Killing Floor 2 - dojmy z Early Access verze

Pevně věřím, že příznivcům kooperativních akcí na PC není třeba značku Killing Floor zvlášť představovat. Z povedeného modu pro Unreal Tournament 2004 vzešla nesmírně úspěšná plnohodnotná hra, která se může ještě dnes, šest let po vydání, těšit velkému zájmu hráčů a přísunu nového obsahu od vývojářů i talentovaných modderů. Z Killing Floor se zkrátka stal fenomén, a proto není divu, že tvůrci z TripWire Interactive delší dobu chystají pokračování. Napjatě očekávaný druhý díl se objeví v Early Acces na Steamu už 21. dubna, ale já jsem spolu s mnoha dalšími šťastlivci, kterým přistál v rukou klíč k betaverzi, mohl hru vyzkoušet ještě dříve. Z bety jsem si přitom odnesl velké množství pozitivních dojmů.

Gameplay pořídil kolega Ondra "ThainDegu" Zeman

Čest klasice

Hned v úvodu je třeba říct, že se Killing Floor 2 věrně drží odkazu originálu a duše série je v něm stále dost citelná. Tvůrci zkrátka nechali základní herní principy beze změny a změnili jen to, co bylo potřeba změnit. Stále vás tedy čeká kooperativní řežba až pro šest hráčů, která spočívá v přežívání v boji proti vlnám nepřátelských a neskutečně ohavných zedů. Koncept Killing Floor působí na první pohled dost primitivně, ale už první díl dokázal, že primitivní koncept ke štěstí a návykovosti bohatě stačí a druhý díl na tom naštěstí vůbec nic nemění. Jen je všechno modernější, líbivější, zkrátka pokročilejší. Ale pořád je z toho cítit staré dobré Killing Floor.

K viditelným změnám přirozeně došlo v případě map. Současná Early Access verze nabízí tři vizuálně velmi odlišné mapy, a to Biotics Lab zasazenou do potemnělých laboratoří, dále Outpost, zasněženou základnu kdesi v horách, a Burning Paris, noční ulice zdevastovaného Paříže. Všechny tři mapy jsou dostatečně rozsáhlé, členité a celkově povedené, takže se nemusíte bát, že byste museli čelit zedům v nějakém odbytém prostředí. Občas disponují i slušnou hororovou atmosféru a díky všudypřítomným motivům a reklamám korporace Horzine pomáhají načrtnout určité příběhové pozadí hry. Hlavní ale je, že se jen tak neodehrají. Mohlo by se zdát, že pouhé tři mapy vás po pár odehraných zápasech omrzí, ale opak je pravdou. Kromě toho, dobrá znalost map vám může nejednou zachránit kůži.

Mezi jednotlivými vlnami i v samotném boji na mapách si můžete všimnout dvou novinek. První z nich spočívá ve skutečnosti, že zbraně a vybavení už nekupujete u lidského obchodníka, ale u automatu. Na principech hry to vlastně nic nemění, automaty musíte vyhledávat stejně jako obchodníka a stále vás k němu vede šipka, jen vše tentokrát působí realističtějším a autentičtějším dojmem. V prvním díle mohla hráče velmi často trknout otázka, jak je možné, že se ten samý obchodník zázračně teleportuje z jednoho nedostupného místa na jiné a ve srovnání s tím dává automat doprovázený lidským hlasem mnohem větší smysl.

Při vyhledávání automatů si můžete snadno všimnout další novinky, sprintu. Pro rychlejší pohyb už není třeba přepínat na nůž, protože sprintovat můžete s jakoukoliv zbraní prostým stiskem klávesy Shift. Je ale třeba říct, že v boji vám sprint příliš nepomůže, jednoduše proto, že zrychlení vaší postavy není dostatečně velké. Při přesunu mezi jednotlivými vlnami jde ale o vítanou novinku.

