Důvod číslo jedna: nová frakce. Důvod číslo dva: nový herní mód. Důvod číslo tři...
Populární multiplayerová rubačka For Honor co nevidět oslaví své druhé narozeniny. Ačkoli se při vydání jednalo o hru s nemalými porodními bolestmi, v jádru šlo o atmosferickou a zcela upřímně zábavnou a vcelku unikátní záležitost. I přes všechny ty problémy, balanční nedostatky, vypadávající servery nebo zkrátka nedostatek obsahu se jednalo o hru, jejíž základ byl více než solidní. A ačkoli tomu budou už dva roky, co For Honor vyšlo, Ubisoft se o tuhle zajímavou akci stále stará.
Tím nejviditelnějším důkazem není přitom nic jiného než nová expanze Marching Fire, která přináší nový multiplayerový mód, nové mapy, novou frakci, nový singleplayerový/kooperativní mód, úpravu grafiky a vylepšení stávajících mechanik. Ale je toho opravdu tolik a jsou to dostatečné důvody, proč se do hry vrátit?
Cena ohně
Hned zkraje je nutné říct, že ačkoli najdete expanzi Marching Fire v obchodech za přibližně 750 Kč, její obsah je, alespoň z větší části, dostupný zdarma každému, kdo hru vlastní v jakékoliv edici. A to i Starter edici, kterou Ubisoft před několika měsíci na PC rozdával zdarma. Francouzský vydavatel nasadil stejnou politiku jako například u populárnějšího Rainbow Six Siege, tudíž je rozdíl mezi tím, jestli si expanzi koupíte nebo ne, především v tom, zda-li budete mít okamžitý přístup k novým hrdinům a režimu Arkáda. Pokud si expanzi nekoupíte, Arkáda zůstane nepřístupná a nové hrdiny si budete muset nejdříve jednoho po druhém za herní měnu koupit.
Je tedy důvod, proč si expanzi za takovou cenu pořizovat? Popravdě řečeno je to vcelku diskutabilní a největší roli v tom bude hrát především ten zmíněný režim Arkáda, ušetření času, ušetření herní měny a jak moc chcete dodatečně podpořit vývojáře za jejich stálou podporu hry i po téměř dvou letech.
Vůle Wu Lin
Marching Fire, resp. update celé hry v rámci této expanze, se vyznačuje především přidáním nové frakce: bojovníků Wu Lin z dalekého východu. V jejich řadách si přitom každý najde svého oblíbence, a to díky tomu, že čtyři nové postavy dohromady zastupují každý z dostupných hrdinských archetypů - tedy předvoj, ranaře, zabijáka a hybrida.
Vražedkyně Nuxia je velmi hbitá a její útoky, mezi kterými nechybí různé otočky nebo velmi rychlé rány v kombinaci s tzv. hook swords, dokáží nepřítele snadno oklamat a těžce se sleduje, co chce vlastně udělat. Jejím hlavním a unikátním trikem jsou ovšem pasti - speciální chvaty, proti kterým když se budete bránit, čeká vás tak akorát bolavá a rozseknutá řiť. Nuxia totiž vaší defenzívu velmi jednoduše obrátí proti vám.
Ranař Jiang Jun na to jde zase z druhého konce a v ruce třímá Kuan tao (taková kombinace halapartny a meče). Jeho silné, ačkoli pomalé údery vyvedou z míry snad kohokoliv. Jiang Jun je navíc expert na regeneraci výdrže a jeho chvat Rovnováha Šifu mu dovolí uniknout útoku, zatímco si velmi rychle obnoví svou staminu. Pokud se mu navíc povede zparírovat váš útok, může vás chytnout pod krkem a doslova vám vysát část vaší výdrže, zatímco on si doplní tu svou. Boj proti dobrému Jiang Junovi tedy může znamenat, že stačí chvilková nepozornost a co nevidět popadáte dech, zatímco vaším směrem běží doslova neúnavný protivník.
Předvojový bojovník Tiandi zase bojuje s jednoručním mečem Dao a dá se považovat za takového toho ”pro nováčky” určeného hrdinu v rámci nové frakce - jinak řečeno, mezi jeho chvaty nenajdete nic, co by vyloženě stálo za řeč, ačkoli bojuje efektně a potrpí si na úskoky. Zároveň ale také patří mezi ty snadnější postavy k naučení. V neposlední řadě je tu ještě hybridní hrdina Shaolin, jenž kolem sebe máchá obrovskou holí. V jeho repertoáru najdete nejen takové ty typicky vypadající šaolinsko-kung fu útoky, ale také postoj Čchi, díky kterému se může v polovině komba zastavit a připravit si další, odlišné údery, aniž by protivník tušil, co má vlastně za lubem.
