Dragon's Dogma: Dark Arisen

Vzhledem k tomu, že se jedná o premiéru PC verze Dragon's Dogma: Dark Arisen, rozebereme jak základní hru, tak i datadisk. Výsledné hodnocení bude součtem základu a DLC. Podobně jsme v minulosti postupovali například u vydařeného logického titulu The Talos Principle.

Když před pár lety na starší generaci konzolí vyšlo neotřele vypadající RPG Dragon's Dogma, většina konzolové komunity vrněla blahem. Po roce doplnil tento vřele přijatý titul samostatný datadisk, který ho v mnoha směrech vylepšil. Nyní míří vyšperkované Dragon's Dogma: Dark Arisen na PC, kde bude muset čelit velké žánrové konkurenci. Do cesty se mu postaví například nový Zaklínač, který si v minulém roce získal většinu herní scény.

Mdlý začátek

Po příběhové stránce se základní linie Dragon's Dogma nemůže se Zaklínačem měřit. Mírně zastaralá zápletka zaměřena na návrat starodávného zla v současnosti již nikoho ze židle nezvedne. Podobně jako ve Skyrimu i zde začínáte v roli hrdiny, který byl náhodou ve špatný čas na špatném místě. Na rozdíl od Dovahkiina pro vás setkání s drakem nedopadne zrovna nejlépe. Uloupí vám totiž srdce, díky čemuž se z vás stane vyvolený, jehož úkolem nebude nic menšího než likvidace šupinatého stvořitele.

Rozjezd základní příběhové linky je hodně pomalý. Po pár hodinách se jí ale podaří získat přijatelné tempo, v kterém se drží až do konce. Vedlejší úkoly jsou na tom podobně jako v jiných RPG, i tady na vás občas čekají osobité rozhodnutí a volby. Škoda jen, že celek sráží nevýrazně působící herní postavy, kterými je svět Dragon's Dogma doslova přeplněn. V praxi to znamená, že ve městech a osadách najdete jen nudné a otravné jedince. Když zemřou, plakat pro ně rozhodně nebudete.

Do světa na zkušenou

Ještě předtím než váš hrdina přijde o srdce, musí projít editorem postav. V něm mu navolíte jméno a proporce. Jeho tvorbou vaše kreativní chvíle ale naštěstí nekončí, krom něj si budete muset vytvořit ještě společníka, který vás bude na cestách provázet. Nastavit mu můžete jméno, chování, tělesné atributy a jednu ze tří specifických tříd.

Vy i váš druh si můžete vybrat mezi rolí válečníka, mága či lučištníka. Díky otevřenému systému povolání vám dá každá třída po čase na výběr mezi jasnou specifikací a hybridem. Hraničář se dále může vyvíjet na lesníka zaměřeného na dálku, kontaktního vraha či magii ovládajícího čarostřelce. Zásadní je zachovat si stabilně fungující skupinu. Když jí nebudete mít dostatečně vyváženou, cesta pro vás může skončit hned u prvního silnějšího monstra.

„Umělá inteligence společníků na mě v otevřeném prostranství působila relativně dobře. Většinou rychle a úderně odpovídala na všechny vydané rozkazy.“

K správné balanci party vám pomohou dva další společníci. Celkem je možné mít skupinu čítající čtyři členy. Zaměření prvních dvou postav bude čistě jen na vás, zbývající dva charaktery budou z importu, takže schopnosti a chování budou mít dané od svých vlastníků. Nové členy družiny můžete buď verbovat od umělé inteligence anebo od hráčů, kteří je ve své nepřítomnosti posílají do Riftu, jenž v Dragon's Dogma zastupuje roli Úřadu práce. Zájemců je mnoho, práce však málo.

Prosadit se na tomto neúprosném trhu práce není nic snadného. Váš společník musí mít něco, čím zastíní konkurenci. Oslnit svého budoucího zaměstnavatele může neotřelou výbavou a schopnostmi. Když pohovor absolvuje úspěšně, má místo v cizí partě jisté. Z pracovních cest si vzápětí přinese riftovou měnu, zkušenosti a nové vědomosti. Ano, slyšíte správně, členové skupiny se stejně jako vy s rozsáhlým univerzem teprve seznamují. Tím pádem si z výprav do jiných dimenzí v hlavě vždy odnesou nové poznatky a detaily, které vám následně mohou značně ulehčit souboje s bossy.

