Arcania: Gothic 4 – pomsta bezejmenného pastýře

Vydavatel JoWood vsadil na nejistou kartu. Svěřit kultovní RPG sérii Gothic Spellboundu, studiu bez zkušeností s tak komplexním žánrem, bylo velmi riskantní. V Německu byste ostatně hledali adekvátní náhradu za Piranha Bytes horko těžko. Spellbound se tedy ujal kormidla a nastavil kurz, který především evropskému publiku příliš nevoněl. Ztěžejní bod úprav spočíval ve zjednodušování, zeštíhlování a odstraňování přebytečných prvků. Fanoušky osobitého přístupu duchovních tvůrců to věru nepotěšilo, Spellbound se však nepřestával dušovat, že i Arcania: Gothic 4 nabídne to, na co byli za ta léta zvyklí.

Pokud jste jim to zbaštili i s navijákem, vaše naivita bude hrát hlavní roli v pozdějším rozhořčení. Ač je Arcania oficiálně prezentována jako čtvrté pokračování série, realita je někde úplně jinde. Již samotný přístup ke hraní proto rozhodne, zda se vám titul bude líbit či nikoliv. Nedáte-li dopustit na předchozí díly, musíte si vštípit do hlavy, že tohle má skutečně pramálo společného s klasikou. Uvidíte, že si hru mnohem víc užijete. Pokud se ovšem nespokojíte s ničím jiným, než se starým konceptem, sáhněte po Risen od Piranha Bytes.

Jakou obtížnost zvolit?

Klíčová je rovněž volba obtížnosti, a tudíž se ještě před hraním stavte na chvíli v nastavení. Všem důrazně doporučuji, aby zvolili tu nejtěžší s názvem Gothic. S ostatními projdete Arcanii křížem krážem snadno jako horký nůž máslem. Co naplat, obava o přílišnou jednoduchost se bohužel naplnila. Dokonce ani čtvrtá obtížnost nepředstavuje takovou výzvu, po které leckteří bezmezně touží. Samozřejmě, některé pasáže potřebovaly značnou dávku trpělivosti, oponenti nicméně mohli být i tak silnější.

Výběr obtížnosti je základ. Následuje velmi rozsáhlý výčet aktivních či neaktivních pomůcek. Budu se opakovat, ale pokud si hru chcete vychutnat, měli byste alespoň část z nich vypnout. Minimapa, ukazatel úkolů, pomoc s načasováním útoků, ukazatel zranění a mizení vegetace sice občas dobře poslouží, hru však značně zjednoduší. Řadíte-li se mezi RPG začátečníky, pomůcky zapněte a pokud se vám hra bude zdát příliš jednoduchá, navštivte menu hry a deaktivujte je.

Jakmile budete v nastavení hotovi, konečně se můžete nechat strhnout vírem děje. Krále Rhobara III. (hlavního hrdinu předchozí trilogie) posedly zlé síly a on není schopem vládnout své zemi. Jednotky proto válčí na rozlehlejším ostrově Argaan pod velením Lorda Hagena a Leea. Příběh Arcanie začíná na poklidném ostrově Feshyr, který leží mimo tento krvavý válečný konflikt. Ústřední postavou je nyní bezejmenný pastýř. Chce si vzít Ivy, ale musí dokázat, že je schopen ji ochránit. Když konečně prokážete své schopnosti, přijde králova armáda, vyplení ostrov a zabije všechny vaše přátele včetně Ivy. Pastýř se tak vydává na Argaan poháněn pomstou.

Příjemná setkání

Dějová linka nedosahuje závratných kvalit, i přesto nelze vyrukovat s tvrzením, že by byla vyloženě špatná. Taháky jsou ikony předešlých dílů. V Arcanii najdete Diega, Gorna, Lestera, Miltena a další. Každý se nachází na místě, na kterém může uplatnit své nabyté zkušenosti. Lester žije v bažinách, kde může směle pěstovat trávu z bažin; Milten v Tooshoo s dalšími mágy a Gorn dělá ochranku baronovi, k čemuž se se svou postavou i sekerou nesmírně hodí.

Posuňme se ovšem dále k tomu, co vás nepochybně nejvíce zajímá. V čem vlastně spočívají ty hlavní změny oproti předchozím dílům? V prvé řadě - Arcania: Gothic 4 je lineárnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Svět je rozdělen na části, přičemž až splníte úkoly v jedné, posunete se do další. Zapomeňte tedy na kompletně přístupný herní svět od samotného počátku. Pole působnosti je do značné míry omezeno. Tvůrci již dříve avizovali, že se jim nelíbila nutnost neustálého pobíhání přes půlku mapy. V Arcanii proto nemáte tendenci k cestování do již prozkoumaných končin. Nic zvláštního tam na vás zkrátka nečeká.

