Podnikli jsme výpravu do sídla Bohemia Interactive v Mníšku pod Brdy, abychom zkusili nadějně vypadající simulátor vrtulníků. Jak jsme si zalétali?
Pokud byste snad chtěli české vývojáře hledat, radši si to rozmyslete. Mníšecké studio je totiž dost dobře schované, proto byly s dopravou menší problémy. Jakmile jsem však dorazil na místo určení, vše šlo jako po másle a nic mi nebránilo spolu s jedním z vedoucích zaměstnanců studia zasednout ke hře a nevěřícně zírat. Zajímá vás proč?
Krásy Seattlu
Jestli mě něco na první pohled ohromilo, bylo to určitě celkové panoráma města Seattle, tedy jednoho ze dvou prostředí ve hře. Psal jsem to sice už v nedávné novince, ale musím to napsat znova. Od enginu Army II jsem očekával hodně, ale tohle fakt ne. Taková rozlehlost prostředí se prostě jen tak nevidí. Když jsem pak viděl velikost celého města na mapě, málem mi vypadly oči z důlku, a to bez jakéhokoliv přehánění.
Pak už ale přišlo na řadu samotné hraní, přičemž se připraveného joysticku ujal můj průvodce. Hned z počátku mě zaujala kabina samotného vrtulníku (šlo o civilní verzi helikoptéry Little Bird), kde je pomocí drobných zelených ikonek zvýrazněno vše, co člověk potřebuje k dokonalému ovládání stroje, ať už jde o knipl nebo různé páčky a spínače. V tu chvíli však byl nejvyšší čas věnovat se misi, a to vyzvednutí několika pasažérů.
Jakmile vrtulník přeletěl kus města, přišlo na řadu přistání, jež mě osobně vždycky dělalo trochu problémy, ale člen Bohemia Interactive s tím neměl nejmenší problém. Během chvilky tedy pohodlně dosedl na přistávací plochu a vystoupil. Správně, ačkoliv je hra primárně o létání s vrtulníky, není vůbec žádný problém přistát, vystoupit a s hratelnou postavou se libovolně procházet. Tentokrát však měl výstup určitý cíl, konkrétně sejít se s pasažéry. Jaké to však bylo překvapení, když dva ze tří zákazníků byli kontraktoři Henry Asano a Brian Frost, tedy hlavní postavy přídavku Private Military Company pro Armu II. Oba herní světy jsou očividně vzájemně provázány, což je jenom dobře a já jako velký příznivec Army měl v tu chvíli ohromnou radost.
Po krátkém rozhovoru s oběma hrdiny byl nejvyšší čas nasednout zpět do vrtulníku. Žoldáci však měli zvláštní požadavek, a to letět těsně nad povrchem. V tu chvíli bylo jasně vidět, že při bližším průzkumu už textury nejsou úplně nejdetailnější, ale i tak hra pořád vypadala parádně, v té rychlosti navíc člověk nějaký vzhled textur prakticky nevnímá. Po nějaké době nízkého letu však nastal problém. Hra spadla. V první chvíli jsem si začínal myslet, že už mě preview verze her začínají nenávidět, protože totéž se mi stalo v případě Carrier Command a Zaklínače 2, každopádně hra je aktuálně v alpha verzi, takže mi nějaký ten pád nevadil, zvlášť když byla hra záhy nahozena.
Na vlastní kůži
Po opětovném spuštění hry přišla na řadu zkouška tutoriálu. V tu chvíli jsem k Take On zasedl osobně a zvolil trénink obyčejného letu, spočívající v klasickém průletu červenými kruhy. Jenomže, sotva jsem vzal do rukou joystick, chvilku jsem stroj ve vzduchu sice udržel, ale netrvalo dlouho a můj stroj hezky zblízka políbil matičku zemi. Zvyk je zvyk a já na tu velkou páku rozhodně zvyklý nejsem, takže pro všechny případy přišlo na řadu ovládání klávesnicí, což mi sedlo mnohem lépe. Na střední obtížnost, jež byla aktuálně nastavena (samozřejmě nechybí simulace ani volba pro naprosté začátečníky) je ovládání víceméně shodné s pilotováním v Armě II, takže jsem se po prvotním nezdaru cítil zase ve své kůži, a rozhodně to bylo poznat.
Oproti Armě II je pochopitelně simulace vrtulníku mnohem pokročilejší, obzvlášť je to vidět na příkladu povětrnostních podmínek. Občas s vámi vítr docela slušně škube, ale to jenom přispívá k perfektnímu pocitu ze hry. Abych to ale zkrátil, s ovládáním helikoptéry jsem se sžil velice rychle, a létání tak byla neuvěřitelná zábava, kterou jsem si vychutnával do posledního okamžiku.
Vlastní tvorba
Po vlastní zkoušce přišlo na řadu to, co jsem očekával s velkým napětím, a to editor. Pokud máte alespoň minimální zkušenosti s editorem v jakékoliv předešlé hře od Bohemia Interactive, budete tu jako doma. Vizuálně se celé rozhraní samozřejmě trochu změnilo, každopádně základní funkce jako jsou jednotky, spínače, moduly nebo waypointy zůstaly při starém, nebo to tak alespoň v alpha verzi vypadalo. Co víc, lecco bylo dost rozšířeno, což platí zejména o waypointech, jež nyní nabízejí mnohem více možností. Navíc jsem názorně viděl, že editor není ani zdaleka zaměřen pouze na vrtulníky, pochopitelně je možné si pohrát i s lidmi nebo auty, to kdyby vás třeba napadlo vytvořit nějakou havárii. Perlou na závěr ukázky editoru pak byla ukázka armádního vrtulníku jako vystřiženého z dob Vietnamské války, což se bude hodit zejména v multiplayeru.
Ke konci jsem ještě dostal možnost omrknout heliport, což je svým způsobem základna, kde se můžete libovolně procházet, kontrolovat všechny vrtulníky, vybírat jednotlivé mise a mimo jiné se kochat působivým panoramatem Seattlu. Sami vývojáři přirovnávají heliport k Normandii v Mass Effectu, díky čemuž si představu určitě uděláte sami.
Když to tedy shrnu, rozhodně šlo o parádní prezentaci a Take On Helicopter na mě působí skvělým dojmem. Viděl jsem i útržky misí, kde je třeba přemístit anténu věže nebo pomoci při dopravní nehodě, takže nějakého stereotypu bych se rozhodně nebál. A když si uvědomím, že nás ve hře čeká neuvěřitelně rozlehlé prostředí, promakaný editor a spojitosti s předešlými hrami od Bohemia Interactive, mám takový pocit, že nás čeká vážně revoluční simulátor, jenž se navíc nezaměřuje pouze na jednu jedinou skupinu hráčů, což je v tomto případě neoddiskutovatelný plus. Máte-li aspoň minimální zájem o létání a vrtulníky, Take On vás nejspíš nezklame. Finální ortel bude samozřejmě vynesen až v budoucí recenzi, zatím však nevidím jediný důvod, proč by měl být tento nadějný počin propadák. Naopak.
