Ohlédnutí za sérií Hitman

Agent 47 byl vždy unikátní. V dobách akčních FPS a adrenalinových stříleček byl právě Hitman onou pověstnou protiváhou, která trénovala mozek hráčů a nutila je do přemýšlení. Do taktizování a plánování, což dříve nebylo v akčních adventurách zvykem. Pleš s čárovým kódem se stala ikonou stejně, jako páčidlo a zopakovala svůj úspěch hned pětkrát. Vše přitom začalo v roce 2000 v dílnách dánského studia IO Interactive, které připravovalo spící hit.

Hitman: Codename 47 (2000) – klonovaný začátek

Příběh plešatého zabijáka začíná v zajetí, tajné laboratoři, ze které v úvodu Agent 47 za pomoci tajemného pomocníka uniká. Od útěku uplyne rok a náš hrdina má to štěstí spočinout pod křídly organizace ICA, nebo také Agentury, jejíž operátorka Diana Burnwood se stává neodmyslitelnou součástí jeho života i pracovní náplně. Debutovým úkolem Agenta 47 je najít a odstranit čtyři vrcholné mafiánské bosse podsvětí, načež se na seznam dostává i poslední, pátý cíl. Jedná se o profesora Ort-Mayera, kterého hrdina nachází v té samé laboratoři, ze které kdysi unikl.

Vychází najevo, že byl Agent 47 součástí klonovacího experimentu a je to právě Ort-Mayer, kdo si objednal smrt všech čtyř mafiánů. Všichni totiž byli součástí projektu, jehož cílem a výsledkem se stal sám Agent 47 – chladnokrevný, dokonalý zabiják. V závěrečné kapitole se profesor snaží ochránit posláním elitního týmu Agentů 48 našemu hrdinovi po krku. S pomocí svého kolegy však Agent 47 útok zvládá a nakonec zabíjí profesora Ort-Mayera, který je jediný, kdo stál mezi hrdinou a jeho svobodou. Hitman chce na zasloužený odpočinek, jak už ale víme, nic není tak černobílé, jak se může zdát.

Codename 47 vůbec poprvé představil hráčům akční adventuru s možností nezabíjet v přímém smyslu tohoto slova. Každá mise sestávala z velkého otevřeného prostředí plného NPC postav a samozřejmě vašeho cíle. Lineárním by se daly nazvat snad pouze úkoly, které se povětšinou točily kolem odstranění té které osoby. Jak tento úkon hráči provedli, však bylo zcela na nich. Titul navíc kontroloval vaše počínání a bodově hodnotil styl hry. Největší bodové obnosy byly udělovány za tichý postup a zabíjení pouze a jen hlavních cílů. Všechny zbraně a vybavení se navíc dokupovalo za peníze/body, díky čemuž byly hráči tlačeni do opatrného a promyšleného postupu. Myslet se muselo na všechno. Jak jste vidět? Kde máte zbraň? Jak jste daleko od cíle? Akční hollywoodské thrillery dostaly reálný obrys a hráči si poprvé něčí smrt opravdu vychutnávali.

Velkou součástí hry a vlastně i celé série bylo využívání převleků. Agent 47 měl totiž schopnost využít oblečení prakticky jakékoliv postavy ve hře, což mu dávalo možnost proniknout do mnoha objektů nepozorovaně a především nikoho zbytečně nezabíjet. Součástí struktury hry byla nutnost odklízet těla odstraněných osob do tichých uliček, jelikož byla AI na polehávající mrtvoly háklivá a spuštěný poplach často končil misi, případně ji o dost ztížil.

Titul byl velmi dobře přijat, mnozí si však stěžovali na příliš vysokou obtížnost a nepřístupnost, což bylo z hlediska originality a novátorství zcela pochopitelné. Světoví recenzenti hru označili jako nový směr akčních adventur v herním průmyslu. A měli pravdu.

Hitman 2: Silent Assassin (2002) – dokonalost s červenou kravatou

Přesně dva roky po vydání prvního dílu spatřilo světlo světa přímé pokračování dobrodružství holohlavého zabijáka, které se poprvé vydalo mimo PC platformu a doteď se považuje za nejlepší díl série. Proč? Především díky příběhu, který se po nesmělých počátcích plnohodnotně rozjel, a samozřejmě herních mechanismech, které odstranily nedostatky a přidaly dostatečné množství novinek.