„Už první díl dokázal, že primitivní koncept ke štěstí a návykovosti bohatě stačí a druhý díl na tom naštěstí vůbec nic nemění.“

Beze zbraně ani krok

Jak už bylo řečeno, v automatech si stále kupujete zbraně a výbavu, a to za peníze, které získáváte v průběhu zápasu. V případě zbraní nedošlo k žádným výrazným změnám, alespoň prozatím. Zbraní v tuto chvíli není moc, ale stále se vážou ke čtyřem dostupným perkům (můžeme jim říkat i herní třídy), které současná Early Access verze nabízí. Jedním z perků je Commando, pro kterého jsou určené především útočné pušky, mezi nimiž najdete třeba Kalašnikov nebo Scar. Z toho jste jistě pochopili, že Commando je víceméně klasický střelec, který má v popisu práce střílení na všechno, co se pohne. Další perk nese název Berserker a pro změnu se soustředí na melee zbraně. Jeho nabídka je vizuálně nejpestřejší a občas je opravdu radost pobíhat s kladivem, pilou, která může střílet rotující disky, nebo klasickou specialitou v podobě Vlad Gun, zbraně střílející hřebíky. Berserker má přitom podobný úkol jako Commando, jen se do všeho vrhá víc po hlavě. Koneckonců s obřím kladivem nemůžete jen postávat v dáli, musíte do centra bitevní vřavy.

Třetím do party je Support. V jeho doporučeném arzenálu najdeme především několik různých brokovnic a jeho úkolem je možnost dávat spoluhráčům větší množství munice, která je často nedostatkovým zbožím, a soustředění na zapečetění dveří. Tuto možnost, jíž si určitě budete pamatovat z prvního dílu, mají i tentokrát k dispozici všichni hráči, ale dalo by se říct, že právě Support se na ni specializuje. Partu čtyř perků pak uzavírá Field Medic. Ten si může koupit speciální samopal, brokovnici a útočnou pušku, která střílí nejen smrtící střelivo na zedy, ale také léčivé náboje aplikovatelné na ostatní hráče. I v tomto případě se od prvního dílu příliš nezměnilo a úkolem Medica je stále především střílet a zároveň léčit.

Nezměnily se ani další možnosti nákupu výbavy. Stále si můžete kupovat brnění a doplňovat různé druhy granátů, které se leckdy liší podle jednotlivých perků, stále hraje roli váha jednotlivých zbraní. A stále máte možnost kupovat zbraně nehledě na vámi zvolený perk a darovat nadbytečné peníze ostatním hráčům za předpokladu, že máte koupené vše potřebné, ale váš kolega je ve finanční tísni z důvodu smrti nebo pozdějšího připojení do hry.

Všechno ale nezůstalo při starém. Pominu možnost vybírání z devíti postav, které zahrnují například vojáka, kněze, policistu nebo klasického pana Fostera, a které si můžete upravit díky několika dostupným vizuálním stylům hlavy, oblečení a příslušenství. To všechno je spíše vizuální maličkost. Důležitější je levelování perků, které od dob prvního dílu prošlo značnými změnami. Za zabíjení zedů zbraněmi určenými pro daný perk a plnění činností, které se od perku očekávají, získáváte zkušenostní body, díky nimž se postupně zvyšuje úroveň. Na určitých úrovních se vám přitom odemknou speciální schopnosti, které si můžete do určité míry vybírat a tím více přizpůsobovat jednotlivé perky svému stylu hraní. Nepočítejte ale s tím, že schopnostmi zcela překopete podstatu perků, jen je prostě vylepšíte. V případě Commanda si tak můžete odemknout například funkci nočního vidění, v případě Support se lze dopracovat ke zvýšení zdraví o 50% a pro Field Medica si můžete odemknout například léčení, které kolegům zajistí zvýšené brnění a dočasnou odolnost proti škodlivé žluči, kterou chrlí obrovitý zed bloat.

