Čím jsme se bavili v listopadu a na co se těšíme v prosinci.
Martin Zavřel
V říjnu jste zlomili dvanáctiletý rekord návštěvnosti našeho magazínu, z čehož jsme měli obrovskou radost a mysleli si, že je to minimálně pro letošní rok náš strop. Během listopadu jste nás ale vyvedli z omylu, jelikož návštěvnost Zingu byla tento měsíc ještě vyšší. Moc vám za to děkujeme a budeme se ze všech sil snažit, aby vás Zing takto úspěšně bavil i nadále. Pokud jde o hry, listopadu samozřejmě dominoval God of War: Ragnarök (recenze), nicméně velmi příjemně překvapil i nejděsivější díl série The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me (recenze). Zajímavých her ale bylo mnohem více, naštěstí řada z nich byla obsažena v Game Pass předplatném (namátkou Pentiment, Somerville nebo Darktide), takže peněženky hráčů nedostaly tolik zabrat, zatímco na hraní toho bylo vrchovatě, obzvláště se všemi těmi "Black Friday" slevami.
Předvánoční herní nášup ale ještě zdaleka nekončí, v prosinci se dočkáme vysoce očekávaného sci-fi hororu The Callisto Protocol, svérázného mixu žánrů v podobě Marvel’s Midnight Suns, parádně remasterovaného JRPG Crisis Core: Final Fantasy VII Reunion, vylepšeného Zaklínače 3 nebo nových Need For Speed Unbound. Nejspíš vás ale překvapí, že mnohem víc než těmito jmenovanými hrami jsem poslední týdny posedlý zdánlivě nenápadnou francouzskou strategií jménem IXION. Jedná se o velmi povedenou variaci na Frostpunk, kde se musíte starat nejen o výstavbu vašeho města, ale také o morálku jeho obyvatel, zatímco čelíte extrémním venkovním vlivům, smrtícím hrozbám a depresivně složitým rozhodnutím bez možnosti "dobré" volby. Rozdíl ovšem je, že místo steampunku se jedná o příjemně realistické sci-fi, zasazené padesát let do budoucnosti na palubu prvního mezihvězdného kolonizačního plavidla. To vše podpořeno naprosto vynikající výpravou, atmosférickou hudbou a strhujícím příběhem.
Pokud se od hry dokážu odtrhnout, bude to především příští týden v noci ze čtvrtka na pátek díky The Game Awards, které kromě velmi zajímavého souboje velikánů o titul hry roku nepochybně nabídnout opět parádní porci upoutávek a oznámení. Na prosinec jinak chystáme velkou soutěž pro čtenáře s mnoha hodnotnými výhrami a samozřejmě vlastní vyhlášení hry roku. Budeme moc rádi, pokud budete u toho.
Daniel Jarocký
Listopad se u mě nesl především ve znamení dvou her. V první řadě to byl God of War: Ragnarok, který jsem ale v době psaní článku ještě nedohrál, takže si na nějaké detailnější postřehy v mém případě budete muset počkat až do dalšího ohlédnutí. Rozhodně ale zatím nejsem zklamaný. Asi nejvíc mě překvapil pokrok z hlediska výpravy, která je na špičkové úrovni.
Druhým zmíněným titulem je WRC Generations (recenze), jehož hraní si rovněž užívám. Z pohledu závodního žánru jde o jednu z nejlepších her letošního roku, kterou zatím v mých očích překonává pouze Gran Turismo 7. Jsem rád, že se vývojáři ze studia Kylotonn dokázali s WRC licencí rozloučit více než důstojně. Byl to totiž právě tento často podceňovaný francouzský tým, který dokázal kontinuální prací sérii vylepšit do takového stádia, že se v současnosti může směle porovnávat s ještě před pár lety nedostižným DiRT Rally. Uvidíme, jak s licencí do budoucna naloží EA a vývojáři z Codemasters.
