Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm 3 Full Burst – do boje!

Mlátička zaměřená čistě na Naruto nadšence. Může něco takového fungovat i na člověka, který jím není?

Ještě než se roztočí disk v mechanice, je dobré zmínit, že začínat s jakoukoli herní sérií ne od úplného začátku, nýbrž od několikátého pokračování není zrovna ideální. Pokud se bláhově domníváte, že mám aspoň načtenou mangu nebo nakoukané anime, i tady vás bohužel musím zklamat. Před lety jsem viděl pár dílů původní série a na zkoušku zhruba deset dílů Shippudenu, než jsem to zabalil s tím, že si až příliš vážím svého času, než abych ho ztrácel s něčím, co mě od začátku nebaví. Přitom se nedá říct, že by mi žánr zvaný šónen byl nějak cizí – vždyť takový Dragon Ball patří k mým oblíbeným anime. S Narutem jsme si ovšem nepotykali, a tak nyní nastal čas pokusit se spřátelit alespoň skrze jeho herní podobu.

... zde pokračujte v psaní ...

Jako nepopsaná tabule zapínám hru, která mi během instalace nabízí jakési shrnutí dosavadních událostí, které je zřejmě mířeno zejména na fanoušky a hráče předchozích dílů, ovšem já z něj i kvůli velkému množství jmen (s čímž mám nakonec obrovské problémy i během samotného hraní) nejsem dvakrát moudrý. No nic, zbývá navolit pár posledních úprav v menu, změnit anglický dabing na japonský a vyrazit do boje.

První kolo

Dalo by se říct, že Ultimate Ninja Storm 3 (dále jen UNS3) je explorativní bojovka, takže mezi jednotlivými souboji běháte po světě a odkrýváte příběhovou mozaiku neuvěřitelného množství postav. Přitom hned úplný začátek, v němž přeskakujete v čase a prostoru mezi postavami, udává směr, jakým se bude UNS3 ubírat, jelikož stejný styl vyprávění aplikuje i na zbytek hry.

„Ultimate Ninja Storm 3 nabízí v určitých situacích možnost volit z více cest, což ovlivní jednak obtížnost, jednak odemykání předmětů a následně i další směřování příběhu.“

Jak je v poslední době zvykem, i tento titul nabízí v určitých situacích možnost volit z více cest, což ovlivní jednak obtížnost, jednak odemykání předmětů a následně i další směřování příběhu. Konkrétně se jedná o „Cestu hrdiny“ a „Cestu legendy“ a volba jedné z nich vám následně přinese body do adekvátně pojmenované škatulky. Chápu, že UNS3 má být o cestě za spravedlností, satisfakcí a eliminací hrozeb, které se snaží ovládnout/zničit naše hrdiny potažmo rovnou náš svět (tedy snad), ale ocenil bych, kdyby byla místo dvou veskrze pozitivních cest jako protiklad přítomna i jedna negativní. Jinak totiž nemají volby přílišné opodstatnění.

Souboje se odehrávají v sice uzavřené, ale prostorné aréně, po níž se můžete volně pohybovat. Před samotným kláním máte možnost zvolit si předměty navíc, které si s sebou vezmete (samozřejmě nejprve musíte nějaké najít nebo nakoupit). Může jít o lahvičku se zdravím, účinné jedy nebo třeba zlepšení bojových vlastností. Za úspěšné zdolání protivníků následně dostáváte body, které se hodí při získávání nových dovedností a nákupu užitečných předmětů.

Druhé kolo

O boj tu jde pochopitelně v první řadě. Avšak pokud jste nehráli předchozí díly, asi s ním budete mít stejně jako já zkraje poměrně značný problém. UNS3  je sice hodně popisná a všechny ze svého širokého spektra funkcí, vlastností a možností vám někdy snad až zbytečně zdlouhavě vypisuje, ale nějaké názorné ukázky, kterou by jistě nejeden nováček uvítal, se nedočkáte. Na začátku vám tak často nezbývá nic jiného než se probojovat k úspěchu metodou pokus/omyl, což je frustrující a otravné. A možná jen pláču na špatném hrobě a ostřílení hráči mlátiček se rychle adaptují a následně si souboje vychutnají s prstem v nose.

