Honba za prstenem – deskovka

Frodova cesta do Roklinky je plná nebezpečí, v jehož čele stojí prstenové přízraky.

Reklama

Pán prstenů patří k fenoménům, který dokáže uhranout celé generace čtenářů, resp. filmových fanoušků. Osudy Froda Pytlíka, toho, jenž nese prsten, jsou jen jednou z příběhových linek boje národů Středozemě proti temnému pánovi Sauronovi. Právě na počátek jeho putování z Hobitína přes Hůrku do Roklinky se zaměřila desková hra Honba za prstenem, za níž stojí italští autoři Marco Maggi, Francesco Nepitello (War of the Ring, The Battle of Five Armies) a Gabriele Mari (Letters from Whitechapel, Whitehall Mystery). Pojďme se na jejich titul založený na dedukci a skrytém pohybu společně podívat.

Nebezpečná cesta v doprovodu přátel

V Honbě za prstenem se proti sobě postaví dvě strany konfliktu – Frodo a všichni, kdo mu na jeho cestě pomohou, proti temnému pánovi Sauronovi, jehož touhu po mocném prstenu zastupují prstenové přízraky Nazgulové. Proti sobě se tak může u stolu sejít až pětice hráčů, z nichž jeden kontroluje odvážného hobita, zatímco čtveřice spolupracujících záporáků se vžije do role Nazgulů. Osobně si troufnu tvrdit, že stejně jako Sauron ovládá všechny svou jedinou myslí, tak i Honba za prstenem funguje lépe, když přízraky v pláštích kontroluje jeden člověk. Díky tomu se z titulu stane relativně náročná soubojovka jeden na jednoho.

Nečekejte ovšem žádnou epickou řežbu plnou dynamických soubojů a mocných kouzel. Frodo a jeho doprovod by v přímé konfrontaci s Nazguly neměl šanci, takže se musí skrývat v ponurých hvozdech a hlídat, aby smrt přinášející jezdci neměli ani tušení, kam se hobití kroky ubíraly. Partie se skládá ze dvou aktů, přičemž v prvním z nich se Frodo Pytlík, Sam Křepelka a Peregrin Bral snaží proplížit do Hůrky, z níž si v druhé části v doprovodu Chodce a Smělmíra Brandoráda touží proklestit cestu do Roklinky, k čemuž jim dopomáhá Gandalf. Na druhé straně barikády se prstenové přízraky snaží svést Froda na temnou stranu, aby prsten propadl Sauronovi.

Čtenářská lekce

Stejně jako knižní předloha, tak i její stolní verze ovšem není pro každého. Spousta lidí dá raději přednost filmovému zpracování Petera Jacksona, protože prokousat se trojicí knih je nad jejich síly. A podobně to může dopadnout i v případě Honby za prstenem. Třicetistránková pravidla totiž dokáží slabší nátury spolehlivě odkázat k jiným titulům, ale to by byla velká škoda. Už dlouho jsem totiž nezažil takové napětí mezi protistranami a tak pevné sepětí s ústředním dějem deskovky. Opatrné plížení mezi kmeny starodávných stromů a útěk před Nazguly, kteří využívají své děsivé schopnosti, aby dostáli svého úkolu, zkrátka vytváří skvělou atmosféru.

Proto se obrňte trpělivostí a pusťte se do komplexních pravidel, která v principu sice nejsou tak složitá, ale během partie zjistíte, že mají spoustu odboček, speciálních efektů a výjimek daných kartami a podobně. Základní premisa je jasná, Frodo putuje tajně do Hůrky, resp. Roklinky, a přízraky se jej snaží najít a zastavit. Svá rozhodnutí může Frodo podpořit kartami přátel, na nichž jsou dlouhodobé efekty nebo jednou použitelné silné efekty, po nichž podporovatelé ztrácí svou moc. Hobitovi mohou pomoci i pocestní a další obyvatelé Středozemě (ano, Tom Bombadil je zpátky), jejichž podporu můžete získat zahráním karet přátel ze svého balíčku.

Nazgulové mají k dispozici mocná kouzla, ale jejich využití si žádá obětování některé z hracích kostek pro daný tah, resp. musí splňovat nějakou podmínku. Efekty karet Kleteb jsou samy o sobě velmi silné, ale Nazgulové mají v rukávu spoustu dalších triků už jen v základní verzi. Umí prohledávat Kraj s urputností sobě vlastní a jakékoliv šustnutí je může přivést na správnou stopu, takže smyčka kolem Froda se začne utahovat. Tušení a pátrání se zakládá na prosté otázce, zda hobití družina prošla daným prostorem (mapa je rozdělena na příslušné úseky) nebo zde dokonce je. Hráč ovládající Froda odpoví prostým „ano“ či „ne“ a přízraky se tak mohou detektivní prací dostat hobitovi na kobylku.

