Éra alfa verze Kingdom Come skončila a vystřídala ji o poznání obsáhlejší beta, kterou jsme samozřejmě museli zkusit, abychom si odnesli několik dojmů.
Původně jsme zvažovali, že se budeme čerstvě vydané betě Kingdom Come Deliverance věnovat v tradičních dojmech. Na takový článek ale došlo už dvakrát, a to kvůli technologické alfě, a tak jsme si řekli, že tentokrát na to půjdeme trochu jinak. Nejen proto, že jsme chtěli změnu, ale i proto, že kvůli mnoha chybám všechno, co jsme chtěli zkusit, nefungovalo tak, jak mělo. O absenci jakékoliv optimalizace, která hraní leckdy dost komplikovala, ani nemluvě. Jinými slovy, bylo by kontraproduktivní psát tradiční dojmy z něčeho, co nikomu v redakci pořádně ani nefungovalo, takže jsme se rozhodli, že dáme dohromady spíš křížence dojmů a fotoseriálu, který lépe umožní zaměřit se jen na to, co jsem mohl bez problémů vyzkoušet.
Při každém spuštěním hry se můžete podívat na krátké intro sestávající z převážně statických obrázků, které zajímavým způsobem rekapitulují historické události předcházející ději hry. Napoprvé jde o vítané zpestření, problém ale je, že intro zastává funkci loadingu a když ho vidíte už poněkolikáté, prostě se vám přejí a začne vám dost vadit. A to jsem si myslel, že Rica Rodrigueze sedícího na židli při každém spuštění Just Cause 3 nic netrumfne.
Po vstupu do menu se vám naskytne pěkný pohled na hrad Talmberg, novou lokaci, která v alfě nebyla. Při startu nové hry si přitom lze vybrat minulost hrdiny Henryho, přesněji řečeno jeho charakterové rysy. Beta vás koneckonců hodí doprostřed příběhové linie, v níž už má Henry něco za sebou. Na výběr máte postavu, která se specializuje spíše na mluvení, postavu, které zase lépe sedne boj a třetí možností je samozřejmě hrdina, který zvládá obojí podle situace.
Příběhový quest v betě začíná pátráním po jistém Hynkovi, přezdívanému Reeky, tedy smraďoch (neplést s jistou postavou ze Hry o trůny). Pátrání vás zavede k jeho otci, nerudnému staříkovi, který si pořád mele svou a zprvu vám nechce nic říct. Po čase jsem se mu po pomstil tím, že jsem se mu vkradl do domu a ukradl lopatu, kterou jsem během questu využil.
Na tomhle případu ale nejsou ani tak důležité herní možnosti, i když třeba skutečnost, že lidé nadávají, když vidí, jak jim lezete do domu, je fajn. Spíše jsem chtěl poukázat na zpracování některých tváří. Většina obličejů, s nimiž se v betě setkáte, stále nestojí za řeč, některé postavy ale disponují tváří, jejíž zpracování už odpovídá standardu viděnému v jiných graficky pokročilých titulech na CryEnginu.
Pátrání pokračuje návštěvou místní hospody. Ve srovnání s hospůdkou ve vesnici Samopše v alfa verzi je tenhle lokál o poznání větší, samozřejmostí je personál provádějící přesně to, co by provádět měl. A už se ani neohání neviditelnými nástroji. Tedy většinou.
Talmberg a vesnice v podhradí se pohroužily do tmy, ale vyšetřování pokračuje vyzpovídáním hospodského. Při mnoha rozhovorech máte možnost někoho zastrašovat, přemlouvat, uplatňovat svůj vliv a sem tam je možné někoho uplatit. V tomto případě přirozeně zabrala řeč peněz, hospodský je přeci jen podnikatel, jak se sluší a patří.
Nechtěl jsem cestovat po tmě, a tak jsem přeskočil čas. Tuto možnost máte kdykoliv, ale s každou přeskočenou hodinou se zvyšuje hlad a únava hrdiny. Lepší možností je tedy najít někde nějakou lavici a prostě se prospat. Přeskočení celé noci spánkem nebo čekáním ale trvá i několik minut, což může být dost otravné. Po jejich uběhnutí jsem se mohl konečně podívat na změnu počasí, protože mě po probuzení čekalo zamračené, deštivé ráno, při němž jsem se vydal omrknout místní rybník plný rákosí a orobince.
