Pokud se vám dostal do rukou jakýkoliv díl série Call of Duty z dílen Infinity Ward, nemohli jste ho minout. Ohromný knír, bodrý hlas, bezchybná střelba, tuna povelů a výkřiků, ale hlavně vlastenecké srdce. To vše je britský kapitán John Price, ikona celé válečné série. Pojďme si zavzpomínat na všechny jeho akce a činy. Zkrátka a dobře, na jeho postup celou sérií.
Pozor, článek obsahuje spoilery, čtěte tedy na vlastní nebezpečí.
První kontakt
Vůbec první setkání s cpt. Pricem proběhlo hned v prvním Call of Duty. Konkrétně 7. srpna 1944 během americké kampaně za dob Druhé světové války, kdy bylo naším úkolem kapitána Price zachránit z vězení uvnitř německé vily. Spolu s kapitánem Foleym jsme sice našli našeho hrdinu v zuboženém stavu, ale i tak se Pricovi díky naší pomoci podařilo prostřílet se skrz celou vilu na svobodu.
Další setkání bylo na počátku britské kampaně 5. června 1944, tedy ještě před záchranou z německého vězení. Ocitli jsme se v útrobách výsadkového letounu, kterého však brzy potkala havárie, po níž nás Price zvedl a stručně vysvětlil situaci. Následoval noční boj o most a přilehlé okolí, jenž samozřejmě skončil vítězstvím. V další misi, už za denního světla, nás čekalo udržení této pozice, což by se bez Pricova velení nepovedlo. Ale vzhledem k tomu, že nám po celou misi asistoval, nebyl problém misi zdárně dokončit.
2. září následovala sólová akce v nitru skopčácké přehrady. Šlo o poměrně obtížnou a zdlouhavou misi, nicméně po jejím dokončení na nás čekal Price jako řidič náklaďáku, jenž posloužil jako únikové vozidlo. Po našem vyzvednutí však bylo potřeba s náklaďákem uniknout. V tu chvíli Price předvedl, že není jen vynikající střelec, nýbrž i skvělý řidič. My jsme museli pouze likvidovat pronásledovatele.
Útěk se nakonec podařil a hra pokračovala náročnou misí na palubě německé lodi. Poté, co nás seržant Waters (asistoval nám i při útěku náklaďákem) v přestrojení vysadil, následovalo setkání s několika Němčoury. Price nás opět překvapil, tentokrát tím, že mluví plynně německy. Díky tomu nikdo nepojal podezření a my jsme spolu s Pricem sestupovali do podpalubí, kde nás však potkalo nechtěné prozrazení. Nedalo se nic dělat, museli jsme popadnout pár německých zbraní a prostřílet se skrz podpalubí a ještě k tomu položit pár náloží. Jenomže, něco nehrálo. Jakmile jsme se po chvíli střílení vrátili na pozici, kde na nás měl Price čekat, náš pohled spočinul na jeho nehybném těle. Nebylo pochyb o tom, že kapitána Price zastřelili…
2. světová nekončí
Jaké to bylo překvapení, když nám Price velel i v Call of Duty 2. Mnoho hráčů se tomu dodnes diví, ale vysvětlení je jednoduché. Britská kampaň CoD2 se totiž odehrává ještě před, resp. mezi událostmi prvního dílu. V rámci dvojky proběhlo první setkání 29. října 1942 během bitvy o El Alamein v severní Africe. Ke konci první mise, kdy jsme vyhodili do povětří německé skladiště, se Price objevil jako blesk z čistého nebe. V první části britské kampaně následovalo ještě udržení malé vesnice uprostřed pouště, dále asistence při postupu tanků a obsazení města El Daba. Při tom všem nám pochopitelně Price asistoval, dával rozkazy, sám přebíhal z krytu do krytu, střílel Němce, prostě jako za časů CoD1.