Umělá inteligence společníků na mě v otevřeném prostranství působila relativně dobře. Většinou rychle a úderně odpovídala na všechny vydané rozkazy. Na polích by se jí dala vytknout snad jen její upovídanost, díky které občas působila hodně rušivě. V menu je naštěstí možné AI výrazně utlumit, připravíte se tím ale o cenné rady.

Cíl číslo jedna

Přestože se vaše primární postava nachází v čtyřčlenné družině, má nad sebou rudý terč pravděpodobně jen ona. Pokud jí protivníci spatří, začnou ignorovat ostatní členy skupiny a zaměří se hlavně na ní. Když se jim podaří srazit váš charakter k zemi, hra končí. Ostatní postavy ho totiž z neznámého důvodu nejsou schopné znovu zvednout na nohy. Vy je ale naopak musíte zachraňovat neustále.

Možná právě díky tomuto aspektu na tom nepřátelská AI není zrovna nejlépe. Její akce jsou většinou hodně zmatené. Jestli nebudete zbytečně neopatrní, nemá vás čím překvapit. Strategii či taktiku od ní očekávat nelze. Nejvíce mě dostal okamžik, kdy mi jeden z menších world bossů přímo před očima spáchal sebevraždu skokem do propasti. Asi mě nechtěl zdržovat.

Soubojový systém je jako celek podepřen osobitým mechanizmem slabých míst, který je citelný hlavně u větších typů monster. Slabší jedinci jím nejsou výrazně poznamenáni, přesto i na nich je možné najít Achillovu patu. Obří ještěrky mají kupříkladu citlivé ocasy. Když na ně zaměříte palbu, zlikvidujete jejich majitele o dost rychleji, než útokem do zbytku těla.

„Dragon's Dogma je díky soubojům hodně náročné, obtížnost jako takovou podtrhuje i fakt že se vám životy nedoplňují sami od sebe. Regenerovat si je musíte za pomoci bylinek, jídla a lektvarů.“

Aspekt známý z kultovního Shadow of the Colossus je i zde hodně propracovaný. Nejlépe jde jeho vybroušenost vidět při boji s obřími monstry, která ty menší převyšují jak velikostí, tak i silou. K tomu abyste je porazily, budete vždy muset najít jejich slabinu, bez ní je pravděpodobně nezabijete. Nejsnadnější to budete mít asi s Kyklopem. Jeho oko prostě nejde přehlédnout. Pokud má na sobě náhodou helmu musíte po jeho splasklé kůži vyšplhat až nahoru a jednoduše jí shodit na prašnou zem. Bulva se pak stane snadným cílem vašich útoků.

Dragon's Dogma je díky soubojům hodně náročné, obtížnost jako takovou podtrhuje i fakt že se vám životy nedoplňují sami od sebe. Regenerovat si je musíte za pomoci bylinek, jídla a lektvarů. Jejich požití neobnovuje jen životní energii, krom ní vám navrátí i výdrž, bez které toho při šarvátkách moc neuděláte. Závislé jsou na totiž jak kouzla, tak i pohyb a kontaktní útoky.

Úspěšně vybojovaná šarvátka odmění celou vaší partu zkušenostmi a předměty. Mraky zbraní a brnění ale nečekejte. V 99 % případů vám z oblud padnou jen ingredience, které se dají použít k vylepšení vaší stávající výbavy. Tvorby mocných artefaktů se nedočkáte. Výroba věcí je hodně omezená, jiným RPG se ale kvalitou rovnat nemůže.

