Recenze Ghost of Tsushima

Ano, já vím, také nesnáším, když někdo hodnotí hru jednoduchým přirovnáním k nějaké jiné. Jenže v případě Ghosta si prostě nemohu pomoci, těch podobností bylo tolik na každém kroku, že mi to přirovnání k Assassínské sérii nepřijde nijak povrchní, ale opravdu velmi výstižné. Ostatně mě napadlo už mockrát během sledování ukázek před vydáním hry, třeba když hrdina za jízdy na koni sebral dříví z keře, kolem kterého projížděl - mechanika vyloženě z AC: Odyssey, včetně velmi podobné ikony. Každopádně to v žádném případě není špatná zpráva, protože Assassína z historického Japonska chtěli fanoušci už dlouho. Ghost navíc nekomplikuje děj nějakým Animusem a naopak přináší extra důraz na mimořádně líbivou estetiku.

• Platforma: PS4
• Datum vydání: 17. 7. 2020
• Výrobce: Sucker Punch Productions (USA)
• Žánr: Open World RPG
• Česká lokalizace: ano, titulky
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 50 GB
• Herní doba: 30+ hodin
• Přístupnost: 17+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1.699,- Kč (Xzone)

Smrt samuraje

Dokonce i úvodní scény tu ACO připomínají, jelikož podobně jako jsme tam mohli sledovat bitvu na pláži u Thermopyl, zde se v úvodu hry zapojíte do bitvy na pláži, kde se vylodili mongolští válečníci pro svoji invazi na ostrov Cušima. Postavili se jim všichni urození válečníci (samurajové) země, ale bohužel doplatili na dvě věci. Tou první je jejich zvyk bojovat čestně a férově. Tou druhou je vůdce dobyvatelů, který jazyk i zvyky samurajů před invazí pečlivě nastudoval a dokonale je během boje zneužil proti nim. Samurajové tedy skončí zmasakrováni a nebýt pomoci tajemné ženy, potkalo by to i vás.

Jste Jin Sakai, poslední svobodný samuraj na ostrově. Během úvodních hodin bezmocně sledujete masakrování bezbranných vesničanů z rukou mongolských nájezdníků. Vaše potupa je obrovská, vaše ztráta nevýslovná. Ale vezměme jedno po druhém. Nejprve je potřeba získat zpět vás rodinný meč, který kromě jiného představuje odkaz vašich předků. Hra nenásilně a často i pomocí působivých hratelných flashbacků představuje jednotlivé aspekty samurajského života a filozofie, což zároveň slouží jako tutoriál. Jin se rozhodne nadále ctít samurajské tradice a vydá se vyzvat vůdce nájezdníků na souboj. Po opakovaném drtivém selhání ale pochopí, že musí změnit svůj přístup.

Vaše potupa je obrovská, vaše ztráta nevýslovná.

Ústředním tématem příběhu - kromě války s Mongoly - je proměna čestného samuraje v něco mnohem drsnějšího a nebezpečnějšího: Ducha, útočícího ze stínů a zabíjejícího za každou cenu, i kdyby to měly být ty "nejšpinavější" taktiky. Ačkoliv tak příběh stojí na silných základech a nabízí plno působivých scén i zajímavých postav, jako celek je bohužel poněkud jednoduchý a předvídatelný. Snad za to může silná inspirace starými samurajskými filmy, ale expozice je zpracována tak, že jsem každý jeden zvrat dokázal úspěšně předvídat alespoň hodinu dopředu - tahle postava určitě umře... ano. Tahle postava určitě zradí... ano. Tenhle plán určitě nevyjde... nevyšel. Přesto je to ale příběh působivý a těšil jsem se na každou skvěle zpracovanou filmovou scénu, kromě jiného i díky naprosto úžasné hudbě.

Boj podle situace

Při State of Play ukázce ze hry nám všem zamotalo hlavu, že souboje vypadaly na různých místech poměrně hodně odlišně. Vysvětlením tohoto jevu je, že ve hře jsou skutečně tři soubojové systémy, konkrétně jeden hlavní, jeden speciální a jeden pro klíčové duely. Vezměme nejprve ten speciální, protože je nejjednodušší. Jestliže se přiblížíte ke skupince nepřátel, která o vás neví (tzn. nemůžete to zneužít, jestliže jste se snažili někde proplížit a oni vás zpozorovali), máte šanci je vyzvat na souboj - tzv. "Standoff". V takovém případě se Jin rozkročí s rukou na jílci meče a čeká, až se k němu protivník přiblíží a zaútočí. Pokud přitom ve správný okamžik stisknete tlačítko, jedinou ranou jej protiúderem zabijete. Pokud si tuto schopnost boje dále vylepšíte, můžete tak zabít až několik nepřátel po sobě. Je to velmi účinné a skvěle to vypadá.