S Agentem 47 se setkáváme v Sicilském klášteře, kde se náš zabiják posledních několik let snaží zapomenout na svou minulost. Ta však má nepříjemný zvyk vracet vás zpět do akce, o to více, pokud patříte mezi asasínskou elitu. Hitman je tentokrát do návratu nucen, jelikož je unesen jeho mentor a dobrý přítel, otec Vittorio. Návrat do Agentury je tak podmíněn jejich pomocí při hledání ztraceného přítele, jehož stopa nakonec vede k Sergei Zavorotkovi, bratrovi jednoho z mafiánských bossů, jež jsme odpravili v prvním dílu. Únos se tak ukázal být pouze zástěrou, která měla Agenta 47 donutit nechtěně vypomoci Zavorotkovi v odstranění všech osob, spojených s nákupem jaderné hlavice. Náš hrdina však nakonec vycítí léčku, nachází místo, kde je otec Vittorio držen a zabíjí Zavorotka a všechny jeho poskoky. Ke konci druhého dílu se otec snaží nasměrovat Hitmana na cestu dobra, Agent 47 se však rozhoduje vrátit pod křídla Agentury. Do práce, kterou umí nejlépe.

Silent Assassin je pokračování v pravém smyslu tohoto slova. Hráčům nabídlo mnohem koncentrovanější, i když stále volné úrovně, které bylo možné využít unikátním způsobem pro odstranění cílů. Také se rozšířil seznam zbraní a inventáře, přibyly nástroje pro tiché odklízení (chloroform, více druhů injekcí) a hráči především byli odměňováni za tiché procházení úrovní novými a unikátními zbraněmi, které nešlo koupit ani jinak dostat. Druhý díl se tak ještě více opřel o samotné kořeny série, které tvořily hratelnost a podstatně zlepšil umělou inteligenci, která dokázala reagovat více realisticky a intuitivně.

Rozšířen byl také systém převleků a splývání s prostředím, který se nově dělil nejen na správné oblečení, ale také na jednotlivé vybavení, které přidávalo vašemu blafu na důvěryhodnosti. Skvělou novinkou bylo hodnocení na konci každé mise, které prostřednictvím statistik zkoumalo styl každého hráče a v závislosti na tom jej odměnilo novými zbraněmi a inventářem. Případně pokáralo za to, že se chová jako masochistický vrah.

Velkou výtkou obou prvních dílů série byla velmi malá mobilita hlavního hrdiny. Agent 47 nemohl jednoduše přeskakovat překážky, lézt po střechách či lištách, skákat ani provádět jiné akrobatické kousky. Všechny podobné akce byly omezeny na předem daná, skriptovaná místa, což mnohé fanoušky iritovalo. Druhý díl, ač je stále považován za nejlepší, byl naštěstí pouze dalším krokem ke zdokonalení našeho holohlavého zabijáka.

Hitman: Contracts (2004) – mezník pro odreagování

Opět rovné dva roky trvalo IO Interactive vytvořit spin-off s názvem Contracts. Titul, který přímým způsobem nepokračoval v příběhu Agenta 47 a nabízel hned 4 předělané úrovně z prvního dílu, které si fanoušky s chutí sjeli znovu. Příběh pak pouze vyplňoval mezeru mezi druhým a plnohodnotným třetím dílem s názvem Blood Money a popisoval jednotlivé zakázky, které Hitmana v té době zaměstnávali včetně flashbacků až do počátků kariéry. Většina misí se přitom odehrává v hlavě hlavního hrdiny, jelikož hned na začátku hry ztrácí v hotelovém pokoji vědomí a doktor Agentury dělá vše možné, aby jej dostal zpět mezi živé.

Závěr tohoto spin-offu popisuje pouze pár nových misí, ve kterých musí Agent 47 uniknout z obklíčeného policií pokoje a splnit hned několik zakázek – odstranit amerického poslance, známého operního zpěváka v Paříži a přitom stihnout odletět ze země. Právě zde navíc poprvé vidíme Dianu Burnwood osobně, i když pouze z boku. V závěru totiž sedí v letadle přímo za naším hrdinou a upozorňuje, že jej má na mušce tajemná organizace. To byla ostatně zcela očekávaná stopa na přímé pokračování.

Contracts nepřináší do série žádné výrazné novinky, jelikož se v zásadě jedná pouze o výplň mezi plnohodnotnými díly, stále se však hráči dočkali vylepšené umělé inteligence a grafického kabátku. Grafický engine Glacier byl vždy s každým novým dílem inovován, jeho druhá generace však nepřišla dříve, než s nejnovějším titulem, Absolution. Spin-off přinesl také kontextové akce, kde mělo jedno tlačítko hned několik funkcí v závislosti na tom, v jaké situaci se Agent 47 nacházel.

Jinak se vrátily všechny oblíbené aktivity, jako je převlékání, páčení zámků, schovávání mrtvol či kradmý postup úrovní. Contracts však byly prvním dílem, který hráči dovolil i více agresivní, akční styl hry. Celý titul zkrátka křičel „odreagování!“ a připravoval fanoušky na příchod pořádného pokračování. To přišlo, jak jinak, po dalších dvou letech.

