Resident Evil 7: Biohazard – první DLC pod drobnohledem

Že jsme si v redakci sedmý Resident Evil 7 zamilovali, o tom už pochybuje málokdo. Zatímco po vydání recenze začala redakcí prosakovat vlna nadšení, jakmile vyšlo první DLC, strhla se bitva o to, kdo si jej zahraje nejdříve.

Dodatečný obsah bude rozdělen do tří DLC, přičemž každé bude obsahovat dvě dávky takzvaných “Banned footage”, které jak už název napovídá, nabídnou doposud neviděné nahrávky a v každém z DLC také nový herní režim. Druhé DLC by mělo vyjít už 14. února, přičemž oba přídavky jsou PS4 exkluzivní minimálně do 21. března. Posléze by měla dorazit ještě příběhová mise, o které zatím ale ještě moc nevíme.

Banned Footage vol. 1

První DLC s názvem Banned Footage vol. 1 (vyšlo 31. ledna 2017) obsahuje dvě nové videokazety, tedy dva nové mini příběhy, které prožijete na vlastní kůži a jeden již zmiňovaný herní režim, který doporučuji nechat až jako poslední, protože jde o pořádnou výzvu, jenž si co do obtížnosti nezadá ani s prvními díly série. Příjemným návratem do světa sedmého dílu Resident Evil je kazeta s názvem Bedroom, která je rozšířením původního příběhu. V úvodu hry jste se pomocí VHS kazety seznámili s protagonisty pořadu Sewer Gators. Pete, Andre a kameraman Clancy, do něhož role jsme se vžili. Nahrávka končila jeho únosem a nyní se konečně dozvídáme, co se s ním dělo dále. Teplo domácího krbu a pohostinnost rodiny Bakerových zapříčinila, že se probouzíte v ložnici připoutáni k posteli a hodná Marguerite vám donesla právě uvařenou mňamku. Pravděpodobně už víte, že Bakerovy nechodí na farmářské trhy nakupovat čerstvou zeleninu, postačí jím hnijící střeva svých obětí.

Bedroom však není o tom, že se s přemáháním pokusíte sníst, co vám paní Bakerová nachystala. Ostatně, ani nevím, proč jsem to zkoušel, ale už druhé sousto mi bylo osudné. Cílem je tak samozřejmě uniknout z pokoje, což rozhodně nebude jednoduché. Akce jde v tomto případě zcela stranou a nastupuje chladná logika. S pomocí toho, co naleznete v pokoji, se musíte dostat ven. Má to však jeden háček. Jakmile uděláte nějaký rámus, paní Bakerová okamžitě přispěchá zpět do pokoje, aby se přesvědčila, že její nový synáček hezky papá. Přestože jde ale o brouky prolezlou starou dámu, pozná naprosto vše, co jste v místnosti dělali. Před jejím příchodem je tak třeba vše vrátit na své původní místo, což je postupně složitější a složitější, vzhledem k tomu jak itinerář místnosti přemisťujete a vzájemně kombinujete.

Právě na tento přídavek jsem se velmi těšil, protože escape room v provedení vražedného synáčka Lucase byl skvělý a myslel jsem si, že právě Lucas bude autorem i DLC přídavku. Nakonec jsem ale dostal ještě lepší, ucelenější a hororovější zážitek. Nejde totiž jen o chladné přemýšlení nad tím, jak daný problém či rébus vyřešit. Fakt, že za dveřmi dýchá Marguerite, dává této minihře zcela jiný rozměr, nemluvě o infarktové honičce, kdy musíte vše vrátit na původní místo a to včetně sebe. V opačném případě vás totiž čeká nepěkná podívaná. Pokud máte možnost, doporučují si zahrát Bedroom ve VR, protože posouvá zážitek na zcela jinou úroveň.

Survive Until Dawn

I další z kazet rozšiřuje osud kameramana Clancyho. Ten je tentokrát lapen samotným Jackem, který ho uzamkne ve známém sklepení. Cílem je přežít pět vln nepřátel, dokud venku nevysvitne světlo, čímž autoři jasně odkazují na povedený horor. Ihned na začátku hry totiž dostanete jediný příkaz - Survive Until Dawn. Těžko říct, jestli jde o poklonu, nebo naopak škodolibé rýpnutí do PlayStation 4 exkluzivity.

Nightmare trošku převrací známé mechanismy z původní hry a přichází s vlastní ekonomikou. Po sklepení se nachází drtiče kovu, které je třeba zapnout, a posléze pomalým tempem generují kovové harampádí, ze kterého si můžete vyrábět a vylepšovat zbraně, náboje a také vlastnosti jako je kapacita zdraví anebo rychlost pohybu. Schizofrenicky úzké chodby sklepení lze rozšířit zakoupením kyseliny, kterou odemknete jedny ze tří dveří. I tak ale není kam utéct, což byste samozřejmě v ideálním případě ihned udělali, protože celé sklepení se hemží tzv. molded, tedy zmutovanými nepřáteli. Poměrně rychle tak zjistíte, že nejlepší taktikou je přebíhat mezi jednotlivými drtiči, které vždy vyberete, abyste mohli nakoupit potřebné náboje či zbraně.

Obtížnost není příliš vysoká, přesto se mi podařilo dokončit režim až na pátý pokus. S každým kolem přicházejí těžší nepřátelé, ve větším počtu, a přestože jde o ryze akční zážitek, napětí z toho, že zemřete na konci páté úrovně, je také velmi intenzivní. Za každé odehrané kolo získáváte body, které se kumulují i pokud zemřete. Postupně si tak odemykáte lepší zbraně a vybavení, které si můžete posléze koupit. Dohrát tak Nightmare na pátý či desátý pokus je daleko jednodušší, než na první či druhý, jestli to je vůbec možné.