Každý z hrdinů se od sebe dostatečně liší, takže nepůsobí jako kopie sebe samých. Navíc s sebou každý z nich přináší zajímavý a unikátní herní styl, případně mechaniku, jež může více či méně změnit všechny bitvy a souboje. Proti Tiandimu budete muset používat rychlé údery a finty, proti Nuxii budete muset být opatrní s obrannými postoji, proti Shaolinovi budete potřebovat rychlé reflexy a proti Jiang Junovi zase zkoušet stále jiné údery a co nejdříve vyčerpat jeho staminu.
„V řadách nové frakce si každý najde svého oblíbence.”
Jak už navíc pro For Honor od vydání platí, animace jednotlivých postav jsou perfektní, stejně tak jejich vizuální předměty, a je radost na ně pohledět. Jinými slovy, na nových hrdinech se opravdu jen stěží hledají nějaké nedostatky a rozhodně všechno zajímavě oživují. Dokonce tak moc, že ne jeden, ale rovnou dva z nich mají velmi blízko k tomu, aby nahradili mého oblíbence Kenseie.
Braňte beranidlo!
Druhou významnou novinkou, kterou s sebou Marching Fire přináší, je asymetrický herní mód Průlom (Breach). Jeden tým chrání hrad a velitele v něm, zatímco se druhý tým snaží prolomit dvě brány a velitele zabít. V ničem jiném vlastně nový herní mód nespočívá. Obránci vyhrávají v momentě, kdy dojde čas nebo útočníkům dojdou žetony/životy k znovuzrození, zatímco útočníci vyhrají v momentě, kdy padne počítačem ovládaný velitel v útrobách hradu.
Ačkoli je Průlom v jádru velmi snadno pochopitelný, jeho průběh dokáže být vcelku zmatečný a dezorientující. Občas je zkrátka těžké posoudit, jestli vlastně prohráváte nebo vyhráváte. Útočící tým musí nejen eskortovat beranidlo, ale také může útočit na speciální místa a oslabit tím obranu hradu, případně sebrat různé bonusy. Bránící tým je v tom musí zastavit a do toho se ještě starat o zničení beranidla. Jde o stručně řečeno velmi atmosferický a opravdu skvěle působící herní mód, který je ale bohužel stejnou měrou chaotický a většinou prostě nevíte, co máte přesně dělat, protože jste potřeba všude najednou. Ve finále tedy platí, že buď vlastně stojíte u beranidla, nebo chodíte na zmíněná speciální místa po hradbách hradu, bojujete s řadovými vojáky a dalšími hráči a ono se to všechno tak nějak hýbe kupředu, aniž byste vlastně věděli jak, proč nebo jestli vůbec pomáháte.
Většina zápasů nakonec skončí tak, že útočící tým vede poslední náběh na velitele a až tam se rozhodne výhra nebo prohra. A to v rámci klasické PvP bitky. Do té doby, a vlastně i v ten poslední moment, vás čeká nějakých patnáct až dvacet minut naprosto normálních a obyčejných duelů, které najdete v každém jiném herním módu, jenom s trochu jiným cílem.
Abych pravdu řekl, Průlom mě zkrátka vůbec nenadchl a ani nebavil. Pokud jste útočník, tak vlastně neděláte nic jiného než to, co v ostatních režimech, a pokud naopak bráníte, tak si celý zápas připadáte, jako kdybyste s každou vteřinou více a více prohrávali. Ať děláte, co chcete, vždy to skončí tak, že se útočníci stejně dostanou k vašemu veliteli. První dvě fáze Průlomu jsou tedy jenom taková ztráta času a zbytečná neintuitivní výplň.
„Abych pravdu řekl, Průlom mě zkrátka vůbec nenadchl a ani nebavil.”
Po žebříku k nejtěžší obtížnosti
Na podobnou frustraci naštěstí nenarazíte v módu Arkáda, což je jediná věc, k níž mají přístup opravdu jenom ti, kteří si expanzi Marching Fire pořídí. Jedná se o nový PvE (resp. PvUI) režim pro jednoho nebo dva hráče, který vás pošle proti různým nepřátelům na různých obtížnostech, s různými modifikátory a možností získat zajímavou a unikátní výbavu a odměny. Stejně jako u Průlomu, ani Arkáda není nic, co by výrazně pohlo světem nebo vyžadovalo dlouhé vysvětlování.
