Recenze Ghost Recon: Breakpoint

Dovolím si ukrást úvod této recenze pro krátké zamyšlení, přesahující rámec jedné hry. Zamyšlení nad recenzemi jako takovými. Co vlastně tvoří těžiště recenze? Podle agregátů typu Metacritic je to výsledné číslo na jejím konci. Ale jako autor bych moc rád věřil, že jsou to ve skutečnosti informace, v recenzi obsažené. Protože ačkoliv číslo by s nimi mělo korespondovat, je v některých případech těžké vystihnout jedinou známkou složitější situaci u hry, kde se mísí dobré věci se špatnými a hodně záleží na tom, co přesně je na dané hře důležité pro kterého hráče.

Breakpoint je přesně tou hrou, nad kterou je těžké vyřknout spravedlivý ortel, se kterým by byli všichni spokojení. Dostaneme se k tomu podrobněji za chvíli, ale ano, hra působí na mnoha místech nedodělaně a na jiných chamtivě. Ano, dialogy a příběh místy sklouznou do plochého klišé. Jenže zároveň jsou ve hře místa, kdy vypadá naprosto skvěle, kdy postavy (v čele s hlavním zloduchem) působí správně vojensky a drsně, kdy vznikne díky pestrým mechanikám a otevřenosti hry parádní herní situace. Navíc se Breakpoint skvěle prodává, ve světě i u nás. Pojďme to tedy rozebrat podrobně.

• Vyšlo na: PC, PS4 (PS4 Pro recenzovaná verze), X1
• Datum vydání: 4. října 2019
• Žánr: Open World vojenská akce
• Česká lokalizace: Titulky

Duchem na ostrově Vlků

Zápletce hry nelze upřít jistou dávku sofistikovanosti, kterou je na místě očekávat od titulu s přívlastkem "dle Toma Clancyho". Vizionářský miliardář založil na odlehlém ostrově Auroa luxusní komunitu pro nadané vědce, s jejichž pomocí se chystá vyřešit světové problémy, od zdravotnických až po potravinové. Velkou roli v tom samozřejmě hraje automatizace a autonomní drony, od kombajnů po ozbrojené "bezpečnostní" stroje. Když náhle ustane veškerá komunikace s ostrovem, je vaše elitní jednotka "Duchů" vyslána na místo věc vyšetřit - ale vrtulníky jsou během příletu sestřeleny rojem dronů.

Vaše přezdívka je Nomad. Probouzíte se zalitý krví v hořícím vraku vrtulníku a když si odmyslíme zničující a zdánlivě nezastavitelné roje vražedných dronů na obloze, džunglí kolem vás se plíží po zuby ozbrojené nepřátelské jednotky. Jste sám proti obrovské přesile a musím říct, že mi samotnému nějakou tu hodinu trvalo, než jsem překlenul zábrany, přestal se opatrně plížit v bahně a poprvé nasednul i na nějakou tu hlučnou motorku. Atmosféra role osamělého bojovníka na nepřátelském území skvěle připomíná oblíbené válečné filmy, nicméně ji samozřejmě můžete rozbít na kusy snížením obtížnosti hry nebo hraním v coopu s kamarády (bez živých hráčů nemáte tentokrát možnost si zavolat AI parťáky).

Nějakou tu hodinu mi trvalo, než jsem překlenul zábrany, přestal se opatrně plížit v bahně a poprvé nasednul na hlučnou motorku.

Časem zjistíte, že ostrov obsadili žoldáci vedení vaším bývalým parťákem jménem Cole Walker (zahraný skvěle Jonem Bernthalem). Říkají si "Vlci" a za jejich nitky tahá ještě někdo úplně jiný. Najdete také kamuflovanou skrýš odboje, kde potkáte kromě schovaných a vystrašených civilistů také několik přeživších Duchů (což jsou ostatní hráči, jelikož tato skrýš funguje jako "public space" pro matchmaking). Zda se ale dáte s nějakým hráčem dohromady nebo budete dále vyrážet na záškodnické akce po ostrově jako osamělý Duch, to je na vás. Každopádně je vaším cílem rozbít organizaci nepřítele, dostat civilisty z ostrova a zabránit úniku smrtících technologií do světa.

