Přes všechny technické potíže vám konečně přinášíme recenzi na multiplayrovou část druhého StarCraftu. Pro někoho jde o klíčovou záležitost, pro někoho jen příležitostné odreagování, které snad ani nestojí za řeč. Někdo zas hru vnímá jako oprášený první díl, od kterého se dvojka hratelnostně zas tak moc neliší, ale ať už je to jak chce, multiplayer nejnovější modly Blizzardu si určitě zaslouží nemálo prostoru. Navíc této recenze využijeme k poskytnutí několika rad pro začátečníky.
Vzhůru do online bojů
Základ všeho dění ve StarCraftu jsou samozřejmě 3 rasy, konkrétně lidští Terrané, vyspělí Protossové a odporní Zergové. Zatímco v kampani pro jednoho hráče jsme se vyblbli pouze s Terrany a párkrát s Prottosy, multiplayerová klání vám nijak nebrání vybrat si jakoukoliv ze tří ras. Pokud však se StarCraftem začínáte, doporučujeme hrát nejprve za Terrany. Zaprvé máte dost času si je osvojit v singleplayeru, za druhé hraní za lidi je nejméně náročné a během chvilky si chrabré mariňáky osvojí téměř všichni. Rozhodně vám neradíme začínat jako Zergové, protože jejich osvojení trvá dost dlouho.
Kromě výběru rasy si také každý musí zvolit, co chce vlastně hrát. Díky ultimátní síti Battle.net toho StarCraft II nenabízí vůbec málo, takže tu máme boj jeden na jednoho, 2 na 2, tři proti třem, 4 versus 4, a nakonec boj všech proti všem (Free-for-All) a kooperaci proti AI. Co-op a FfA nejsou nijak hodnocené, můžete je hrát do zblbnutí a stejně vaše statistiky zůstanou beze změny, ale výsledky ostatních módů se už na vašem Battle.net účtu projeví a vše, od počtu hraných her přes achievmenty až po počet vítězství bývá zaznamenáno. A co víc, jakmile v každém hodnoceném módu odehrajete příslušný počet zápasů, systém vás přiřadí do jedné z několika lig. Takže v módu jeden na jednoho můžete být v bronzové lize, v boji dvou proti dvěma zase ve stříbrné a tak pořád dokola. Díky tomu většinou hrajete proti hráčům, kteří jsou na tom podobně jako vy. Málem bychom však zapomněli ještě na jednu možnost výběru módů. Kromě výše jmenovaného si můžete vybírat ještě z mnoha uživatelsky tvořených serverů, na kterých mohou běžet i módy, jež mají na svědomí také fanoušci. Občas tak můžeme narazit i na legendární mód DotA známý ze třetího WarCraftu.
K boji v boj, do tanku v tank!
A když si vyberete rasu i mód, Battle.net začne vyhledávat vhodný zápas právě podle ligy a vašich dosavadních výkonů. Oceňujeme, že vyhledávání nikdy netrvá dlouho a během chvíle už čučíte na nahrávací obrazovku, na které můžete vidět přehled všech hráčů i současnou mapu. A právě v tuto chvíli začíná skutečná hra.
Základ je podobný jako v kampani. Máte k dispozici mobilní základnu, umístěnou poblíž ložiska minerálů a několik dělníků, kteří ony minerály sbírají a časem staví další budovy. Ihned po spuštění hry začíná závod s časem. Vyprodukovat více dělníků, mít dostatek minerálů a jedné bezejmenné zelené látky, postavit kasárny… Zkrátka jako v singleplayeru, jen s tím rozdílem, že už vás nikdo nevede za ručičku a celou základnu musíte postavit sami. Pokud hrajete se spoluhráči, nikdy není na škodu kamerou najet na jejich základnu a kouknout se, jak na tom jsou oni a tomu podřídit vaše jednání. Má spoluhráč tunu pěšáků? Soustřeďte vaši produkci na obrněné mechy či letectvo. Má spoluhráč málo jednotek, ale silných? V tom případě mějte vy co nejvíc pěšáků, ať ho můžete podpořit.
