Ex-vývojáři Zaklínače si řekli, že zkusí akční RPG hru po svém. Vzniklo izometrické Seven: The Days Long Gone. Ale mohlo vzniknout i něco mnohem lepšího…
Seven, stejně jako spousta dalších RPG her podobného typu, sleduje na první pohled nijak zvlášť významného človíčka - v tomto případě zloděje Teriela. Toho shodou nechtěných okolností posedne v úvodu hry ďábel Artanak, jehož cílem je Teriela využít. Díky tomu se z mistra zloděje stává jakýsi polohrdinský typ. Ovšem v drsném světě plném utlačování, virů, bojů na život a na smrt, gangů a rádoby policie, která si o sobě myslí, že je kdovíco, není pro takové hrdiny místo. Teriel je proto stále hlavně zlodějem, kterému nějaké plížení, šplhání a zabíjení, když na to dojde, nedělá problém.
Jako v každém správném RPG, i tady nás samozřejmě čekají nejrůznější události, které doprovází nejrůznější postavy. Primární úkoly sledující hlavní příběh i vedlejší úkoly, které jsou zpravidla poměrně zajímavé a nabízí vlastní mini-příběhy, jsou rozhodně jedním z taháků hry. Dialogy, i když mi přišly občas trochu křečovitě napsané, dávají samotnému světu, resp. ostrovu Peh zajímavou hloubku a celá dystopická post-apokalyptická a lehce kyberpunková budoucnost založená na kombinaci technologie a šrotu rázem oživne.
Bohužel je to ale tak nějak všechno, co můžu na hře definitivně vychválit. Zajímavý svět se zajímavou historií, zajímavými postavami a lokacemi, to jsou věci, jež dělá Seven dobře. Možná nejde zpravidla o žádný unikát, ale zároveň nedělá v tomhle ohledu hra vůbec nic špatně. Kéž by to bylo tak jednoduché i se zbytkem.
Všeuměl neumětel
Celá hra nabízí opravdu řadu různých prvků a mechanik, které dohromady tvoří na první pohled celkem rozsáhlé akční RPG, ve kterém se s chutí každý vyblbne po svém. Můžete se plížit, nastražit pasti, sabotovat různou techniku nebo se třeba za někoho převléknout a vydávat se za něj (resp. za člena jeho frakce). Nebo můžete jít akčním stylem - na výběr máte řadu zbraní s vlastními statistikami a komby, můžete uskakovat, využívat vaše speciální dovednosti a další věci, včetně vašeho biotického oka, kterým lze sledovat například kabel vedoucí od kamery. Hra navíc nabízí celkem šikovný systém pohybu, kdy můžete snadno po mnoha věcech šplhat a najít třeba i ne tak úplně obyčejnou cestu, jak se dostat třeba přes nějakou hlídku, kontrolní bod nebo celkově k vašemu cíli. Můžete obchodovat, bojovat v arénách, nebo prostě ostrov Peh prozkoumávat a případně hledat nové dovednosti, plánky pro vytváření nových zbraní nebo vylepšení a další věci. V téhle hře můžete opravdu dělat ledacos a na papíře jde skutečně o zajímavě znějící RPG, ve kterém mělo a mohlo všechno fungovat tak, jak tvůrci zamýšleli.
Ale tak to bohužel nedopadlo, alespoň ne z mého pohledu. Seven toho rozhodně nenabízí málo a když se chce, tak všechno tohle funguje. Bohužel se málokdy chce. Často mi zkrátka přišlo, že autoři prostě nevěděli, co z téhle hry má vlastně vzniknout. Má to být akční RPG, nebo to má být stealth hra? Ona sice zvládá obojí, ale jen do jisté míry, takže nevyniká ani v jednom. Soubojový systém se rychle omrzí a mačkání tlačítka pro útok a úskok není po pár hodinách vůbec duchaplné (zvlášť proti AI, která je většinu času buď až směšně tupá, nebo vás zabije a občas i vidí skrz zeď). Časem sice dostanete nové dovednosti a možnosti útoků, ale dodatečné útoky to bohužel nezachrání.
