Killzone: Shadow Fall – útěk ze stínu

První Killzone na PlayStation 2 si získal přízeň některých hráčů, veskrze ale šlo o průměrnou střílečku, která se na třetí generaci konzolí od Sony dočkala dvou skvělých nástupců. V letošním roce se Killzone snaží získat půdu pod nohama, vyšlo Killzone: Mercenary pro handheld PS Vita a nedávno pro PlayStation 4 následovalo Killzone: Shadow Fall, které nám přináší zcela novou stranu franšízy.

Série Killzone byla vždy především střílečkou odehrávající se v ponurých místech, kde se sází na akci a příběh jde stranou. Ve Shadow Fall se však vývojáři ze studia Guerrilla Games rozhodli jinak, upřednostnili příběhovou linku a podřídili jí vše ostatní, podobně jako konkurenti z řad Call of Duty, Battlefieldu nebo Halo. Nizozemský celek nám tak servíruje titul odehrávající se tři desetiletí po skončení katastrofických událostí z trojky. Od té doby se toho hodně změnilo, helghastští uprchlíci žijí ve společnosti svých lidských příbuzných na planetě Vekta. Tuto nepředstavitelnou skutečnost umožnila stavba velké zdi, která obě skupiny rozděluje, avšak jizvy zanechané boji nelze tak snadno zapomenout... Netrvá to dlouho a další válka je na spadnutí.

Guerrilla Games upřednostnili příběhovou linku a podřídili jí vše ostatní.

My se na další válku mezi Helghasty a Vekťany podíváme z očí hlavního hrdiny Lucase Kellena, který svůj příběh vypráví podobně jako protagonista Call of Duty: Black Ops. Celkem na hráče čeká deset kapitol (každá zabere zhruba hodinu). První kapitoly vám dají pocit, že scenárista Guerrilly odvedl skvělou práci při psaní příběhu a že vlastně tvůrci splnili vše, co nám před vydáním slibovali. Na začátku máte volnost, můžete se pohybovat po celé mapě a zvolit si cestu, bohužel to ale netrvá dlouho, což je podle mého velká škoda. V otevřeném prostředí můžete přemýšlet, jak na nepřátelskou pevnost vtrhnete, zda bez rozmýšlení v plné polní nebo se budete snažit odstřelit většinu z bezpečné vzdálenosti. Přiznám se, že jsem se občas ztratil a musel přemýšlet, kudy že to mám jít, abych se dostal dál.

Především kvůli tomu zamrzí zbytek kapitol zasazených zejména do úzkých koridorů, kde zkrátka nemůžete uhnout z cesty a vlastně kráčíte po předem dané lince, kde se na vás sype jeden nepřítel za druhým. Občas hra zvolní a nechá vás vydechnout. V těchto okamžicích se příznivci rychlých akcí mohou nudit, zejména když musí hackovat počítače, často otevírat dveře, ovládat pavoučího robota nebo skákat z kontejneru na kontejner. Nadšen jsem nebyl ani ze stealth mise, kde musíte odstřelovací puškou zlikvidovat označené cíle, jako jsou nepřátelé, světla a kamery. Vaše kolegyně vám to hlásí do vysílačky a navíc se vám ještě cíle označí na obrazovce.

Pokud tyhle pasáže “přetrpíte“, odměnou vám bude další zběsilá akce se spoustou různých úkolů.

Ve hře se podíváte na všelijaká místa, od otevřeného prostředí až po stísněné koridory.

Jako další přicházejí na řadu nepřátelé. Po celou dobu hraní (především na začátku je to hodně vidět) mi nešlo moc do hlavy, že jsem na jednom místě eliminoval všechny nepřátele, pak jsem se tam za pár minut vrátil a čekal mě zástup dejme tomu čtyř dalších protivníků. Na jednu stranu to bylo dobré, stále jsem měl po čem střílet a nenudil jsem se, na tu druhou jsem si ale říkal, jak se tam vlastně dostali. Alarm nikdo nespustil, žádný výsadek jsem nezpozoroval atd.

Umělá inteligence nepřátel je tak nějak v pořádku. Na volném prostranství tváří tvář několika protivníků máte velké problémy, mnohem lepší je se někde ukrýt za bukem a pouze vykukovat. V tomto případě vás několik nepřátel bude zasypávat salvou z kulometu a dalších zbraní, zatímco zbytek se bude snažit dostat k vám. Zapomeňte tak na to, že byste se skutečně vžili do role neohroženého Ramba a snažili se všechny eliminovat bez krytí. S tím souvisí i variabilita nepřátel, setkáte se s obyčejnými strážemi vybavenými samopaly. Pak tu jsou skrytí odstřelovači a rovněž nechybí obrněnci se štítem. Těm buď můžete štít zničit, obejít je zezadu nebo je trefit do hlavy, která jim vykukuje. Čas od času narazíte i na nejrůznější chodící nebo létající stroje.

K dispozici máte pistole, samopaly, brokovnice, sniperky, granáty, výbušniny nebo třeba nůž. Těch zbraní je skutečně mnoho a každý si jistě vybere nějakou tu svou oblíbenou, s kterou bude chtít postřílet co nejvíc nepřátel.