Wildlands 2

Nemá cenu zastírat, že hra je v mnoha ohledech jasným pokračováním předchozího dílu série. K dispozici máte obrovský otevřený svět, po kterém se můžete volně pohybovat všemožnými vozidly, plavidly i letadly, případně postupně odemykanými fast-travel tábory. Aktivity na mapě jsou rozděleny do několika kategorií - od hlavních příběhových misí přes vedlejší mise až po komunitní mise nebo náhodné aktivity. Pokud nepoužijete fast-travel, hra po startu neobsahuje žádný další loading, takže zážitek z plynulého pohybu obřím herním světem je skvělý (obzvláště přesouvání se vrtulníky).

Nicméně oproti relativně zabydlené Bolívii z minulé hry (kde i v zdánlivé pustině občas najdete nějaké ty chatrče nebo svatyňky) je Auroa mnohem více divočinou, ve které jsou lidská obydlí omezená na konkrétní továrny nebo laboratoře. Umožňuje to trávit více času jako správný partyzán, jehož přítelem jsou husté lesy (kryjí vás před pohledem dronů z oblohy) nebo bahno, do kterého se můžete pořádně zavrtat, když jdou kolem nepřátelští vojáci. Určitou výzvu představují také hory, především proto, že si během šplhání musíte hlídat výdrž, abyste nespadli a nezabili se.

Oproti relativně zabydlené Bolívii z minulé hry (kde i ve zdánlivé pustině občas najdete nějaké ty chatrče nebo svatyňky) je Auroa mnohem více divočinou.

Jelikož jsem sám původem horal a mám k divoké přírodě silný vztah, tohle zasazení nového Ghost Reconu mi hodně sedlo. Naznačované "survival mechaniky" jsou zde sice velmi skromné (zmíněné zavrtávání se do bahna, vliv zranění na váš pohyb nebo na vaši schopnost udržet větší zbraň), ale v kombinaci s výrazně vylepšenými animacemi postavy (pokleknutí při zastavení, držení zbraní a další) jsem měl během hraní opravdu často pocit, že jsem realistický partyzán, který je v divočině ve svém živlu.

Division 2,5

Největší změnou oproti všem předchozím hrám v sérii je samozřejmě přítomnost lootu a s tím souvisejících RPG prvků. Ve Wildlands jste sice také hledali bedny s vybavením, ale jakmile jste jednou nějakou zbraň s vhodnými attachmenty měli, byli jste hotoví. Zde ale zbraně i brnění padají z nepřátel a nacházejí se v bednách s vlastními úrovněmi a statistikami. Ve výsledku tak budete klasicky sbírat vybavení od bílého přes modré až po fialové nebo zlaté. Součet úrovní vašeho vybavení pak představuje vaše "gear score", což je celková síla a odolnost vaší postavy. Kdo hrál Destiny nebo Divison, ten přesně ví, jak tenhle systém funguje.

Naštěstí ale nekopíruje Breakpoint výše zmíněné hry do puntíku, takže pokud lidskému protivníkovi na vyšším levelu střelíte slabší zbraní do hlavy, stejně ho zabijete na jednu ránu. Úroveň vaší výzbroje tak hraje roli spíše při střílení skrz pancíř protivníků, což může být problém u obrněnců nebo, samozřejmě, u větších dronů (abychom si rozuměli, větší dron může mít klidně podobu automatizovaného tanku). Ve výsledku tak je vaše gearscore spíše doporučením, kterým oblastem ostrova a kterým misím se zatím vyhýbat. Rozhodně to ale nefunguje tak přísně, jako v Division nebo Far Cry: New Dawn, kde stačilo zajít do nesprávné oblasti a sežral vás první mravenečník.

Rozhodně to nefunguje tak přísně, jako v Division nebo Far Cry: New Dawn, kde stačilo zajít do nesprávné oblasti a sežral vás první mravenečník.

Možná jsem prostě deformovaný tím, že lootovací střílečky mám rád, ale tenhle systém mi vůbec nevadil. Naopak, cítil jsem se jako doma a každý drop z nepřítele nebo každá objevená bedna v nové lokaci pro mě byla příjemným lákadlem, probouzejícím chuť prozkoumat a vyzkoušet, co jsem našel. Velký podíl na té zábavnosti má, že hra není na loot vůbec skoupá - pokud chcete (a hledáte aktivně truhly v prostředí), můžete mít nové vybavení skoro každou minutu. Slušně propracovaný systém doplňujících schopností (automatické označování nepřátel na radaru, rychlejší pohyb atd.) vás pohromadě s číselnými vlastnostmi nalezeného vybavení přiměje zkoušet různé kombinace výzbroje a taktik.

