Tomb Raider - těžké začátky

Recenze z hraní Xbox 360 verze

Na nový Tomb Raider se čekalo dlouho. Opravdu dlouho. A nejdůležitějším faktem tohoto čekání je, že se kluci z Crystal Dynamics rozhodli jít správným směrem. Klasiku nechali klasikou a vrhli se na kompletní reboot. Příběhů na vyprávění je totiž stále dost a kdo by nechtěl vědět, jak se Lara vlastně dostala ke svému zocelenému charakteru, lačné povaze archeoložky a cílevědomé nátuře jít až do konce. A že to nebylo snadné. Ostatně první M rating v historii série tomu více než nasvědčoval.

Ztraceni

Příběh rozhodně nepatří mezi ty nejsilnější stránky titulu, minimálně tedy závěrečná jeho část. Perlou titulu je jednoznačně hratelnost. Podobným výrokem bych ale kvalitě scénáře dal nezaslouženou podpásovku. Minimálně první polovina příběhu je totiž odvedena brilantně. Mladičká Lara se těsně po ukončení univerzity vydává společně se svou partou přátel na lodi Endurance za svým prvním velkým dobrodružstvím, aby dokázala, že studium archeologie nebylo jen o okukování brejlatých hezounů ve třídě. Pestrobarevná posádka čítá všechny zástupce dobrodružného žánru – akční černošku, chytrou Japonku, nabušeného Mexičana, amerického šprta a britského namyšlence. Nechybí ani mentor, Conrad Roth, který jako jediný do příběhu opravdu zapadá a působí realisticky, především díky jeho spojitosti s rodinou Lary..

Jak už to tak ale bývá, něco se šeredně nepovede a silná bouře loď kompletně decimuje. Posádka přežívá, i když roztroušena po ostrově, a Lara začíná svou strastiplnou pouť za odhalením svého prvního velkého tajemství. Na ostrově totiž nejsou sami, je doslova plný divoké zvěře, banditů a přeživších z jiných výprav a nebyl by to Tomb Raider, kdyby útroby ostrova neschovávaly pravěké a značně zlověstné tajemství.

V moderním herním průmyslu si všichni půjčují prvky od všech, a pokud se to dělá s rozumem, může to vyjít bezvadně.

Musím uznat, že minimálně 8 hodin z cca 13 hodinového příběhu jsem se výtečně bavil. Atmosféra by se dala krájet, ostrov působí jako skvělé a především věrně vytvořené kulisy a ve scénáři jsou jasně cítit odkazy a inspirace z mnoha jiných her i filmů. Nejsilnější otisk nejspíše zanechal známý seriál Ztraceni, jehož prvky tu sedí jako ulité. Nelze nespatřit ani další inspirace, Uncharted počínaje a Assassin’s Creed konče. Musím podotknout, že se jedná o půjčky velmi kvalitní, rozhodně tedy nelze soudit, že by nový Tomb Raider někoho kopíroval. V moderním herním průmyslu si všichni půjčují prvky od všech, a pokud se to dělá s rozumem, může to vyjít bezvadně. Recenzovaný titul je toho důkazem.

I přes veškeré kvality však posledních několik hodin začínají přece jen upadávat do lehkého stereotypu, především kvůli tomu, že už tíha tajemství a neznáma opadává a Lara přesně ví, co se děje a za čím musí jít. To rozhodně není špatné, původní atmosféra ale hře sedí mnohem lépe. Jakmile navíc Lara nabude většinu svých schopností, z realisticky pojatého přežití se stává mlýnek na maso s desítkami mrtvol. Ve vtipně a filmově pojatém Uncharted to sedí, tady prostě ne. Přechod mezi ukřičenou dívkou a smrtícím strojem je tak příliš rychlý a nerealistický. Ale co, někde se ty kompromisy dělat museli a v původním Tomb Raider si Lara se střílením všeho a všech hlavu příliš neláme.

