Recenze Outriders

Aktualizace: zdá se, že od publikace článku již došlo k opravě klíčových problémů se servery.

Pokud jste sledovali naše dojmy z prvního, druhého i čtvrtého dne hraní Outriders, pak dobře víte, že jsme se u jejího hraní v partě tří skvěle bavili, navzdory občasným velkým problémům se servery (ke kterým se na PC přidávají pro některé hráče extra technické problémy navíc). Outriders se už na první pohled hrdě hlásí do žánru "akčních her s lootem", kam spadají nejen střílečky jako Division nebo Destiny, ale také třeba "davové rubanice" typu Diablo. Zdrojem zábavy je stejně tak divoká akce, jako sofistikované budování vašeho arzenálu a schopností. Na rozdíl od většiny těchto titulů se ale Outriders od začátku vymezila proti šabloně "live service" her s nekonečnými přídavky, battle passy a dalšími mikrotransakcemi. Tohle je kompletní hra se vším všudy, včetně endgame, pohromadě v jednom balení za jednu cenu.

• Platforma: PS5 (recenzovaná), XSX|S, PC, PS4, X1
• Datum vydání: 1. 4. 2021
• Výrobce: People Can Fly (Polsko)
• Žánr: Looter-shooter
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: až pro tři, online
• Dat ke stažení: 46 GB
• Herní doba: 40+ hodin
• Přístupnost: 17+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1499 - 1799 Kč (Xzone)

Kvalitní polské sci-fi

Ačkoliv příběh zpočátku připomíná žánrové klasiky americké produkce, poměrně rychle v něm objevíte svérázné prvky, prozrazující polský původ autorů hry. Vnímám to jako jednoznačnou výhodu, protože se díky tomu atmosféra citelně posouvá od "hollywoodských" klišé směrem k zemitějšímu evropskému stylu a dojde na svérázné vtípky, nápaditý cynický humor... ale i mrazivé odkazy na holokaust nebo důraznou kritiku kolonialismu. Jinými slovy, příběh Outriders stojí za pozornost. Velmi často jsou ale jeho klíčové momenty schované ve vedlejších misích, takže pokud vás vyprávění hry zaujme, neměli byste po cestě vynechávat žádný vedlejší obsah. Mimochodem, se scénářem autorům pomáhal spisovatel Joshua Rubin, který má za sebou třeba Assassin´s Creed 2, Destiny nebo Telltale Hru o trůny.

Země byla zničena, její přírodní zdroje vyždímány a znečištěny. Během posledních zoufalých let přežívání lidstva na její skořápce došlo k několika pokusům o vypuštění "archy", vesmírné lodi s vybranými zástupci pro zažehnutí lidské existence na jiném místě ve vesmíru. První loď shořela v děsivé havárii, ale ta druhá po desítkách let konečně dorazila na přijatelně obyvatelnou planetu Enoch. Jakmile ale začnete planetu v roli průzkumníka (povolání označované "Outrider") objevovat, narazíte na její vražednou anomálii, projevující se formou brutálních magnetických bouří. Kdo bouři přežije, zmutuje nečekaným a často děsivým způsobem. Týká se to místních zvířat, ale také vás samotných. A tak se rozjede válka mezi frakcemi lidských ztroskotanců, zmutovanými lidmi a zmutovanými lokálními monstry. Pod tím vším navíc planeta skrývá ještě více pochmurnou minulost, související s tajemným signálem v jádru anomálie.

Cynický humor... ale i odkazy na holokaust či kritika kolonialismu.

Od samotného začátku mě překvapilo, jak velkou pozornost tvůrci příběhu věnovali. Filmových scén mezi misemi jsou desítky a mnoho z nich vás překvapí nejen zajímavým dějem, ale také tím, jak dobře postavy nebo scenérie vypadají. Samotný začátek je trochu generický, ale jakmile začnete objevovat další biomy planety a tajemné stavby v nich, výprava i zápletka naberou docela jiné otáčky. Váš hrdina je navíc přeborníkem polohy "znuděného/podrážděného antihrdiny", takže veškeré dění komentuje s takovou dávkou cynismu v hlase i slovech, že jsem se u toho nonstop skvěle bavil a smál (například komentář "proč se vůbec snažím..." když mu zabijí postavu, kterou měl eskortovat do bezpečí). Vzhledem k tomu, jak brutální věci děláte svými mutantními schopnostmi nepřátelům na bojišti, budete si připadat často spíš jako hlavní zloduch příběhu, než jeho hrdina - když vám unesou člena družiny, komentujete to slovy "proč by chtěli naštvat nesmrtelnýho poloboha?". Hra navíc obsahuje několik falešných konců a velkých odhalení, přičemž obzvláště její pointa je skvěle vystavěná a připomněla mi třeba legendární hru Spec Ops: The Line.