Z prosincové nabídky vyhlížím především dvojici velkých titulů v podobě The Callisto Protocol a Need for Speed Unbound. Vypíchnout bych ale chtěl také chystanou hororovou záležitost Choo-Choo Charles. Herní rok 2022 po vzoru minulých let uzavře akce The Game Awards, která kromě samotných ocenění nejlepších her letošního roku bezesporu přinese i oznámení a ukázky připravovaných titulů. I v prosinci se tak rozhodně máme na co těšit.
Ondřej Zeman
Listopad se stal měsícem, během nějž nebylo na nudu pomyšlení. Ještě jsem se ani pořádně nevzpamatoval z mého přežívání v rytířském světě a už sem si byl v The Entropy Centre kvůli záchraně Země přinucen vzít do rukou čas ovládající pistoli a vrhnout se do souboje s náročnými hádankami. A to byl teprve začátek měsíce. Následoval odpočinek v podobě recenzování PC verze Marvel’s Spider-Man: Miles Morales a psaní dojmů z hraní Bulánků, načež si institut lovců upírů v Evil West vyžádal veškerou mou pozornost při zastavení nezvladatelného krvesaje. Poté opět nastala chvíle klidu, v jejímž rámci jsem se ponořil do hraní Fortnite a Call of Duty Warzone 2. Bez adrenalinu to prostě nešlo.
Zatímco většina předchozích měsíců byla zaplněná aktivitami v případě prosince počítám s tím, že bych si mohl konečně přeci jen odpočinout. Škála her přeci jen nebude tolik široká jako v minulých měsících. Přesto mám pár kandidátů, kterým bych chtěl věnovat svůj čas. Nejdříve se však budu muset odtrhnout od nových Pokémonů. Jakmile se mi to povede doufám, že si otestuji akční adventuru High on Life a grand strategii Knights of Honor II: Sovereign, jež je něčím, co si nelze nechat ujít. A pak pravděpodobně přijdou svátky a s nimi čas klidu a pohody, jenž v tomto průmyslu často nenastává.
Pavlína Nouzová
Blížící se konec roku přinesl dvě hry, které pro mě osobně patří ke špičce letoška. Nejprve God of War: Ragnarök, pokračování příběhu otce a syna, který se odehrává ve variaci na severské legendy. Všechno působí podobně jako druhý díl nějakého velkofilmu - mapa je rozsáhlejší, příběh delší a řada prvků jako hádanky je dělaná pro širší publikum. Obzvlášť jsem si užila prostor, který tentokrát dostaly některé vedlejší postavy jako Freya a dvojice trpaslíků. Nebo vývoj vztahu mezi Kratem a Atreem, z nichž se stali spíš už parťáci. A taky souboje, střídaní tří zbraní nebo testování různých Kratových zbrojí.
Druhý titul je mnohem menší, ale bude v mém srdíčku zabírat navždy velké místo. Pentiment (recenze) toho po herní stránce nenabízí moc - nějaké to vybírání dialogových možností, pár puzzlů a miniher. Ale příběh a vizuální stránka jsou tak strhující, že jsem několikrát jenom koukala a v hlavě zpracovávala, co jsem se právě dozvěděla. Můj hlavní hrdina Andreas, který během vyšetřování vražd nesnesitelně otravoval opata a vedení kláštera, ponoukal vesničany k rebeliím a vyzdvihoval pohanskou minulost, z toho všeho nakonec vyšel jako sympaťák. Pentiment oproti novému God of War cílí na mnohem užší publikum, ale něco tak "malého" je občas potřeba.
Kromě toho jsem se rozhodla vyždímat svoje dvojnásobné konzolové předplatné. Na PlayStationu jsem dala šanci černobílé dada jednohubce TOEM, kde se nebojuje ani nevyšetřuje vražda. Místo toho fotíte a plníte malé úkoly, které otestují vaši všímavost. Je to skvělá odpočinková záležitost. Z Game Passu jsem pak odehrála mysteriózní Immortality, ze které jsem získala dojem, že by bohatě stačilo přečíst si akorát příběh hry na Wikipedii. Zato Trek to Yomi byl sice trochu banálnější, ale vizuálně podmanivý titul, který vypadal jako nádherný samurajský film. A podobně to vidím i na prosinec: dohánění starších restů a pak hlavně vyleštěná verze Witchera 3, která vychází v polovině měsíce.
