Recenze The Callisto Protocol - forma nad obsah

Callisto Protocol není vyloženě špatná ani průměrná hra. Po stránce audiovizuálního zpracování bych se dokonce nebál ji označit za špičkovou, obzvláště pokud jde o obličeje postav nebo nasvícení, práci s mlhou a tak dále. Přesně jak jsem ale předvídal v podcastu z Gamescomu, vystavět hratelnost okolo "ručních" soubojů na blízko se ukázalo byl krokem vedle, který se absurdně zvrhne v druhé polovině hry. Stejně tak se naplnily moje obavy z plytkého příběhu, který má velmi daleko do promyšlenosti "Markerů" z Dead Space, což jen podtrhují nezajímaví hrdinové i zloduši, navzdory přítomnosti jinak dobrých herců. Přesto se ale pořád jedná o zajímavou hru pro fanoušky žánru, pokud si tedy včas rozumně snížíte očekávání.

• Platforma: PS5 (recenzováno) PS4, XSX|S, X1, PC
• Datum vydání: 2. 12. 2022
• Výrobce: Striking Distance Studios (USA)
• Žánr: Mlátička/střílečka
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 60 GB
• Herní doba: 8 hodin
• Cena: 1499 Kč (Steam)

Forma nad obsah

Jacob Lee je nájemným pilotem, který prostě vozil zásilky z jednoho místa na druhé, aniž by se příliš zajímal o to, co přesně obsahují. Bohužel krátce na to obě lokace podlehnou útoku ničivého viru, díky kterému lidé nejen umírají, ale mění se ve vražedné zombie. Jacob se tak hned v úvodu hry ocitne ve vězení Black Iron na měsíci Callisto. I tohle místo ale podlehne útoku mutantů a Jacob tak musí bojovat o holý život, aby z věznice i měsíce unikl. Po cestě se přitom setká s hrstkou dalších postav, ale stejně jako děj celé hry i tyto postavy a jejich role v příběhu jsem naprosto plytké a předvídatelné. Nejsem si jistý, kdy naposledy jsem hrál hru, ve které i audiology byly takhle bezobsažné a nudné - zamrzí to obzvláště ve srovnání s předchozí hrou tvůrců: Dead Space lore patřil k tomu nejzajímavějšímu na hře.

Úvodní hodina hry je bezesporu její nejlepší částí, autoři zde zkušeně provádí hráče výpravně zpracovanou sekvencí příběhových událostí, které mají dobré tempo, skvěle vypadají a velmi účinně vás zaháčkují. Bohužel se ale potom hra zvrhne v předvídatelnou směsicí herních klišé a to jak z hlediska příběhu, tak z hlediska designu jednotlivých chodeb a místností nebo zbraní a nepřátel. Jedna z věcí, které mne na hře nejvíc mrzí, je téměř úplná absence napětí nebo strašidelnosti. Tvůrci na vás budou absurdně často házet laciné "jumpscare" lekačky, které jsou o to horší, že mají i herní důsledky: když na vás počtvrté vyskočí hlava s chapadlem zpoza rohu, aniž jste měli jakoukoliv šanci se jí ubránit, bude vás to štvát - obzvláště na vyšší obtížnost, kde i ten malý kousek zdraví pak chybí.

Úvodní hodina hry je bezesporu její nejlepší částí.

Atmosféru celkového zážitku tak zachraňuje pouze ono parádní audiovizuální zpracování, které je po estetické i technické stránce ještě na vyšší úrovni, než v případě Dead Space (jelikož má s touto sérií Callisto tolik společného, nemá smysl se těm srovnání vyhýbat). Vůbec nejpůsobivější částí celé hry je tak prostředí, ve kterém se budete pohybovat - hučící turbíny s mořskými řasami ve skleníku, rámusící soukolí drtiče odpadu, zamrzlé trosky původní základny - to vše jsou parádní lokace, které je radost si prohlížet. Nicméně pouze v jediném momentu za celou hru se tvůrcům povedlo parádní prostředí skloubit s příběhovým kontextem a herní mechanikou tak, že byla hra alespoň na minutu opravdu strašidelná: když se poprvé proplétáte zástupem zmrzlých postav a tušíte, že se některá z nich určitě pohne. Zbytek hry je ale víceméně nonstop divoká mlátička s nedomyšlenými mechanikami.