To bylo jen pár příkladů z mnoha a uznáváme, ne vždy to musí vyjít, ale snad to postačí na zevrubnou představu, jak začít boj. Také nesmíte zapomínat na to, že téměř všechny budovy můžete postavit vícekrát, a tak nikdy neuděláte chybu, když budete mít více než jedny kasárny (myšleno v případě Terranů a Protossů, Zergové kasárny nepotřebují). Pokud navíc váš protivník ovládá Zergy, je prakticky nezbytné vytvořit kolem vaší základny zeď, tvořenou nejlépe budovami Supply Depot, jež rozšiřují počet dostupných jednotek. Zergové totiž mají zvyk pořádat tzv. rush útoky, kdy vyprodukují co nejvíce jednotek a ty pak pošlou udělat na vaší základně pěkný bordel. Někteří hráči to navíc zvládají v rekordním čase, a může se vám tedy stát, že vás zničí dříve, než vůbec dostanete možnost odporu. Ale pozor, občas něco takového dělají i Protossové, schopní vytvořit roj nebezpečných Void Ray lodí, které svými paprsky udělají s vaší základnou hodně rychlý proces. Zatímco tedy proti nájezdům Zergů existuje snadná obrana, proti „paprskovým“ letkám Protossů jsme se zatím ubránili snad jen jednou a občas už jsme to považovali za pěknou sviňárnu. Ale protivník prostě chtěl vyhrát za každou cenu, neváhal nám kazit hraní, takže co s tím naděláme, to už k těm MP hrám tak nějak patří.
A do nich!
Jinak je to ale v podstatě totéž, co v singleplayeru, takže vytvoříte dostatek jednotek a hurá naštvat nepřítele, když mu na základnu pošlete 60 pěšáků podporovaných letkou Banshee letounů a několika mechy s označením Thor (opět jen jeden příklad z mnoha). A buď vám to vyjde a nepřítel takový nápor nezvládne, nebo vás naopak může překvapit on a vy jen nevěřícně zíráte, kde sakra sebral tak obrovskou podporu. A teprve za chvíli si uvědomíte, že ten šmejd měl kousek dál kámoše, který mu během pár vteřin poskytl záložní jednotky, jež těm vašim nakopaly zadky během a vaše snaha se obrátí v prach a popel. Tady už však rozdíl oproti kampani je, a jde o rozdíl nejzásadnější. V singlu bylo vše přímočaré, AI nepřítel nikdy neplánoval nějaké šílené strategie ani za rohem jeho parťák nenachystal žádné překvápko. V multiplayeru je to naopak na denním pořádku, a buď si na to zvyknete, nebo máte smůlu.
Vy však můžete udělat přesně totéž. Bohužel to není tak jednoduché a pokud si chcete s nepřítelem hrát jako kočka s myší (a my nepochybujeme, že chcete, protože jde o náramnou zábavu), musíte se spoluhráčem komunikovat. Většinou stačí chat, ale jestli hodláte vymýšlet spolu nějakou přehnaně komplikovanou taktiku, je lepší si zapojit mikrofon. My ovšem během hraní moc hráčů ochotných spolupracovat nenašli, ale když už, šlo o nejzábavnější chvíle, které nám zatím StarCraft II nabídl. Proto vám doporučujeme jednu věc. Pokud se nespoléháte jen sami na sebe nebo nejste profíci, ignorujte možnost hrát jeden proti jednomu, sežeňte si pár přátel a pak během hraní vzájemně spolupracujte. Jedině tak odhalíte celý potenciál druhého StarCraftu.
Dobojováno, nepřítel poražen…
Blížíme se ke konci, takže ještě zmíníme jednu podstatnou věc. Multiplayerová část StarCraftu II nás okouzlila natolik, že i když jsme většinou prohrávali (nestydíme se za to, ještě teď dostáváme pěknou nakládačku), pořád nás to bavilo. Tabulku s nápisem „Defeat“ vídáme i ve snu, ale stejně nás to pořád baví. Pod naším velením bylo bez efektu zničeno mnoho jednotek, ale pořád nás to baví. Tohle berte jako to nejlepší doporučení, jenž podle nás nepotřebuje nějaký větší komentář. Pokud tedy hledáte nějaký pořádný online zážitek, StarCraft II berte všema deseti.
Pokud stále váháte o koupi, můžete se přesvědčit i naší recenzí singleplayerové části.
Verdikt
Blizzard nezklamal ani na MP poli, a tak si hra více hráčů StarCraftu II zaslouží stejné hodnocení jako jízda pro jednoho.