Efektivní brutalita

Za pozornost samozřejmě stojí i samotní nepřátelé. Kontakt se zedy vás podobně jako v prvním díle čeká na každém kroku a buďte si jistí, že se při boji občas zapotíte. Už jenom proto, že nečelíte jen jednomu jedinému typu, ale hned jedenácti. Do Killing Floor 2 se vrátili všichni staří známí, jen vypadají trochu děsivěji. Každou chvíli vám tedy půjde po krku výchozí clot, mrňavý crawler, často neviditelný stalker, tlustý bloat, mrštný gorefast, uřvaná siren, ohnivý husk, scrake s motorovou pilou a obří fleshpound. Tuhle známou partu do nepohody doplňují nováčci v podobě cysta, který vám může sebrat munici, a slashera, který představuje menší hrozbu kvůli jeho drápům. Jednotlivé druhy zedů stále představují různý stupeň nebezpečí, což znamená, že zatímco clot, cyst nebo crawler vám o samotě příliš neublíží, takový fleshpound dokáže být hrozbou i bez jakékoliv podpory. Zvlášť když se vykašlete na týmovou spolupráci. V pozdějších fázích zápasu se fleshpoundi mohou objevit i ve dvojici, a jakmile se jeden nebo i dva hráči oddělí od skupiny a narazí právě na pár fleshpoundů, může to mít fatální následky.

Stále ale platí, že největší problém představuje početní převaha. Pokud se necháte zasypat zedy nehledě na jejich druh, máte seriózní problém, už proto, že třeba jinak neškodným clotům byla dána do vínku možnost vás chytit a udržet na místě, dokud ho něčím nepraštíte po hlavě. Další novinka v podobě klasického melee útoku pod klávesou V se tak může často hodit, a to i kvůli odražení silnějších nepřátel. Jakmile se na vás rozeběhne scrake s motorovou pilou, stačí správné načasování a můžete mu uštědřit výchovnou lekci, ze které se jen tak nevzpamatuje a při které vám ani příliš neublíží.

Melee útok je ale pořád jen drobná pomůcka a nejvíc práce odvedou všechny zbraně. A jakmile se do zedů pustíte s pořádným arzenálem, dostanete možnost sledovat jednu z nejpozoruhodnějších novinek Killing Floor 2, gore systém. Už v prvním díle se mohli zedi pod palbou rozpadnout na množství kusů, ale to bylo nic v porovnání s druhým dílem, v němž jde všechno mnohem dál. Zedy můžete naporcovat na sto způsobů a možnosti oddělení končetin a dalších částí jejich ohavných těl jsou nevídané. Díky tomu vás čeká velmi efektivní podívaná, zejména při používání brokovnic nebo v rámci zpomalení času, které se vrací z prvního dílu. Zní to možná barbarsky, ale porcování zedů vypadá opravdu skvěle a věrohodně, obzvlášť v kombinaci s hektolitry krve. Jak se můžete přesvědčit ze screenshotů, krev je v Killing Floor 2 všudypřítomná a může ulpět na všem. To má za následek, že ve finálních fázích zápasu může být velká část mapy celá rudá od spousty krve, která navíc nemizí jako v jiných hrách. Prostě tam zůstane až do konce zápasu a nabízí mlčenlivé svědectví masové likvidace zedů.

„Zedy můžete naporcovat na sto způsobů a možnosti oddělení končetin a dalších částí jejich ohavných těl jsou nevídané.“