Jan Urbančík
Listopad je za námi a s ním přichází také nepěkné zjištění, že jsem za celý měsíc dohrál pouze dva tituly. Rozehranou mám stále Personu 5 Royal a Bayonettu 3, na hraní zkrátka nebylo tolik času. Až v půlce listopadu jsem dokončil survival horor Signalis, o jehož existenci jsem se dozvěděl až úplnou náhodou na Twitteru, vyšel už na konci října. Hra mě opravdu velmi mile překvapila, především povedeným game designem, promyšleností světa, originálním příběhem a hutnou atmosférou. Recenzi si můžete přečíst zde.
Poté jsem se pustil do mnou velmi očekávané adventury Pentiment. Přestože mi přišla poměrně natahovaná a vyvrcholení příběhu mě úplně neuspokojilo, celkově jsem se při hraní dobře bavil. Je to nicméně dáno tím, že mám „upovídané“ hry docela v oblibě, Pentiment zkrátka a dobře ani zdaleka není titul pro každého.
Přestože prosinec se už většinou nese v poklidném duchu, letos tomu tak rozhodně není. Hned na začátku nás čeká Marvel’s Midnight Suns a The Callisto Protocol, na obě hry se opravdu hodně těším. Zvědavý jsem také na High on Life či předělávku Crisis Core. Jinak bych rád dohrál třetí Bayonettu a také God of War Ragnarök, do kterého jsem se konečně pustil. No a samozřejmě nesmím zapomenout na tradiční akci The Game Awards, kde se budou předávat ceny za letošní rok a hlavně uvidíme spoustu nových oznámení.
Filip Svoboda
Velkým množstvím odehraných her za listopad se pochlubit nemůžu. Všehovšudy jediná, kterou jsem dohrál od začátku do konce, je Somerville, k němuž jsem zároveň doručil recenzi. K mému zklamání hra nezúročila zajímavý námět ani know-how vývojářů a s výjimkou působivého audiovizuálního zpracování zůstává za očekáváním.
Velmi se naopak bavím u Persony 5 Royal, do které jsem se pustil jako nováček nejen v sérii, ale více méně i na poli japonských RPG. Persona kloubí spoustu (ale opravdu nepřebernou spoustu) mechanismů, které jsou mi dost blízké. Masivní vyprávění spojené se v zásadě sběratelskou hrou na mě zkrátka funguje.
I prosinec nabídne řadu zajímavých titulů. Zaprvé jsem jako fanoušek Firaxis a především XCOMu zvědavý na Midnight Suns. Marketingová kampaň šla trochu mimo mě, ale vlastně nečekám nic jiného než skvělý taktický titul. Těším se taky na High on Life, hlavně díky autorům stojícím za seriálem Rick a Morty. Zmínit musím i český Afterglitch, který vypadá, jako by ho vytvořili Arthur C. Clarke, Christopher Nolan a Jackson Pollock po nějakém zvlášť vydařeném večeru.
David Bernard
Během listopadu se pro mne příliš nezměnilo. Přípravy na datadisk k oblíbenému mmorpg World of Warcraft pokračovaly, stejně jako každodenní hraní karetního skvostu Marvel Snap. Rozehrál jsem také PC verzi čtvrtého dílu Uncharted. Plán na prosinec je jasný. Warcraft, Warcraft, Warcraft. V polovině prosince vychází první raid nového datadisku Dragonflight, a tak je nutné sehnat dostačující výbavu. Již teď je mi jasné, že u klávesnice budu sedět více než je zdrávo. Ostatně jako u každého vydání expanze za posledních patnáct let.