Akční nirvána

Vlivy podobných her, jako jsou Gears of War, Division nebo Diablo jsou na hře okamžitě patrné. Přesto má ale svoji vlastní identitu a pokud jde o intenzitu boje z pohledu třetí osoby, něco takového jsme tu ještě neměli. Gears jsou citelně pomalejší s důrazem na krytí, což je zde v případě některých tříd naprosto zbytečné (třeba Devastator se uzdravuje pouze zabíjením na blízko, takže nemá cenu se schovávat v krytu). Division má svým částečným důrazem na realističnost nepřátel i schopností/zbraní svázané ruce. Nejblíže tak má akce Outriders právě k Diablu, obzvláště v pozdějších misích, na vyšší obtížnost nebo v endgame Expedicích. Jelikož je hra pouze PvE, nemusí si dělat starosti s tím, jak přehnané jsou některé vaše schopnosti na bojišti. Díky tomu rozpoutáte se správnou výbavou na obrazovce divočinu, jakou jste ještě neviděli - samozřejmě za doprovodu náležitě krvavých efektů. Úsměv na tváři mi vyvolala třeba i jediná zbraň, která ale na sobě měla pohromadě dva perky: jeden nepřátele zmrazil a druhý zapálil, zároveň.

Pro podobné hry není až tak důležitý design herního prostředí, které prostě jen musí nabízet dostatek prostoru (arény, chcete-li ) pro pořádné bitvy a nějaké ty taktické příležitosti (úzké soutěsky pro zdržení přesily apod.). Jádrem vší zábavy jsou zde vaše pohybové a bojové schopnosti. Základní ovládání Outriders je rychlé a funkční, ale jsou to právě ty schopnosti, kde se skrývá opravdové srdce hry. Na výběr máte ze čtyř tříd - teleportujícího se Trickstera, zpomalujícího čas, skákajícího Devastátora, způsobujícího zemětřesení, vše podpalujícího Pyromancera a málo odolného, nicméně na dálku naprosto devastujícího ostřelovače Technomancera. První hodiny hraní uvidíte jen zlomek jejich potenciálu, ale ke konci hry všechny čtyři třídy vyčarují naprosto neskutečné divadlo zkázy a jsou zdrojem extatické akční zábavy, jakou v jiné akci z pohledu třetí osoby nenajdete.

Ke konci hry všechny čtyři třídy vyčarují naprosto neskutečné divadlo zkázy.

Díky tomu bude vaše pozornost ještě více upřená na loot, protože každá nová zbraň nebo brnění může znamenat dramatický posun ve vaší síle a schopnostech. Díky vynikajícímu systému vyrábění (crafting) navíc můžete ukládat oblíbené schopnosti/vlastnosti (perky) jednotlivých zbraní nebo brnění do trvalé knihovny, odkud si je můžete kdykoliv vytáhnout a nasadit na novou zbraň nebo brnění. Jak se pro loot v podobné hře sluší, vše je přehledně rozděleno do "tříd vzácnosti" a ty nejlepší kusy vybavení mezi sebou tvoří extra zajímavou synergii, kdy jedna schopnost ovlivňuje druhou - až po celé řetězce, kdy můžete kombinovat svoje efekty s efekty spoluhráčů. Tzv. theorycrafting, neboli promýšlení nových buildů a kombinací, je v této hře na mimořádně vysoké úrovni, o jaké si třeba Anthem nebo Avengers mohou nechat jen zdát. A právě díky tomuhle fanoušci žánru Outriders obzvláště milují, zatímco pro neznalé hra na první pohled může vypadat tuctově nebo repetitivně.

Silné i slabší stránky

Zatímco praskající či šplouchající headshoty připomínají Gearsy a odpalování trojice vybraných kouzel přednastavenými tlačítky zase třeba Mass Effect 3 multiplayer, hra obsahuje i slabší místa či vlastnosti. Patří sem třeba oddělování částí mapy krátkou zatmívačkou či filmečkem s přelézáním překážky. Naprosto matoucí je přitom mapa samotná, protože prostředí ve hře neodpovídá svým rozložením/tvarem tomu, co vidíte na ingame mapě. Aby to zmatení bylo dokonalé, sem tam vás pomocné navádění průsvitnou čárou (jako v Dead Space) navede místo do cíle doslova ke zdi. Některé kombinace nepřátel také mohou představovat příliš velkou výzvu pro specifické buildy postav, ačkoliv to je spíš vzácný problém a většinou ho lze řešit snížením obtížnosti v nastavení.

