Dojmy z hraní Valheim

Kterak hra roku vyšla v únoru.

Reklama

Co vám budu povídat, k survival hrám mám velice ambivalentní vztah. Na jednu stranu se mi častokrát protáčí panenky u toho, když někdo z vývojářů oznámí práce na titulu z tohoto subžánru, avšak na stranu druhou v těchto hrách nakonec strávím obrovské množství času. Subnautica, Raft, The Long Dark, Don’t Starve, DayZ či Rust budiž tomu jasným důkazem. Tento syndrom mě následně potkal i u novinky Valheim od tvůrců ze studia Iron Gate.

První ukázka naprosto odradila, grafická stylizace mi vůbec neimponovala a celkové zaměření titulu mě jednoduše vůbec neoslovilo. Nicméně následoval únor a vydání hry v rámci předběžného přístupu na Steamu. Jednoho chladného večera jsem se začal nudit, tudíž jsem zavítal do virtuálního obchodu s hrami. Oko poměrně logicky padlo právě na Valheim, u něhož mne překvapil velký počet pozitivních recenzí, pročež jsem neváhal a ten směšný poplatek v hodnotě 16,79 eur (zhruba 440 Kč) zaplatil. No a zde začala má pouť plná zábavy.

Platforma: PC

Datum vydání: Předběžný přístup 2. února

Výrobce: Iron Gate

Žánr: Survival

Česká lokalizace: Ano (komunitní)

Multiplayer: Ano

Přístupnost: 12+

Doba hraní: Zhruba 80 hodin (na prozkoumání všeho, co aktuálně EA nabízí)

Cena: 16,79 eur (zhruba 440 Kč) na Steamu

Pět menhirů ve tmě stálo

Přitom to začíná poměrně obyčejně. Vy, jakožto padlý válečník, jste přenesen do desátého světa severské mytologie, jenž se jmenuje stejně jako samotná hra. Ten je takovým očistcem, v němž se to hemží různými nebezpečnými tvory a nepřáteli samotných bohů. Váš úkol je prostý – přinést do tohoto světa nikoliv Dorotu Máchalovou, ale řád. No a jelikož jste sem byli přeneseni pouze v hadrovém hávu, musíte cestu za tímto úkolem začít tím, že si seženete základní zdroje pro přežití.

Vše začíná poměrně obyčejně.

Začnete tak pěstí ničit stromky a sbírat kameny, abyste si vytvořili první ze základních nástrojů, otevírajících další možnosti. Potud tedy nic výjimečného a v podstatě standard, který zná každý hráč, jenž někdy zapnul jakýkoli survival. A kdyby jen přece neznal, tak zde naleznete havrana, který vás provede základními principy. Velice záhy si nicméně začnete všímat několika rozdílností. Jako první vám padne do oka, že se zde vyskytuje seskupení pěti menhirů, na nichž naleznete obrazce různých monster. Zmíněný havran vám doporučí, abyste prozkoumali první z nich, díky čemuž se vám na mapě (která je opravdu obří, procedurálně vygenerována a po více jak 80 hodinách hraní jsme prozkoumali zhruba její třetinu) objeví ukazatel, značící oltář s vaším prvním bossem. Přirozeně je vám ale doporučeno, abyste se nejdříve vhodně vyzbrojili.

Kouzlo je v detailech!

Kvůli tomu se tedy rozhodnete, že začnete zkoumat své další možnosti, kdy během toho usoudíte, že by bylo dobré postavit si nějakou základní chatku, jelikož v noci na vás v místních lesích čeká velká porce naštvaných stvoření. Na začátku vaší výstavby si nejdříve budete říkat, jak je místní systém stavění naprosto nemotorný, nicméně relativně brzy stihne přejít do ruky a vy zjistíte, že nabízí opravdu komplexní možnosti, s nimiž můžete vytvářet zajímavé struktury, kterých je aktuálně již plný internet. Ale ano, své ostré hrany má a opravdu je třeba, aby byl trochu vypilován. Potenciál je tu ale obří.

V rámci tohoto tvoření na vás také začnou vyskakovat různé skoro až fascinující detaily, kdy třeba jedním z nich je fakt, že pokud máte uvnitř domu ohniště, tak musíte mít vyřešené větrání, jinak se vám místnost zaplní kouřem a vy se udusíte. Také rozhodně není dobrým nápadem, abyste dřevěné objekty neměli kryté střechou, jinak vám při dešti namoknou a začnou trouchnivět. Logické, kouzelné, avšak ve hrách v podstatě nevídané, tudíž zhruba v této době mě Valheim začal suverénně háčkovat.

