Jaké hry si letos nejvíc užil náš hardwarový specialista?
Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel
Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula
Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix
Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová
Hry roku 2020 podle Zingu: Mikuláš Stoklasa
(další budou následovat denně)
Jan Urbančík
Redaktor, Zing.cz
Přezdívka: Electricman37
Honza se hraní věnuje už od dětství, kdy se postupně od jednoduchých flashovek dostal až k první Civilizaci, čímž začala jeho láska ke strategiím, ke kterým se postupně přidaly také akční adventury, závodní hry nebo survival horrory, rád si ale zahraje i nějakou originální indie hru. Kromě toho, že už několik let aktivně sleduje dění v herním průmyslu, se zajímá také o hardware. Když zrovna nehraje, pravděpodobně sleduje Formuli 1 nebo čte nějakou knihu, která mu leží v poličce už příliš dlouhou dobu.
Rok 2020 byl opravdu velmi specifický. Celá situace okolo pandemie koronaviru způsobila, že jsme všichni byli doma, a pro nás hráče to znamenalo, že jsme měli na hraní více času. A o nové hry rozhodně nouze nebyla. Dočkali jsme se mnoha titulů, od těch úplně nejmenších až po velké AAA hry. Nicméně ty největší pecky byly letos exkluzivity na PlayStation a to je důvod, proč je v mém žebříčku nenajdete. PlayStation 4 jsem nikdy nevlastnil a PlayStation 5 už sice doma mám, ale zatím doháním spíše starší resty. Ghost of Tsushima a The Last of Us Part 2 mě teprve čekají. Stejně tak je můj žebříček ovlivněn žánry, které hraji, a tak se v něm nachází poměrně dost strategií. Nezapomněl jsem však ani na několik zajímavých indie her, které rozhodně stojí za pozornost. Tolik tedy k upozorněním a nyní se můžeme pustit do mých top 10 her letošního roku.
10. Astro’s Playroom
Asi se divíte, proč mám na 10. místě právě tuto hru, kterou možná berete jako nějaké tech-demo. Nicméně můžu vám říct, že Astro’s Playroom je víc než jen to. Jde o velmi povedenou plošinovku, která by podle mě byla úspěšná, i kdyby nebyla zdarma. To hlavní je ale samozřejmě haptická odezva a adaptivní triggery, které jsou v tomto titulu zpracovány skvěle. A to je tedy ten důvod, proč je hra v tomto seznamu. Žádný jiný titul tyto funkce ještě nezpracoval tak dobře. A nutno říct, že právě tyto funkce jsou podle mě ten pravý next-gen. Hraní s ovladačem DualSense dostává v této hře úplně jiný rozměr.[spacing size=""]
9. Yes, Your Grace
Jedna z mých očekávaných indie her tohoto roku. Vyšla už v březnu, nakonec jsem se k ní dostal až na začátku prosince, kdy přibyla do Game Passu a musím říct, že rozhodně nezklamala. Stanete se v ní králem a musíte rozhodovat o osudech svých poddaných i vaší rodiny. Musíte se ale starat také o to, jestli máte dostatek peněz a zásob, což není vůbec jednoduché. Během hry budete činit zásadní rozhodnutí, které vás možná dovedou k výčitkám svědomí, že jste měli volit jinak. Hra je stylizovaná do pěkného pixelartu a hlavně ji doprovází parádní soundtrack od polské skupiny Merkfolk.[spacing size=""]
8. Crusader Kings III
