Seznam kapitol
Historie vývoje i portů a pohled dnešního hráče.
Původní verze pro první PlayStation nebyla zdaleka tou jedinou, kterou Capcom vydal. Hned první Resident Evil totiž odstartoval pro Capcom typické portování a vydávání vylepšených verzí. Pokud byste chtěli porovnání do všech možných detailů, odkážu vás na neuvěřitelně podrobné video od YouTubera s přezdívkou Lotus Prince, který všechny verze zmapoval, a i z jeho informací vycházím pro tento článek.
Původní PS1 verze
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1996
Je třeba říct, že už původní PS1 verze nebyla všude stejná. Biohazard v Japonsku a Resident Evil na západě se lišily hned několika poměrně důležitými prvky. Japonská verze například nabídla auto-aim, zatímco ta západní nikoli, a 3 inkousty na jedno sebrání místo 2 v americké verzi. Západní verze byla úmyslně těžší a pravděpodobně vám tak trvala dohrát déle, protože vývojáři chtěli předejít tomu, aby si hráči titul jen půjčovali, jak bylo v té době běžné. V Japonsku bylo půjčování zakázáno, a tak se tam nic podobného řešit nemuselo.
Západní verze nicméně obsahovala také cenzurované cutscény. Především tedy úvodní filmeček, kde jsou v západní verzi výstřižky z novin místo mrtvých těl, a násilné scény úplně zmizely. Cenzurováno bylo také kouření Chrise či legendární scéna, kdy se na hlavního hrdinu otočí první zombie v celé hře. Ten si právě pochutnává na členu S.T.A.R.S. Kennethu Sullivanovi, kterému v japonské verzi upadne hlava, ale v té západní je tato část vystřižena.
Director’s Cut pro PS1
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1997
Protože chystaný druhý díl prošel rebootem vývoje a musel být odložen, na rok 1997 připravil Capcom vylepšenou verzi prvního dílu s podtitulem Director’s Cut, jež vyšla opět na PS1. DC přináší tři úrovně obtížnosti: standardní z původní hry (konkrétně z japonské verze), nižší s lehčími nepřáteli a větším množstvím inkoustu pro ukládání a pak zcela nový Advanced režim.
Ten hru mění hned v několika ohledech, nabízí totiž nová pozadí či odlišné úhly kamer pro některé místnosti, změněné lokace některých předmětů, nový design místností v laboratoři, pár menších nových scén či alternativní outfity pro hlavní hrdiny.
Právě Director’s Cut je jednou ze dvou nejlépe dostupných verzí, najdete ho totiž v předplatném PlayStation Plus Premium, coby součástí retro katalogu, a dá se na konzolích od Sony koupit také samostatně.
Zvláštností mimochodem je, že zde pokračovala cenzura krve a násilných scén v úvodní hrané sekvenci, která tentokrát byla ve své původní (japonské) podobě pouze v německé a francouzské verzi, tentokrát dokonce i barevně. Ve všech ostatních, včetně verze dostupné v rámci PS Plus, je úvodní filmeček opět cenzurován. A to i přesto, že byl od začátku Director’s Cut prezentován jako zcela kompletní a necenzurovaná verze. Capcom se za to následně omluvil a později na svých stránkách zveřejnil původní FMV bez cenzury.
DualShock verze pro PS1
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika
- Rok vydání: 1998
V roce 1998 vyšla ještě jedna verze pro PS1, a to nechvalně proslulá DualShock edice, která, na rozdíl od DC, dorazila pouze do Japonska a Spojených států, nikoli do Evropy.
V základu DualShock verze vychází z Director’s Cutu a přináší veškerá jeho vylepšení. Standardní obtížnost ale tentokrát vychází z původní verze pro západ, a ne z té japonské, je tedy o něco těžší. Auto-aim ale zůstal. Hlavní novinkou je pak samozřejmě podpora tehdy nově vydaného ovladače DualShock, jak už název verze napovídá, a to jak co se týče ovládání pomocí páček, tak podpory vibrací.
Zdaleka nejslavnější změnou se však stal nový soundtrack, pod kterým je podepsaný Mamoru Samuragoči. A stal se součástí hned dvou kontroverzí.
Ta první se týká čistě RE1 jako takového, neboť jde o jeho kvalitu. Celkově je považován za slabší než původní soundtrack, obzvlášť pak ale dnes už nechvalně proslulá skladba hrající ve sklepě Spencerova sídla, které snad může konkurovat jenom hudba ze hry Crazy Bus.
Druhá zajímavost se pak týká samotného Samuragočiho. Skladatel, který o sobě tvrdil, že je hluchý, a tak se mu občas přezdívalo japonský Beethoven, ve skutečnosti vůbec hluchý není. V rozhovoru pro magazín Aera totiž vyšlo najevo, že slyšet bez problémů umí, když na otázky odpovídal ještě před dokončením překladu do znakového jazyka, a reagoval také na zvuk zvonu.