Zcela nová hrozba

Na konci zápasu vás nečeká jen pohled na krví potřísněnou mapu, ale také na nového bosse. Starý dobrý Patriarch dostal volno a vystřídal ho boss, který vypadá jako Batmanova noční můra. A je to také pěkně nebezpečný, odolný a hláškující hajzl. Ve srovnání s Patriarchem představuje nový boss mnohem větší výzvu a v rukávu má například nervový plyn, možnost vysátí života z hráčů nebo zatraceně rychlý sprint. Taktika je tedy nezbytná, a to i na normální obtížnost. Stupně obtížnosti odpovídají prvnímu dílu, ale zatímco v jeho případě nepředstavoval Patriarch na normální obtížnost žádný výrazný problém, nový boss je problém vždy a za všech okolností a musíte se opravdu snažit a spolupracovat, abyste ho udolali. S největší pravděpodobností vás čeká množství prohraných bitev, při kterých je třeba vypozorovat, jak se boss chová, a tomu později přizpůsobit taktiku. Ale věřte mi, že to jde a leckdy mi dělali společnost dobře vytrénovaní hráči, kteří dokázali úspěšně vzdorovat většině fíglů, které má nový boss v rukávu. Nebo v čemkoliv, co nosí na své ohavné pazouře vybavené drápy, za které by se nemusel stydět ani Scarecrow.

Závěrem bych rád pochválil ještě audiovizuální stránku. Na ozvučení Killing Floor 2 si zatím nelze stěžovat, všechny zvuky boje i zedů zní dostatečně dobře, dabing postav si také udržuje potřebnou kvalitu a nezklamal ani soundtrack, který zpravidla kombinuje tvrdý rock a metal. Ke hře přitom sedne naprosto výtečně. Stěžovat si nelze ani na grafiku a výkon. V dnešní době už Killing Floor 2 nepředstavuje žádný dechberoucí vizuál, ale jeho kouzlo je především v detailech, již zmíněném gore systému, v množství trvanlivé krve a také v optimalizaci. Vzpomínám, že v případě Red Orchestry 2, dalšího počinu TripWire Interactive, nebyla optimalizace zprvu úplně ideální, ale tentokrát nic takového říct nemohu. Hru pohání modifikovaný Unreal Engine 3, do něhož tvůrci narvali vlastní věci i něco z Unrealu 4, a světe div se, tento slepenec funguje přímo ukázkově. Na sestavě s procesorem Intel Core i5 o frekvenci 3,10 GHz, grafickou kartou GeForce GTX 660 a 8 GB RAM jsem si tudíž mohl užívat maximální nastavení při udržení 60 snímků za sekundu. A nutno říct, že s výkonem hry nijak nezamával ani jakkoliv vysoký počet zedů na mapě a dokonce ani jakékoliv množství krve. Hra zkrátka na mém hardwaru za všech okolností běží skvěle.

Slibný start

Killing Floor 2 se zkrátka vyvíjí opravdu slibně. Nepředstavuje sice žádnou revoluci, ale určitě představuje velmi povedenou a efektivní evoluci, která mi zatím ke štěstí bohatě stačí. Z hlediska obsahu je sice druhý díl v tuto chvíli dost omezený, ale už nyní je neskutečně zábavný, vizuálně působivý, detailní, v rámci možností také autentický a hlavně návykový. V betě jsem zatím odehrál něco přes šest hodin a rozhodně nemám pocit, že bych měl dost. Právě naopak. Kooperativní porcování zedů dokáže prostě i napodruhé zabavit na velmi dlouhou dobu a pokud patříte mezi příznivce prvního dílu, Killing Floor 2 vás určitě nezklame a už v Early Access období bezpochyby stojí za investici. Až budete ve zpomaleném čase sledovat všechnu tu krvavou a propracovanou řež, jistě mi dáte za pravdu.

Další screenshoty ze hry najdete v nedávném fotoseriálu.

Kvalitní a slibný základ tedy máme k dispozici na stříbrném podnose s menším nánosem krve. Nyní nezbývá než čekat na to, co TripWire Interactive chystá dál a s čím v Early Access období ještě přijde. Osobně doufám, že na sebe nenechá dlouho čekat podpora modů a Steam Workshopu, se kterou se do budoucna rozhodně počítá. Oficiální obsah od TripWire je vždy záruka kvality, ale modding je odjakživa nedílnou součástí Killing Floor. Možnosti moddingu ale ukáže až čas a do té doby nezbývá než si užívat aktuální obsah. Ještě že i ten dokáže tak dobře zabavit.