Herní svět je přitom poměrně hezky vymodelován, takže by občasné procházky podpořili objevování jeho krásy. Argaan není rozčleněn na podnebné pásy a ani velikostně se s Myrtanou ze třetího dílu nemůže srovnávat, výhodou je na druhou stranu absence pustých míst. Teleporty rozseté v hojném měřítku tudíž mohli být klidně vypuštěny. Používal jsem je opravdu zřídkakdy a poněkud zarážející je fakt, že si nelze vybrat, kam přesně se chcete přemístit. Každý teleportační kruh má předdefinovaný pouze jeden, na který vás odešle.

Tísnění v podzemí

Nepočítejte však s tím, že byste celou hru strávili na slunečním svitu. Tvůrci připravili nespočet dungeonů, v nichž strávíte celkem velkou část herní doby. Ta se mimochodem zastavuje přibližně na dvaceti až dvaceti pěti hodinách. Přiznám se, že jsem se na větší množství dungeonů těšil, jejich nenápaditost mě však zklamala. Graficky jsou vymodelovány perfektně, i hra světel a stínů vytváří hutnou atmosféru, jen to chtělo přidat špetku koření v podobě malých hádanek či pastí. Autoři zkrátka nevyužili potenciál a až do podzemí zavítáte po x-té, budete zívat nudou.

Originalitou bylo bohužel šetřeno i u úkolů. Jejich schéma je založeno na klasice. Jednou máte zabít polní škůdce, poté gobliny a když zrovna nemáte nikoho zabíjet, hledáte pro změnu nějaký předmět. Chápu, že se těžko vymýšlí něco jiného, v Arcanii je to nicméně velmi snadno prokouknutelné a velmi mě bavila pouze úkolová série se Skřety, v níž se nešetřilo humorem.

Jelikož jde o RPG, i zde vylepšujete vlastnosti hlavního hrdiny. Zjednodušování se však silně uplatnilo i v tomto směru. Za postup na další úroveň dostanete do vínku tři zkušenostní body, které investujete do vlastních dovedností a schopností. Body lze jednoduše přidělit kdekoliv ve hře, nemusíte tedy cestovat do města za učiteli. Stačí stisknout klávesu „K“ a nabídka se zobrazí. Možnosti výběru jsou hodně slabé. Vedle zvyšování zdraví, regenerace, zranění a podobně je k dispozici jen plížení a tři kouzla. V jednotlivých „linkách“ najdete také speciální schopnosti, jež jsou označeny štítkem. Jsem přesvědčen o tom, že právě s RPG stránkou nebudou mnozí spokojeni, neboť chybí vedlejší aktivity, které by eventuálně šly rozvíjet. Řeč je například o páčení zámků, které je vyřešeno triviální minihrou.

Soubojový systém

Jedním z nejdůležitějších aspektů RPG žánru je soubojový systém. Pokud se nepovede, výrazně srazí celkovou kvalitu hry. V Arcanii je koncipován akčněji a musím uznat, že se vcelku povedl. Autoři se řídili pravidlem, že v jednoduchosti je největší síla a k dispozici je proto pouze několik pohybů. Levým tlačítkem myši provádíte klasický útok, pravým blokujete protivníkovy výpady a pokud jej zkombinujete s některou směrovací klávesou, hlavní hrdina provede úskok. Vězte, že pokud zvolíte nejvyšší obtížnost, budete jej permanentně používat. Pokud na vás totiž oponent zaútočí silným útokem, úprk je jediné východisko.

Vedle zbraní na blízko si můžete opatřit také zbraň na dálku nebo kouzla. Střelba z luku je vyřešena dobře. Držením levého tlačítka na myši napínáte tětivu a tím zvyšujete průraznost šípu. Asi nemusím zdůrazňovat, že trefa do hlavy způsobí větší zranění, než například do nohy. Kuše naopak vystřelí v okamžiku, kdy tlačítko útoku stisknete, takže je potřeba zamířit s předstihem. Sesílání kouzel je naprosto totožné.

Pokoukáníčko

Grafická stránka se skutečně vyvedla. Mnohokrát se budete kochat okolním prostředím, sledovat paprsky slunce, které se prodírají skrze listoví a občas se vám z vyvýšených míst naskytne romantický výhled na okolní krajinu. Samozřejmostí je dynamické střídání dne a noci, a také proměnlivé počasí. Ke změně herní doby bych měl jen jednu výtku – pohyby stínů nemuseli být pro oko tak zřetelné. Co se počasí týče – musím smeknout. Kouká se na to prostě výborně. I sluchové ústrojí si přijde na své – hudba sedí jak prdel na hrnec.

Na závěr recenze zakotvím u konzolové verze. Hru jsem sice recenzoval na PC, ale vyzkoušel jsem také demo určené pro Xbox 360. Graficky vzato je PC verze o stupeň lepší, pokud však nevlastníte výkonný počítač, který ke hraní Arcanie opravdu potřebujete a máte konzoli, hru si na ni klidně pořidně. Technická stránka je obstojná, jen zamrzí absence české lokalizace, která je v podání Comgadu tradičně na vysoké úrovni.