Sequel úspěšného projektu Sony se pomalu blíží, a čím déle se čeká, tím roste očekávání všech vlastníků PS3. Bude pokračování stejně tak zábavné a originální?
První LittleBigPlanet byla velkou revolucí v celé scéně herních konzolí, pro svůj kreativní a inovativní přístup k hráčům samotným, kteří si mohli prostředí upravovat podle chuti – hra nám nic nediktovala a nechala nám volnou ruku, abychom se mohli vyřádit a vytvořit si level svých snů. Byla povedená po stránce jak technické, tak umělecké a sociální. Druhý díl však slibuje daleko víc, než jen volnou ruku k sice téměř neomezené, ale přece jen limitované kreaci vlastních levelů: Má totiž nabídnout širokou paletu žánrů, jimiž se při tvoření můžete inspirovat. V praxi to tedy funguje jednoduše tak, že strategii v reálném čase, ale i RPG, závodní hru či 2D střílečku. Svůj výtvor si posléze můžete odzkoušet v prostém soutěžním módu, jenž byl prezentován na letošní E3, takže není pochyb, že by se vytváření her stalo skokem do neznáma.
Větší než největší
Motto druhé LittleBigPlanet je zároveň i cílem tvůrců – místo platformové hry chtějí z LBP2 udělat platformu pro hry. Znamená to, že LBP bude jakýmsi prostředkem k šíření a vytváření nových a originálních úrovní, ale zároveň se samozřejmě bude snažit udržet všechno zároveň komplexní, ale i jednoduché. Tento protimluv se nese i prvním dílem hry, kdy vývojáři využili nejnovější a nejsložitější technologie, aby mechaniky hratelnosti zůstaly nikterak neposkvrněné technickou stránkou.
Hra vás jednoduše řečeno může naprosto bezproblémově uvést do svých vod, ale rovněž nemusí vkládat příliš úsilí do toho, aby z vás udělala naprostého hlupáka. Jednoduchost za sebou totiž ukrývá puzzle a hádanky, které se liší podle kvality úrovní – těch je celkem přes dva miliony, což je cifra dostatečně velká, aby se prostředí hry dalo považovat za opravdový přístav nadějných vývojářů.
Komunitní integrace
Jako překvapivé se může zdát, že šéf technologické stránky hry obrací pozornost spíše na sociální aspekty LBP, jelikož jejím kouzlem je spojování pravých lidí s pravým obsahem. Byla totiž vytvořena nová stránka, jež obsahuje unikátní výplň pro každého uživatele zvlášť – na web se hráč dostane pomocí adresy URL, jež se mu zobrazí po udání příkazu. Na stránce si komunita může prohlížet kreace ostatních z jakéhokoliv prohlížeče, a přidávat ruku k dílu nahráváním dat a svých informací, přičemž se jim zároveň poslední úrovně ukládají a naskočí při dalším zapnutí. To stejné funguje i pro vaše přátele, kteří na svém kanále budou mít informace o tom, co a kdy jste vytvořili, jestliže si vás přidají do sledovaných uživatelů.
Kromě sociálních inovací jsou zde však i menší novinky v hratelnosti: postavičky budou moci využívat ve většině her už zažitý hák, jímž se můžou přichytit na různorodé objekty v prostředí. Další užitečnou hračkou je notoricky známý jetpack, díky němuž jistě půjde vytvořit mnohé hádanky a fyzikálně založené hádanky. Sami tvůrci říkají, že se singleplayerová kampaň LittleBigPlanet 2 zezačátku podobá spíše klasické skákačce s párem hádanek k vyřešení, ale později se vše vyvine a daleko více nabere na komplexnosti. Například hák se logicky dá využít na cestu z bodu A na bod B, nicméně jej v pokročilejším stádiu hry budeme potřebovat spíše na posouvání objektů a avizované řešení hádanek.
Čtvercová hlava
Další novinkou je přepracovaný design NPC, které byly v prvním dílu pouhými loutkami, což by ani tak nevadilo, pokud by tento fakt vývojáře nelimitoval co se technické a vizuální stránky týče. Tito noví panáčci se čtvercovou hlavou můžou být oblečeni a naprogramováni podle hráčových představ ještě předtím, než je zasadí do hry. Naprogramováni myslíme do hranice, kdy jim můžeme přidávat určité druhy chování a pohybu: Když tedy vezmeme jednoho Sackbota a naprogramujeme jej tak, aby se pohyboval po kruhové ose na vybrané platformě, kterou následně zelektrizujeme. To aby se jí naše nebo číkoliv postavička nemohla dotknout, aniž by jí ublížil proud. To celé je vlastně taková klasická videoherní situace, mající protivníka, jenž nějakým způsobem snižuje zdraví při každém kontaktu. Zní to skvěle.
Přímé ovládání
Zdánlivě nejmenší, ačkoliv velice podstatnou, je rovněž přidání režimu „Direct Control Seat“, jenž jednoduše umožňuje tvůrci levelu manipulovat s předměty přímo, nežli se zbytečně zdržovat s přesouváním objektů skrz tlačení a tahání Sackboye. To naprosto od kořenů mění naše možnosti při vytváření úrovní, jelikož jsme dříve byli tímto mechanismem značně limitováni – nyní není problém složit vesmírnou raketu a ovládat přímo ji, což po přidání několika postaviček střílejících po lodi tvoří žánr shoot ‘em up. Možnosti jsou opravdu neomezené.
To vše je velmi chytrý tah na daleko lépe kontrolovatelný potenciál celé hry, a nebojíme se říct, že věříme ve zdárný konec vývoje takto úspěšného PS3 giganta. Nemůžeme se dočkat, až si vytvoříme úrovně podle svého, v našem žánru a dle naší vůle – hra vychází v listopadu toho roku a již teď víme, že to bude něco velkého.
