Recenze The Medium

The Medium představuje zatím největší a nejambicióznější projekt polského studia Bloober Team, které na hře začalo pracovat již v roce 2012 a původně ji plánovali vydat pro konzole Xbox 360, PS3 a Wii U - záběry z této původní verze hry můžete zahlédnout v tomto videu. Nejde tedy o žádné "uspěchané béčko", ale o titul, který jeho autoři nosili v hlavách pěkných pár let, během kterých diskutovali a vylepšovali příběh i celkový koncept. Dalším přínosem pro kvalitu hry bylo zapojení Microsoftu, který pro hru získal exkluzivitu a jde vlastně o jednu z prvních "exkluzivních" her pro nové, výkonnější konzole Xbox Series X|S, jejichž výkon hra využívá především pro renderování dvou herních světů zároveň. Celkově je na ní větší rozpočet a podpora silného vydavatele hodně cítit, kromě jiného i díky zapojení hereckých a hudebních hvězd či vysokému podílu filmových sekvencí. Bohužel se ale ústřední téma duality nevztahuje jen na příběh hry, ale také na její celkové kvality.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), XSX|S
• Datum vydání: 28. 1. 2021
• Výrobce: Bloober Team (Polsko)
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 23 GB
• Herní doba: 10 hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 1 429 Kč (MS Store), 49,99 EUR (Steam), 259 Kč (Xbox Game Pass)

Silent Hill nebo Černobyl?

Opravdu nerad sahám k přirovnávání s jinými hrami, ale v případě The Medium je inspirace natolik očividná a mnohokrát autory přiznaná, že opravdu nemá smysl snažit se našlapovat kolem ní. Po nečekaně civilním a zároveň silně emotivním prologu v reálném polském městě Krakov 90. let se hlavní hrdinka Marianne přesune do turistického resortu hotelu Niwa, ztraceného hluboko v lesích, poblíž jezera. Už samotný příchod lesní pěšinou (kvůli rozbité hlavní silnici) k ruinám opuštěného hotelu silně připomene Silent Hill 2, což opravdu není náhoda. Autoři mnohokrát opakovali, že se snažili složit poklonu klasickým hororovým hrám. Nicméně fixní kamery zde jdou i proto, že díky rozdvojenému obrazu údajně hráči dostávali závratě, pokud měli volné ovládání kamery. Rozdvojený obraz se nicméně týká pouze asi třetiny hry.

Opuštěná masivní budova polorozpadlého hotelu sedí uprostřed mlhavého lesa jako přízrak a dala mi vzpomenout spíš na Černobyl, než Silent Hill. Kromě jiného i proto, že jde o očividně starý komunistický komplex (lokace byla inspirovaná skutečnou lokací jiného jména v Polsku), který prošel děsivými událostmi a zůstal opuštěný, jako pohrobek strašlivé tragédie i nebezpečného tajemství. Musím říct, že první hodina hraní - s působivým prologem v Krakově a následujícím příchodem k pochmurně se tyčící budově Niwy, na mě udělala obrovský dojem. Nejen kvůli parádní výpravě a grafice, ale hlavně díky velmi pečlivému budování atmosféry a vtahujícímu úvodu do děje. V téhle fázi hraní moje představivost pracovala naplno a nemohl jsem se dočkat, až začnu odhalovat tajemství a historii toho místa.

Masivní budova rozpadlého hotelu sedí uprostřed mlhavého lesa jako přízrak.

Bohužel přestože si některé z těchto kvalit hra udržela až do konce (objevování určitých lokací v druhé polovině hry vyvolávalo velmi podobné emoce, jako úvodní příchod do hotelu), hodně z toho potenciálu a mystéria pro mne vyprchalo ve chvíli, kdy se hra přesunula z reálného světa do alternativní reality "záhrobí", vyobrazeného dle díla slavného polského umělce Zdzisław Beksińskiho, jehož dystopicky surrealistická práce místy připomíná H. R. Gigera, ale zároveň je výrazně "svá". Ačkoliv vizuál této části hry je místy opravdu působivý, co mne zklamalo a postupně vytrhlo z jinak skvělé atmosféry hry, to byly poněkud karikaturní postavy démonů, které na mne dělaly spíše dojem zastaralých a přehnaně akcentovaných klišé, než náležitě děsivé hrůzy. Kupodivu mě asi nejvíce iritoval Troy Baker v roli démona nazvaného The Maw - jeho přehrávání jakožto vyšinutého zloducha mi přišlo křečovité a neustále mě vytrhávalo z děje, kromě jiného tím, jak střídá hluboké a vysoké tóny hlasu. The Maw podle mne mohl působit mnohem lépe, kdyby si na něj autoři vybrali nějakého metalového zpěváka s pořádně "hrubým" hlasem. Baker zde působí jako slušňák, který si hraje na něco, čím není. Jelikož jde o hlavního "zloducha" příběhu, docela to hře škodí. Na druhou stranu, Marianne coby hlavní hrdinka je zahraná skvěle a připomínala mi Jesse Faden ze hry Control.