To ale nebylo zdaleka jedinou lží jeho kariéry. V únoru 2014 bylo totiž odhaleno, že za veškerou hudbou, kterou měl od roku 1996 složit, ve skutečnosti stojí jiný skladatel jménem Takaši Niigaki, který zároveň potvrdil, že Samuragoči není hluchý.
Nic to samozřejmě nemění na tom, že zrovna pod soundtrackem pro DualShock verzi RE1 nikdo být podepsaný úplně nechce. Niigaki nicméně později složil výrazně povedenější hudbu pro první Onimushu.
PC verze od NEC
- Vývojář: NEC
- Regiony: Japonsko
- Rok vydání: 1996
Tolik tedy k vydáním pro PS1, hned několik verzí ale hra dostala také na osobní počítače. Tou úplně první byl port od společnosti NEC, vydaný v Japonsku už v roce 1996. K dispozici byla původně výhradně v japonštině a určena byla exkluzivně pro GPU PowerVR právě od NEC.
O rok později se port v omezené podobě podíval do Spojeného království, a to pod distributorem VideoLogic. Tato verze obsahovala necenzurované cutscény.
PC verze od Capcomu
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1997
Výrazně rozšířenějším se stal port přímo od Capcomu, který byl určen pro operační systém Windows 95 a vyšel v září 1997 v Japonsku a krátce nato i na západě, kde se o distribuci postarala firma Virgin. Také tato verze obsahuje necenzurované cutscény, a to dokonce v barevném provedení, a zároveň přidává možnost přeskočit animace otevírání dveří.
Podpora grafických karet znamenala, že si mohl Capcom dovolit zasáhnout do komplexity grafiky, takže modely postav jsou složeny z většího množství polygonů a rozlišení je dvojnásobné oproti původní hře, konkrétně tedy 640x480 oproti 320x240 na PS1.
Obsahové změny jsou spíš drobného rázu, za zmínku ale rozhodně stojí fakt, že Jill pro ukládání nemusí používat inkoust, což hru výrazně usnadňuje.
PC verze od MediaKite
- Vývojář: MediaKite
- Regiony: Japonsko
- Rok vydání: 1999
Dlouhou dobu nejnovějším vydáním původního RE1 pro počítače byla verze od společnosti MediaKite, vydaná v roce 1999 čistě pro japonský trh. Měla sice vyšší nároky, ale byla optimalizována pro Windows 98. A právě na ní byla postavena řada modifikací, o kterých bude řeč později.
PC verze od GOG
- Vývojář: GOG, Capcom
- Regiony: Celý svět
- Rok vydání: 2024
Loni v červnu byla oznámena a vydána nová verze prvního Resident Evilu, za kterou stojí polská společnost GOG (tedy odnož CD Projektu), ve stejnojmenném obchodě ji také najdete k zakoupení za 10 dolarů, díky čemuž jde o druhou ze dvou verzí, která je dnes jednoduše dostupná.
Tato verze vychází z portu od Capcomu, ale je plně kompatibilní s Windows 10 a 11, přináší více nastavení, lepší DirectX renderer či podporu moderních ovladačů.
Sega Saturn verze
- Vývojář: Nextech
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa
- Rok vydání: 1997
Přesuňme se ale k portům na další konzole, tím prvním a na dlouhou dobu posledním byla konverze pro konzoli Sega Saturn vydaná v červenci 1997, za níž stojí společnost Nextech. Změn oproti původní hře a vlastně i všem ostatním verzím je zde opravdu hodně. V základu hra každopádně vychází ze západní PS1 verze, takže auto-aim opět chybí.
Z technického hlediska jde o poměrně zvláštní mix downgradů i vylepšení. Animace otevírání dveří je výrazně delší a stejně tak přechod z gameplaye do cutscény a naopak. Na druhou stranu ukládání je rychlejší. Co se týče grafiky, textury mají nižší rozlišení než na PS1 a velký downgrade nastal u transparentních efektů, s nimiž měl Saturn problém, a tak byly nahrazeny tzv. ditheringem, což vypadá výrazně hůř.
Velké změny ale nastaly také po stránce obsahu. Hunteři v tunelech byli nahrazeni novými nepřáteli jménem „Ticks“, kteří se chovají de facto stejně jako Hunteři, ale vypadají jinak a mají jiné zvukové efekty. V Chrisově kampani došlo k zajímavé změně, kdy se po prvním souboji s Tyrantem objeví ještě druhý Tyrant, který v žádné jiné verzi není. Samozřejmě nechybí ani pár exkluzivních kostýmů pro hlavní hrdiny.
Úplně novým přídavkem je pak režim Battle Game, jenž je v podstatě takovým předchůdcem později velmi populárních Mercenaries. Hráč se snaží v časovém limitu eliminovat všechny nepřátele, mezi nimiž navíc nebyli jen ti ze základní hry, ale také dva zcela nové, exkluzivní typy. Jednak to byla zombie verze Alberta Weskera a pak zlatý Tyrant, který má výrazně více životů než ten z původní hry.