Vykrádačka nejen hrobek

Crystal Dynamics vybrali skvělou rovnováhu mezi sandboxem a lineárním dobrodružstvím. V momentě, kdy je potřeba posunout příběh dále a více zatlačit na emoce, je nový Tomb Raider prakticky ukázkovým koridorem s několika menšími odbočkami, kterým se ničím neliší např. od Uncharted. Filmové, strhující a plné epických momentů. Mezi to jsou však chytře vloženy sandboxové vsuvky, neboli tzv. tábory. Tábor je v podání hry velké otevřené prostranství, ve kterém se můžete volně pohybovat a kde máte čas prozkoumávat prostředí a jeho taje. Příběh vás čeká na jedné z cest, avšak nikdo vás do ničeho nenutí. Právě zde si s chutí vychutnáte hopsání, hledání a prozkoumávání. A že je co hledat.

Kromě obligátních nábojů a všudypřítomného šrotu (o kterém si více povíme později) jde především o rozličné bonusy, jako jsou GPS moduly, starožitnosti, součástky do zbraní, všemožné plakáty a deníky mnoha rozličných postav, odhalující více z příběhu a minulosti ostrova. Podrobné zkoumání prostředí má rozhodně svá privilegia, a to nejen z hlediska dodatečných zkušenostních bodů, ale také zajímavostí z příběhové stránky. Perfektním nápadem bylo postupné odemykání vybavení, které pro změnu otevírá další cesty v již dříve navštívených oblastech. Zde můžete vyšplhat s pomocí horolezecké sekerky, zde zase použít šíp s provazem. Systém rychlocestování z táborů vás rychle vezme kamkoliv po ostrově, takže nemusíte zdlouhavě klusat zpět na začátek. Menším zklamáním jsou hrobky, které můžete na své cestě najít díky tajným znakům. Ty sice nabízí vždy unikátní hádanky, orientované na fyzikální zákony, na jejich konci vás ale čeká tak maximálně o pár desítek zkušenostních bodů navíc. Žádné unikáty, specifické schopnosti či jiné vychytávky, které by stále za to. Škoda.

Pokud se vydáte zpět po ukončení příběhu, bude zážitek z prozkoumávání ostrova už poloviční. Důvodů totiž moc není, snad jen zapomenuté deníky obyvatel.

Důrazně doporučuji vracet se zpět častěji a nečekat na konec příběhu. Nejen, že si postupem času nasbíráte více zkušeností pro odemčení nových schopností, navíc ale budete stále mít na co se těšit a ostrov bude více živý a obydlený. Pokud se vydáte zpět po ukončení příběhu, bude zážitek z prozkoumávání ostrova už poloviční. Důvodů totiž moc není, snad jen zapomenuté deníky obyvatel. A věřte, že se výlety na začátek rozhodně vyplatí i vizuálně. Svět se totiž mění v závislosti na příběhu a s ním i prostředí ostrova. Tam, kde byla jednou romantická vesnička tak po dalším návratu klidně můžete nalézt padlé letadlo, které jste viděli tehdy a tehdy. Perfektní nápad.

Z nuly na hrdinu

Aby to běhání vůbec k něčemu bylo (kromě záchrany vlastního kožichu samozřejmě), disponuje Tomb Raider oblíbeným stromem schopností. Ten je pak dělen do několika odvětví – přežití, boj a šestý smysl. Body si můžete rozdělovat dle libosti, mějte ale na paměti, že do konce hry rozhodně nestihnete všechno a výběr tedy v mnohém závisí na vašem stylu hry. Jste spíše akční povahy? Pak se doporučuje vyšší výdrž, drastické finiše a granátomet. Rádi lovíte potichu? Pak rozhodně uvítáte špinavé triky v boji, větší přesnost s lukem či tlumič na pistoli. Možností je opravdu hodně a s každou dosaženou úrovní se odemykají nové. Pozitivním faktorem je, že i po dosažení nejvyšší úrovně není Lara žádným Terminátorem a skolit ji může pár dobře mířených dávek ze samopalu. Krytí a inteligentní boj je tedy životně důležitý.