Po ránu se trochu vyjasnilo, a tak jsem naskočil na koně, kterého máte v betě od začátku a můžete si ho kdykoliv zavolat, a vydal jsem se na cestu k lomu nedaleko Talmbergu a dál do lesů. Ani po několika hodinách strávených v alfě a betě mě krásné prostředí Kingdom Come a jeho přirozenost stále nepřestávaly fascinovat. Troufám si říct, že i kdyby se nakonec ze hry vyklubal naprostý průšvih, perfektní zpracování prostředí, které určitě nelahodí jen oku hráčů z České republiky, už jí nikdo neodpáře.
Další rozhovor, tentokrát v útrobách jeskyně a za viditelného vlivu RPG prvků. A také s dobrým pohledem na aktuální tvář hlavního hrdiny, který zatím nevypadá jako kdovíjaký sympaťák. Podle Warhorse je ale tenhle obličej jen provizorní. Alespoň že jeho anglický dabing není úplně k zahození, rozhodně se dá bez problémů poslouchat.
Pokud nepočítám osamělého kumána, který se mě pokusil přepadnout na cestě do lesa, po rozhovoru v jeskyni mě čekala první pořádná potyčka s nepřítelem. Přesila mi nedělala žádný větší problém, v betě momentálně platí úsloví „těžko na cvičišti, lehko na bojišti”. Soubojový systém se od alfy moc nezměnil, což poznáte hlavně v případě, že se vydáte do tábora v Mrchojedech, kde můžete znovu absolvovat výcvik známý z alfy. Tamní mistr vám může snadno ukázat, že souboje v Kingdom Come nejsou žádná sranda a máchání mečem je pořád poměrně těžkopádné, ale zároveň hezky autentické a určitě chce trochu cviku. Umělá inteligence nepřátel mimo arénu v táboře je ale naprosto příšerná a likvidace protivníka je jen výjimečně problém. Stačí párkrát bez rozmyslu seknout a máte po problému.
Samotný soubojový systém tedy stále funguje a pořád ho považuju za vítanou změnu oproti systémům v jiných titulech, ale nepřátelé jsou blbí jako dlabané necky, což jinak dobrý dojem ze soubojů dost kazí. Na druhou stranu ale mají alespoň nějaký pud sebezáchovy a při hraní bety se mi dvakrát stalo, že nepřítel prostě z boje utekl.
Nepřátelé leží na prosluněné mýtině a já je tak mohu obrat, což je dobrá příležitost pořádně omrknout hezky zpracovaný inventář a vyzkoušet nejen meč, ale i sekeru nebo práci se štítem. Během celé návštěvy bety mi ale přišlo, že meč je stejně nejlepší kamarád. Mimochodem, po boji jsem si díky nutnosti rozhodnout o osudu jisté postavy mohl tak trochu zahrát na Toma Angela z Mafie. Později nastala podobná situace. Zatím na mě ale nikdo neřval, že jsem úplnej lidumil.
Další destinací byl osamocený mlýn na vrcholu kopce, ze kterého byl pěkný výhled do okolí. Mlýn navíc disponuje detailním interiérem, v němž se můžete kochat funkčním mechanismem. Co největší detailnost všech možných prvků na mapě je další věc, která se Kingdom Come nedá upřít.
Sledování příběhového úkolu pokračovalo návštěvou hustého hvozdu. V jednu chvíli jsem se mohl kochat tím, jak se tamní dělníci pěkně střídají u nádrže s vodou a jaké mají hezké zemnice (to je ten přístřešek zčásti zapuštěný do země), vzápětí mě čekal další souboj. Tuhle potyčku jsem si uložil a zkoušel několikrát, přičemž jednou jsem oba nepřátele udolal bez větších potíží, jindy lučištník po chvíli utekl a jindy zase stačil jediný přesný zásah z luku a má postava byla po smrti. Umělá inteligence je možná na úrovni bublajícího potůčku, ale když už se protivník milostivě trefí, máte problém. Když vás nezabije hned, může vás o pár vteřin později poslat k zemi krvácení jako následek bodného či střelného zranění.