Smíšené pocity

Ačkoliv základ tedy funguje a relativně smysluplně navazuje na předchozí hru v sérii, skvělé momenty ve hře se pro mne střídaly s těmi frustrujícími. Mezi ty skvělé počítám třeba situaci, kdy jsem se s vrtulníkem střílejícím rakety pokusil udělat nálet na nepřátelský konvoj, ale sundali mě gatlingem na korbě vozidla obrněného doprovodu. Na druhý pokus jsem se tedy vrtulníkem přesunul daleko dopředu před konvoj, vystoupil, zalehnul na svahu vedle silnice, vytáhl sniperku a jedinou ranou zastřelil řidiče cíleného vozidla. Zbytek konvoje sice zmatkoval a bojoval, ale můj cíl byl znehybněn, takže už jsem mohl konvoj rozebrat v klidu. Podobné dynamické situace, kde uplatníte otevřenou náturu hratelnosti a vaši vlastní taktiku zkrátka v mnoha (konzolových AAA) hrách nezažijete.

Oproti tomu ale musím uznat, že umělá inteligence (obzvláště na nižší obtížnost, kde jim ještě omezíte dohled a bojovou sílu) je v této hře opravdu slabá a kromě toho, že po vašem odhalení jdou víceméně přímou čarou po vás, jsou hlavně čas od času schopní se zcela nesmyslně zaseknout a buď si vás najednou přestanou bezdůvodně všímat nebo se začnou nesmyslně přemisťovat. Pořád platí, že je snadnější probít se základnou bez spuštění poplachu a že k vyloženě viditelnému rozbití AI nepřátel nedochází zas tak často, ale celkový slabý dojem to v hráči zanechá - tím spíše, že Vlci měli být vyloženě na vaší úrovni. To už je pak zajímavější bojovat s autonomním tankem na kopci, který vás průběžně bombarduje minometem a musíte najít jeho slabá místa.

Pořád platí, že je snadnější probít se základnou bez spuštění poplachu.

Obecně technický stav hry na tom není tak dobře, jak by měl. Na konzolích je situace o něco lepší než na PC (nepochybně proto, že certifikační proces pro konzole zahrnuje kromě vlastního testování Ubisoftu také dodatečné testování interním oddělením Sony a Microsoftu), ale i zde se dočkáte nějaké té blikající textury nebo problémů se streamingem (zhruba třikrát za celou hru se mi stalo, že se postava nahrála po checkpointu rozbitá). Je to škoda hlavně proto, že jinak je hra krásná a příběh má svoje momenty, kromě jiného díky mnohem častější přítomnosti filmových sekvencí. Co vůbec nechápu (tedy vlastně chápu, negativní videa mají větší ohlas) je vyvádění youtube komunity kolem mikrotransakcí ve hře - hra je tak plná lootu a progress je tak rychlý, že vůbec není důvod jakoukoliv mikrotransakci použít. Hlavní příběh hry vám zabere nějakých 20 hodin, ale vedlejší mise to snadno natáhnou na několikanásobek. Následně (nebo průběžně) se můžete vyřídit také v relativně jednoduchém PvP módu. Nemluvě o tom, že je na cestě první raid a další přídavky do hry.

Druhý názor

Ondřej Partl: Nejnovější přírůstek do stealthové série Ghost Recon se na první pohled může zdát jako poměrně přirozený vývoj série, který se jen snaží adaptovat moderní videoherní trendy. Jenomže při delším hraní si člověk začne všímat jednotlivých dílčích problémů, které hru postihují. A věřte mi, mikrotransakce jsou tím nejmenším.

Přílišná jednotvárnost misí zapřičiňuje poměrně brzký nástup stereotypu, pochybná umělá inteligence nepřátel často vyvolá úsměv na tváři, roztříštěný systém progrese je zbytečně limitující a technický stav hry je do nebe volající.

Ve hře se sice čas od času objeví záblesk zábavy, která je zapříčiněna velmi povedeným střílením, možnostmi plížení a přeci jen pořád perfektně fungující kooperací, nicméně to bohužel nestačí na to, aby se Brekpoint dostal ze škatulky průměrné hry.