Nintendo DS verze (Deadly Silence)
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 2006
Velmi zajímavou polozapomenutou verzí je port pro Nintendo DS přímo od Capcomu. Nese podtitul Deadly Silence a vyšel v lednu 2006, tedy dlouhých 10 let po vydání původní hry. Skutečně je ale založen na ní, a nikoli remaku pro GameCube z roku 2002. Obsahuje každopádně řadu změn.
Z technického hlediska byly vylepšeny 3D modely a textury, naopak celkové rozlišení bylo kvůli limitacím DS sníženo. Soundtrack zůstal původní a stejně tak dabing, alespoň tedy pro většinu postav, neboť hlasový herec Richarda byl pro tuto verzi nahrazen.
Jinak přibylo pár QoL vylepšení z novějších dílů, jako je quick turn (otočka o 180 stupňů pomocí kombinace dvou tlačítek), taktické přebití (tedy přebíjení v reálném čase mimo inventář, i když jste ještě nevypotřebovali celý zásobník) a možnost vytáhnout nůž separátně od tlačítka pro míření zbraní, nůž zde navíc ani nezabírá místo v inventáři. Z PC verze se zde pak dostala možnost přeskočit animace dveří, ale nově přibyla také možnost přeskočit cutscény.
Pak jsou tu vylepšení specificky šité na míru DS. Hra chytře využívá obou displejů, kdy na jedné se renderuje klasická hra, jak to známe z jiných platforem, zatímco na druhé najdeme mapu (na rozdíl od jiných verzí i s přesnou pozicí hráče) a aktuálně používanou zbraň, včetně počtu nábojů. Pozadí pak mění barvu podle aktuálního zdraví, pro které jinak v ostatních verzích musíte chodit do menu/inventáře.
A kromě toho všeho přibyl ještě zcela nový režim s názvem Rebirth, jenž hru do značné míry upravuje. Přidává tak například možnost bránit se proti zombii pomocí zběsilého mačkání tlačítek, nové layouty místností a nechybí samozřejmě ani nové kostýmy. Režim ale přináší i nové hádanky, specificky využívající možnosti Nintenda DS, a také náhodné přepnutí do 1st person pohledu, kdy musíte porazit nepřátele, kteří na vás jdou, jen pomocí nože (a nemůžete se hýbat), přičemž útočíte pomocí dotykového ovládání. Zajímavostí je také fakt, že v této verzi můžete v jedné místnosti potkat více než jeden typ nepřátel, což v žádné jiné není.
A ani u toho nekončíme. Obsahově nabité Deadly Silence nabízí ještě speciální režim Master of Knifing, zaměřený výhradně na výše zmíněnou mechaniku s first person pohledem, a dokonce také multiplayer s názvem Multi-Card. V něm se snažíte utéct z vybrané lokace a k dispozici je možnost hrát v kooperaci či proti sobě, přičemž si můžete zahrát za celou řadu postav z RE1, včetně těch, které jsme živé nikdy neviděli.
Zrušená Game Boy Color verze
- Vývojář: HotGen Studios
- Regiony: N/A
- Rok vydání: Zrušeno
Tím jsme prošli všechny vydané verze, do historie se však zapsal ještě jeden projekt, jenž světlo světa nakonec nikdy nespatřil. Řeč je o konverzi od britských HotGen Studios, určená pro Game Boy Color. Ano, skutečně byl v plánu port pro handheld zařízení, které bylo výkonnostně na úrovni NES, tedy dvě generace pozadu oproti PS1, kde titul vyšel původně.
Byl to samotný Capcom, kdo HotGen oslovil, aby GBC verzi připravil. Vyjít měla na podzim roku 1999, ale japonská společnost se nakonec rozhodla port zrušit, oficiálně z důvodu jeho špatné kvality. Nebyl to ale konec ambicí Capcomu expandovat RE na handheldy, neboť po zrušení portu jedničky oslovil jinou britskou společnost M4, aby vytvořila zcela novou hru právě pro GBC, z čehož nakonec vznikl Resident Evil Gaiden, vydaný v roce 2001.
Port prvního dílu měl každopádně obrovské ambice. Vývojáři z HotGen chtěli, aby hra i na přenosném zařízení obsahovala téměř veškerý obsah z původní verze. Technické limitace však byly velké, a to se podepsalo nejenom na grafické stránce, ale také audiu. Postavy nemluvily vůbec a hudba byla omezena na jedinou skladbu.
Přestože port nikdy nebyl dokončený, vývojáři se dostali opravdu daleko. V roce 2012 se na veřejnost dostala verze, jež obsahovala přibližně 90 % celkové hry, chybí jen několik posledních místností. Jinak je tu ale téměř vše – cutscény (byť často v podobě obrázků), hádanky či souboje. Ve hře se každopádně nachází pouze zombie, žádný jiný typ nepřátel.
Z dnešního pohledu už titul pochopitelně působí extrémně zastarale, ale i přes obrovské hardwarové limitace je podle mě obdivuhodné, kolik z původního zážitku se vývojářům podařilo zachovat. A je docela škoda, že plnohodnotné oficiální verze jsme se nikdy nedočkali.