Svůj odstavec si zaslouží design jednotlivých úrovní. Ten prospívá hratelnosti a povedl se, dá se říci, na jedničku s hvězdičkou. Čeká na vás různorodé prostředí, jako jsou lesy s pevnostmi, velká města, opuštěné vesmírné stanice a pochopitelně nechybí ani samotný domov Helghastů. Svět jednoduše vypadá překrásně a nebojím se tvrdit, že právě Shadow Fall z těch několika launchových titulů ukazuje potencionál konzole PlayStation 4. Grafika je vskutku překrásná, to se dá říci i o efektech slunečních paprsků, vody, stínů a já nevím čeho ještě dalšího. Zkrátka hraní nového Killzone si na svých televizích budete užívat plnými doušky.

Pomocníci ulehčují hraní, spolehnout se můžete na skener prostředí, jenž vám odhalí protivníky, nebo na automatické a rychlé uzdravování.

Smířit se musíte s tím, že nové Killzone je střílečkou pro masy, nikoliv jen vybranou skupinku hráčů. Kvůli tomu museli tvůrci do vínku přidat skener. Ten vám ukáže polohu nepřátel a rovněž znázorní munici. Druhou věcí je rychlé a také automatické uzdravování. Bez těchto featurek by se jistě Killzone obešlo a rozhodně by se alespoň z mého pohledu jednalo o velké plus. Jako poslední je tu dron OWL, který vám při bitvách dost pomáhá a můžete se na něj celkově spolehnout. Má čtyři režimy, mezi nimi jednoduše přepínáte pomocí touchpadu na DualShocku 4.

V jeho výbavě naleznete kulomet, který dokáže bez větších problému zlikvidovat nepřítele nebo ho omráčit. Dále vám na určitou dobu poskytne statický štít, dokáže vás znovu postavit na nohy díky adrenalinu, přemístí vás na nedostupná místa díky lanu a v neposlední řadě se díky němu nabouráte do počítače, otevřete dveře nebo vypnete alarm.

Multiplayer bez postupného progresu postavy

Když jsem za nějakých deset hodin dokončil kampaň Shadow Fall, čekal mě multiplayer. Ten se po vzoru Call of Duty podstatně zrychlil a klade velký důraz na rychlou a svižnou akci. V základu nabízí deset různorodých map pro 24 hráčů, které jsou střední velikosti a jsou zasazené do venkovních (třeba deštěm nasáklé noční mapy, kde není moc místa k schovávání) i vnitřních prostorů. Dobrou zprávou je, že opět mají hráči volnost a bitvu si mohou nastavit podle svého uvážení díky Warzones z KZ 2 a 3, včetně počtu kol (klidně každé s jiným úkolem).

Ve Warzones si tak jistě každý užije a není nad to si vytvořit nějakou vlastní bitvu podle svých pravidel, třeba jen s noži a sniperkou na jeden život, nebo znatelně pomalejším uzdravováním. Vše záleží pouze na vás. Pokud si nechcete vytvořit vlastní zápas, můžete se snadno připojit k některému již vytvořenému.

Hodně se mi zamlouvá, že Shadow Fall se oprostilo od postupného progresu postavy, který můžeme vidět v dnešních hrách. Jde zejména o fakt, že hned na začátku hraní má každá třída odemknuté všechny zbraně. XP systém tak byl kompletně překopán a zaměřil se na body získané plněním dostatečného množství všelijakých úkolů. Neodemykáte si ale střelné zbraně, nýbrž pouze lepší součástky, nové granáty a dodatečné schopnosti nebo možnost nést druhou zbraň. Na začátku své dlouhé poutě v multiplayeru jsem je ale nepotřeboval, vše přišlo na řadu až později, kdy jsem se střetl se zkušenými borci.

Zapomenout nesmím ani na jednotlivé třídy. Naleznete zde klasického Assaulta se zaměřením na zbraně na krátkou a střední vzdálenost, navíc si dokáže na pomoc přivolat drona. Dále Supporta s rozmisťováním podpůrných kulometních věží a zásobovacích boxů. Při bitvě se nesmírně hodí, dokáže se totiž teleportovat ke zraněným kolegům. Jako poslední je tu Scout neboli tichý a nebezpečný odstřelovač, kterého velmi špatně vidíte jako jeho soukupníky ze singleplayeru.

Velké plus musím dát i za to, že Guerrilla chystá multiplayer v budoucnu podporovat dalším novým obsahem v podobě map. Balíčky budou zdarma pro každého majitele Shadow Fall, což jistě podpoří další a další bitvy ve hře více hráčů. I když to zas není tolik potřeba, multiplayer si bude žít svým vlastním životem díky možnostem ve Warzones.

Shadow Fall

Ponurou zešedlou atmosféru s koridory z předešlých Killzone v Shadow Fall vystřídalo živé a barevné prostředí. Singleplayerová kampaň nabízí spoustu úchvatných momentů, které čas od času naruší nějaké méně světlé momenty, lineárnost a v neposlední řadě umělá inteligence. I přesto jde o jednu z nejlepších stříleček dnešní doby, která na nových konzolích zatím nemá soupeře. Zejména za úžasné grafické zpracování a všelijaké efekty, kterých si budete dlouho užívat a na konci si budete říkat, že je škoda, že už to vše skončilo. Naštěstí je tu multiplayer bez otravného XP systému s postupným odemykáním zbraní.