Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Diaries of Agent Silent Death

Když už si člověk myslí, že nemůže být hůř...

Reklama

Zatímco Wolfenstein: The New Order z roku 2014 se mohl pyšnit klenotem v podobě samostatně hratelné expanze The Old Blood, Wolfenstein 2: The New Colossus by se měl za dosavadní rozšíření spíše stydět. Viníkem je zejména veskrze průměrný přídavek The Adventures of Gunslinger Joe, který spolu s nultou epizodou rozjel mini-sérii The Freedom Chronicles o trojici fiktivních komiksových hrdinů, kteří bojují proti nacistům. Teď tu ale máme druhou epizodu nazvanou The Diaries of Agent Silent Death, a tak se s ohledem na předešlé zklamání nabízí otázka, zda tvůrci dokázali něco zlepšit. Odpověď vás nejspíš nepotěší.

Trojitá pomsta

Hlavní hvězdou druhé epizody je bývalá agentka OSS Jessica Valiant, která dostane informace o třech významných nacistech, kteří mohou za smrt jejího manžela. Jessica se tedy vydává na cestu za pomstou, která je bohužel podobně prostoduchá a tupá jako příběh Josepha Stalliona v první epizodě. Opět platí, že je hlavní postava velmi dobře nadabovaná, ale jinak nemá pořádně co nabídnout a vývojáři se ani nesnaží nabídnout důvody, proč by vás její osud měl zajímat. Ani trojice záporáků se nemá jak předvést, jedná se o nevýrazné, snadno zaměnitelné figurky, které slouží jen jako prosté, opět solidně nadabované cíle na odstřel.

Za špatný dojem z příběhu může do značné míry styl vyprávění, který se od dob předešlého DLC nijak nezměnil. Kvalitní cut-scény původní hry, nad nimiž každý chrochtal blahem, jsou tak opět nahrazeny statickými, komiksově laděnými obrazy. Ty jsou sice pěkné na pohled, ale stačí maximálně k tomu, aby sem tam posunuly děj přídavku kupředu. Rozvinutí charakteru a podstatné přiblížení zúčastněných postav ale nezvládají a navíc opět vyvolávají dojem, že je příběh DLC tak prostý a nedůležitý, že se dá odbýt hrstkou líbivých obrázků a několika řádky povětšinou fádních a obyčejných dialogů.

Po stránce hratelnosti je pak The Diaries of Agent Silent Death opět odvarem původní hry, tentokrát zaměřeným na plížení. Jessica je poněkud křehčího ražení než Joseph Stallion, takže může kupříkladu nést maximálně 40 % zbroje, ale díky tomu se dokáže stejně jako Blazkowicz s jedním z jeho zlepšováků protáhnout úzkými šachtami a otvory. Nejlepší taktikou je tedy tichá likvidace nácků za pomoci prolézání šachet, pistole s tlumičem a vrhacích nožů, které se vrací z The New Orderu. Na rozdíl od předešlého DLC se také vyplácí vystopovat a zlikvidovat důstojníka, který v případě vyvolání poplachu přivolá posily. A když tato taktika selže, samozřejmě se můžete pustit i do přímého boje. V něm však moc dlouho nevydržíte, a to ani při nižších obtížnostech. Ať už ale budete hrát jakýmkoliv stylem, nesetkáte se s novými zbraněmi nebo nepřáteli. Volání fanoušků po novinkách, které se začalo ozývat po vydání první epizody, tak zůstalo nevyslyšeno. Během tichých likvidací nepřátel zblízka za pomoci nože dochází alespoň na animace, které jsem při hraní za BJ Blazkowicze nebo Stalliona neregistroval.

Stealth postup a jeho mechaniky sice nepatří mezi věci, kvůli nimž jsem si jednotlivé díly Wolfensteina od MachineGames tak oblíbil, ale musím říct, že plížení v podání Jessicy Valiant dokáže na určitou dobu zabavit. Jen zkrátka nedokáže zabavit tak moc jako tradiční přestřelky v původní hře, při nichž je člověk neustále v pohybu a má v každé ruce jednu pořádně účinnou zbraň. Zaměření na plížení má navíc několik důsledků. Jestli jste aspoň trochu šikovní a trpěliví, přídavkem projdete jako nůž máslem, protože nepřátel je většinou málo a jejich tichá likvidace není až na několik výjimek kdovíjaký problém. Navíc stačí využívat pistoli, takže další zbraně, které lze opět vylepšovat nacházením upgradů, dostávají minimální prostor. S tím vším se pak pojí velmi krátká herní doba, která se pohybuje okolo necelé hodiny a půl. Když občas zdárně využijete akční přístup, může být průchod druhou epizodou ještě kratší.

