HITMAN - plešatý comeback

Recenzovaná verze: PC

Poznámka na úvod: Možná jste si všimli, že recenze na nového Hitmana se tady na Zingu už dříve objevila. Jednalo se o docela rozsáhlou (pro řadu z vás až moc) recenzi hry a její první epizody. Vzhledem k tomu, že před pár dny vyšla poslední epizoda, rozhodli jsme se recenzi upravit, z větší části přepsat a znovu vydat, aby byl její obsah relevantní k aktuálnímu stavu hry - to znamená kompletní první sezóně.

„Epizodická” je pravděpodobně to slovo, které odrazovalo většinu z vás od koupě téhle hry. Hitman totiž ve zkratce epizodickou hrou byl. Za určitou cenu si můžete koupit Intro balíček (resp. prolog a první epizodu) a poté buď jednotlivě dokoupit zbytek epizod/lokací, nebo koupit Upgrade Pack (svým způsobem Season Pass). Druhou variantou je pořízení už kompletní hry, tzv. Full Experience. Za tu na Steamu zaplatíte standardních 50€ (1350 korun). Právě ta epizodická stránka věci vězela v tom, že jednotlivé lokace vycházely každý měsíc, což už naštěstí nemusí nikoho trápit.

Ve zkratce byl jediný rozdíl mezi klasickým vydáním a vydáním Hitmana ten, že byla hra rozdělena na sedm kousků, které vycházely po měsíci. V každém případě tu ale pořád zůstává jedna otázka - stojí to vůbec za to? Teď, když už je hra víceméně kompletní?

Rozhřešení sedmačtyřicítky

Nový Hitman to nemá vůbec lehké. Pokud dáme stranou to, o čem jsem psal výše, zůstane nám hra, na kterou se těší nebo alespoň těšili jak fanoušci starších dílů (tj. cokoliv do Blood Money), tak fanoušci Absolution. A to především proto, protože se hra vrací více ke svým kořenům, ale bere si technologie a několik možností i z Absolution. Je dost pravděpodobné, že oba tábory nebudou uspokojené na sto procent, ale to až tak vadit nemusí. Nový Hitman je prostě svou vlastní hrou.

Pokud jde o samotný příběh, jeho vyprávění se dá srovnat s tím z posledního dílu. Příběh byl v sérii Hitman přítomný vždycky, ale v případě všech dílů až na Absolution působil opravdu jenom jako takový tmelící nástroj, aby se prostě neřeklo, že nadarmo skáčete přes celý svět. A zhruba takový příběh je i v novém díle, ale snaží se zaujmout kvalitními renederovanými cut-scénami mezi každou misí, které sledují především hlavního záporáka hry a jeho zdánlivě neznámý cíl.

Naštěstí se nemusí nikdo bát, že by se tvůrci rozhodli jakkoliv navazovat na příběh z Absolution, a tak nemusíte čekat zvlášť lidského nebo emocionálního (ani vizuálně staršího) Agenta 47 nebo jakoukoliv návaznost na příběh Victorie. V IO-Interactive se zkrátka rozhodli Absolution v tomhle ohledu ignorovat a je to jenom dobře. V novém díle je Agent 47 opět chladným a surovým, přesto chirurgicky přesným zabijákem, který se nemusí ani tak starat o to proč, on to prostě udělá.

Jenom je škoda, že hra skončí přesně v tom momentě, kdy se začíná pořádně rozjíždět. Je vidět, že v IO-Interactive a Square Enix berou celou tuhle na sezóny rozdělenou epizodní maškarádu opravdu vážně a jen tak se to nezmění. Koneckonců proč taky, některým hráčům se to možná nelíbí, ale nelze upřít fakt, že hra vydělala dost a zůstala skoro třičtvrtě roku v žebříčcích sledovanosti dost nahoře.

Vražednější než kdy dřív

Příběh zkrátka není něco, na čem by nový Hitman stavěl. Nedá se mu sice upřít pár tajemných postav nebo nějaké ty zajímavé cíle (většina má zajímavý příběh, ale přímo v misi se chovají genericky a jednoho od druhého moc nerozeznáte), ale mimo to nečekejte zázrak.

To samé se ale nedá říct o hratelnosti. Největší výtkou minulého dílu byly například jednotlivé levely; byly totiž malé, často až zbytečně lineární a nikdy nebylo moc možností ani příležitostí, jak je skutečně prozkoumat. Levely zkrátka byly uzpůsobené tak, aby připravily zlatem vydlážděnou cestu příběhu. A nyní je to naopak.

