Narcos – deskovka

Neviděl někdo Pabla?

Reklama

Deskové hry podle předlohy mají nelehký úděl – přesvědčit její fanoušky, že se zachovala podstata původního díla, a ukázat pařanům stolních her, že by obstály samy o sobě i bez slavné licence. V dnešní recenzi podrobíme takovému testu titul Fela Barrose (Looterz, Space Cantina) a Renata Sasdelliho (Mafia) s názvem Narcos, tedy podle seriálové předlohy, v níž se proti sobě postaví Pablo Escobar (Patrón) a jeho pronásledovatelé toužící jej vidět v pruhovaném pyžamu.

Kokainový baron prezidentem?

Fanouškům seriálové předlohy Narcos nebo zájemcům o kolumbijskou historii, resp. o boj proti drogovým narkobaronům zřejmě není třeba vysvětlovat, kdo se skrývá pod jménem Pablo Escobar. Ostatním naznačím, že se jedná o jednoho z nejbohatších lidí světa, jehož jmění se zakládalo na prodeji drog z jeho rodné Kolumbie. To se samozřejmě nelíbí místní policii, konkurenčním gangům, protidrogové americké organizaci DEA a mstou posedlým dealerům z Los Pepes, kteří spojí své síly, aby se Patróna zbavili, i když jejich motivy jsou dost protichůdné.

Díky pěti různým subjektům se ke stolu může posadit stejný počet hráčů, z nichž si největší porci zábavy užije pletichář na odvrácené straně zákona, protože bude neustále v permanenci. Čtveřice sedící na druhé straně stolu se ovšem možná bude trošku užírat nudou, protože se z osmi fází kola dostane na řadu jen jednou. Mezitím může pouze pozorovat dění na plánu a probírat společnou strategii, což mnoha deskovkářům nebude stačit (navíc, když hrozí možnost alfa hráče, jenž bude všechny ovládat podle svých vlastních preferencí). Proto bych doporučil titul Narcos hrát maximálně ve třech lidech, kdy již funguje skvěle, ale podle mě si ji nejvíce užije dvojice hráčů.

Hra na schovávanou

Principem průběhu partie je snování moci na straně Patróna a jeho lov na straně druhé. Pablo se během celé hry skrývá, protože kdyby byl na očích, nepřátelé by si jej jednoduše podali. Svou na kokainu postavenou říši tedy ovládá pomocí svých poskoků – Sicariů. Ti dokáží ovládat města, prolamovat zátarasy brzdící pohyb Patróna, zakládat plantáže či pašovat kokain na letiště. Na plánu se tak začnou objevovat postavy známé ze seriálové předlohy, obzvláštní sympaťák je samozřejmě zabiják La Quica, který dokáže vydírat i největší tvrďáky z DEA.

Hráč za Escobara aktivuje své postavy pomocí příslušných karet, čímž postupně dává pronásledovatelům indicie o své skrýši. Každý poskok se totiž může objevit jen v určité vzdálenosti od Patrónovy residence, takže se soupeři pomalu, ale jistě dozvídají, kam mají směřovat své agenty. Po osmikolové fázi se sice za určitý obnos může Pablo přesunout jinam, ale chytře umístěná blokáda jej zavede přesně tam, kde jej lovci budou chtít. Jeho chycením ovšem partie nekončí, protože Patrón se dostal z vězení i ve skutečnosti, takže hon začíná nanovo.

Kolumbijský týden

Jak jste asi pochopili, tak Narcos se zakládá na semikooperačním základu se skrytým pohybem záporáka, takže pokud si užíváte letitého Fantoma staré Prahy, tolkienovskou Honbu za prstenem nebo nedoceněné Běsnění Drákuly, měli byste být ve svém živlu. Pablo se nepřesouvá nijak často a navíc musí za pohyb platit kokainem potřísněnými dolary (ostatně jako za vše, co činí), takže se smyčka pronásledovatelů postupně utahuje. Každá ze čtyř frakcí (DEA, policie, kartel z Cali, Los Pepes) má své vlastní nástroje a dvojici agentů, jež musí chytře využít, aby Pabla společnými silami zahnali do kouta.

Polícia Nacional de Colombia dokáže zvýšit zranění způsobené Sicariům a disponuje žetony úkrytů, jimiž mohou značit významná místa na mapě, kartel z Cali může Pablovi krást z farem kokain (a rozjet vlastní lidlovský kolumbijský týden), Los Pepes mohou odhalovat utajované obranné schopnosti Patrónových poskoků a DEA může překvapit zrychleným přesunem nebo výměnou akčních karet. Právě ty totiž určují, jakými aktivitami mohou lovci Pabla zaskočit. Výhodou pronásledovatelů je, že vždy reagují na Patrónovy kroky, takže mu šlapou stále více na krk.

Hold předloze

Snahou týmu lovců je samozřejmě dvakrát zatknout Pabla Esobara, zatímco on má cest k vítězství více – může dosáhnout maximální popularity mezi lidem a stát se prezidentem, nebo splnit tři úkoly, čímž se stane také pokořitelem pronásledovatelů. Na partii si vyhraďte okolo dvou hodin, ale když budete na taktizujícího Patróna přísní a omezíte jeho čas stopkami, můžete se v pohodě dostat na 60 – 90 minut. Hodně bude záležet na počtu hráčů. Samozřejmě je hra dynamičtější ve dvou, kdy všechny čtyři frakce podléhají plánům jednoho deskovkáře, takže nebude muset diskutovat o svých tazích s ostatními.

Titul Narcos přitáhne především zrak fanoušků seriálu, jimž se odvděčí zapracovanými reáliemi, jež znají z obrazovek televizí či počítačů. Velmi pěkně zpracované figurky v gesci CMON odpovídají grafice na kartách, povedený plán ztvárňující Kolumbii a přehledné desky Patróna a pronásledovatelů poskytnou dostatečně kvalitní prostředí pro ponoření do atmosféry osmdesátých let v jihoamerických kulisách. Pochválit musím také překlad do češtiny, o nějž se postaral distributor ADC Blackfire, který zprostředkuje zážitek z honu na Escobara opravdu všem (starším osmnácti, nebo aspoň patnácti let). Za cenu okolo 1300 Kč se jedná o zajímavý přírůstek do vaší deskoherní sbírky, především pokud holdujete hrám se skrytým pohybem.