Téměř klasická adventura

Zároveň je potřeba si vyjasnit, že tohle není žádný survival horor ve stylu Resident Evil nebo Silent Hill série. Hra obsahuje velmi málo akce a když už na ni dojde, prakticky vždy jde jen o to, kolem někoho se proplížit nebo se před někým schovat. Upřímně jsem se těchto herních pasáží bál z nesprávných důvodů - víceméně mne víc děsilo, kolikrát budu muset danou pasáž opakovat, než pochopím rytmus/trasu, kterou autoři naplánovali, než aby mne děsil samotný protivník. Naštěstí ale těchto pasáží není mnoho a drtivá většina hry je prostě adventura, ve které zkoumáte prostředí, sbíráte předměty a záznamy o historii hotelu či jeho obyvatel a sem tam řešíte nějaké to nenáročné puzzle. A jak už jsem zmínil, relativně nejzajímavější mechaniky "rozdvojeného" obrazu využívá jen zhruba třetina hry. Moje PC sestava (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super) se při hraní ve 4K trochu zadýchávala, ale nešlo o nic drastického. Občas mi při spuštění hry vypadl zvuk, ale to okamžitě spravilo pauznutí hry. Žádné jiné bugy jsem nezaznamenal.

Autoři sami prohlásili, že tohle není hra, kterou hrajete proto, abyste "zvítězili". Jejím cílem je nabídnout komplexní zážitek, který tvoří z jedné strany ambiciózní příběh s důrazem na psychologii postav a nejednoznačnost lidské povahy, z druhé strany zmíněný mimořádný vizuál... a to vše drží velmi stylová hudba, kterou mají na svědomí dva skladatelé. Zatímco Arkadiusz Reikowski se postaral o hudbu pro reálný svět ve hře, hudbu pro záhrobí má na svědomí Akira Yamaoka, respektovaný autor soundtracků série Silent Hill, který si i pro The Medium přizval na pomoc vokalistku Mary Elizabeth McGlynn (ta má ve hře kromě jiného také duet s Troy Bakerem). Tato jména vyzdvihávám zcela záměrně, protože jde opravdu o velikány herní hudby, jejichž přispění dodává The Medium na celkové kvalitě a hlavně na síle onoho zážitku z příběhu a atmosféry, o který šlo tvůrcům především.

Tohle není žádný survival horor ve stylu Resident Evil nebo Silent Hill série.

Když je hra v nejlepší formě - jako v případě úvodní hodiny nebo třeba ve chvíli, kdy se protnou flashbacky hlavní hrdinky s realitou a vše do sebe začne zapadat, dokáže The Medium opravdu vtáhnout, ohromit i dojmout. O mnoho nejlepších scénách nicméně nemohu napsat víc, protože jde o docela zásadní spoilery. Tím ale zároveň dávám najevo, že hra vás rozhodně má čím překvapit. Bohužel jsou ale ty silné pasáže rozředěné minimálně stejným množstvím obsahu, který představuje prostě generickou adventuru, včetně prostředí a náplně, příběhové i herní. Zhruba po deseti hodinách tomu pak nasadilo korunu finále, které je z určitého pohledu velmi silné, ale z jiného zase přinese obrovské zklamání: dozvíte se (parádní) rozřešení některých věcí, ale jiné zůstanou naprosto nedořešené. Až mi to připadalo, že si autoři schválně otevřeli dveře pro druhý díl. Přesto jsem ale hru odehrál na jedno posezení a bylo příjemné se alespoň občas cítit jako u klasik kalibru Silent Hillu. Jelikož je hra součástí předplatného Xbox Game Pass, rozhodně ji mohu fanouškům žánru doporučit.

[sc name="reklama_lynx" ]