Druhým prvkem vašich dovedností je vybavení. To totiž podléhá četným úpravám taktéž, a na to potřebujete šrot, který naleznete všude možně. Čím více jej najdete, tím více budete mít možnosti. Proto jsem mluvil o tom, že průzkum a včasný návrat do dřívějších míst je velmi motivující. Zbraní na rozdíl od původních her není tolik, jejich podrobné úpravy ale potěší každého kutila. Na luk si můžete namontovat silnější tětivu, optický zaměřovač či přilepit zapalovač, aby se šípy mohly zapalovat. Samopal se obohatí o dodatečný zásobník, optiku či přívěsný granátomet. Všechny změny jsou navíc na zbraních ihned vidět, což přidává na věrohodnosti. Takřka každá zbraň nabídne něco unikátního, nejlahůdkovějším kouskem je ale samozřejmě luk, stejně, jako v případě Crysis.

Reakce NPC postav jsou skutečně parádní a souboje tak díky tomu dostávají zcela nový rozměr.

Velký strach jsem měl ze soubojů, tvůrci mě ale dokázali potěšit. Lara disponuje přizpůsobivým systémem krytí, kdy se skrčí za každou možnou překážku bez nutnosti drtit tlačítka. V kombinaci s úskokem, kotoulem a velmi pohodlným zaměřování je pohyb extrémně svižný a odezva bravurní. Díky tomu na nechtěné úmrtí prakticky nenarazíte a můžete se naplno soustředit na taktiku. A že ji budete potřebovat. Umělá inteligence nepřátel příjemně překvapila. Pokud totiž přerušíte jejich reptání o nespravedlnosti života, většina reaguje dost pohotově. Někdo skočí rybičku za provizorní kryt za převráceným stolem, další vystřelí rachejtli a přivolá posily, jiný vytáhne mačetu a půjde vám po krku. Reakce NPC postav jsou skutečně parádní a souboje tak díky tomu dostávají zcela nový rozměr. Hráč má pocit, že bojuje s živými, inteligentními bytostmi, které jsou agresivní, ale také vystrašené. Kromě klasických přeživších pak potkáte i více odolné soupeře a na konci narazíte na překvapení, které tu samozřejmě neprozradím. Jedno je ale jisté. Sestřelování chudáků z lanových drah nikdy neunudí.

Jeden za všechny

Myslím, že jsem nebyl jediný, koho oznámený multiplayer v novém dobrodružství Lary překvapil. Tomb Raider prostě vždy byl singleplayerovým počinem a podobný krok vývojářů smrděl řádně odfláknutým herním prvkem. Nakonec se z toho vyklubal velmi příjemný bonus, který si bere zcela zjevnou inspiraci ze série Uncharted. A proč ne? Když si jej navíc vzali na paškál tvůrci Deus Ex: Human Revolution, špatně to přece dopadnout nemohlo.

V multiplayeru proti sobě většinou vyráží dva týmy po čtyřech. V jednom se nachází Lara a její spojenci, ve druhém přeživší bandité na ostrově. Kromě klasického týmového Deathmatche, který jaksi mluví sám za sebe, lze narazit na další dva, o něco zajímavější módy. Prvním je Rescue, ve kterém musí parta v čele s Larou nasbírat určitý počet lékárniček a přinést je na vyznačené místo. Bandité jim v tom samozřejmě musí zabránit a dohnat specifikovaný počet killů. Třetí mód jménem Cry for Help se pak nejvíce soustředí na prozkoumávání prostředí a nalezení zadaných předmětů v časovém limitu. Souboje se tu odsunují na druhou kolej.

V základu se běhá na pěti různorodých mapách, vyňatých ze singleplayerové kampaně. Mapy nejsou nijak velké a spíše se soustřeďují na vertikalitu. Každá mapa se snaží být různorodá, nabízí hned několik úrovní a hráči se mohou lehce pohybovat po celém území, šplhat, používat vyznačené plochy pro lezení a vůbec si více hrát s prostředím. Každá mapa má navíc unikátní pasti, specifické pro danou lokalitu, které může kdokoliv aktivovat a přichystat tak nepřátelům nepříjemné překvapení.

Svou postavu si rychle přizpůsobíte a hurá na mapu, spokojit se s online žebříčkem.