Těžištěm většiny bojů je ale tradiční systém, ve kterém kombinujete rychlé údery, silné údery, protiúdery, úskoky a krytí, případně střelbu lukem či vrhání nožů nebo výbušných kapslí. Popravdě k tomuto soubojovému systému není moc co vysvětlovat (snad kromě čtveřice postojů proti různými druhům protivníků), protože je opět velmi podobný tomu, co jsme poznali v ACO. Včetně toho, že si sebou nese poměrně velkou dávku nepřesnosti. Ta je zde bohužel podtržena naprosto nepochopitelnou absencí tlačítka nebo funkce pro uzamknutí konkrétního protivníka. Ptal jsem se na to schválně několika kolegů recenzentů, protože jsem prostě nemohl uvěřit, že tam tahle funkce není. V kombinaci s poměrně dlouhými animacemi úderů se vám tak bude často stávat, že ve skupince nepřátel máchnete po tom nesprávném nebo dokonce jen tak do vzduchu, úplně mimo.

Nepochopitelná absence tlačítka pro uzamknutí konkrétního protivníka.

Posledním soubojovým systémem jsou plnokrevné duely, které se týkají pouze vybraných bossů a nejvíce ze všeho připomínají třeba souboje s humanoidními bossy v sérii Dark Souls. Pokaždé dostanete k dispozici uzavřenou arénu, ve které do sebe budete s klíčovým protivníkem řezat tak dlouho, dokud jeden z vás nepadne. Zde se naštěstí herní kamera chová mnohem rozumněji, takže se můžete lépe soustředit na často velmi tvrdé protivníky (záleží na nastavené obtížnosti hry). Tyhle souboje mne bavily hodně, s výjimkou toho úplně posledního, který mi připadal mírně řešeno natahovaný a neférový, ale víc o něm prozrazovat nebudu. Snad jen tolik, abyste neudělali stejnou chybu jako já a nešli do něj bez vylepšeného vybavení a doplněných zásob.

Tohle je váš ostrov

Největší hvězdou celé hry ale není podle mého názoru ani příběh, ani souboje. Tím nejlepším na hře je její prostředí, totiž otevřený svět ostrova Cušima. Tvůrci se naplno odevzdali tradičním japonským kulisám a vytáhli z nich takovou barevnou paletu, jakou jsme snad u žádné hry ještě neviděli. Až budete projíždět bambusovými lesy, zasněženými horami nebo mezi rozkvetlými třešňovými stromy, pochopíte, jak jsem to myslel. Japonský venkov a příroda jsou zde vyobrazeny v takové pestrosti a barevné nádheře, že mi opakovaně padala čelist a nestíhal jsem típat screenshoty (ve hře je také parádní foto režim, kde můžete měnit i vítr apod.). S absencí loadingu a podporou opravdu mimořádné hudby má Cušima atmosféru, kterou si po prvním rozednění ve hře zamilujete a nebude chtít dlouho opustit. Ačkoliv to může působit jako drobnost, hodně si mě získala třeba i možnost skládat na meditačních místech moje vlastní Haiku a meditovat přitom nad příběhem, přírodou a životem.

Podporuje to také překvapivě umírněná explorace, kterou tvůrci zvládli rozhodně lépe, než jakýkoliv Assassín. Mapa se totiž vykresluje pouze s vaším postupem a otazníky i další symboly se na ni zapisují pouze tehdy, pokud kolem něčeho vyloženě projedete (zahlédnete na vlastní oči) nebo pokud vám o tom někdo z obyvatel ostrova přímo řekne. V praxi tak máte mnohem lepší pocit z objevování ostrova. Navíc jsou vedlejší mise často příběhově i herně stejně dobré, jako ty hlavní. A bonusové předměty se vždycky hodí, ať už jde o extra body pro vaše schopnosti, materiály na vylepšení brnění a zbraní nebo rovnou nějakou tu mýtickou zbraň. Naprosto geniální je také systém navádění otevřeným světem, pokud přejedete prstem po dotykové ploše ovladače, zvedne se v herním prostředí viditelný vítr a ukáže vám směr k lokaci, kterou jste si označili na mapě. Podobně nenásilně vás vedou také ptáci nebo třeba lišky k různým zajímavým místům.

Geniální systém navádění otevřeným světem.

Hlavní příběh hry vám zabere nějakých 20 - 30 hodin, ale během toho nebo potom (nic ve hře není "missable" a je možné to řešit kdykoliv si zamanete, kromě jedné konkrétní lineární pasáže příběhu) můžete strávit stejně dlouhou dobu plněním vedlejších úkolů a průzkumem světa. Jestliže vám tedy Cušima učaruje, snadno na ostrově strávíte i stovku hodin. Pokud vám mohu poradit, užijte si ten mimořádně propracovaný a krásný otevřený svět a položte se naplno do líbivé atmosféry jednoduchého, ale silného samurajského příběhu, ideálně se zapnutým japonským dabingem místo anglického (hra tím opravdu velmi výrazně nabere na autentické atmosféře). Pro největší fajnšmekry lze doporučit i černobílý režim po vzoru klasických filmů Akiry Kurosawy. Ačkoliv majitelé HDR televizorů nejspíš budou chtít vidět ty věci, které s jejich vybavením tahle hra dokáže.