„Nightmare nabízí i druhou obtížnost, která už rozhodně není pro žádné bábovky a doposud se mi ji nepodařilo dokončit. Nepřátelé jsou daleko obratnější a především vám dokáží uštědřit daleko větší poškození.”

Přestože jde oproti předchozímu zážitku o výhradně akční zábavu, i zde budete používat logické uvažování, s nákupem nábojů a vylepšení je každá další položka dražší a dražší, je tak třeba kombinovat celé spektrum zbraní. Po sklepení jsou také rozprostřena místa, kde lze umístit granáty, automatické střílny či generátory jedovatého plynu, Nightmare tak dostává do vínku i prvky tower defense žánru, jež dobře fungují a především jsou skvělým pomocníkem, když už jde do tuhého. Nightmare totiž nabízí i druhou obtížnost, která už rozhodně není pro žádné bábovky a doposud se mi ji nepodařilo dokončit. Nepřátelé jsou daleko obratnější a především vám dokáží uštědřit daleko větší poškození.

Ethan Must Die

Ďábelsky jste si právě promnuli ruce, že je tu konečně opravdová výzva? Že jste fanoušek prvních dílů a sedmička sice byla super, ale příliš lehká? Dočkali jste se. Herní režim Ethan Must Die je opravdu ďábelská záležitost, kterou se mi prozatím nepodařilo dokončit. Vrátíte se v něm do známých lokací, které jsou však drobně přetvořeny, aby odpovídaly smrtelnému tempu, jenž tento režim skýtá. Stačí dva zásahy od těch nejzákladnějších nepřátel a poroučíte se do říše mrtvých. Navíc bez jakýchkoli checkpointů či dokonce možnosti uložit hru. Smrt jednoduše znamená návrat na začátek.

„Už nyní můžete naleznout hráče, kteří se dostali na konec úrovně s jednou rukou přivázanou za zády.”

Jedinou berličkou je systém náhrobků ne nepodobný tomu z Dark Souls. Pokud se při opětovném pokusu dostanete na místo vaší smrti a rozbijete svůj náhrobek, dostanete některé své věci zpátky. Váš úspěch bude záležet, na rozdíl od základní hry či jiných herních režimů z Banned Footage vol. 1, také na štěstí. Po celé úrovní jsou rozmístěny bedny s vybavením, jejich obsah je ale čistě náhodný, takže opravdu záleží na štěstí, tedy na tom, jaký obsah beden vám hra vygeneruje. Podobnost s Dark Souls není rozhodně náhodná, protože i zde vám pomůže zkoušet úroveň stále dokola a dokola. Důležité je především zapamatovat si, kde se nepřátelé nacházejí a pak už máte z poloviny vyhráno. Obtížnost je opravdu vysoká a pravidla nekompromisní, přesto už můžete nyní naleznout hráče, kteří se dostali na konec úrovně s jednou rukou přivázanou za zády. Jestli to nechápete, nevadí. Já také ne.

Vyplatí se?

Otázkou tedy zůstává – má cenu toto DLC pořizovat, případně rovnou investovat do Season Passu? Rýpalové by jistě mohli namítnout, že podobné bonusové režimy byly dříve obsahem, který se odemykal automaticky po dokončení hry a byl tak její součástí a ne něčím, co si musíte dodatečně zaplatit a týkalo se to přímo i prvních dílů série Resident Evil. S rostoucími náklady na vývoj her to už ale není a dost možná ani nikdy nebude skutečností.

Banned Footage vol. 1 je kvalitním přídavkem, který nabízí chytlavou zábavu a především dobře navazuje na původní hru. Jak svým herním obsahem, tak i rozšířením původního příběhu. A co na to herní doba? Vzhledem k obtížnosti je opravdu individuální, rozhodně se však dá mluvit o poměrně velké znovuhratelnosti, snad až s výjimkou detektivního Bedroom. Pokud už budete vědět co a jak, dá se Bedroom dokončit klidně za patnáct minut, krása jeho hraní však tkví právě v tom, když nevíte, co si počít. První hraní se tak může vyšplhat klidně na hodinu a půl, protože zemřít rozhodně není problém a stejně tak zaseknout se u hádanek také není příliš obtížné. Celá minihra a její puzzly či rébusy jsou sice logicky vystavěné a podpořené důkazy, takže nikdy nezkoušíte cokoli náhodně, přesto lze samozřejmě přehlédnout jednu klíčovou věc či si zkrátka neuvědomit jinak zcela očividnou nápovědu a zaseknout se na nespecifikovanou dobu.

Nightmare podporuje znovuhratelnost nejenom faktem, že vám každé další hraní odemkne díky kumulování bodů nové zbraně a předměty, ale především druhá obtížnost dává najevo, že tohle není zastávka na jednu noc. S lepším arzenálem a především předchozími zkušenostmi můžete režim dohrát zhruba za půlhodinku, nicméně než se mi podařilo zvládnout oněch pět hodin ve sklepení, zabralo mi to dvě až tři hodiny marných pokusů a netroufám si odhadovat, kolik času mi sebere ještě vyšší obtížnost. V případě Ethan Must Die už můžeme pouze spekulovat, protože pro mnohé hráče (a já doufám, že mezi ně nebudu patřit), může tento herní režim představovat vzhledem k obtížnosti prakticky nekonečnou zábavu.