Po cestě lesem následovala návštěva tábora nepřátel. Možná že zkoušet stealth za bílého dne nebyl úplně nejlepší nápad, alespoň jsem ale mohl omrknout pozice a počet banditů a kumánů, což se mělo později hodit. Navíc stačilo se trochu skrčit a nepřátelé si mé výzvědné akce moc nevšímali. Schyluje se totiž k bitvě a kromě prostého průzkumu máte také možnost protivníkům trochu uškodit, třeba přiotrávením jídla nebo zničením šípů.
Ještě před bitvou jsem se raději podíval na mapu herního světa. Stále jsem neodhalil všechno, pod neprostupnými mraky se skrývá třeba vesnice Samopše. Písmeno x ve žlutém kruhu přitom označuje vlastní bod trasy, který lze umístit kamkoliv na mapu a který uvidíte na kompasu v rámci uživatelského rozhraní.
Bitva je na spadnutí, poslední povinností je žádost o posily, která mě zavedla k branám (bohužel zavřeného) Talmbergu v průběhu bouřky, jež dokáže s výkonem hry dost zamávat. Po přípravách na bitvu a rozhodnutí o tom, jakou cestou k táboru se mají vydat spojenecké síly, mi ale hra pokaždé spadla. Jednu z nejlákavějších novinek bety jsem tedy bohužel neměl možnost vyzkoušet a bitvu jsem si musel nechat ujít.
V redakci ale máme přístup nejen k veřejné betě, která je přístupná každému, kdo Kingdom Come podpořil patřičnou částkou na Kickstarteru nebo na webu hry, ale i k novinářské verzi. Ta je trochu odlišná, kupříkladu chybí označení v horních rozích obrazovky či volba Henryho minulosti a naopak je k dispozici možnost přesunout se v mžiku na určité místo nebo přeskočit nějaký quest. Díky tomu se do bitvy mohl vydat alespoň kolega Honza "Honzas4400" Kalný se svým o poznání výkonnějším PC a screenshot z boje pochází právě od něj.
Na závěr menší bonus v podobě latríny, která v jednom místě zdobí hranice mapy. Něco takového bylo možné vidět už po jedné aktualizaci alfa verze, ale tehdy nešlo přijít tak blízko a všímat si těch krásných detailů na dveřích.
Podtrženo a sečteno, beta určitě ukazuje velký pokrok. Rozdíl mezi technologickou alfou a aktuální betou, která je samozřejmě spíše takovým křížencem bety a demoverze, je celkem propastný. Chyb, bugů a nedodělků je ale stále víc než dost a i když je to, co jsem mohl zkusit, dost slibné, pořád se mi zdá, že vývoj Kingdom Come vyžaduje ještě mnoho práce a skoro si začínám přát, aby vážně došlo k tomu odkladu PC verze na konec roku.
Beta samozřejmě nemusí nutně odrážet aktuální stav hry, ale přesto mám pocit, že zcela uspokojivá verze je ještě v nedohlednu. Základ bety a její možnosti stále naznačují, že se jednou můžeme dočkat autentického, propracovaného a zároveň zábavného RPG, teď to chce jenom dotáhnout vše do konce a hlavně eliminovat chyby v čele s tunou bugů a umělou inteligencí. Nadějných počinů, které doplatily na předčasné vydání, už jsme tu měli dost.
Závěrem ještě pár slov k optimalizaci, kterou jsem nakousl už v úvodu. Přesněji řečeno k absenci optimalizace. Betu jsem zkoušel na mé sestavě s procesorem Intel Core i5 3350P o frekvenci 3,10 GHz, grafickou kartou GeForce GTX 660 a 8 GB RAM, přičemž pro betu je doporučených 16 GB RAM. Na této sestavě a při středním nastavení se snímky za sekundu pohybovaly mezi 22 a 30, v některých cut-scénách padaly i na 17 fps a suverénně nejnáročnější část bety, bitvu, jsem ani nespustil. Hraní za takových podmínek tedy občas nebylo nejpříjemnější, takže nezbývá než doufat, že optimalizace finální verze dopadne co nejlépe. V tuto chvíli to vypadá, že s trochou optimalizace by i na tak staré sestavě bylo možné hrát finální verzi na střední nastavení alespoň na 30 fps, což by bylo s ohledem na stáří mého hardwaru a očekávaný rozsah hry víc než uspokojivé.