Postupně na vás začnou vyskakovat různé fascinující detaily.

Během výstavby svého sídla si ještě všimnete, že vaše zdraví nikdy neklesne pod 25 bodů (tedy pokud nedostanete kyjem po hlavě). Nebojte se, to není žádný bug, to je mechanika. Na rozdíl od dalších survivalů zde totiž nejste vyloženě nuceni do toho, abyste neustále jedli (žízeň je zde eliminována kompletně), takže pokud děláte nějakou nenáročnou aktivitu, nemusíte to vůbec řešit. Jídlo však budete potřebovat ve chvíli, kdy se pustíte do soubojů (ty jsou v podstatě primitivní, ale funkční), jelikož snězené pochutiny určují vaše maximální zdraví i výdrž, která zde ubíhá až nebezpečně rychle. Tento systém funguje perfektně, není otravný a přesně takhle by to mělo být v ostatních hrách tohoto subžánru. Nesmírně navíc kvituji, že rozbité nástroje si zcela bezplatně můžete opravit u ponku či kovárny, což opět zamezuje nepříjemné frustraci ze stále se rozbíjejících věcí, kterou moc dobře známe odjinud.

Pořád je co dělat

Každopádně po nějaké době stavění, sběru surovin a craftění si konečně usmyslíte, že byste mohli vyrazit na onoho bosse. Boj to je poměrně tuhý, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Po otření zpoceného čela posbíráte vypadlé suroviny a najednou zjistíte, že se vám odemknulo mnoho dalších možností a mechanik. A právě postupné dávkování možností je něco, v čem titul naprosto exceluje. Dokud totiž nevyčerpáte obsah, který vám předběžný přístup nabízí, tak stále budete mít před sebou jasně vytyčený cíl, jenž chcete splnit, čímž se posunete o přesně takový kus dál, který vám nabídne akurátní porci potřebné motivace pro pokračování ve hraní. Každá z aktuálně pěti nabízených kompletně implementovaných lokací pak přináší svá jasná specifika, jako je podoba prostředí či nepřátelé, což představuje vždy úplně novou výzvu (třeba takoví Fulingové vás budou strašit i ve snu). No a samozřejmě je naprosto skvělé, že svět si musíte poctivě prohledat, přičemž si zahrajete na kartografa, který do své mapy manuálně zanáší značky již objevených a prohledaných lokací.

Hra exceluje v postupném dávkování herních možností.

Pokud ovšem hrajete sólo, tak je váš zážitek z putování místním světem pouze poloviční. Titul totiž podporuje kooperaci až deseti hráčů na jednom světě (hostem je vždy jeden z nich), kdy právě hraní s kamarády posouvá zábavu o několik úrovní dál. Navíc se můžete vrhnout i do PvP, kdy lze vytvořit dva týmy, které budou stát proti sobě, tudíž se mohou předhánět v tom, kdo jako první porazí bosse, případně na sebe lze provádět nájezdy.

Ono je to hezké?

Velice příjemně jsem byl nakonec překvapen i audiovizuálem. Grafická stylizace se mi po několika odehraných hodinách začala ve skutečnosti docela líbit, kdy se jí nemůže upřít schopnost vytvářet různé malebné výhledy. Po čase se navíc neubráníte pobrukování místních leitmotivů, jenž jsou spojené s jednotlivými částmi mapy (osobně preferuji vítězoslavnou znělku pro oceán). Poměrně překvapivý je také technický stav. Ve skutečnosti si neuvědomuji, jestli jsem během svého hraní narazil na nějaký bug, což vzhledem k tomu, že se jedná o early access, považují za opravdu fascinující. Každopádně z pohledu optimalizace ještě vývojáři mají na čem zapracovat, jelikož pády snímkovací frekvence jsou v podstatě na denním pořádku i se silnějším PC. Ale není to zase nic drastického.

Technický stav je překvapivý.

Jsem proto opravdu nesmírně překvapen z toho, jak moc návykový titul se z Valheimu vyklubal. Za své peníze i v aktuálním stavu dostanete obrovskou porci zábavy, která se do vás postupně zahryzne a jen tak nepustí. Proto ke hře pravděpodobně neexistují výstižnější slova, než které pronesl můj kamarád při hraní: „Ty v*le, vyplázl jsem za to čtyři stovky a bavím se u toho královsky. Kam se hrabe AAA produkce! Šup sem s dalšími updaty.“.