Recenze American Fugitive – pocta Grand Theft Autu

Pamatujete na výtečnou střílečkovou sérii TimeSplitters? Asi ne, co? Celkem trojice dílů těchto akčních stříleček s cestováním v čase do různých historických epoch lidstva vycházela mezi lety 2000-2005, přičemž jejich hlavní hostitelkou byla konzole PlayStation 2. Ještě méně známá je dnes asi další akční střílečka Black, jež na stejnou stanici a první Xbox vyšla hned záhy v roce 2006 jako průkopník plně zničitelného prostředí a filmové atmosféry. A víte, jaká videoherní bondovka je dodnes brána jako ta nejlepší? GoldenEye 007, která vyšla jako dospělý následovník hry GoldenEye z dnes již dávno zapomenutých „digiher” řady Grip Games a Tiger Electronics dávno v roce 1997 exkluzivně pro Nintendo 64.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One, Switch
• Datum vydání: 21. května 2019
• Žánr: akce
• Česká lokalizace: ne

Ale proč taková nostalgie? Právě zkušení tvůrci všech těchto starých klasik (a ještě pár fachmanů ze série Crysis) se sešli v dalším nezávislém a menším anglickém studiu Fallen Tree Games, které ještě sesbíralo další nespokojené kolegy z vývojářských domů Criterion, Eurocom a Free Radical Design. Opět, jako mnoho dalších menších firmiček (mají kolem 25 hlav), si zpočátku na živobytí vydělávali obyčejnými menšími či mobilními blbůstkami, které nevyžadují moc umu, ale dají se na nich, sic po malých částkách, nakonec vydělat pěkné chechtáky. A právě takových malých hříček ve Fallen Tree vydali kvarteto, než se vrhli na jejich první „dospěláckou” hru, kterou naprosto otevřeně zamýšleli jako poctu a vzdálenou kopii nedostižné série Grand Theft Auto.

Pokus o nové Grand Theft Auto

Mnoho ze zaměstnanců studia vyrostlo na prvních dvou 2D dílech Grand Theft Auta, takže jejich aktuální novinka American Fugitive (americký uprchlík) je poctou a moderním vnoučetem těchto dvou stařečků, stejně jako odkazem na mladší Grand Theft Auto: Chinatown Wars z kapesních konzolek Nintendo DS a Sony PSP. Všechny zmiňované hry včetně nové spojuje především stylový, ale méně přehledný 2D náhled vysoko z ptačí perspektivy, který nelze jako u strategií nijak šikmo natáčet, hlavní postava kriminálníka, gangsterská náplň, otevřený a nelineární svět a také důraz na automobilové honičky, v nichž se American Fugitive nechal inspirovat seriálem a pozdějším snímkem Dukes of Hazard.

American Fugitive vypráví svůj příběh zasazený do Ameriky osmdesátých let, opojné doby neonových motorestů a pomalu mizejících muscle cars, v němž drobný zlodějíček Will Riley po naléhavém telefonátu nalezne svého otce mrtvého. Zkorumpovaná policie a justice ovšem nic moc neřeší a Willa za vraždu okamžitě zabásne. Zřejmě na něčí objednávku… Jak vidno z názvu hry, Willovi se podaří z vězení utéct a pak už nastupuje to staré známé žánrové klišé o cestě za spravedlností a pomstou nejen za tu falešně přišitou vraždu.

Potud American Fugitive působí jako drsná a vážná hra, ale záhy je to úplně opačně. To by se přece nemohl inspirovat u Grand Theft Auta! A tak zakrátko na scénu nastupují občas dosti úchylní kamarádi, kolegové, další kriminálníci a kápové galérky, pro které, opět velmi podobně jako v libovolném Grand Theft Autu, plníte různé úkoly a mise, za což se ve svém pátrání po skutečných vrazích svého otce posouváte dál a dál. Herní svět je příjemně rozlehlý, když zabírá čtvero postupně zpřístupňovaných distriktů umístěných do mapy, jež se zase inspirovala skutečným okrskem Redrock County v americkém státě Arizona.

„Prostředí hry překypuje nádherným výtvarným stylem a úžasnými efekty prachu, listí a větru.”

Na této ploše pak rozehráváte standardní nášup různých kriminálních lumpáren, od vykrádaček přes přestřelky, donášky a loupeže až po automobilové honičky, pro něž hra obsahuje 28 unikátních automobilů. Nečekejte ovšem žádné propracované a mnohofunkční ovládání, jaké i s omezeným počtem čudlíků nabízí např. Grand Theft Auto: Chinatown Wars. Přestřelky zde řešíte klasicky ve stylu dvoupáčkových stříleček, tedy klávesami chodíte a myší zaměřujete, případně jednou páčku chodíte a tou druhou zaměřujete.

