Deskovka: Monstra vs. hrdinové: Viktoriánské hrůzy

Postavte se na stranu Van Helsinga, nebo Drákuly a za přispění přisluhovačů zničte soupeře.

Reklama

Po delší odmlce zapříčiněné obrovským množstvím zpracovaných informací z letošního Gamescomu se vracíme zpět s našimi pravidelnými speciály o deskových hrách. Dnes se podíváme pod víko karetní soubojové hry Monstra vs. hrdinové od španělského tvůrce Enrique Dueñase (Hexcalibur, Explorers of the Lost Valley), která se věnuje klasickým knižním motivům 19. století. Viktoriánské hrůzy si totiž berou na paškál horrorové charaktery a svět Sherlocka Holmese.

Za časů královny Viktorie

Karetka Monstra vs. hrdinové sice nedisponuje žádným viditelným příběhem, přesto bude pro fanoušky literární tvorby 19. století velmi zajímavou možností, jak se setkat se svými oblíbenci. V krabičce totiž najdeme dva balíčky karet, jež lze promíchat také do jednoho většího, se zaměřením na horrorové postavy strašící čtenáře 19. století nebo na všemi mastmi mazaného detektiva Sherlocka Holmese. Mně osobně sedl lépe balíček, v němž se prohání Dracula či Mumie pronásledováni Van Helsingem a Arsenem Lupinem. To ovšem neznamená, že pod dohledem pana Watsona se bavit nebudete.

V rámci každé partie budete konfrontovat své karty hrdinů a monster s protivníkovými a mnohdy dojde k zajímavým kombinacím, jež by slušely i filmovému plátnu (potká se dr. Jekyll s Draculou, aby si popovídali s vlkodlakem…). Vše je odvozeno od vaší příslušnosti ke statečným dobrákům nebo podlým monstrům. Ke komu patříte, ovšem víte celou partii pouze vy a ostatní pouze tuší, jestli hájíte světlou nebo temnou barvu síly. Vaší hlavní snahou totiž je přechytračit soupeře a podlými triky mu odebírat body, zatímco sobě je přidávat.

Velké divadlo se třemi kartami v ruce

Monstra vs. Hrdinové mají potenciál stát se oblíbenou zábavou v každé společnosti. Proč? Díky velmi snadným pravidlům, dostatečné variabilitě, možnosti hrát až v osmi hráčích a svižné herní době okolo patnácti minut. Vysvětlit princip hry nováčkovi zabere zanedbatelnou chvilku a po několika partiích může vítězit i proti veteránům. Na začátku si náhodně vylosujete, zda patříte ke klaďasům či padouchům a zároveň uvidíte své dvě bonusové postavy, jež vám přinesou na konci hry další bodový zisk. Klidně se může stát, že všichni hráči budou hájit barvy monster a hrdinské karty budou plonkovou výplní, které se budete chtít zbavit.

Poté již každý hráč obdrží tři karty, u nichž je zcela jasné kolik hrdinských a monsterských bodů vám přinesou podle symbolů v jejich rohu. Při vašem tahu si můžete vybrat jen jednu z činností - přibrat kartu/vyložit kartu před sebe. Vlastně celá partie se nese v duchu vyhodnocování výhodných kroků – vyložit méně potřebnou kartu, resp. méně škodlivou, nebo se podívat na horní kartu v balíčku? Každé přibrání vás totiž směřuje blíž a blíž konci celé hry, protože při dobrání posledního listu se okamžitě přechází k počítání bodů na kartách před hráči.

Samozřejmě se nejedná o pouhou vykládací hru bez rozmyslu (to si klidně zahrajte vojnu nebo jinou přebíjenou), Monstra vs. hrdinové totiž dodávají na pikantnosti systémem unikátních vlastností popsaných v dolní části karty pod obrázkem. Využití dovednosti postavy ve správný moment může otočit naruby celý průběh partie. Mým zatím nejpodařenějším kouskem byla pečlivě budovaná přetvářka monstrózního padoucha, abych chvíli před koncem vyložil obřího pavouka, který vyložené postavy skartoval. Poté jsem poslal do boje dva silné hrdiny královnu Viktorii a milého Watsona, který přitáhl do mého týmu Sherlocka, na což neměl nikdo z mých soupeřů šanci zareagovat.

Modlitba ke štěstí

Výše zmíněné kombinace ovšem nejsou pravidlem, spíše občasnou radostí. Při dobírání karet totiž musíte mít štěstí na kýžené charaktery, abyste mohli vše provázat do líbivého komba. Samozřejmě každé vhodné jednorázové použití dovednosti hrdinů a monster umí pořádně zamíchat s plány soupeře. Na některé kroky dokonce ani nenajdete odpověď. Třeba vytasení Rasputina na konci partie se rovná trumfovému esu, pokud je v odhazovací hromádce dostatek impů, jež si přivolá na pomoc. Podobně záludná může být vhodně použitá sukuba, která jednomu z oponentů vnutí vaše vyložené karty, zatímco si zabavíte jeho skvadru postav.

Oba balíčky Monstra vs. hrdinové (Půlnoční Londýn, Sherlock v pekle) v krabičce Viktoriánské hrůzy, se dají hrát až ve čtyřech hráčích, ale jejich promícháním získáte prostor pro až osm přátel u stolu. Sice se tak zmírní některé mocné efekty v rámci daného příběhového zasazení, jiné postavy ovšem nabydou na síle (vzpomeňte na sukubu). V mém kruhu deskových příznivců sklidila tato karetka velmi kladný ohlas, i když nemusí sedět lidem, kteří neradi spoléhají na štěstí. Záludnost a podlé taktiky v krátkém časovém úseku ovšem otevírají prostor pro okamžitou odvetu, což činí z titulu báječný filler třeba na delší cesty vlakem.

Ke kladným bodům musím jednoznačně přičíst sympatické grafické ztvárnění karet. Místo děsivých výjevů se nesou spíše v mezích roztomilého strašení, takže si Monstra vs. hrdinové můžete zahrát s dětmi schopnými přečíst jednoduchý pokyn na kartě, tedy od osmi let. Jazyková bariéra také nebude žádným problémem, protože se distributor ADC Blackfire postaral o lokalizaci do češtiny. Spolu se slušnou cenou okolo 350 korun se jedná o zajímavou volbu pro nenáročné hraní s méně zkušenými deskovkáři. Snad se tahle svižná karetka chytí a Blackfire přinese rozšíření.