Pokud byste zkrátka rádi For Honor okusili v trochu jiné atmosféře, tak Arkáda rozhodně pomůže. Nejjednodušeji se přitom její fungování dá popsat jako kombinace kampaně hry a arkádového módu například z Mortal Kombat a dalších bojových her. Jednoduše řečeno vás čeká série jednotlivých duelů a zápasů, a to na šesti různých obtížnostech, které doprovází zajímavé modifikátory. S libovolným hrdinou, jehož postup je spojený s multiplayerem, tak musíte čelit různým dalším hrdinům, zatímco vám nebo jim pomáhají (nebo “pomáhají”) modifikátory. Nechybí zvýšení zdraví, způsobování krvácení, nemožnost někoho odhodit a spousta dalších věcí. Jednotlivé "mini-kampaně" jsou navíc náhodně generované, takže nikdy nevíte, co vás čeká. Přičemž díky různým obtížnostem můžete Arkádu hrát s jakýmkoliv hrdinou, kterého máte, a to na jakémkoliv levelu, aniž byste byli moc slabí nebo moc silní.
Pro majitele expanze je tedy Arkáda rozhodně pěkný bonus a dobrý způsob, jak trénovat nového nebo starého hrdinu a zároveň pro něj odemykat nové vybavení. Ale rozhodně se nejedná o důvod, proč si Marching Fire kupovat, pokud vás zbytek nepřesvědčil.
Výbava dělá perky
Ještě to ale není vše, co má Marching Fire na svědomí. Poslední novinka je zároveň i ta nejvíce důležitá. Nové hrdiny nemusíte ani potkat nebo s nimi bojovat, nový herní mód nemusíte hrát a Arkádu můžete mít zamknutou; změna systému vybavení se ovšem týká všech, všeho a vždy. Právě výbava a její statistiky doznaly v rámci nové aktualizace masivních změn. Dříve to fungovalo tak, že každá část vaší postavy měla jisté statistiky - například jak daleko můžete odhodit nepřítele, sílu úderů, rychlost oživování spojenců a další věci. Tohle všechno zmizelo a jednotlivé statistiky nahradily perky.
„Ačkoli najdete expanzi Marching Fire v obchodech za přibližně 750 Kč, její obsah je, alespoň z větší části, dostupný zdarma každému.”
Každá část vaší výbavy nyní přidává určitý počet bodů k jednomu nebo vícero z šesti perků. Jakmile jeden perk dosáhne potřebného počtu bodů, aktivuje se a vaše postava získá nějaký menší polo-permanentní bonus, který je aktivní do té doby, dokud je v perku dostatek bodů. Může jít o dodatečné uzdravení při popravě, zvýšení poškození při zabití, snížení ceny výdrže při kritickém zdraví nebo třeba rychlejší zabírání zón. Každý hrdina má jinou kombinaci perků, které může odemknout, přičemž každý hráč si z této dané kombinace odemkne ty, které se nejvíce hodí jemu stylu hraní.
Jde rozhodně o zajímavý systém, který má o něco evidentnější následky, než měl systém předchozí. Navíc je poškození nebo výdrž nepřátel o něco více konzistentní, což je vždy ku prospěchu.
Ve stopách ohně
Jak už je zmíněno v nadpisu recenze, Marching Fire představuje čtyři důvody, proč se do For Honor vrátit. Ať už jste hru zavrhli v jejích začátcích nebo teprve nedávno. V první řadě na vás čekají noví hrdinové, jež nabízí zajímavé styly boje a unikátní mechaniky. Vedle toho máte nový herní mód Průlom, který sice není tak úžasný, jak bych rád, ale minimálně ta atmosféra se mu zapřít nedá.
Na třetím místě je herní singleplayerový nebo kooperativní mód Arkáda, který nabízí zcela nové a v rámci hry jedinečné prostředí, co se týče tréninku s postavou. A v neposlední řadě je tu také masivní změna v podobě statistik výbavy, resp. perků. Ty jsou především snazší k pochopení, zápasy jsou díky nim více předvídatelné (co do síly útoků nebo zdraví nepřátel), jednotlivé postavy se díky nim od sebe liší ještě více a dají se lépe přizpůsobit vašemu stylu hraní. Je už tedy jen na vás, jestli jsou výše zmíněné důvody dostatečné.
Verdikt
Se vším všudy je Marching Fire ideální aktualizací pro stálé hráče For Honor a skvělá příležitost se do hry vrátit, pokud už jí vlastníte, a to po jakoukoliv dobu. Úplní nováčci (a všichni ostatní) pak budou těžit především z upraveného systému vybavení. Nová frakce a čtyři noví hrdinové jsou skvělý přídavek a Arkáda je pěkný bonus pro ty, kteří si expanzi pořídí. Tak či onak, Marching Fire je pro For Honor krok (nebo spíše pochod) dopředu.
