Mars: War Logs – zápisky z Rudé planety

Recenze z hraní PC verze

Na první pohled je Mars: War Logs (MWL) vcelku nezajímavým sci-fi RPG s akčnějšími boji, docela dobrou grafikou a poměrně monotónním prostředím tábora válečných zajatců. Jenže i s viditelně nízkým rozpočtem se tvůrcům daří rozvíjet hru a příběh, které sice nejsou špičkové, ale postupně si vás získávají svojí atmosférou a vcelku zdařilým designem.

Rozloha lokací, ve kterých se v MWL budete pohybovat, není nikterak velká – počítejte s pobíháním po stále stejných místech, kde se jen mění úkoly a pozice NPC. To nutně nemusí vadit, hra totiž vcelku zdařile kombinuje klidné a bojové pasáže, čímž si dokáže udržet vaši pozornost. Ostatně právě kombinace docela divokých bojů a poměrně podařených úkolů jsou hlavní důvody, proč byste MWL mohli chtít dát šanci, zvláště za sympatickou cenu kolem pěti set korun.

Za svobodou

Vyprávění v Mars: War Logs se nese ve dvou rovinách, což je dobrý nápad. Vypravěčem a autorem in-game diáře je mladík s podivným jménem Innocence, jehož právě před ztrátou nevinnosti od chlípného spoluvězně zachrání Roy (nebo také Temperance). Za Roye pak hrajete, a tak prožíváte příběh v jeho kůži. (Mimochodem, jména podle morálních hodnot jsou vynálezem Aurory, jedné z marsovských korporací.)

Začátek hry není vůbec slibný: sexuální narážky a vulgarizmy působí prvoplánovitě a spíše trapně a všemu nasadí korunu Roy. Ten totiž zachráněnému spoluvězni, jehož právě potkal, klidně vyklopí plán svého útěku z tábora a přizve ho ke spolupráci. Děsný nesmysl.

Nicméně jak se začnete rozkoukávat po táboře a poznávat prostředí a ostatní vězně i strážce, hra začne být zajímavá. Nejde o žádný trhák, ale postavy nejsou černobílé – mezi vězni i dozorci najdete dobré duše i parchanty, vypočítavé zmetky i naivní blázínky.

Vězni se mezi sebou řežou každou chvíli, šachty je potřeba zbavit přerostlých krtků a kolem občas pobíhají pořádně nahecovaní vzteklí psi.

Přípravy k útěku zahrnují spoustu hlavních i vedlejších úkolů a nutnou spolupráci s dalšími postavami. Také tentokrát je Roy poměrně ochotně zahrne do plánů, nicméně u každého nového komplice je jasný jeho přínos do plánu; je pochopitelné a přirozené, že v takové situaci často není jiné cesty, než přibrat kdekoho. Navíc to celé docela trvá: tábor tvoří první třetinu hry, jejíž délka se při plnění vedlejších úkolů snadno vyšplhá k dvaceti hodinám.

Na život a na smrt

Zajatecký tábor není zrovna klidným místem. Vězni se mezi sebou řežou každou chvíli, šachty je potřeba zbavit přerostlých krtků a kolem občas pobíhají pořádně nahecovaní vzteklí psi. Soubojový systém MWL není z nejpropracovanějších, ale jeho kvality jsou nesporné. Důležité jsou jak statistiky vaší postavy, tak váš postřeh i taktické schopnosti, což je brilantní kombinace.

Zpravidla jdete proti přesile, navíc nepřátelé způsobují dost vysoká zranění a poměrně snadno vás obklíčí; přitom AI spolubojovníků, které občas máte k ruce, vám obvykle takřka nepomůže. Naplánovat boj je proto základ, stejně jako využít všech špinavostí: granáty, miny, hod pískem do očí… A když dojde na férovku, každý přesně načasovaný blok následovaný automatickým protiútokem zatraceně pomůže, stejně jako pořádná rána, která zruší protivníkův blok.