Bandita k snídani, obědu i večeři

Dárci orgánů naštěstí nejsou jen Kyklopové a obří ještěrky. Škála obyvatel univerza Dragon's Dogma je daleko pestřejší. Při putování gigantickým světem narazíte na různé druhy humanoidů a příšer. Lidé a skřeti se od sebe moc neliší. Monstra toho naopak mezi sebou nemají mnoho společného. Odlišují se vzhledem, schopnostmi i chováním. Zajímavě menší z nich ovlivňuje kupříkladu střídání denní doby. Za světla je jejich agresivita minimální. Po soumraku jim začne vzrůstat sebevědomí, díky čemuž se z nich stávají ofenzivní lovci bažící po vaší krvi.

Paleta nepřátel je pestrá, jejím jediným problémem je absence herního ekosystému. Všichni protivníci prakticky čekají jen na vaši maličkost, ostatním druhům nevěnují větší pozornost. Nepřítomnost potravního řetězce je při průchodu gigantickým světem Dragon's Dogma hodně citelná. Krom toho, tu mají monstra extrémně rychlý respawn. Díky tomu si můžete zabít jednu a tu samou skřetí družinu ráno, odpoledne i večer. Herní koncept tohoto titulu mi připomíná spíše MMORPG než klasické RPG.

„Neustálá obnova monster je spolu s pěší chůzí ideálním způsobem, jak natáhnout počáteční herní dobu o řadu hodin. “

Ke klasice se Dragon's Dogma na naši smůlu vrací hlavně ve směru pohybu. Vaše postava se po mapě pohybuje většinou jen po svých. Její cesty jsou tím pádem extrémně dlouhé a náročné. Rychlé cestování je tu výrazně omezeno. Teleportovat se můžete jen do města či krystalem označené lokace. Počet krystalů je redukovaný, takže si budete muset dobře rozmyslet, kam je uložíte. O koně je také nouze, takže se budete muset spolehnout převážně na fyzičku vašeho hrdiny. K vaší smůle není dobrá, takže toho moc nenaběhá. Neustálá obnova monster je spolu s pěší chůzí ideálním způsobem, jak natáhnout počáteční herní dobu o řadu hodin.

Stabilnější jízda

Karty základní hry jsou již odkryty. Nyní se naše pozornost zaměří na samostatný datadisk. Pasáž, v které se jím budeme zaobírat, bude o něco kratší než předchozí řádky, přesto bude obsahovat vše podstatné.

Elementární linie Dragon's Dogma mě díky pomalému rozjezdu a nevýrazným postavám moc nenadchla. Dark Arisen je na tom díky jeho délce o něco lépe. Kampaň je plynulá a hlavně záživná. Dokonce se v ní dočkáme i osobitých herních charakterů, které si dokáží získat vaší pozornost.

Děj se již neodehrává v původních kulisách. Autoři ho nenásilně přesunuli na temný ostrov Bitterblack, který má ve svém podzemí gigantický dungeon. Do jeho útrob se můžete vydat na jakékoliv úrovni, hra vás v tomto směru výrazně nelimituje. Přesto bych návštěvu suterénu doporučoval jen bojem vyškoleným hrdinům, slabší kousky nemají šanci na úspěch.

Staří známí

O proškolení vaší družiny se postarají převážně monstra z původní hry. Od své klasické předlohy se budou odlišovat jen vzhledem, velikostí a schopnostmi. O nováčky je tu nouze, přesto na pár nových kousků narazíte, není to však žádná velká sláva. Rozhodně mohlo být lépe.

Nejvýraznějším novým protivníkem je asi Smrt. Její překvapivý vstup na scénu dokáže zcela změnit rovnováhu sil. Z vyhrané bitvy se po jejím zjevení stává boj o holý život. Kostěná tetička se s nikým nemazlí, a když jí pořádně naštvete, nechá zmizet vaše společníky. Pokud na ní narazíte, je dobré hodit strategii za hlavu a utíkat.