Mlátička nebo střílečka?

Rozhodnutí pojmout sci-fi horor, zasazený do budoucnosti na vesmírnou základnu, kde navíc hrdina bojuje proti vysoce nakažlivému viru, jako mlátičku jeden na jednoho, bylo podle mne od prvního okamžiku naprosto zcestné. To poslední, co by reálný kosmonaut v takové situaci udělal, by asi bylo žduchat se s protivníky tělo na tělo a mlátit do nich tupým předmětem, aby na něj stříkalo co nejvíce jejich tělesných tekutin. Přesto bych to nějak zkousnul, pokud by to fungovalo dobře z hlediska hratelnosti. Jenže místo toho zde tvůrci přišli s absurdně zastaralým systémem, kdy střídavě uhýbáte útokům protivníka mačkáním tlačítek nalevo a napravo, abyste jej v pauzách mezi jeho útoky praštili vy. Celé to naprosto bez legrace funguje úplně stejně, jako hra Punch-Out!! z roku 1983:

Samozřejmě je to obalené zmíněným nádherným audiovizuálním zpracováním, ale po mechanické stránce je to přesně to samé, co před 40 lety - uhněte nepříteli doleva, doprava a mezi jeho údery mu také jednu vrazte. Dokonce bych se hádal, že ani po té animační stránce to nevypadá příliš dobře, protože postavy musí velmi výrazně podléhat onomu velmi čitelnému pohybu zleva doprava a naopak - pokud to srovnáte třeba s tím, jak v praxi vypadají animace při soubojích nablízko v The Last of Us Part II, není to lichotivé srovnání. Co ale celou věc doopravdy zabíjí, to jsou mechanické důsledky způsobu, jakým je to celé implementováno. Aby hráč mohl řešit jen to uhýbání vlevo nebo vpravo, automaticky se jeho postava "zamkne" na protivníka před ním. Což funguje pouze do té doby, než je těch protivníků několik zaráz - a samozřejmě přesně to je scénář většiny soubojů v druhé půlce hry. Jako určité řešení vám autoři dají na tuto část hry více munice, ale bohužel ani střelba zde není kdovíjaká zábava, kromě jiného díky chudému arzenálu a kostrbatému, zdlouhavému přepínání zbraní.

Aby hráč uhýbal vlevo/vpravo, postava se "zamkne" na jednoho protivníka.

Mezi zápory je nutné zmínit také nízkou pestrost protivníků (prakticky všichni, s kým budete bojovat, jsou humanoidé), která vyvrcholí několika opakovanými střety s naprosto stejnými minobossy, kteří vás navíc dokáží zabít jedinou ranou. Když jsem vešel do místnosti a viděl tam tohoto minibosse obklopeného zástupem dalších potvor, bez legrace jsem hru vypnul a šel meditovat, abych se na ten zápas s hloupým designem mechanik i střetů duševně nachystal. S ohledem na výše napsané tedy budete nejspíš kroutit hlavou, jak je možné, že verdiktem není mnohem nižší známka? Inu, přiznám se bez mučení. Mám velkou slabost pro sci-fi horory, akční hry a působivé audiovizuální zpracování. Díky tomu jsem si těch osm hodin průchodu hrou docela užil, navzdory všem těm nedostatkům a občasnému hlasitému nadávání. Pokud mi nevěříte, možná byste také měli vědět, že jsem si hru dobrovolně koupil za vlastní peníze (stejně jako mnozí kolegové), protože vydavatel i distributor sabotovali recenzenty jak jen mohli. Popravdě se jim zpětně příliš nedivím, ale moc bych si přál, aby příště dali vývojářům více času na to jejich hru lépe propracovat.