Druhý díl Crusader Kings byl mezi hráči strategických her od Paradoxu velmi populární a není tedy divu, že Crusader Kings 3 byla velice očekávaná hra. O to lepší pak je, že prakticky všechna očekávání splnila. Přišla s přívětivějším uživatelským rozhraním, lepší vizuální stránkou a už teď hra nabízí spoustu obsahu. Pro nováčky, kteří žádnou grand strategii nehráli, je tohle poměrně dobrý začátek. Hra vám všechno poměrně dobře vysvětlí a hlavně, jak už je u této série zvykem, můžete ji hrát klidně jako role-play. Já jen doufám, že se vývojáři poučili a nebudou vydávat tolik placených DLC jako u druhého dílu. Zatím do hry přibyl zdarma editor postav, který byl u předchůdce placený, takže to vypadá nadějně.[spacing size=""]
7. Not for Broadcast
Skvělá a velice originální indie hra, která vyšla už v lednu letošního roku. V Not for Broadcast se stanete zaměstnancem televizní stanice a budete se starat o střih, cenzuru, přepínaní kamer a mnoho dalších věcí. Co je na tom nejzajímavější, že všechny zpravodajství a ostatní pořady jsou natočené s reálnými lidmi. Připadáte si tak, jako byste sledovali skutečné televizní vysílání. Gameplay je poměrně jednoduchý, ale velmi zábavný. Nejlepší je však na hře humor, který ani po několika hodinách hraní neomrzí. Momentálně je k dispozici první epizoda a potom dvě speciální epizody. Plnohodnotná druhá epizoda vyjde v lednu příštího roku.[spacing size=""]
6. Mafia: Definitive Edition
Hra, na kterou se těšili snad všichni čeští fanoušci. Nutno říct, že vývojáři z Hangar 13 měli na starost těžký úkol. Převést do moderní podoby dnes již prakticky legendární klasiku z roku 2002. A protože jsem si první Mafii poprvé zahrál teprve těsně předtím, než jsem se pustil do remaku, musím říct, že se mi moderní předělávka líbila mnohem víc prakticky ve všech ohledech. Příběh je propracovanější, grafika je samozřejmě na úplně jiné úrovni a zároveň si hra drží tempo od začátku do konce, nenutí vás přejíždět z jednoho konce města na druhý. To mi v původní hře poměrně vadilo, neboť šlo z mého pohledu o zbytečné natahování herní doby. K tomu všemu remake Mafie nabízí velmi kvalitní český dabing, což je dnes u her vyloženě rarita.[spacing size=""]
5. Resident Evil 3 (Remake)
Moje prakticky nejočekávanější hra tohoto roku. Sérii Resident Evil jsem si zamiloval a po skvělém remaku druhého dílu jsem se těšil na to, co tentokrát Capcom předvede. Možná už tady ale vězí jeden z problémů a je to jeden z důvodů, proč hra není na vyšších příčkách mého žebříčku. Na titulu totiž pracovala hned 4 studia, což podle mě bylo spíš kontraproduktivní. V remaku je oproti originálu vystřiženo až příliš mnoho obsahu, některé pasáže jsou zbytečně moc akční, chybí puzzly a Nemesis se zjevuje prakticky jen v nascriptovaných scénách. Ale i přes tyto chyby mě hra neskutečně bavila. Jde totiž o krátký, ale velmi intenzivní zážitek, který si rádi zopakujete. Důkazem může být to, že jsem RE3 dohrál celkem sedmkrát a získal všechny dostupné achievementy. Na kvalitu druhého dílu sice hra nedosahuje, ale i tak jde o velmi povedený titul, který nabízí naprosto skvělou grafiku, perfektní sound design a zábavnou hratelnost.[spacing size=""]
4. XCOM: Chimera Squad
Velké překvapení letošního roku. V době, kdy všichni fanoušci tahových strategií čekali na Gears Tactics, z kterých se nakonec paradoxně vyklubalo (alespoň pro mě) zklamání roku, se z ničeho nic vytasili Firaxis s novou hrou ze série XCOM. Ano, šlo pouze o spin-off, ale ve prospěch tohoto poměrně experimentálního titulu hrála velmi agresivní cenovka, která první týdny činila pouhých 10 eur. Právě kvůli ní jsem byl k samotné hře nejprve poměrně skeptický, ale jak moc jsem se nakonec mýlil… Nové mechaniky zafungovaly na jedničku a vdechly tomuto žánru nový dech. Stejně