Nemusíte se bát, že by nebylo dost místa na pořádné prozkoumání jednotlivých lokací. Sice se to tak v úvodu hry nemusí jevit – prolog koneckonců není nijak velký ani zvlášť otevřený – ale hra vás poměrně rychle vyvede z pochyb svou první opravdovou misí, která se odehrává na módní přehlídce v pařížském paláci. Tuhle misi už jsme měli možnost zkusit během původního vydání v polovině března.

Právě v téhle misi po pár hodinách zjistíte všechno, co bude vaše hraní doprovázet až do úplného konce. Zjistíte, jak nový díl Hitmana funguje, jaké má slabiny a jaké má přednosti. Ačkoliv se to totiž nemusí zprvu zdát, nový Hitman není ani tak o tom najít dokonalý způsob, jak svůj cíl zabít tím nejtišším a „nejlepším” způsobem a získat co nejlepší hodnocení. Je o tom experimentovat, o tom zkoušet více cest, nacházet a prozkoumávat vaše možnosti a způsoby, jak se cílů zbavit za pomoci vašeho vybavení, prostředí, příležitostí nebo všeho dohromady. Není to prostě jenom o tom, že jednou tu danou misi dohrajete a jdete dál. A pokud vás neláká hraní jedné a té samé mise (resp. hraní v jedné a té samé lokaci) znovu a znovu různými způsoby, pak tohle vážně není hra pro vás, to je jasné už teď.

A právě to je ta zásadní věc, která by měla váš pohled na hru utvrdit. Protože nový Hitman působí spíše jako taková svým způsobem logická hra než stealth titul. V mnoha ohledech je umělá inteligence dementní a není problém ji využít a doslova zneužít ve svůj prospěch. Navíc máte po ruce vždycky dostatek cest a možností, jak se dostat ze zákeřné situace. Díky tomu Hitman opravdu působí spíše jako logická hra, kde musíte správně naplánovat vaše kroky, vybrat správné vybavení a správný převlek a udělat všechno tak, aby to do sebe zapadlo. Není to prostě jen o tom se někde proplížit, někoho zabít a zase se proplížit ven. „Jen” se dostat k vašemu cíli je totiž to nejmenší.

Ačkoliv to může znít, jako bych popisoval snad každý jiný díl téhle série, změna přichází v momentě, kdy si uvědomíte, že na reakce nebo rychlost se tu moc nehraje a design jednotlivých úrovní přímo nahrává tomu, že byste měli využívat vaše okolí. Všude máte předměty na hození a odlákání pozornosti, spouštěče alarmu, pojistky pro vyhození světel, bedny na ukrytí těl, pití nebo jídlo k otrávení. Musíte zkrátka zjistit a vědět, kdy co z toho správně použít (a jestli vám to vůbec k něčemu bude), abyste se dostali k jednomu z mnoha způsobů zabití vašeho cíle. Jak už jsem totiž zmiňoval, přiblížit se k vašemu cíli prostě není tak těžké, jako naplánovat jednu z komplexních vražd, která zahrnuje mluvení s těmi správnými lidmi, načasování, sebrání a použití správných předmětů a převleků ve správnou dobu. To ovšem neznamená, že se nebudete plížit. Plížit se budete a plížit se budete hodně.

Samotné znovuhratelnosti navíc dopomáhá celá řada věcí, ať už jsou to desítky výzev, které budou testovat vaše zkušenosti a znalosti v daném levelu, odemykatelné věci (jako je startovní pozice, vybavení či lokace, kam si můžete nechat vybavení propašovat) nebo kontrakty. Ty velké lokace, ve kterých budete zabíjet vaše hlavní cíle, totiž neslouží jenom pro hlavní mise, ale i kontrakty. Ať už oficiální nebo hráči vytvořenými. Ty fanouškovské jsou relativně prosté – máte cíl, který ideálně musíte zabít pomocí určitého obleku nebo zbraně, v závislosti na tom, jak hru hrál/vytvářel autor.

Ty oficiální jsou pak tzv. Escalation kontrakty, které se skládají z většinou celkem pěti na sebe navazujících a stále těžších úrovní. V první úrovni máte za cíl zabít osobu AB jakkoliv chcete, v druhé úrovni už musíte osobu AB zabít za určitých podmínek a v poslední musíte zabít třeba tři osoby s konkrétním oblekem, konkrétní zbraní, aniž byste byli odhaleni a aniž by někdo našel těla, zatímco si musíte dávat pozor na miny nebo lasery. I to dále podporuje ten fakt, že jednotlivé levely nebudete hrát jenom jednou, protože i v rámci hlavních misí se nemusíte dostat do každé oblasti nebo vyzkoušet všechny cesty a převleky.