„To že se v pozadí často odehrává více příběhových linek najednou a vy se mezi nimi dynamicky přemisťujete, dodává hře a samotným potyčkám slušné tempo.“

A ony hlavně ze začátku vážně stojí za to. Už jen to že se v pozadí často odehrává více příběhových linek najednou a vy se mezi nimi dynamicky přemisťujete, dodává hře a samotným potyčkám slušné tempo. Tohle někdy poněkud hektické přeskakování navíc není samoúčelné, ale naopak pomáhá prohlubovat příběh se všemi jeho podzápletkami a úspěšně je propojovat do jednoho koherentního celku.

Do vyprávění se viditelně promítá epizodní seriálové členění, což znamená hodně, ale opravdu hodně povídání doplněné nějakou tou šarvátkou, pak změna lokace/prostředí a zase to samé s tu menšími, tu většími obměnami, ale zato s další tunou rozhovorů. To je nejdřív vcelku fajn, ale postupně začíná být délka dialogových cutscén neuvěřitelně ubíjející a když navíc nemáte ponětí, o jaké že postavě s nějakým atypickým jménem se to v té které chvíli mluví, ničí vás to ještě víc.

„Do vyprávění se viditelně promítá epizodní seriálové členění, což znamená hodně, ale opravdu hodně povídání doplněné nějakou tou šarvátkou.“

Na umělé prodlužování herní doby dojde i tehdy, když vám tvůrci čas od času dovolí vybočit z příběhové cestičky a proběhnout nějakým tím větším úsekem jako vesnička, v níž můžete plnit nepovinné úkoly. Nejsou zábavné a už vůbec ne originální, takže jakmile je splníte nebo vás omrzí, ještě se rádi vrátíte k nalinkovanému vyprávění.

KO? OK

V tomhle, a to je pouze moje domněnka, mi i s neznalostí předlohy přišlo, že je UNS3 s mangou potažmo anime hodně provázaná (a někdy spíš ke škodě), neboť animované sekvence místy nekorespondují s aktuálním děním na obrazovce. Vysvětlím na příkladu: po nějaké době, kdy se mi podařilo jakž takž si osvojit soubojový systém (ano, i na to došlo a ano, většinou v tom měla prsty kombinace náhody, neuvěřitelné porce štěstěny a zběsilého mačkání většiny tlačítek), takže jsem bez větších problémů udolal soupeře s minimální újmou na zdraví, následovalo video, v němž protivník slovně i fyzicky dominoval, zatímco můj bojovník se z bitvy horko těžko vzpamatovával.

A tahle obava vybočit z kánonu představuje asi největší kámen úrazu celé hry. Po čase neuvěřitelně stereotypní souboje, možnost volby mezi dvěma „dobry“ a zbytečná snaha o zakomponování RPG elementů mi nakonec vadily mnohem míň, než jsem se na začátku obával, zato striktní cílení na skalní fanoušky mě trochu zklamalo. Určitě si říkáte: „A co jsi jako od hry, která má v názvu Naruto Shippuden a navíc jde o několikátý díl série, čekal?“ Pokud mám být upřímný, tak vlastně skoro přesně to, co jsem i dostal – ono toho totiž nakonec není až tak málo! Střídání postav i přes jistou chaotičnost a neučesanost baví, přeskakování mezi událostmi zase drží vaši pozornost a mytologie světa taky slušně funguje. Jen mám prostě dojem, že se tvůrci báli více se odklonit od cestičky vyšlapané předlohou a že v příběhu bych se ztrácel, i kdybych předtím hrál všechny Naruto hry, co jen na světě jsou.