tak se mi líbilo, že agenti byli předem daní a měli svůj vlastní charakter, což samozřejmě není pro tuto sérii typické a umožnilo to lépe rozvinout příběh a vztahy mezi jednotlivými postavami. Mise byly sice kratší, ale velmi zábavné, a navíc mi, narozdíl od Gears Tactics, vůbec nepřišly repetitivní. Možná to bude u strategie znít zvláštně, ale velmi se mi líbil také soundtrack. Co této hře z počátku hodně ubíralo, byly bugy, ale ty se během několika týdnů podařilo vývojářům opravit. XCOM: Chimera Squad tak můžu jenom doporučit a už se moc těším, až Firaxis předvedou plnohodnotný třetí díl, na kterém bezpochyby pracují.[spacing size=""]
3. Desperados III
Série, která mě sice úplně minula, ale k této hře jsem se dostal především díky Shadow Tactics: Blades of the Shogun, což je předchozí počin od vývojářů z Mimimi Games. Desperados 3 může na první pohled působit jako reskin této hry, ale je mnohem víc než to. Nabízí pěknou grafiku, propracovanější mechaniky a na takovou hru i skvělý dabing a zajímavý příběh. A ačkoli nejsem fanoušek dlouhých her, u Desperados 3 jsem nelitoval jediné strávené minuty. V každé misi je neskutečné množství možností, jak se k cíli dostat. Můžete se kolem jednoho ze strážných proplížit, tiše ho zabít anebo prostě rozpoutat peklo a začít střílet po všech nepřátelích, které vidíte (ačkoli to bych moc nedoporučoval…). Pro fanoušky žánru real-time taktických strategií je Desperados 3 povinností.[spacing size=""]
2. Othercide
Jedna z mých nejočekávanějších her tohoto roku, kterou jsem bedlivě sledoval prakticky od jejího oznámení. Roguelite tahová strategie, už jen tato zvláštní kombinace žánrů je sama o sobě přitažlivá. Asi nejvíc vás ale zaujme velmi unikátní artstyle. Hra používá pouze tři barvy: bílou, černou a červenou. Ani bitvy nejsou úplně klasické, jak je známe z XCOMu. Hra totiž používá časovou osu a hodně tak záleží na naplánování vašich útoků (některé se totiž spustí až po nějaké době). Taktických možností je tedy opravdu hodně a u bitev se zkrátka budete bavit. Bezpochyby nejlepší částí jsou však souboje s bossy. Každý takový souboj je opravdu náročný a hlavně při něm vždy hraje absolutně perfektní hudba. Soundtrack této hry bych se nebál označit za vůbec ten nejlepší z těch, které jsem letos slyšel. A to i přesto, jakou hru mám na prvním místě…[spacing size=""]
1. Ori and the Will of the Wisps
Ano. Tím, že jsem nehrál ty největší pecky tohoto roku, dostala se na první místo tato hra od menšího týmu Moon Studios, který už od svého založení v roce 2010 pracuje pouze na dálku přes internet. První díl Oriho, který vyšel v roce 2015, se stal u hráčů velmi oblíbeným, na pokračování jsme si ale museli počkat 5 let. Stálo to však za to, druhý díl vylepšil prakticky všechno, co šlo. Vizuální stránka této hry je naprosto nádherná a prakticky nemá konkurenci. Krásně dokazuje, že se vývojáři nemusí pokoušet o fotorealistickou grafiku, aby udělali na hráče dojem. Stejně nádherný je pak soundtrack, který je opět ještě o něco lepší než v případě prvního dílu. A to samé se dá říct o hratelnosti. V druhém díle totiž Ori získá výrazně více schopností a skákání je tak hned o něco zábavnější. Svět je pestrý a najdete v něm spoustu druhů nepřátel. Nezaostává pak ani příběh, který je sice velmi jednoduchý, ale skvěle podaný. Celkově tak jde o nezapomenutelný zážitek a tato hra si naprosto zaslouží první místo v mém žebříčku.[spacing size=""]