Hlavně tiše a opatrně

Základním prvkem hratelnosti Froda a jeho družiny je tak kradmý pohyb po rozsáhlé mapě. Ten se zaznamenává do důmyslně vymyšlené karty hráče, jež je doplněná minimapou, aby hobit ani svým pohledem po herní desce nenaznačil přízrakům, kde by mohl být a kam se bude dále ubírat. Frodo musí počítat s delšími přesuny mezi lokacemi přes křižovatky, ale může také takticky vyčkávat a předstírat přesun, aby zmátl jezdce. Vždy záleží na zvolené strategii, startovní pozici a žetonech výzvěd nalosovaných před začátkem partie. Jejich odebráním sice odhalíte svou pozici, ale znesnadníte příchod Černokněžného krále s obrovskou mocí.

V druhém aktu se pravidla pro stranu dobra mírně mění. Neovlivňujeme totiž kroky Froda a jeho přátel přímo, ty jsou pevně dány vylosovanou kartou putování, ale činíme ji snadnější díky přítomnosti Gandalfa na herní desce. Jeho podpora přijde půlčíkům a hraničáři víc než vhod, protože mohou zkřížit své kroky s mocným pánem Angmaru, prvního z devíti. Pro prstenové přízraky se jejich úkol o mnoho neliší, jen musí brát v potaz moc čaroděje na straně světla, jinak jdou po hobitech stejně krutě jako předtím.

Boj otázkou vteřin

Jak jsem již nadnesl dříve, žádné epické boje v Honbě za prstenem nečekejte, hobití družina by neměla proti jezdcům šanci. To se také projevuje během možných setkání, k nimž dojde při úspěšném pátrání Nazgulů. Frodo je povinen losovat si z žetonů střetu a posouvat si tak své přiklonění k temnotě. Sami víme, že cesta do Roklinky byla pro Froda velmi útrpnou, především po návštěvě věže Amon Sul ve Větrovských vrších, kde se dostal do bolestivého kontaktu s morgulskou čepelí. Ani zde nebude mít statečný hobit na růžích ustláno a kdykoliv se jeho ukazatel temnoty naplní, okamžitě vítězí Sauronovi jezdci. Na druhou stranu úspěšné doražení do Roklinky znamená výhru pro hobití družinu.

Jak sami vidíte, složitost Honby za prstenem tkví spíše v detailech než v její podstatě. Titul si tak můžete zahrát a pravidla se postupně doučit, abyste se propracovali k ovládnutí mechanismů a mohlo dojít k střetnutím dobra a zla. Možná bych před první hrou doporučil shlédnout gameplay, případně názorné vysvětlení pravidel, která už najdete také v češtině. Nakonec zjistíte, že se u hry budete velmi dobře bavit. Pokud by byl některý ze soupeřů příliš dobrý, lze mu jeho pozici znesnadnit jednoduchou úpravou pravidel.

Vizuální styl podle mustru knih

Celé dobrodružství je navíc lemováno velmi povedeným grafickým ztvárněním evokujícím starší knižní vydání. Malby na kartách se nesou v tradicionalistickém duchu Johna Howa, dvorního ilustrátora světa Pána prstenů, které doplnil Francesco Mattioli, takže nostalgie je zaručena. Plán s názvy památných i méně známých míst je přehledný, stejně jako deska hráče hájící barvy světla. Jediná výtka k designu tak směřuje ke kontrastně barevným podstavcům jinak nádherně vypadajících figurek. Prostě mi do konceptu nesedí a působí na mě rušivě. Na druhou stranu kostky vypadají báječně, především ta patřící Černokněžnému králi.

Z mého pohledu se Honba za prsten povedla hodně a má šanci zpestřit nejeden večer fanouškům světa J. R. R. Tolkiena. Nejlepší zážitek si pravděpodobně odnese dvojice hráčů, ale ani v pěti se nudit nebudete, jen pozice jezdců bude složitější, protože musí své plány koordinovat veřejně, což může ulehčit pozici Frodovi. Zdánlivě obtížná pravidla nedají hráči zběhlému v prostředí deskových her zabrat, tím spíše že společnost REXhry přináší hru v kompletní české lokalizaci. Z mého pohledu jde o skvělý titul na sychravé podzimní večery, kdy za okny řádí plískanice, zatímco vy se můžete ponořit do tajů nocí ve Středozemi.