Recenze Blair Witch

Dodnes se pamatuji, jak se mi svíral žaludek a naskakovala husí kůže, když jsem v potemnělém kině naslouchal každému prasknutí větvičky v nočním lese filmu Blair Witch. Člověk asi musí mít zažité nějaké ty noci o samotě ve skutečných lesích, aby se ho tenhle film až tak dotknul, ale přesně tak tomu bylo v mém případě a opravdu jde o jeden z hororů, které mne kvalitně vyděsily (což je ve skutečnosti super pocit, v relativním bezpečí kinosálu).

Přesto jsem hru vyhlížel s obavami, protože filmové licence skoro nikdy nedopadají dobře, původní herní trilogie nebyla nic moc a tento kousek na mne vyloženě působil jako laciná napodobenina Outlastu, jehož první díl jsem sice miloval, ale druhý mne díky své nevyvážené obtížnosti pekelně frustroval. Nicméně tvůrci slibovali kromě jiného odhalení zásadních informací pro lore Blair Witch, takže nade mnou moje zvědavost zvítězila. Kdo se bojí, nesmí do lesa, že.

• Vyšlo na: PC, Xbox One (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 30. srpna 2019
• Žánr: Hororová Adventura z vlastního pohledu
• Česká lokalizace: ne

Ztratilo se dítě

Začátek hry je příjemně civilní, přestože v něm již rezonují podtóny budoucí hrůzy. Je slunečný den a vy, jakožto bývalý venkovský policista jménem Ellis, vybavený kromě jiného problematickou minulostí (kterou budete postupně odhalovat a zavede vás nejen do zmařeného milostného vztahu, ale také do vaší bývalé vojenské kariéry), dorážíte se zpožděním na palouk v lese, kde se před pár hodinami rozjelo pátrání po ztraceném místním chlapečkovi.

Sebou máte jen svého věrného služebního psa jménem Bullet. Ostatní policisté jsou již v terénu, někde v hlubinách lesa před vámi. To ale nevadí, protože se s nimi můžete kdykoliv spojit vysílačkou, stejně jako můžete mobilem volat své přítelkyni. Jak jsem říkal, je slunečný den a ačkoliv důvod vaší přítomnosti zavání komplikacemi, prozatím jste zkrátka na procházce v prozářené krajině, s vašim dovádějícím psem u nohou.

Sebou máte jen svého věrného služebního psa jménem Bullet. Ostatní policisté jsou již v terénu, někde v hlubinách lesa před vámi.

Samozřejmě jak se bude den pomalu natahovat, hledání dítěte se bude stávat stále podezřelejším a v lese najdete první podivné proutěné figurky i kamenné náhrobky. Než se nadějete, soumrak vás dožene a vaše orientace v lese se drasticky zhorší. Kdo to zažil, moc dobře ví, jak obrovský rozdíl je mezi denním lesem se vším tím cvrlikáním ptáků a příjemnými vůněmi rostlin - a lesem nočním, plným podezřelých zvuků a chladné vůně vlhkosti i hniloby.

Temný labyrint

Navzdory očividně skromnému rozpočtu hry se autorům povedlo opravdu kvalitně vytvořit dojem spletitého lesního porostu, ve kterém není snadné se orientovat. To platí již za světla, ale drasticky se to prohloubí v noci. Proplétat se tímhle hustým porostem, vybaven pouze úzkým paprskem služební svítilny nebo malým náhledem kamery s režimem pro noční vidění (hra vás nenechá si ho "přilepit" na oko jako Outlast, musíte pěkně poctivě koukat na malý obdélníček v rohu obrazovky), to je opravdu peklo.

Ještě větší peklo je to bohužel díky tomu, že velmi často ztratíte jakoukoliv možnost se pomocí herních mechanik zorientovat. Několikrát se mi tak stalo, že jsem se desítky minut motal v kruhu, protože les prostě nenabízel žádný záchytný bod, podle kterého bych se mohl zorientovat. Přitom mechaniky pro to ve hře jsou - v mnoha případech stačí vašemu psímu kamarádovi dát očuchat nějaký nalezený předmět a on vás začne vést směrem k jeho majiteli. Absolutně nechápu, proč stejná mechanika nemohla sloužit také k tomu, abyste v případě totální ztráty orientace našli cestu k poslednímu nebo nejbližšímu orientačnímu bodu.

Autorům se povedlo vytvořit dojem spletitého lesního porostu, ve kterém není snadné se orientovat. To platí již za světla, ale drasticky se to prohloubí v noci.

A orientační body tady jsou panečku náležitě výrazné i děsivé. Ať už jde o bílý strom, pokrytý černým slizem, nebo tajemný betonový bunkr, každé výrazné místo náležitě prohloubí váš pocit, že byste tady neměli být a že to všechno dopadne špatně. Hra přitom šikovně balancuje na hraně mezi praktickými aspekty (v lese se očividně skrývá reálný vrah) a těmi méně hmatatelnými (traumata a noční můry vaší postavy).

Spíš zážitek než hra

Ačkoliv Blair Witch obsahuje řadu tradičních herních mechanik a pasáží, neměl jsem pocit, že o to ve hře doopravdy jde. Ano, budete po cestě řešit jednoduché hádanky nebo puzzle skládačky, hledat klíče pro otevření dveří nebo přepínat výhybky při jízdě důlním vozíkem. Je zde dokonce i bojový systém, kdy musíte pomocí indicií od vašeho štěkajícího kamaráda vydedukovat, ze které strany se k vám blíží duch lesa a zahnat ho pomocí svítilny. Ale o nic z toho ve hře vlastně nejde.

Jde o ten autentický zážitek bloudění nočním lesem, který si sáhne do hlubin vašeho mozku i srdce a nechá vaši představivost čarovat stejně děsivé věci, jako ty, které se ve tmě opravdu skrývají. Ellis tak bude muset bojovat s démony lesa i těmi vlastními a odhalovat jeho příběh je skoro stejně zajímavé, jako odhalovat tajemství lesní čarodějnice a její kletby. Když se vám do toho přimíchají ještě nějaké ty vlastní pocity a vzpomínky na noční lesy nebo traumatizující zážitky z vašeho života, hra pro vás bude opravdu překvapivě fungovat jako dost silný zážitek.

Jde o ten autentický zážitek bloudění nočním lesem, který si sáhne do hlubin vašeho mozku i srdce a nechá vaši představivost čarovat děsivé věci.

Jako pejskaři mi tento pocit ještě prohloubilo skvělé zpracování Bulleta, který se hýbe, chová a zní jako skutečný pes. Díky tomu s ním zažijete několik opravdu silných momentů. A než to všechno skončí, uslyšíte hlas čarodějnice, podíváte se na místa nechvalně proslulá z filmu a opravdu odhalíte dost zásadní kousek celé té záhady a mytologie. To vše přitom může skončit několika způsoby, protože závěr hry není lineární a bere v potaz vaše volby i herní výkony (první průchod zabere tak pět hodin, další dejme tomu tři hodiny). Je jen škoda, že některé ty pasáže jsou tak frustrujícím způsobem natahované, což bohužel ze všeho nejvíc platí pro poměrně akční finále.