Ridge Racer Unbounded – když značka leze jinam

Recenze z hraní Xbox 360 verze.

Ridge Racer je značka, která je tu s námi už dlouhá léta a jejím základem vždy byly arkádové, lehce futuristické závody po okruzích, které v sobě kombinovaly styl Gran Turisma s prvky WipEout. To fungovalo celá léta, a tak vlastně ani nevíme, proč se tvůrci rozhodli jít se sérií jinam. V nejnovějším přírůstku s podtitulem Unbounded se totiž o Ridge Racer vůbec mluvit nedá. Jméno značky je tu tak maximálně pro vymámení několika korun z peněženky navíc, jinak se ale jedná o relativně povedený, i když lehce chaotický mix všemožných destruktivních arkád poslední doby.

Do ulic po hlavě

Základním singleplayerovým módem je tu kariéra, odehrávající se ve fiktivním městě Shatter Bay. To je rozdělené do devíti jednotlivých oblastí, do kterých postupně dostáváte přístup. V každé oblasti je pak k mání kolem sedmi závodů a výhra váš ve většině posouvá dál. Naštěstí zde nejde jen o snahu dostat se na první příčku, nýbrž i o některé další prvky. Za rozličné činnosti totiž dostáváte body, které odemykají nová auta, závody a části města. Je jedno, zda se pokusíte sejmout co nejvíce soupeřů, rozbourat město nebo naopak řídit čistě a prodrat se k vrcholu. Za vše dostáváte body, které jsou tu nejdůležitější. Za lepší umístění samozřejmě dostáváte bodů více, a abyste se posunuli do další části města, musíte alespoň v několika závodech odchytnout zlatou medaili. Závodění v novém Ridge Racer je ale o něčem jiném.

Jeden by řekl, že dát všechny super vychytávky z Burnout, Split Second a NFS: Hot Pursuit do jednoho hrnce bude super nápad. Jenže není.

Když jsem řekl, že má titul s Ridge Racer asi tolik společného, co čabajka s racionální výživou, myslel jsem to vážně. Ve hře totiž silně cítíte vůni mnoha jiných úspěšných titulů. Jsou tu bouračky ze série Burnout, akční momenty a destrukce ze Split Second a nějaký ten ždibec najdete i z Need for Speed: Hot Pursuit. Jeden by řekl, že dát všechny super vychytávky z vyjmenovaných her do jednoho hrnce bude super nápad, jenže ve výsledku vám vychází hra, která se ničím neliší od konkurence a hráč se musí přemlouvat, aby si ji vůbec zahrál. Ale dobře, dejme ji šanci.

Hlavně, že je zábava

Jak už jste tedy pochopili, nejde tu jen o bezhlavé ježdění dokolečka, čemuž nasvědčují také jednotlivé závody. Máme tu klasický sprint či kruhový závod s „čistou jízdou“ a časové výzvy, ve kterých se snažíte nasbírat co nejvíce bodů driftováním. Burnoutem odkojení hráči ale sáhnou po fragování a dominanci, což jsou závody, které naplno využívají potenciál hry. V prvním jmenovaném jde především o co největší počet sejmutých policistů, k čemuž dostáváte patřičně nabušené náklaďáky. Musíte chytře využívat boost a snažit se sundat několik najednou. Dominance je pak hlavním kořením, které spojuje závody a destrukci do jednoho obvodu. Úkolem je tu stále se dostat na první příčku, počas jízdy ale musíte driftovat a sbírat nitro, sundavat soupeře a sledovat okolí. Při naplněném boostu se vám totiž zvýrazňují místa, která můžete probourat, což většinou vyústí v epickou destrukci poloviny baráku nebo benzínky. Zkrátka Split Second jako vyšitý. Kromě vizuální lahůdky to má samozřejmě i praktický význam. Často totiž najdete zkratku, případně vyřadíte výbuchem hned několik soupeřů najednou.