Je rozhodně vidět, že byl multiplayer směřován spíše jako dodatek. Hloubkové úpravy postav tu nehledejte, stejně jako propracované perky či úrovně s odemykatelným vybavením, zkrátka tu chybí přidaná hodnota, která by vás nutila zapojovat se do online bojů častěji. Svou postavu si rychle přizpůsobíte a hurá na mapu, spokojit se s online žebříčkem. I přesto je ale zábava ve více lidech rozhodně příjemným zpestřením, ke kterému se po dokončení příběhu rádi vrátíte.

Krásy tropů

Krvavé zážitky Lary běží na řádně modifikované verzi Crystal enginu studia a netřeba dodávat, nakolik fešně to vypadá. Tomb Raider má opět převahu především z výtvarného hlediska, prakticky všechno na obrazovce je totiž vymodelováno z ukázkovou pečlivostí. Ostrost textur možná není nejlepší, zde to ale vůbec nejde poznat. Hra je totiž bohatá na všemožné detaily, efekty počasí vypadají skvostně a slunečních paprsků z útesu si užijete dostatek. Skvěle vypadá také oheň, voda a vítr – tři živly, které hrají důležitou roli v hádankách. Pekelně se vyplatila sázka na dospělý M rating. Lara totiž za svou cestu snese opravdu neuvěřitelné množství fyzického násilí, které by skolilo i nosorožce, krvavé momentky se navíc hodí nejen do soubojů, ale také do brutálních smrtících situací. není výjimkou, když vám kámen rozdrtí hlavu, nebo se nabodnete na větev. Chuťovka.

Jak jsem ale zmínil už výše, největší dík patří výtvarníkům. Opravdu často jsem se zastavoval jen proto, aby se rozhlédl, jelikož prostředí často připomíná oživlý artwork. Kvalita detailů a celkového designu je opravdu prvotřídní a dá se bez větší úsilí srovnávat s hity žánru, kam patří i Uncharted. CGI filmečky jsou samozřejmě na špici, což jsme měli možnost vidět už z debutového traileru, zvláštní uznání si však zaslouží práce s kamerou. V jednom z rozhovorů s tvůrci bylo řečeno, že za kameru zodpovídá svůj vlastní tým, a je to znát. Práce s kamerou, jejími efekty a nalezením správných úhlů je totiž dokonalá, bez výhrad.

Průzkum prostředí je doprovázen živoucí flórou a faunou okolo, takže je radostí cestovat lesem.

Velmi úspěšně byl vybrán také soundtrack, který se stylem melodií blíží kombinaci Uncharted a Crysis. Kdy je potřeba klid, nebrnkává. Kdy je potřeba přitvrdit, epicky graduje. Díky tomu dostávají akční momenty ten správný adrenalinový nádech, stejně jako chvíle bolesti a hororu. Na úrovni je také zvuková stránka, která je velmi důležitou součástí titulu. Průzkum prostředí je totiž doprovázen živoucí flórou a faunou okolo, takže je radostí cestovat lesem. Naopak noční plížení a kličkování mezi vlky je vskutku hororovým zážitkem, který by se mohli přiučit mnohé jiné tituly.

Zážitek do deníčku

Po dohrání jsem měl na rtech jen jednu otázku: jak tohle proboha trumfnou v pokračování? Tomb Raider je ukázkovým příkladem toho, jak se má nakládat s návratem herní ikony (Duke Nukem trousí slzu), která se může lehce srovnávat nejen s Uncharted, ale i s dalšími tituly žánru akčních adventur. Atmosférický příběh se tu kloubí s adrenalinovým koridorem i volným prozkoumáváním, prostředí je napěchováno maličkostmi k nalezení a Laru si můžete kroutit podle svého. To vše je podáno ve velmi chutném audiovizuálu, který dělá současné generaci konzolí čest. Výsledek? Tohle prostě nemůžete minout.

PS: V pondělí od 17 hodin si na Zingu nezapomeňte naladit LivePlay, ve kterém si ukážeme více ze hry a odpovíme na všechny vaše otázky. Samozřejmě bez spoilerů.