Celková obtížnost hry je řešena zajímavým dynamickým systémem, kdy se vám tiery ala Diablo levelují a zvyšují automaticky podle vašeho hraní (lze to ale ručně zakázat nebo změnit). Překvapivě působivé jsou některé boje s bossy, které v nejlepších momentech citelně připomínají tituly kalibru Dark Souls, díky působivé kombinaci prostředí, epické hudby a samozřejmě, náležitě děsivého protivníka s pořádným health barem. Bohužel ale žádní bossové neobsahují nějaké extra mechaniky - všechny boje ve hře jsou prostě o prioritizaci cílů na bojišti, uhýbání všemožným unikátním útokům a schopnosti se vlastním útočením včas léčit. Naštěstí jsou ale samotní nepřátelé poměrně pestří i dobře zkombinovaní, takže každá bitva je výzvou. Pochvalu si zaslouží umělá inteligence, kdy si pro vás nepřátelé umí dojít opravdu kamkoliv a většinu času vás budou účinně obkličovat, přičemž využívají stejné schopnosti, jako vy - včetně léčení, pokládání pastí apod. Samostatnou kapitolou je výborná endgame, nabízející 14 unikátních, extra divokých misí, které vás přinutí vyždímat ze svých postav, vybavení i hráčských schopností maximum.

Čísla nelžou

Když polské studio Peple Can Fly začalo hru v roce 2015 vyvíjet, vyzbrojeno zkušenostmi z her jako Bulletstorm, Gears of War nebo Fortnite: Save the World, pracovalo na Outriders zhruba padesát lidí. Vydavatel Square-Enix titulu od začátku věřil a investoval do něj, takže se tým nafouknul na 200 vývojářů. A na hře je to poznat, nebýt některých momentů v příběhu a záměrného polského přízvuku či jmen jeho protagonistů, klidně byste si mohli myslet, že jde o AAA titul velkého amerického studia. People Can Fly se opavdu stali jedním z nejlepších Unreal vývojářů v Evropě. A nyní se také dočkali zaslouženého úspěchu, protože nazdory přítomnosti Outriders v Xbox Game Pass přeplatném hra již za první dny překonala na Steamu "celoživotní" počty hráčů konkurenčních titulů, jako jsou Avengers nebo Borderlands 3.

Bohužel na tento úspěch a zájem (kterému možná pomohl také start hry během prodlouženého velikonočního víkendu v době pandemie) očividně nebyly připravené servery a síťový kód hry. První tři dny severy spolehlivě padaly (s čímž si neuměl poradit síťový kód hry a ta díky tomu i na konzoli většinou úplně crashla) na několik hodin, kdy nebylo možné se do hry přihlásit. Ta přitom vyžaduje online i pro hraní příběhu v jednom hráči (zřejmě kvůli ochraně před cheatováním). Já jsem měl to štěstí, že jsem hrál v partě lidí, se kterými jsme si humorem a vzájemným povzbuzováním dokázali udržet dobrou náladu a bavit se i přesto, že nám hra pravidelně každý večer začala padat. Jinde na internetu jsem ale pozoroval velmi podrážděné reakce ostatních hráčů, které naprosto chápu.

Hra za první dny překonala "celoživotní" počty hráčů konkurenčních titulů.

Bohužel se to ale týká také některých novinářů, kteří ve své frustraci začali hru kromě problematických serverů kritizovat i za její zdánlivou průměrnost a povrchnost. Tak trochu se obávám, že tito lidé budou ovlivnění při jejím hodnocení i poté, co se jim povede na servery připojit a odehrát ji - tohle je titul, určený specifickému publiku fanoušků looter-shooter žánru a ti nejznámější z nich si jeho hratelnost jednoznačně pochvalují. A pokud nebudete přeskakovat filmečky či vedlejší mise, i ten příběh má opravdu hodně do sebe. Osobně se velmi těším, že si Outriders nyní zahraji podruhé za jinou postavu, tentokrát pomaleji a s využíváním všech dialogových možností postav i pečlivým pročítáním všech nalezených zápisků.