víc, protože vám brání se v klidu toulat ulicemi, prozkoumávat každý kout a nechávat se unášet skvělou atmosférou.
Billie Lurková to dokázala
I přes všechny mé výtky je Dishonored: Death of the Outsider výbornou hrou, která v žádném případě nedělá ostudu svým předchůdcům. Vzhledem ke kratší herní době a minimu zásadních změn ale působí spíš jako placené rozšíření Dishonored 2, než jako samostatná hra. Hratelnost je ale pořád skvělá a bezesporu patří mezi nejlepší zástupce svého žánru. Pokud máte tuto sérii rádi, rozhodně si nejnovější přírůstek zahrajte, stojí to za to. Nová hlavní postava navíc ukazuje, že potenciál tohoto světa nestojí pouze na ramenou Corva Attana a Emily Kaldwinové.
P.S. Mimochodem, jsem si skoro jistý, že jsem během jedné mise narazil na Dark Souls easter egg. Objevili jste ho taky?
Druhý pohled – PC verze
Autor: Martin "Cvrnda" Cvrček
Když jsem dohrál Dishonored 2, ihned jsem začal snít o návratu zabijáka Dauda, mé nejoblíbenější postavy série s nezaměnitelným hlasem Michaela Madsena alias „toho křivého úsměvu z filmů Quentina Tarantina". Nakonec jsem se dočkal a Death of the Outsider je tudíž titulem, v němž se můžete s Daudem konečně řádně rozloučit. Hlavní housle tu ale hraje hratelná protagonistka Billie Lurková, která se na Daudův popud vydává za skalpem mysteriózního Outsidera (Cizince v českém překladu prvního dílu). Tak vzniká jednoduchý, ale funkční příběh, doplněný o působivý výstup několika známých a skvěle nadabovaných postav, a hlavně dobrodružství, které si bere to nejlepší z Dishonored 2 a přidává i něco navíc.
Chválu zaslouží zejména design úrovní, což je oblast, v níž vývojáři z Arkane prostě excelují. Většinou zavítáte do nových oblastí města Karnaca, příležitostně navštívíte již známá místa a všude máte na výběr více cest a více možností, jak se s určitou situací vypořádáte, což může mít výrazný dopad na herní dobu. Když celou hrou prosvištíte jako meč krysím tělem, lze Death of the Outsider dohrát klidně za tři hodiny, ale když budete pečliví a budete zkoumat prostředí, plnit všechno možné a experimentovat, herní doba se může snadno vyšplhat k osmi hodinám. Zvlášť když se budete věnovat rozmanitým a zábavným kontraktům, i když je třeba podotknout, že některé z nich nelze splnit, pokud se budete držet jednoho herního stylu. Už od dob prvního dílu střídám plížení a akční přístup podle chuti a potřeby, takže nebyl problém splnit každý kontrakt. Ale pokud se vám například nechce zabíjet, něco zkrátka nebude možné dokončit.
Jestli hrajete jen jedním stylem a přesto chcete splnit všechno, nezbývá než Death of the Outsider absolvovat víckrát a pokaždé jinak. V takovém případě vám může posloužit režim Original Game+, v němž lze celou hru projít znovu, ale místo nových schopností Billie máte tři vybrané schopnosti Emily a Corva z Dishonored 2. Což mě celkem zklamalo. Doufal jsem, že schopností bude víc a budu si je moci vybrat nebo je využít jako doplnění všeho, čím disponuje Billie, což by opětovné hraní dost ozvláštnilo. Ve výsledku ale máte k dispozici jen trojici schopností, které jsou dost podobné těm novým, a tak Original Game+ do určité míry ztrácí kouzlo a smysl.
Nejlepší je tedy využívat novinky, s nimiž jsme posledně neměli tu čest. Mnoho z nich se sice podobá tomu, čím jste disponovali v Dishonored 2, ale ledacos tvůrci zajímavými způsoby obměnili. Tak třeba alternativa Blinku nazvaná Displace. V základu stačí někam ukázat, tam se objeví bod a na něj se můžete kdykoliv přesunout, pokud ho máte v dosahu. Když ale na tom bodě zrovna někdo stojí, teleportujete se přímo do jeho těla, což vás zraní a dotyčného vyhodí do povětří. Veteráni série Quake mají možná na jazyku termín telefrag, který je rozhodně na místě. Vzpomínám na kuriózní situaci, kdy jsem v ulicích Karnacy utíkal před strážemi, pomocí Displace se teleportoval z místa na místo, jenomže v jednu chvíli se mi do rychle umístěného bodu připletl civilista a jeho krvavé útroby následně zkropily jednu zapadlou uličku (a ještě jsem za to získal achievement). Neopatrné využívání schopností, i těch zdánlivě neškodných, tak může mít nepříjemné následky.
Na rozdíl od Štěpána jsem Death of the Outsider hrál na PC, a tak je třeba říct něco o technické stránce a optimalizaci, která byla v případě Dishonored 2 příšerná. Ačkoliv nová hra také jede na Void enginu a z hlediska grafiky vypadá takřka stejně jako předchůdce, vše prostě funguje o poznání lépe. S vyloženě zastaralou sestavou, na níž si Dishonored 2 ani při nejnižším nastavení nedokáže udržet stabilních 30 snímků za sekundu, je možné hrát na střední nastavení a bez jediného poklesu pod 30fps. O něco novější stroj, který měl s během druhého dílu také jisté problémy, dokáže Death of the Outsider rozjet se vším na maximum a při 60fps. Vývojáři zjevně využili zkušenosti a poznatky z jejich loňského průseru, jak nejlépe dokázali, a výsledkem je ucházející technická stránka.
Dishonored: Death of the Outsider není revolucí v sérii a rozhodně nejde o plnohodnotné pokračování. Jde zkrátka o povedenou, řemeslně zpracovanou samostatně hratelnou expanzi Dishonored 2. Ta může snadno fungovat nejen jako dlouho očekávané rozloučení s Daudem (na kterého se ještě příští rok zaměří kniha The Return of Daud), ale i jako definitivní a chytlavé uzavření aktuálního příběhu Dishonored. Jen během prvního víkendu po vydání jsem hru stihnul dvakrát dohrát a strávit v ní více než 11 hodin, až tak jsem si tohle Poslední pokušení Cizince užíval. Jestli vás baví jakýkoliv z předešlých dílů, bude vás určitě bavit i to, co vás čeká v kůži Billie Lurkové a za občasného doprovodu výjimečného chraplavého hlasu.
Dishonored: Death of the Outsider koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Výborná stealth akce, za kterou se její předchůdci stydět rozhodně nemusí. Dojem maličko kazí jen kratší herní doba, chybějící systém Chaosu a až příliš lineární příběh. Pokud ale tento žánr máte rádi, Dishonored: Death of the Outsider vás rozhodně nezklame.
