Pokud se někdy v herním průmyslu povedla beznaděj, má to na kontě rozhodně série Resistance.
Vlastně se toho tolik nezměnilo. S hrstkou statečných bojujete proti šmejdu z vesmíru, kterého je mnohem více, než chudáků po vaší straně. Když už si myslíte, že jste vyčistili oblast, dorazí vznášedla a vychrlí další vojáky Chiméry. Když už si myslíte, že už jich nemůže být víc, přichází další. Resistance 3 se chystá pokračovat v trendu navozeném předchůdci a cáknout vás do atmosféry beznaděje a válečné deprese.
Střílej Bille, střílej!
Tentokrát se ale podíváme do tváře trochu jiného moderního světa. Světa plného písku a suti, který spíše připomíná zmrzačený Divoký západ. Vítr fouká a hraje si s ukazateli provozu, které pro změnu trčí uprostřed zpustošených měst. I tomu pomalejšímu dojde, že tu něco není v pořádku. Evropa padla, Amerika padla a brzy padne i vše ostatní. Věru optimistický začátek.
Svět Resistance navíc umně kombinuje samotu a beznaděj pomalu umírajících civilizací s alespoň malým důvodem, proč pokračovat dál. Chiméra je všude. Skáče ze střech, okupuje silnice, přilétá z vesmírných stanic a patroluje vzdušný prostor. Na výstavě byla k vidění jediná mise, i ta ale názorně ukázala, o čem hra bude. O přežití.
Vítej brachu inventáři
Pěknou třešničkou na dortu je kolečko zbraní a jejich vývoj počas hry. Jak se zbavujete nepřátel a používáte při tom mnoho zvrácených způsobů, přizpůsobuje se tomu i inventář a zbraně se vyvíjí spolu s vámi. Je to příjemné zpestření, protože zbraní není tolik a jsou specializovány spíše na kvalitu a malý počet, než neutuchající nával v inventáři. Nábojů však není mnoho a pocit beznaděje se tak umocňuje i zde.
Ukázková mise nesla název Haven, kde jsme museli bránit jedno z posledních lidských opevnění, dokud neproběhne evakuace. Resistance zde ale tlačí opravdu minimální šancí na vítězství a co je hlavní, je dost těžká. V mnohých jiných hrách podobného žánru je hlavní hrdina nezničitelný veterán, který dokáže sejmout běžící hordu alienů, zatímco si rukama zapaluje cigaretu a zbraně si přidržuje…já nevím čím. Právě ta nevyhnutelná porážka a těžké břímě však dělá z titulu unikátní kousek, alespoň co se atmosféry týče. Joseph Capelli je zkrátka člověk z masa a kostí, co chce přežít a zachránit při tom, koho bude moci.
Insomniac zkrátka umí. Když i silniční ukazatel kymácející se ve větru dokáže navodit lepší atmosféru, než většina filmů Michaela Baye, znamená to, že se na to jde správně. A my si tu poslední pitvu lidstva v září náležitě užijeme.
