God of War 3 – jak se z jehněte stal lev

Brutální od hlavy až k patě

Třetí God of War je zkrátka vyústěním událostí, jež se staly v předchozích dílech, a není o nic méně strhující a zajímavý. Pozadí Kratova poslání dotváří válka mezi Titány a bohy, která zmítá celým Olympem – hned v jedné z prvních scén vidíte ohromující scenérii velikánů zdolávajících horu a znepokojené bohy na vrcholku, ať už bojující či rozjímající. Sám Kratos však chce dokázat, že člověk opravdu dokáže zabít boha, a ne jen tak ledajakého – přímo Dia samotného. Zeus je však jeho otec a moc dobře ví, oč jeho syn usiluje. Po cestě hrou se samozřejmě setkáváme s bohy i polobohy jako je Poseidon, Hercules, Hermes a Cronos. Samozřejmě je jich však daleko více.

Co je ale zajisté pro všechny hráče alespoň stejně důležité, je hratelnost, nepolevující a intenzivní v podobně vražedném tempu. Zabíjení různých vojáků totiž jen tak bavit nepřestane, jelikož postupem hrou nabývají na síle a my získáváme nové zbraně, které jdou samozřejmě vylepšovat. Pokud ale od God of War 3 čekáte, že něco zásadně mění na linearitě bojových technik, mačkání čudlíků, logických hádanek a mini her, nedočkáte se téměř ničeho. I přesto, a možná i díky tomu, jsme si titul natolik zamilovali, stejně jako tisíce jiných hráčů.

Více novinek

Pár klíčových změn tu ale přece jen je: postup prostředím je více vertikální než dříve, pravděpodobně to bude zasazením na Olympus, a Kratos dostal od tvůrců novinky jako Ikarova křídla, která může po omezenou dobu využívat k prodloužení skoků. Boje s Titány jsou také důležitým oživením, protože poskytují hře úplně jiné měřítko a takřka separují titul od posledních dvou, více horizontálně orientovaných dílů.

Další inovací je nespočet malých detailů a vylepšení, které jdou nejlépe shrnout do slova svěžest. Všechny jednotlivé schopnosti, jež Kratos získává postupem hrou, dělají hratelnost daleko více zvládnutelnou a příjemnou: možnost běhat po zdech, zapalovat a omračovat nepřátele, svítit si na cestu, hrát si s novými zbraněmi a vylepšovat je proti určitým protivníkům ve hře – to všechno pomůže při postupu příběhem. Dále zde najdete možnost jezdit na některých zvířecích nepřátelích, schopnost přitahování se zbraněmi, ale i klasický obsah jako avizované mini hry a mačkání tlačítek v Quick-time interaktivních sekvencích. Každá zbraň má také svoje vlastní komba, úhyby, bloky a útoky, což rozhodně přidává bojovému systému na hloubce.

Zajímavým odpoutáním od lineární hratelnosti jsou části hry, kdy se Kratos nechává vynášet něčím jako je obří ventilace kolem velkého Řetězu rovnováhy skrz Olympus. Samotné měřítko situace, kdy kolem nás prolétají trosky řítící se z hory ničené Titány, a my vyhýbající se kouskům skály, je adrenalinem takřka přeplněna. Tyto příležitosti zahrát si trošku jiným stylem jsou zajisté skvělým odpoutáním se od únavného, ač zábavného, prosekávání se davem.

Epický epos

Stejně jako to bylo i v minulých dílech, i zde jsou nejepičtější a největší bitvy v historii her vůbec, a právě to dělá God of War 3 tak nezapomenutelným zážitkem. Samotná bitva s Cronosem je neskutečně intenzivní, a co teprve boj s Diem, rozdělen na několik částí, a šokující ukončení příběhové linky? To je teprve adrenalin. Minimalisticky působící logické hádanky v interiérech se každopádně nemůžou rovnat s dech beroucími souboji s Titány, což nás celou dobu tak trošku frustrovalo, jelikož jsme chtěli jít místo skládání puzzle ven zabíjet kreatury mnohokrát větší než je Kratos sám.

Co se týče dřívějších dílů, God of War měl nejsilnější příběh, zato pokračování se spíše soustředilo na bojové mechaniky. Trojka je něco mezi, protože poskytuje konzistenci dřívějších GoW a zároveň plní choutky kdejakého scénáristy. Zajisté jsou zde i malé detaily, na nichž by si mnozí hráči mohli postěžovat – žádné přeskakování scének, což jaksi nenápadně mělo maskovat dlouhou nahrávací dobu -, ale jelikož jdou všechny pozitivní body skvěle pospolu, ve výsledku vypadá většina detailů velice malicherně a neznamená takřka nic.

Otlačená tlačítka

Jedním z problémů s dřívějšími tituly God of War byl nicméně fakt, že ačkoliv jsme v průběhu hry posbírali několik nových zbraní, většinou jsme stejně používali základní meče na řetězu. Staré dobré kombo „čtvereček, čtvereček, trojúhelník“, které je zakončeno silným úderem vpřed, už ale zneužíváno nebude, jelikož zde jsou všechny zbraně skvěle vybalancovány a musíte je používat k poražení různých typů protivníků. Bohužel, tato rovnost je narušena monotónnosti zbraní, přičemž „The Cestus“ (získána po vyřízení Herkula) je asi jediná odlišná zbraň.

Pohyb kamery je zase daleko více filmový, ačkoliv ji stále nemůžete kontrolovat, což je však i vcelku dobrá věc. Vizualizace je opět na vysoké úrovni, spolu se skvělým namluvením a kvalitou neinteraktivních scének, jež jsou vždy zajímavé a nenudí. Architektura je nádherně vyobrazena a byl by s ní spokojen i kdejaký historik, protože stejně jako dřívější díly i tento ukazuje dobu God of War přesně tak, jak je popisována v mnohých dějepisných knihách. Stačí se podívat na několik obrázku a hned získáte povědomí o tom, o čem mluvíme – ať už se děj právě odehrává v podsvětí, nebo na vrcholku hory Olympus -, vidíte černá mračna jakoby mluvící za brutalitu různých události v příběhu, vylité moře jako pomsta za smrt Poseidona, a další různé znaky totální apokalypsy.

Hra roku?

Jednoduše a stručně řečeno, God of War 3 je perfektním zpracováním pozitivních bodů minulých dílů, v HD a s několika novinkami, které uvítají opravdu všichni. Příběh, jenž s hráčem udělá opravdu to, co má, je, ve spojení se skvělou hratelností a občasnými čerstvými vánky v podobě odpoutání se od možná již ohraného postupu dějovou linkou, úžasnou náplní prázdných míst mezi hratelnostními části. A díky všem těmto kladům se GoW3 zajisté stane jednou z nejlepších her na PlayStation 3 svého žánru. Nestane, už se stal.