Naštěstí se nemusíte bát toho, že by se hra nějak extra lišila od svých předchůdců. Vesměs je to pořád ten starý dobrý Hitman, který vás vsadí do role relativně tichého Agenta 47 a prostě vám dá prostředky k dokonalým vraždám. Kombinuje věci jak ze starších dílů, tak Absolution. Pěstní souboje například stále fungují na bázi QTE momentů a ze hry nezmizel ani instinkt (ten je ovšem trochu změněný).

Naopak se můžete těšit na návrat plánování před misí. Můžete si přečíst detaily o svém cíli, vybrat vybavení (to bohužel nejde jakkoliv vylepšovat, dostávat budete jen už hotové celky, které si odemknete pomocí zmíněných výzev), startovní lokaci a pak hurá do akce. Už se zkrátka nemusíte spoléhat jenom na to, co najdete v samotném levelu. Viditelně největší změnou je ale opravdu ta znovuhratelnost. Zatímco předtím jste mohli jednotlivé levely také hrát znova, ale bylo to z vaší vlastní iniciativy, tady je na to všechno uzpůsobené a hra zkrátka sází na to, že budete zkoušet jeden level třeba desetkrát, než půjdete o dům vedle.

Pořád plešatý

S technickou stránkou je to docela snazší. Už na první pohled totiž nový díl svojí grafickou stránkou nezaujme. Většinou se totiž hlavně zdá, že osvětlení ve hře nějak hapruje a všechno působí vybledle. Ve skutečnosti tomu tak není, ale ten dojem zkrátka nikdy nezmizí.

Bohužel tomu moc neodpovídá ani optimalizace a můžete očekávat, že problém bude mít s touhle hrou kdejaká standardní herní sestava. Naštěstí se optimalizace od svého původního vydání v březnu viditelně zlepšila, takže už to není taková tragédie, a pokud jste schopni stáhnout kvalitu stínů, pak byste neměli v případě standardních sestav mít nějaký zásadní problém.

Naštěstí ale nijak nezklamaly zvuky a dabing. Právě tyhle dvě položky potěšily, dabing obzvlášť. Návrat Davida Batesona jakožto hlasu Agenta 47 potěší vždycky. Jenom je ohromná škoda, že ať už vraždíte v Itálii, Marrakéši nebo Japonsku, všechny postavy mají stále stejný americký přízvuk a někdy i hlas jako takový. Další zklamání přišlo v případě hudby, která sice ve hře je, ale „je” je asi tak všechno, co se o ní dát říct. Nebudete ji vnímat, nebudete o ní vědět a nezůstane vám v paměti. A je to vážně škoda, zvlášť když si člověk vzpomene, jak dobrá ve skoro jakémkoliv předchozím díle byla.

Profesionální neznamená perfektní

Nový Hitman se zkrátka nedá označit jinak než dost svéráznou hrou, která z části bere starší díly jako příkladného starce, jehož vědomosti si bere do puntíku k srdci, a z části na něho prostě jen plive a dělá si všechno po svém. Takže hodnotit něco takového z mého pohledu fanouška série (který navíc Absolution dohrál na 100% a strávil u něho více než 50 hodin) je docela obtížný úkol.

Na jednu stranu tu máme hru, na kterou fanoušci Hitmana čekali celých deset let. Ale na druhou stranu tu máme hru, ze které je skoro pořád cítit, že by to prostě mohlo mít lepší. Umělá inteligence je vyloženě pitomá, technická stránka vážně nenadchne a hratelnostně se hra spíše zaměřuje na neustálé experimentování než na samotné dohrání. Jenže na druhou stranu, tohle experimentování dokáže být vážně zábavné, lokace jsou dostatečně velké, cut-scény a dabing kvalitní a hra prostě dokáže určitou sortu hráčů zabavit. Mě osobně bavila a baví a mých 180 nahraných hodin (nepřeháním) to jenom dokazuje. Jenom je škoda, že musíte být neustále online, abyste měli přístup k vašemu savu i odemknutému vybavení. Offline si zkrátka moc nezahrajete.

Takže finální hodnocení lze nakonec shrnout pomocí čísla 7/10 – nadprůměr. Záleží už jenom na vás, jestli budete chtít obětovat svůj čas a zkusit všechno, co jednotlivé levely nabízí, nebo to budete brát a hrát jako jednohubku na pár nudných večerů, kvůli čemu by mohlo hodnocení spadnout klidně i na lepší průměr (6/10) nebo rovnou průměr jako takový. Ve hře je samozřejmě stále několik překvapení, která jsem vůbec nezmiňoval, ale na to už si můžete přijít sami.

Kompletní první sezónu předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.