Specifická vloupání

Velkým specifikem této hry jsou vloupačky do domů, které nemají žádné interiéry. Nejdříve je možné obhlédnout situaci nakukováním dovnitř, čímž zjistíte, jestli je někdo doma, či ne. Jakmile se vloupete nebo vstoupíte dovnitř, spustí se minihra, kdy se před vámi rozevře jednoduché schéma místností, přičemž vstupem do každé z nich zjistíte, co skrývá za lup. Jenže do několika desítek vteřin vždy přikvačí policie (všechny domy tu mají skrytý alarm asi), a tak na komplet vyrabování běžně nemáte dostatek času, protože jinak nastává asi ta nejfádnější část hry, tedy honička s policií.

Policejní automobily jsou až moc agresivní, kolikrát dělají doslova psí kusy, zatímco při vaší sebemenší kolizi s chodci či okolním provozem se okamžitě hned za vámi objeví většinou rovnou několik dalších vozů, což mi opravdu pilo krev. V tomto velice citelně chybí minimapka v rohu obrazu, protože bouračkám se při tom omezeném výhledu prakticky nedá vyhnout. Naprosto zhmotňování policejních hlídek doslova z ničeho nic je asi největším dosavadním problém jinak docela příjemné hry. Je vidět, že s umělou inteligencí a volbou správné cesty bez kolizí s okolím mají tvůrci velké problémy, protože prakticky všechno kolem vás, co se hýbá, je silně imbecilní.

Polda srazí chodce, ale můžete za to vy, načež už máte za zadkem znovu půl policejního sboru Redrock County. Na křižovatce se klidně srazí již dvě či tři auta (a zablokují provoz), malý vůz při honičce nerealisticky vytlačí těžký náklaďák a takových podobných příkladů tu je povícero.

Na druhou stranu prostředí hry překypuje nádherným výtvarným stylem, úžasnými efekty prachu, listí a větru, přičemž tu nechybí střídání denní doby i proměnlivé počasí. Vše nadto ve skvělé grafice, která čerpá z nádherného výtvarného stylu ilustrátora a hudebníka Leavona Archera, jenž do hry nakreslil všechny ilustrace a portréty veškerých postav. Leavon je velký videoherní umělec, který mimo mnoha jiných stanovil výtvarný směr slavné dvojice pohádkových akčních her MediEvil z let 1998 a 2000, kreslil starší videoherní bondovky nebo se podílel na hudbě do Shellshock 2: Blood Trails.

Aby toho nebylo moc málo

Krom té hlavní dějové linky za odhalením pravdy o vašem otci je zdejší okrsek Red Rock County vyplněn taktéž nějakou to nepovinnou vedlejší omáčkou, mající za úkol pěkně natáhnout herní dobu. Hlavní příběh, jehož mise jsou později již krapet stereotypní, totiž dokončíte do devíti až desíti hodin nejdéle, přičemž 100% vyzobání úplně všeho tento čas může až dvojnásobně natáhnout. Když pominu 18 časovek, kdy v limitu musíte jezdit skrze průjezdní body, tak hra nabízí také 150 různých sběratelských předmětů, od tajných skrýší přes skoky s auťáky až po sbírání obrazů. Solidní atmosféru pak doplňuje uchu lahodící soundtrack s country a rockem, z něhož uslyšíte v průběhu hraní 32 písní.

Na dnešní dobu je American Fugitive, právě díky tomu hornímu náhledu, jenž je pro design prostředí velmi úsporný, datově velice malá hra, protože vám na pevném disku zabere jen 1,3 GB dat. Kromě minimu potřebného místa vás tato hra navíc ani nezruinuje, protože se u nás dá sehnat pro PC mezi třemi až čtyřmi stovkami, konzolové verze jsou zhruba o další stovku dražší. Velká škoda těch problémových partií hlavně při automobilových honičkách a kolísavé obtížnosti, protože jinak je American Fugitive velmi příjemnou a unikátně pojatou moderní reminiscencí na doby dávno minulé, byť ani zdaleka není tak dobrým titulem, jako každý z jeho Grand Theft Auto předobrazů. Rockstar je sice jen jeden, ale jako menší a levnější gangsterka American Fugitive i přes ty chybky určitě dobře obstojí.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.