Po působivé tankové vsuvce boj po boku Price zdárně pokračoval. To už ale bylo 10. září roku 1943 a my se ocitli v budově uprostřed města Toujane v Tunisu. Chvíli jsme z oken stříleli po jednotkách Afrika Korps, ale časem nezbylo nic jiného, než zdrhnout, a to nejen po boku Price, ale i vojína McGregora, jenž tak trochu nahrazoval seržanta Waterse z jedničky. K útěku dobře posloužil německý transportér. Úprk se opět podařil, a nás čekalo znovuobsazení Toujane a města Matmaty. I v obou případech byl Price neocenitelným velitelem.
Po skončení těchto akcí se bojiště přesunulo do Francie. Vše začalo 11. června 1944, tedy v době mezi obranou mostu a infiltrací přehrady v prvním díle. Úkolem bylo obsadit městečko Beltot, kde jsme mimo jiné narazili na pár Němců, kteří se ochotně vzdali. Hned další den boj pokračoval, tentokrát díky zajištění křižovatky ve městě Anctoville. Nic těžkého, i když v závěru mise, kdy jsme se snažili přežít v jakési stodole, dokonce i sám Price působil dojmem, že už toho bylo moc. Jenže bojů za druhé světové nebylo nikdy moc, takže ještě ten den pokračovala válka ve městě St. Louet, kde bylo potřeba obsadit radnici, kostel, poštu a německé velitelství, a nakonec to všechno ubránit. To se však blížil konec britské kampaně, a o dva dny později nás čekalo už jen obsazení a následná obrana německého polního velitelství na kraji města Amaye sur Seulles. Podařilo se, a kampaň za Angličany tak zdárně skončila.
Tím však Pricova role v Call of Duty 2 nekončí, ještě se ukázal na samém konci hry při skvěle zpracované akci, jež doprovázela závěrečné titulky. Při této události americká jednotka zachraňovala Price, jehož vyslýchal jeden z Němců uvnitř malé stodoly ve francouzské vesnici. Při útěku sice padli skoro všichni Američané, ale Price zase unikl a ještě stihl zachránit jednoho z Američanů, což bylo doprovázeno snad nejdojemnější melodií v historii celé CoD série.
Mnoho fanoušků vedlo debaty, jestli byla tato scéna jen jako pouhý doprovod titulků, nebo jestli náhodou Price přežil incident na lodi v prvním Call of Duty a tohle je vlastně pokračování. My tedy více věříme druhé možnosti, i když skutečnost dodnes není jasná.
Posun v čase
2. světová válka je fuč a s příchodem Call of Duty 4: Modern Warfare přišla moderní doba, konkrétně rok 2011. Po úvodu do současné situace, kdy se dozvídáme, že v Rusku a na Středním Východě nastal pěkný bordel, hru tradičně zahájil výcvik, jímž nás provázel charizmatický člen SAS s přezdívkou Gaz. Po chvíli střílení nás při prvním hraní tvůrci zase překvapili, protože nás Gaz poslal za kapitánem Pricem. A skutečně, jakmile se otevřela vrata nedalekého hangáru, civěl na nás zase ten starý Price. Sice prošel pár změnami, ale je to opět ten chrabrý britský voják s knírkem a’la Franc Josef. Po dokončení výcviku nás čekala senzační infiltrace ruské lodi uprostřed oceánu, v jejíchž útrobách byla uskladněna atomová bomba. Jenže vzhledem k tomu, že na loď následně zaútočily nepřátelské vrtulníky, musel nastat útěk, protože loď začala pomalu klesat ke dnu. Při této akci nám Price poprvé zachránil život, když zabránil, abychom po skoku na palubu našeho vrtulníku skončili ve vodě stejně jako loď.
Po tomto dramatickém úvodu pokračoval boj na straně SAS záchranou informátora Nikolaje, jehož zajali ruští ultranacionalisté. Při této misi také mimochodem potkáváme seržanta Camarova, dávného Pricova přítele a spolubojovníka. Záchrana Nikolaje sice proběhla úspěšně, ale náš vrtulník byl sestřelen, a tak nás čekala cesta za záchranou skrz nepřátelské území.