Kalifornská jízda

The Diaries of Agent Silent Death je tudíž kratší přídavek než The Adventures of Gunslinger Joe, takže nemá šanci obhájit si cenu 10 euro. Opět jsou tu nicméně způsoby, jak herní dobu trochu protáhnout. Kromě pečlivé a zároveň tiché likvidace všech nepřátel nebo opětovného hraní při vyšší obtížnosti jde zejména o hledání sběratelských předmětů, konkrétně písemností a zlatých lahví. Osobně jsem však měl pocit, že tentokrát jsou sběratelské předměty více na ráně a jejich hledání je mnohem jednodušší. Jedna láhev mi sice dala zabrat, ale i tak se mi bez větších potíží podařilo během jediného průchodu přídavkem nalézt všechno. Ve výsledku se tedy kdovíjak výrazné prodloužení herní doby nedostavilo.

Možná se v tuto chvíli ptáte, jestli je vůbec druhá epizoda v něčem lepší než její předchůdce. Něco se naštěstí najde. Kromě optimalizace, která mi tentokrát nepřišla nijak zvlášť problematická, jde v první řadě o lokace, které jsou mnohem pestřejší, originálnější a povedenější. Děj přídavku se soustředí primárně na oblast Kalifornie, takže během hraní zavítáte do Sacramenta, do Hollywoodu a dokonce na Měsíc. Zatímco v Sacramentu vás čeká zejména několik honosných, luxusních interiérů, v nichž se stačí kamkoliv otočit a hned máte před očima hákový kříž, v Hollywoodu dostanete možnost navštívit několik ateliérů, a to včetně studia, v němž se natáčí vědomostní soutěž German... or Else!. Nechybí ani malý pohled do zákulisí tvorby hrané adaptace animovaného seriálu Blitzmensch.

Když nic jiného, The Diaries of Agent Silent Death konečně dává možnost seznámit se blíže s nacistickou televizní kulturou i prostřednictvím hraní, ne pouze prostřednictvím sledování nebo pročítání propagačních materiálů, což je něco, co mi v původní hře leckdy chybělo. Měsíc je pak spíše malým zpestřením. Dostanete se zde do prostředí základny, která občas připomíná interiéry na Venuši, jen je za okny jiné prostředí a vše má poněkud šedivější nádech. Na skákání po povrchu Měsíce jako v The New Orderu tedy zapomeňte, což může být jistě pro někoho zklamání a nevyužití potenciálu. I tak ale musím většinu lokalit druhé epizody pochválit. Leckdy disponují skvělou atmosférou a solidním, i když mnohdy velmi prostým designem, v první řadě se ale skoro nikdy nedostavil pocit, že bych procházel místem, které bylo sprostě okopírováno z původní hry. Některé lokace lze navíc znovu navštívit díky trojici nových výzev v režimu Combat Simulations, v nichž při určité obtížnosti naháníte co nejvyšší skóre.

Sebelepší lokality ale nedokážou zamaskovat fakt, že se z The Diaries of Agent Silent Death vyklubalo další zklamání, které je tentokrát ještě o něco větší. Jestli toužíte po chvilkovém návratu na Měsíc nebo po interaktivní sondě do zákulisí nacistické televizní kultury, kterou tak skvěle využívala marketingová kampaň základního Wolfensteina 2, druhá epizoda by vám snad mohla přijít vhod. Po stránce příběhu, postav, hratelnosti, herní doby a dalších důležitých prvků je však příběh Jessicy Valiant horší než The Adventures of Gunslinger Joe. Mám pocit, že ať už na The Freedom Chronicles pracuje kterýkoliv tým, všichni jeho členové kromě designérů prostředí, animátorů a zvukařů rezignovali na kvalitu a odmítají dělat víc, než je třeba. A obávám se toho, že jestli se nestane zázrak, závěrečný přídavek nedopadne o nic lépe.

Hodnocení: 4/10