Všeho ale s mírou a tvůrci to v akčním řádění trochu přehnali. Jistě, možnost vyhodit do vzduchu barák je lákavé vždy a obyčejný závod takový výjev skvěle osvěží. Ridge Racer ale zašel na úplnou hranici arkádovosti a udělal auta prakticky nezničitelná. Tedy, tak napůl. Pošťuchování mezi soupeři totiž může až překvapivě lehce vyústit v rozmačkaný nárazník, případně úplnou eliminaci vašeho auta. Hned za rohem vám ale nebude dělat problém vozidlem probourat betonové sloupy, rohy domů a další předměty, které vám zaclání ve výhledu. Ze začátku to možná dokáže vykouzlit úsměv na rtech, postupem času ale podobné srandičky zachází do absurdity a začíná se vytrácet drahocenná motivace a pocit nebezpečí, který je v podobných hrách důležitý. Také soupeři pěkně zatápí a připomínají šílence z Need for Speed, kteří se vás celý závod drží zuby nehty a jediná chyba znamená absolutní fail z vaší strany. Ne děkuji, už mi to stačilo.

Alespoň vozový park potěší několika rozličnými třídami. Každé vozidlo připomíná svůj reálný protějšek, lehce obohacený o futuristické detaily, jež lahodí oku. Jednotlivé třídy jsou vhodné pro nějaký konkrétní typ závodu a každé auto má svou unikátní sadu vlastností, takže vybírejte s rozmyslem. Na klasické závody se tedy vyplatí superrychlý sporťák, na dominanci spíše něco silnějšího a odolnějšího.

Svým vytvořeným okruhem se samozřejmě můžete pochlubit na internetu, kde jej budou využívat ostatní hráči, stejně jako vy můžete zkoušet okruhy jiných.

O samotě u lesa

Pravdou ale je, že má Ridge Racer v rukávu ještě jedno podstatné eso. Kariéru totiž ukončíte relativně rychle a k mání je tu naštěstí ještě plnohodnotný multiplayer, kde se ve výše jmenovaných závodech budete prohánět s živými protivníky. To nejen značně vyrovnává vaše šance a dělá závody nepředvídatelné, ale také prodlužuje dobu, kterou vás hra neunudí. Především, pokud zasednete s kamarády a sluchátky na uších.

S multiplayerem se úzce pojí editor závodů, který je překvapivě propracovaný. Napřed si totiž vyberete a sestavíte základní okruh, zabrousíte do nastavení a nakonec se vrhnete do samotného editoru, kde můžete podél celé vytvořené trasy rozestavovat desítky různých objektů. Tady naštěstí tvůrci netroškařili, a pokud máte dostatek času, můžete u editoru skejsnout na opravdu dlouhou dobu. Svým výtvorem se pak samozřejmě pochlubíte na internetu, kde jej budou využívat ostatní hráči, stejně jako vy můžete zkoušet okruhy jiných. Tento prvek přispívá k variabilitě, která vás na rozdíl od singleplayeru zabaví na delší dobu.

Jiskry, kam se podíváš

Z vizuálního hlediska na tom nový Ridge Racer rozhodně není špatně, i když nejde o žádný zázrak. V závodních hrách jde především o plynulost, což si zde můžeme odškrtnout. Vývojáři ale naštěstí nezůstali jen u pocitu rychlosti a přidali tunu dalších efektů, jež obohacují epickou destrukci, kterou rozséváte po městě. Beton se realisticky drtí, ulice jsou zaneseny sajrantem, co prolétávající auta rozhází a efektně vypadají také zpomalovačky, i když by mohly být o něco kratší. Vozidla jsou dostatečně detailní a potěší milé futuristické detaily, čímž je série obecně známá. Samotné město je příjemně variabilní. Projedete se industriálními komplexy, starým městem, přístavem a samozřejmě neonovým centrem města, které je silně podobné New Yorku.

Podobného stylu se drží i zvukový podkres, který se soustředí především na dunivé zvuky výbuchů, tříštící se sklo a skřípající plechy, jež zvládá na výbornou. Skvěle zvolený je i hudební doprovod, který kombinuje rockové smyčky a více moderní dubstep. Ten sice osobně moc nemusím, do hry se ale hodí náramně.

Když není co na práci

Je těžké Ridge Racer Unbounded hodnotit, protože se vlastně vůbec nejedná o špatnou hru. Nabízí různorodé město, futuristické vozy a šílenou destrukci na ulicích. Povedeně spojuje prvky, které vznikly v jiných projektech a k tomu přidává i propracovaný editor tratí. Problémem ale je, že nepřidává do sbírky vůbec nic nového a všechny originály, vyjmenované v recenzi zvládají svou práci mnohem lépe. Pokud tedy patříte mezi fanoušky arkádových závodů a v období dubnového sucha nemáte co hrát, můžete dát novince šanci. V opačném případě doporučuji návrat k Burnout Paradise, se kterým si užijete mnohem více zábavy.