Po nějaké době, kdy jsme hráli za člena amerických mariňáků (to však skončilo tragickým výbuchem atomové bomby na Středním Východě a smrtí více jak 30 000 amerických vojáků), se děj opět vrátil k jednotce kapitána Price a my neměli za úkol nic menšího, než v ruské vesničce najít a sejmout Khaleda Al Assada, muže odpovědného právě za onu katastrofu s atomovkou. Vesnice sice byla plná Rusů, ale Al Assad nakonec trestu neunikl. Price ho chvíli mučil a snažil se z něj dostat jméno skutečného strůjce celého konfliktu, ale krátce na to ho zastřelil svým Coltem 1911. Proč? Price totiž díky Al Assadovu mobilu zjistil ono jméno, takže už mu k ničemu nebyl.
To jméno je Imran Zakhaev. Jde o teroristu, jenž měl být už několik let mrtvý, a my se najednou ocitli v kůži samotného Price v roce 1996. Tehdy byl ještě poručíkem a velel mu kapitán MacMilan. Oba měli za úkol proniknout v tichosti do města Pripjať a odstranit Zakhaeva, jenž se právě nacházel poblíž Černobylu a prováděl obchod s palivovými tyčemi, jež ukořistil v elektrárně. Vše nasvědčovalo tomu, že Price Zakhaeva zastřelil, ale bohužel mu jen ustřelil ruku. Po dechberoucím útěku ulicemi Pripjati se děj opět vrátil do „současnosti“ a my po boku Price a Gaze zdrhali z vesnice, kde skonal Al Assad.
Následovalo dopadení Zakhaevova syna Viktora, které však neproběhlo zrovna podle plánu, a nás poté čekala poslední akce v CoD4, kdy jsme nejdříve museli zachránit seržanta Griggse, jenž nám asistoval při chycení Viktora Zakhaeva, a krátce na to už probíhalo dobývání ruské raketové základny. Než jsme však dosáhli cíle, Rusové vyslali rakety zaměřené na největší americká města. Tím začal závod s časem, kdy bylo potřeba vniknout na základnu a zadat kódy, jež rakety zničí ještě ve vzduchu. Samozřejmě mise skončila úspěšně, ale to už na základnu dorazil Zakhaev a za zadkem měl snad celou armádu jeho příznivců. Co naděláme, zase jsme museli utíkat, tentokrát pomohlo několik jeepů. Senzačně zpracovaný útěk však předčasně skončil na zničeném mostě, kde jsme chvíli odolávali náporu ruských vojáků, ale po poté zaútočil vrtulník, jehož střely měly za následek eliminaci naší skupiny. Griggs byl při pokusu odtáhnout nás do bezpečí zastřelen, Gaz schytal kulku do hlavy od samotného Zakhaeva, a v poslední chvíli nám Price ležící na zemi poslal jeho Colt 1911, jímž jsme sejmuli jak Zakhaeva, tak i jeho dva ochránce. Hned nato sice přiletěl Camarov se záchranným týmem, ale pro Price už bylo pozdě. Jeden ze záchranářů ho sice zkoušel resuscitovat, ale nevypadalo to moc dobře. Nás vynášeli do vrtulníku zrovna ve chvíli, kdy už onen voják beznadějně mlátil do Pricovy hrudi. Jak to tak vypadalo, kapitán Price opět zemřel, což následně potvrdili i sami vývojáři z Infinity Ward, ale všechno se mělo ještě zkomplikovat.
