Co nabízí první část rozsáhlého knižního průvodce světem Warcraftu?
Před rokem jsem dostal do rukou velmi působivou knihu Zaklínač a jeho svět, která měla za cíl představit každému zvídavému čtenáři svět Geralta z Rivie a jeho přátel. A nedávno jsem se dostal k do určité míry podobné knize - první části knihy World of Warcraft: Kronika, která se pro změnu zaměřuje na popis světa Warcraftu. Zatímco Zaklínače jsem už dávno před přečtením průvodce velmi dobře znal, tímhle univerzem jsem prakticky nepolíben. Četl jsem sice doslova pár románů a někdy v minulosti jsem strávil několik desítek minut hraním Warcraftu 3 a Hearthstone, ale tím můj styk s fantasy světem od Blizzardu skončil. Tedy pokud nepočítám nedávno vydaný film, k němuž se ještě v textu krátce dostanu. Ke Kronice jsem tudíž přistupoval jako převážně neznalý čtenář, ale i tak jsem si její čtení dost užíval.
Od nepředstavitelných bytostí po obyčejné tvory
I když se přímo nabízí srovnání s knihou Zaklínač a jeho svět, Kroniku bych přirovnal spíše k Tolkienovu Silmarillionu, zaměřenému na počátky světa Pána prstenů. Na 172 stranách vás tak čeká skutečně komplexní a propracovaný popis historie světa Warcraftu, která je přímo přesycená mýty a příběhy o velkolepých činech a často stěží představitelných a pochopitelných bytostech svázaných s osudy světa Azeroth. Na rozdíl od průvodce světem Zaklínače se Kronika nijak nesnaží tuhle bohatou historii něčím odlehčovat nebo ji vyprávět z pohledu určitých osob, takže počítejte s vážným, zpravidla přímočarým výkladem příběhů, pravidel a pojmů herního světa známého nejen ze strategií a nejpopulárnějšího MMORPG.
To má za následek, že čtení může být občas trochu nezáživné nebo že můžete poměrně snadno ztratit přehled o tom, co se vám autor snaží říci, a tak jsem se několikrát přistihl při potřebě si některé věci přečíst víckrát. Většinou je ale popis všech důležitých událostí a důležitých pojmů natolik jasný a zajímavý, že by při čtení neměla nastupovat nuda nebo ospalost. Každý zájemce se tak může začíst do vyprávění poutavých příběhů a může obdivovat propracovanost celého světa Warcraftu a případně zkoumat, kde se jeho tvůrci snažili o originální zpracování a kde se očividně nechali inspirovat dobře známými legendami, mytologií nebo božstvy.
Nutno však říct, že kniha nepopisuje celou historii Azerothu a Warcraftu jako takového, ale jen jeho část. Ta začíná zrodem vesmíru, v němž se celý Warcraft odehrává, a končí událostmi, které předchází příběhu, s nímž se setkáte v čerstvé filmové adaptaci. Kronika tak může mimo jiné sloužit i jako komplexní úvod k čemukoliv, co jste mohli vidět ve filmu. Koneckonců jednou z nejčastějších výtek týkajících se Prvního střetu je právě celková povrchnost a příliš velké množství odboček, které nikam nevedou a které budou diváka neznalého předlohy tak akorát mást. Což je nejspíš důvod, proč jsem si i já film neužil tak, jak bych asi jako příznivec fantasy žánru měl. A proč jsem nepochybně působivé dílo režiséra Duncana Jonese vnímal jako obří nůši lákavých a potenciálně chutných jablek, které většinou někdo jednou či dvakrát nakousl a pak zahodil a už se k nim nevrátil.
Ale zpět ke Kronice. Rozhodně byste ji neměli vnímat jako obdobu artbooku, v němž je jen spousta textu. Ten text je vážně alfou a omegou a díky malému písmu a velkému formátu celé knihy může trvat dost dlouho, než se jím prokoušete. Jen příležitostně ho doprovází krásné ilustrace, zobrazující některé klíčové události, a přehledné mapy, díky nimž leccos pochopíte mnohem lépe. Největší pomůckou ale zůstává úvod knihy, popisující několik klíčových pojmů. Také doporučuji věnovat pozornost předmluvě od autorů románů Warcraftu a Chrise Metzena z Blizzardu, stejně jako slovu překladatelů, jež bude přínosné zvlášť pro ty, kteří mají díky lokalizaci Warcraftu 3 zažité některé názvy a jména, v jejichž případě mohlo nově dojít ke změně. Nutno podotknout, že minimálně z pohledu neznalého čtenáře na mě dělal překlad celé knihy velmi dobrý dojem, který jen výjimečně rušily drobné chybky v čele s chybějícím či přebývajícím písmenem na konci několika slov.
Chvíle strávená s procházením rejstříku na konci knihy ale zanechala přesně opačný dojem, protože jsem zjistil, že čísla stran spojená s výskytem určitého termínu neodpovídají skutečnosti. Zpětně jsem hledal několik jmen, přičemž jsem se řídil čísly stran k nim uvedeným, ale záhy jsem zjistil, že odkazují na úplně jiné úseky textu nebo dokonce na obří ilustrace či kus mapy, samozřejmě bez jakékoliv souvislosti s hledaným výrazem. Rejstřík je sice spíše jen bonus, ale v takové podobě je prakticky nepoužitelný. Leda že by měl zcela jinou funkci než v případě jiných knih, ale o tom upřímně pochybuji.
Znalost je cennost
Ačkoliv v případě filmového Warcraftu zastávám názor, že z hlediska příběhu nemá neznalým divákům pořádně co říct a že je určen spíš pro příznivce veledíla od Blizzardu, Kroniku vidím o poznání jinak. Věřím, že si ji užijí jak znalci, kterým se do rukou dostane přehledný a krásně zpracovaný souhrn historie jejich oblíbeného světa, tak i nováčci, kteří se chtějí s Warcraftem teprve seznamovat. Já sám jsem toho myslím důkazem.
Důležité je ale opravdu chtít se něco dozvědět. Tohle není román, který přelouskáte za pár večerů a z něhož si odnesete maximálně prosté poselství či pobavení z nijak rozsáhlého příběhu. Tohle je spíše masivní, ale poutavá učebnice, která nabízí v první řadě komplexní zdroj znalostí a popisu důležitých událostí velmi propracovaného fantasy světa. Tento fakt by měl hrát hlavní roli v případě rozhodnutí, zda se koupě Kroniky, která není zrovna nejlevnější záležitostí, vyplatí. Já pojetí románů nečekal, chtěl jsem se zkrátka něco dozvědět a nakonec jsem se něco vážně dozvěděl. A bylo toho mnohem víc, než jsem čekal, a už nyní vyhlížím zbylé dvě části průvodce, které se mají zaměřit na události strategických Warcraftů i World of Warcraft. Jestli si oba svazky udrží kvalitu toho prvního, tak se máme určitě na co těšit.
Za poskytnutí knihy pro potřeby článku děkuji nakladatelství Crew.