Stealth také působí nedodělaně, kdy má hlavní hrdina tendenci si snad po každé akci stoupat a opravdu jsem měl s jeho pohybem během plížení problém. Pak je tu neintuitivní a toporné ovládání s podobně neintuitivními a místy topornými mechanikami. Často mi nebylo vůbec jasné, jestli mě nepřátelé mohou za tím křovím vidět nebo během pohybu slyšet. Prostě to není evidentní, a tudíž dost intuitivní. Takové Seven: The Days Long Gone bohužel je. Za asi největší chybu ovšem považuji design úrovní. Zatímco po vizuální stránce si myslím, že má otevřený a dostatečně velký svět Seven co nabídnout, po hratelností stránce už je to jiná písnička. Především proto, že se lze strašně snadno ztratit a dezorientovat. Dostat se tak z místa na místo může být větší problém, než se na první pohled zdá. Člověk se tam nakonec nějak doplácá, ale zkrátka si nemyslím, že otevřený svět téhle hře prospěl. Jednotlivé lokace zkrátka postrádají jakousi individualitu a po stránce level designu vypadá všechno dost podobně. V jedno městečku se pohybujete po různých rourách nebo střechách, v dalším městě děláte to samé, v dalším to samé. A když už se nepohybujete ve městech (resp. takových menších zabydlených oblastech), tak se pohybujete v přírodě, ve které je ještě více evidentní, že vlastně děláte pořád totéž.
Na jednu stranu je samozřejmě dobře, že máte více cest, jak se z nějaké nebo do nějaké lokace dostat, na druhou stranu je špatně, že ne vždy je to tak evidentní. Často totiž přišly momenty, kdy ať jsem se díval kam jsem se díval, prostě nebylo rozumné cesty dál. Jedna vedla skrze kontrolní bod, přes který jsem nemohl a druhá vedla mezi hlídkující stráže, na které jsem neměl ani zdaleka dostatečné vybavení, takže jsem se jim nemohl postavit. Často mě tak přepadl pocit, že jsem tady vlastně ještě ani být neměl a po krátké konzultaci s mapou jsem nebyl o nic chytřejší. A takový pocit přišel až moc často. Celá mapa totiž jaksi postrádá „hlavní cestu", po které můžete nějak jít a logicky se tak dostat z jedné lokace do druhé. Téměř vždy a všude tak musíte jít podivnou cestou, která zahrnuje všelijaké skoky přes propasti a střechy, nebo přírodu, v níž je řada ne tak pozitivně naladěných obyvatel ze zvířecí říše. Což prostě málokdy vypadá jako cesta dál.
Sedm dní a sedm nocí
Vážně jsem chtěl, aby se mi tahle hra líbila. Akční RPG v otevřeném světě, ve kterém si můžu hrát víceméně tak, jak chci, a které nabízí zajímavý svět, příběh a postavy... to prostě zní jako dokonalá kombinace na blížící se zimu. Ale přijde mi, že tvůrci zkrátka jen načrtli, jak má hra vypadat, ale na její úplné dodělání nedošlo.
Člověk se sice může pohybovat ve stínech, ale hlavní postava si v podstatě stále stoupá a stráže si mě samozřejmě snadno všimnou. Nehledě na to, že stealth nepůsobil intuitivně. Když si Teriel stoupne po každém šplhání nebo i načtení hry, tak to opravdu rychle vede k frustraci, nehledě na to, že mi přišlo, že hra i design jednotlivých lokací málokdy navádí k tomu, abyste se někde plížili. Speciální dovednosti, jako je třeba teleport na krátkou vzdálenost, jsou také dobrý nápad. Jen kdybych věděl, jak ten teleport vlastně použít. Po vybrání v inventáři sice mohu "zamířit" na místo, kam se teleportovat, ale jak ho skutečně použít, to už jsem nezjistil. Občas to jde, většinou ale ne.