Problémů není nikdy málo
Dostáváme se k zatím poslední kapitole, tedy Modern Warfare 2, jehož děj probíhá 5 let po čtyřce. Vše pořád nasvědčuje tomu, že Price zemřel na mostě na konci CoD4, přeci jen místo něj nám velí John „Soap“ MacTavish, za nějž jsme hráli ve čtyřce, resp. prvním Modern Warfare. Během hry postupně navštěvujeme ruské zasněžené pláně, ulice brazilského Ria a časem nám nejvyšší velitel, generál Shepherd, oznámí, že musíme z ruského vězení Gulag zachránit vězně s označením 627, na nějž má spadeno i hlavní záporák hry, Vladimir Makarov, jenž pokračuje v práci Imrana Zakhaeva. Spolu s MacTavishem a Ghostem (jenž je pro změnu alternativou Gaze z CoD4) pronikáme do podzemí Gulagu, a když odpálíme zeď, za níž by se měl vězeň 627 skrývat, někdo nám dá přes držku, což má za následek pád na zem. A my už zase nevěřícně zíráme, protože vězeň 627 a zároveň ten, kdo nám dal pěstí, není nikdo jiný, než Price. Jak se do Gulagu dostal, je záhadou, nicméně jsme rádi, že ho máme opět po boku.
Příběh pokračuje misí uprostřed Ruska, kdy jsme spolu s Pricem a Ghostem pronikli na ponorkovou základnu, odkud Price odpálil EMP raketu směrem na Washington DC, kde právě probíhaly urputné boje mezi Američany a Rusy, kteří v Americe rozpoutali hotové peklo. EMP vybuchne nad hlavním městem ve prospěch Američanů, a tak je Washington zachráněn, a s ním v podstatě i celé USA. Tím měla nová válka definitivně skončit, avšak děj ještě pokračuje snahou o dopadení samotného Makarova. Při něm nás však generál Shepherd zradí, zastřelí i Ghosta a snaží se zařídit smrt také pro Price a Soapa, kteří zrovna pátrají po Makarovovi v Afghánistánu. Po této smutné události jsme se opět ocitli v kůži Soapa MacTavishe a spolu s Pricem je potřeba uniknout z vrakoviště, kde kromě Soapa a Price bojují i jednotky Shepherda a Makarova, samozřejmě mezi sebou. Při útěku značně pomohl i Nikolaj se svým letadlem.
Situace se nevyvinula zrovna ideálně. Ghost a Roach (hratelný charakter) byli zastřeleni a na Price a Soapa byl vydán zatykač za údajnou velezradu. Oba hrdinové to však nemohou nechat jen tak a s pomocí Nikolaje se vydávají na sebevražednou misi s cílem zabít Shepherda. Během této mise si oba užívají postup jeskyněmi v Afghánistánu, kdy eliminují nemálo Američanů a celou akci zakončuje jízda na vodních člunech a závěrečná konfrontace s Shepherdem. Nejdřív generál přemohl Soapa, zabodl mu nůž do hrudi a vykecal mu své úmysly (chtěl se pomstít za incident s atomovou bombou v CoD4 a kvůli tomu spolupracoval s Makarovem), krátce na to se popral s Pricem, ale Soapovi se díky Shepherdovu noži podaří jeho majitele konečně zabít. Price má na sobě plno modřin a šrámů, Soap zase díru v hrudi, ale to už pro ně opět přilétá Nikolaj.
A dál?
No co dál. Nic dál, tím zatím Pricův příběh končí. Pravděpodobnost, že bychom Price potkali i v Black Ops je prakticky mizivá (zatím byl vždy jen v dílech od Infinity Ward), ale vzhledem k tomu, že v novém CoD od Treyarchu možná potkáme mladého Imrana Zakhaeva tu určitá naděje přeci jen je. Uvidíme, každopádně bychom se časem měli dočkat Modern Warfare 3, kde příběh tohoto chrabrého válečníka bude pokračovat. Náš názor je, že vzhledem k tomu, že Infinity Ward, jež kapitána Price stvořilo, už prakticky neexistuje, měl by i sám Price definitivně skonat. Každopádně, určitě jde o jednu z nejlepších herních postav všech dob. Přeci jen, ne každá postava se může chlubit tím, že bojovala za dob druhé světové války, pak se jako zázrakem přenesla do moderní doby, kdy prakticky zachránila svět, a dvakrát přežila svou vlastní smrt. Takových postav moc neznáme.