Hitman: Blood Money (2006) – krvavé pokračování

Druhý díl je zarytými fanoušky považován za nejlepší, to však nemění nic na faktu, že bylo pokračování Blood Money jedním z nejkrvavějších dílů série, stejně jak i nejprogresivnějším. Nový engine, nový styl a spoustu nových herních mechanismů udělaly z „Krvavých peněz“ ono plnohodnotné pokračování, na které fanoušci čekali, a zcela zaslouženě získalo spoustu ocenění včetně ceny nejlepšího herního soundtracku, o který se postaral duchovní skladatel série, Jesper Kyd.

Příběh měl také mnohem surovější a temnější podtón, do kterého se míchalo mnohem více osob a událostí, než doposud. Reputace Agenta 47 se rozletěla světem a mnozí boháči mají jeho služby na seznamu jako první. Příběh se však točil především kolem samotné Agentury, která se stala terčem útoku konkurenční firmy s názvem Franchise. Ta chtěla nejen zaujmout vedoucí postavení na trhu zabijáků, ale také odstranit ze hry samotného Agenta 47 sesbíráním kompromitujících důkazů o jeho úkonech prostřednictvím svého vlastního profíka, Alexandera Lelanda Cayna. Situace nakonec vrcholí prakticky kompletním rozpadem Agentury, a to do takového extrému, že je Hitman společně s Dianou jediný pozůstalý. Agent 47, který se v Paříži ocitá na prahu smrti (spojené události s Contracts) nakonec svůj zdravotní stav zvládá a zabíjí dva nejlepší asasíny Franchise, načež od Diany dostává závěrečný úkol – zcela odstranit konkurenční firmu z povrchu zemského.

Události však nabírají rychlý spád, kdy je Hitman ve svém úkrytu nečekaně otráven Dianou a agenti Franchise spěchají s tělem Agenta 47 do krematoria, aby se navždy zbavili DNA dokonalého zabijáka a zabránili tak jeho opětovnému vzkříšení. Jak se však později ukáže, otrávení byl pouze chytrý tah ze strany naší dvojice a Hitman se tak probouzí ze své dávky právě v okamžik pohřbu. Závěrečná odplata je sladká a Agent 47 nenechává naživu nikoho. Je načase opět odejít do ústraní a nechat Dianu, aby ze zbytků popela vzkřísila Agenturu.

Blood Money představily v sérii spoustu novinek a změn. Hitman se stal konečně více versatilním a pohyblivým, dokázal přeskakovat překážky, šplhat a krýt se, případně využívat jakoukoliv postavu jako živý štít a házet některé druhy zbraní. Pozměněno bylo také schovávání těl, které šlo nově nasoukat do skříní, kontejnerů a dalších míst, aby nikdy nebyly odhaleny. Agent 47 si dokázal mnohem svižněji poradit v souboji tělo na tělo, což v předchozích dílech nebylo tak zcela možné.

Opatrné plížení a tiché odstraňování dostalo v novém dílu zcela nový rozměr, jelikož bylo možné za větší obnos bodů nejen kupovat nové zbraně, nýbrž je také upravovat dodatečným příslušenstvím a ještě více je tak přizpůsobit nadcházející misi. Třešničkou na dortu pak byl nový engine, který přidal plejádu nových animací a možností, včetně pěkných detailů, jako bylo schovávání zbraně za své vlastní tělo při průchodu davem.

Perfektním nápadem, který sedl nátuře hry, bylo zahrnutí systému notority. Agent 47 totiž mohl být nově zachycen bezpečností kamerou při svých činech a v případě, že na to mávl rukou, byli NPC postavy a nepřátelé v dalších misích mnohem pozornější a podezřívavější. To šlo ruku v ruce s novinovými plátky, které vám po každé misi přistály na stole. Podle toho, jak si hráč počínal v předchozí misi, kolik nechal svědků, jaké osoby zabil a nakolik byl při všem vidět, se měnily také titulky a náčrtek předpokládaného vraha, který ke konci hry podezřele připomínal hlavního hrdinu. Blood Money poprvé za celou sérii ukázaly, že mají všechny činy hráče reálné důsledky a jednalo se o perfektní systém, jak všechny přinutit myslet a plánovat svůj postup. Nikdo totiž nechtěl po třetí misi narazit na smrtící obtížnost kvůli svým blbostem.

I přes velmi pozitivní ohlasy a ve většině případů vysoká hodnocení se našli recenzenti, kteří stále nadávali na nedokonalou AI postav ve hře a tvrdili, že je nový systém notority příliš slabě rozdělaný a upečený tak napůl. I když měla hra své chyby, vývoj a posun od předchozí generace byl více než znát, což předposlední díl posunulo dle mnohých na příčku jednoho z nejlepších dílů série.