Pak je tu celkem strohý soubojový systém, který omrzí po prvních dvou nebo třech soubojích, kdy vlastně máte možnost uskočit a zasadit ránu. Na papíře opět zajímavé, protože zbraně mají různé útoky a vlastnosti a postupně získáte další možnosti, jak útočit, bohužel v praxi nemastné neslané. Chaotický level design, kdy vlastně nevíte, jak se kam dostat, tomu také nepomáhá. Stejně jako tupá umělá inteligence. Poslední hřebík do rakve tomu všemu zasazuje otřesná optimalizace. Propady snímků za sekundu klidně až k 40 (nebo i méně) nejsou nijak neobvyklé. Přitom graficky tomu hra vůbec neodpovídá. Vizuální styl Seven se mi docela líbí. Rozhodně není nijak dechberoucí, ale má svou individualitu a cell-shadový nádech celé hře rozhodně sedí. Totéž vlastně platí i o zvucích, hudbě a dabingu. Jde celkem o standard, na kterém se těžko hledají nějaké vážnější problémy, o to více je kvalita optimalizace zarážející.
Jádro dobré, ale to nestačí
Seven: The Days Long Gone je velmi ambiciózní hrou, která se svými mechanikami snaží zaujmout příznivce akčních RPG i stealth her. Bohužel jde ale i přes několik komplexních možností a zajímavý svět o poměrně strohou, topornou a neintuitivní hru, která se snaží být vším, ale nevyniká v ničem.
Pokud chcete hru hrát pouze akčně, připravte se na to, že se celkem chudý a stereotypní soubojový systém rychle omrzí a neuvěřitelně blbá umělá inteligence to nezachrání. Pokud byste naopak dávali přednost plížení, tak ovládání postavy bude velmi brzy představovat problém, už jen proto, že má hlavní hrdina neustále tendenci si stoupat snad po každé akci, kterou učiníte, a samotné stealth prvky, které hra nabízí, dohromady netvoří nijak zvlášť fascinující ani originální zábavu. Nezbývá vám tak nic jiného, než udělat kompromis a hrát oběma styly podle situace. Což by samo o sobě nebylo špatně, bohužel se tím dostávají do popředí již zmíněné problémy jednotlivých stylů a ještě k tomu třeba velmi chaotický level design, kdy často prostě nevíte, kam vlastně jít a jak se tam dostat.
V jádru jde o celkem zábavnou RPG hru na dlouhé zimní večery, která vás vhodí do zajímavého světa se zajímavou historií a postavami. Tenhle titul prostě má svůj nápad. Dobrý nápad. Bohužel by bylo potřeba na něm značně zapracovat, alespoň podle mého názoru. V jádru je na téhle hře totiž máloco skutečně špatně, jenom je zkrátka těžké se k tomu jádru přes všechny různé problémy propracovat. Pokud vám ale tzv. „rough around the edges" hry nevadí, určitě se po Seven (časem) poohlédněte. V mém případě je ale na hře zkrátka několik věcí, které mi vůbec nesedly, a nemohu říct, že bych si celou hru nějak zvlášť užil.
To, že hře chybí třeba i nějaký spolehlivější auto-save, který sice má hra, ale neukládá tak často, takže jsem po jedné smrti přišel o zhruba dvě tři hodiny hraní, už je jen třešničkou na dortu. Bezesporu si tahle hra najde nějaké příznivce a fanoušky, ale v mém případě by musela být mnohem méně toporná a snad i ne tak zbytečně přeplácaná různými mechanikami, které vám hra málokdy pořádně vysvětlí a které občas působí, že tam jsou jen proto, aby tam byly, abych si Seven: The Days Long Gone skutečně užil.
Poznámka: V recenzi jsme použili oficiální screenshoty přímo od vývojářů (už jen proto, že ty mnou vyfocené nebyly zpravidla nijak zázračné). Hra ovšem nabízí i českou lokalizaci v podobě titulků, kterou má na svědomí Filip Ženíšek, jehož (nutno podotknout kvalitní) rukopis je opravdu znát.
Seven: The Days Long Gone koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Devatero řemesel, desátá bída. V jádru jde o dobrou hru, kterou bohužel vývojáři nezvládli dát dohromady tak, jak by si zasloužila, tudíž si k ní najde cestu jen určitá sorta hráčů.