„Náročnost ostrova Bitterblack je nastavena hlavně podle vaší úrovně. Čím protřelejší vaši rekové jsou, tím lehčí je pro ně průchod dungeonem. S postavou na +/- 50 levelu vám zdolání datadisku může zabrat klidně i 20 hodin.“

Kostěný nováček ale není jediným rušivým prvkem. Při soubojích vás mohou nachytat i menší bossové, kteří jdou za pachem rozkládajících se těl. Překvapení tohoto typu se do Dragon's Dogma: Dark Arisen moc nehodí. Původní souboje byly přeci jen hlavně o jisté dávce taktiky a přípravy. Oba aspekty díky překvapivým vpádům nenažraných monster mizí v záchodové míse. Strategie je v úzkých chodbách nahrazena improvizací a ryzím bojem.

Linearita zabíjí

Při hraní v klasických lokacích neměla AI prakticky žádné nedostatky. Problémy začala dělat až v uzavřených prostorách, kde nebyla schopna adekvátně reagovat na vyvstalé situace. Čím míň prostoru měla, tím hůř na tom byla. Malé prostranství nejvíce ovlivnilo asi mágy a střelce, pro kontaktní třídy to naštěstí velký oříšek nebyl.

Náročnost ostrova Bitterblack je nastavena hlavně podle vaší úrovně. Čím protřelejší vaši rekové jsou, tím lehčí je pro ně průchod dungeonem. S postavou na +/- 50 levelu vám zdolání datadisku může zabrat klidně i 20 hodin. Pokud dorazíte s vypracovanějším charakterem, je dobrodružství hned o něco kratší a souvislejší. S hrdinou, který má lvl 80 až 100, dokážete s trochou štěstí a skillu absolvovat dobrodružství za poloviční čas. Kvůli linearitě celku bych výpravu na Bitterblack Island doporučoval až v momentu, kdy budete připraveni na jeden plynulý zátah.

Dragon's Dogma: Dark Arisen si sebou nepřináší naštěstí jen negativa. V záplavě nevýrazných prvků najdeme i vcelku zajímavé inovace, které vylepšují aspekty klasické hry. Mezi oslnivé novinky patří například větší využití riftové měny, vylepšené cestování a nové předměty. Zapomenout nesmíme ani na odčarovávání prokletých artefaktů, které sebou přináší vždy jistou dávku nejistoty a napětí.

Bugy zůstanou

Vzhledem k tomu, že je Dragon's Dogma: Dark Arisen na konzolové scéně už delší dobu, očekával bych jistou technickou vyladěnost. Na PC k nám prakticky dorazil zabugovaný polotovar, který obsahuje nemalý počet bugů a nedostatků. Chybám podléhá celý svět, vy, vaše postavy, bossové i obyčejní protivníci. Nikdo nezůstal ušetřen.

Z konzolové verze nám zůstala i kvalita textur, která není ucházející ani na nejvyšších nastaveních. Při putování krajinou jsem si často vzpomněl na třetí díl série Gothic, jehož grafika byla ve své době ucházející. Podobným vizuálem disponuje i Dragon's Dogma: Dark Arisen. V minulosti dobrá, nyní však zastaralá a nevyhovující.

Optimalizace jako taková se povedla. I při vyšších nastaveních jede hra na doporučené sestavě plynule bez propadů fps. Tak kvalitní port z konzolové verze se nevidí často. Škoda, že si tvůrci trošku nepohráli i s ovládáním, které by mohlo být více ohebné. Naštěstí se neopakuje situace á la Dark Souls, takže ti, kteří se chystají hrát Dragon's Dogma: Dark Arisen s klávesnicí a myší mohou být klidní.

Nevybroušený diamant

Původní Dragon's Dogma se dá v mnoha směrech považovat za klenot. Samostatný datadisk Dragon's Dogma: Dark Arisen je na tom o něco hůř, přesto se celek stále drží v nadprůměrných hodnotách. Škoda, že hra jako taková nedorazila na PC zrovna v ideálním stavu.

Pokud se dokážete smířit s ošuntělou grafikou, neohrabanou AI a MMORPG prvky, mohu vám toto dílo naprosto s klidem doporučit. Na oplátku za vaši shovívavost vám totiž nabídne propracovaný vývoj postav a kvalitní soubojový systém, který jinde nenajdete.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.