Hitman: Absolution (2012) – dlouho očekávaný návrat

Na zatím posledního Hitmana se čekalo dlouhých šest let, a nebylo to čekání jednoduché. Mělo se totiž jednat o první díl současné generace, očekávání tedy byla vysoká. IO Interactive se nakonec rozhodlo pro univerzální postup, který měl Hitmanovi zaručit jak příděl zarytých fanoušků, tak vlnu nových, kteří se sérií nebyli doteď v kontaktu. Jak už ale víme, snaha zavděčit se všem většinou přináší jen zklamání a i když se Absolution bezesporu povedl, nebyl to čirý Hitman.

Příběhově novinka navazuje na poslední díl a začíná pěkně osobně. Diana Burnwood, mnoholetá operátorka Agenta 47, zradila Agenturu, odhalila její veškerou dokumentaci a unikla s Viktorií, holčičkou, která je podle šéfa organizace Benjamina Travise velmi důležitá. Kdo jiný by tak mohl dostat zakázku na likvidaci zrádkyně, než právě Agent 47? Po vypuštění kulky se však odhaluje počáteční niť konspirací a černobílý příběh rázem nabírá barev. Hitman mění plány, opouští Agenturu a společně s Viktorií prchá.

Později vyplývá, že je Viktoria pouze dalším genetickým článkem celého příběhu a Agentura udělá všechno, aby ji dostala zpět. Naneštěstí se Agent 47 zaplétá do problémů s Blakem Dexterem, vedoucím obří korporace v Dakotě a obecně špatným chlapíkem. Ten totiž sledem událostí na Viktorii narazí a plánuje ji prodat na černém trhu. Začíná hon proti kriminálnímu podsvětí Dakoty, času i bývalým zaměstnavatelům. Z celého humbuku naštěstí vychází náš hrdina s čistou hlavou, všechny nepohodlné osoby odstraňuje a zachraňuje holčičku ze spárů utlačovatelů. Konec Absolution navíc naznačuje, že Agent 47 Dianu nechal naživu a oba se vracejí zpět do Agentury. Kam příběh povede dál?

Novodobý díl čekala zcela pochopitelně řada změn, které jej odsunuly od hardcore publika a udělaly více přístupnějším. Pryč je interaktivní mapa a modifikování zbraní, nová doba diktuje akčnější a razantnější styl. Poprvé se setkáváme s Instinktem, speciální funkcí, která hrdinovi dovoluje vidět skrze zdi, všímat si zajímavých míst v prostředí a předpovídat cesty jednotlivých NPC postav. Instinkt se také využívá pro rychlostřelbu, která dovolí Agentovi 47 vyčistit hned několik osob najednou, a splývání s okolím v převleku, což dovoluje pro změnu proniknout téměř kamkoliv bez toho, aby si vás někdo všiml.

Nový engine Glacier 2 kromě zbrusu nového vizuálního kabátku rozšířil možnosti pohybu a interakce. Hitman se tak mohl nově krýt za téměř jakoukoliv překážkou, lézt, přeskakovat a slézat většinu okolí a používat prostředí a předměty v něm jako improvizovanou zbraň. Vývojáři se nejspíše snažili vynahradit absenci bohatšího arzenálu a přizpůsobení zbraní více intuitivnější hratelností, což se částečně povedlo díky nátuře příběhu, který vyprávěl o útěku a absenci podpory ze strany Agentury. Naštěstí nezmizelo hned pět rozličných obtížností, které dokázaly přizpůsobit hru jak naprostým zelenáčům, tak hardcore fanouškům série.

Přečtěte si naši recenzi na Hitman: Absolution.

Jednou z mála opravdu dokonale povedených inovací je online mód Contracts, který otevírá všechny úrovně jako velký sandbox. Hráči mohou procházet úrovněmi, zadávat své vlastní cíle a jakési mini-příběhy, stejně jako požadavky a časovou náročnost na odstranění. Komunita se pak těchto misí účastní a hráči soupeří o první příčky v online žebříčcích. Právě tento mód doopravdy odhaluje potenciál nového dílu a dělá z novodobého Hitmana alespoň minimálně titul, hodný svých předchůdců.

I přesto, že byl Absolution bezesporu povedeným pokračováním, se většina herního světa shodla na tom, že se nejedná o přímého nástupce, nýbrž očekávanou evoluci žánru, která musí jít s dobou. Dalším důkazem je ostatně oznámení HD trilogie, která obsáhne tři nejlepší díly série - Silent Assassin, Contracts a Blood Money. Zmínit bych mohl i pokračování, kterého se ujme Eidos Montreal, tvůrce brilantního sci-fi RPG Deus Ex: Human Revolution. Hitman už nejspíše nikdy nebude takovým, jakým si jej pamatujeme z jeho skromných začátků, podobná evoluce je však nevyhnutelná. Budoucnost série rozhodně leží v dobrých rukou a pokud někdo dokáže plešatého zabijáka inovovat bez ztráty stealth lesku, je to jednoznačně Eidos.