V praxi to připomíná arkádovější mlátičku: levým myšítkem se bijete, pravým blokujete, Shiftem nebo mezerníkem vyrábíte kotrmelce, pomocí F vyvádíte nepřítele z rovnováhy, čímž rušíte jeho kryt, a číslicemi spouštíte nachystané akce (hod granátem, léčení apod.). Kdykoli můžete klávesou Q vyvolat menu se schopnostmi a současně takřka zastavit čas, což pomůže například se zaměřováním protivníků pro cílení střelnými zbraněmi.

Na normální obtížnost jsou boje přiměřenou výzvou; obvykle nepředstavují výrazný problém, zvláště díky rychlé regeneraci zdraví mimo boj. Nicméně pokud se přeceníte nebo nezvolíte vhodný postup, snadno vás protivníci během několika okamžiků odpraví, a to i v pozdějších částech hry, kde máte přístup ke speciálním technomancerským schopnostem. Hru také dobře okoření protivníci zranitelní jen z určité strany nebo určitým způsobem, což docela dobře narušuje případný stereotyp.

Nazdobená ocelová trubka

Aby vám bojování šlo lépe, přidáváte na každé úrovni dva body do schopností rozdělených do tří kategorií. Jedna je pro boj na blízko, druhá pro střelbu, léčení a různé stealth dovednosti a třetí rozvíjí právě technomancerské schopnosti, takovou futuristickou něco-jako-magii. Kromě toho dostanete rovněž jeden bod do featů. Díky nim například dostanete více zkušeností či věcí z protivníků nebo třeba budete umět vyrobit více věcí.

Právě výbava hraje důležitou roli a v Mars: War Logs se podařilo vytvořit atraktivní systém jejího vylepšování a vyrábění.

Právě výbava hraje důležitou roli a v MWL se podařilo vytvořit atraktivní systém jejího vylepšování a vyrábění. Zbraně nablízko často tvoří různé trubky, kosti a improvizované nože, k nimž můžete dále montovat další kusy harampádí, třeba tesáky přerostlých zvířat nebo hřebíky. Podobně na oblečení můžete věšet pláty třeba z kůže, chitinu nebo různých kovů.

Vylepšení má citelný vliv na atributy vybavení, takže se rozhodně vyplatí – navíc je každý detail vidět, takže si z upgradů můžete klidně udělat takovou módně-návrhářskou minihru. Podstatnější ale je, že pomocí vylepšení lze směřovat vlastnosti zbraní a zbrojí tam, kde je chcete mít. Víc obrany proti elektřině? Víc šance na kritický zásah? Jasně, není problém. Materiál na výrobu se navíc povaluje na každém rohu, takže si jej nemusíte až tak šetřit.

Na druhou stranu s léčivými dryáky a náboji je to napínavější, těch jako by nikdy nebylo dost, přestože při troše šikovnosti si vystačíte se zbraní na blízko a technomancerskými schopnostmi. Nicméně i léčiva a náboje můžete vyrábět, příslušné skilly vám dokonce sníží spotřebu materiálu.

Přines, zabij, zařiď

V Mars: War Logs tedy sbíráte kdejaký nepořádek a bojujete, na zábavnou hru je však potřeba mít k tomu všemu nějaký důvod. Zpočátku je motivací útěk z tábora, poté je nasnadě, že cesta domů nebude končit přivítáním se slavnostním průvodem, červeným kobercem, sexy hosteskami a hromadou konfet. Přesto mě zarazilo, že ač jsem se snažil, rozhovor se strážemi u vchodu do města vždycky skončil solidní bitkou a několika mrtvolami. Tvrdej svět.

Na MWL musím ocenit, že v době vedení za ručičku k cíli každičkého úkolu jde jinou cestou. Zadání se často omezují na formulace typu „přiměj Boba mluvit“ nebo „najdi někoho s přístupem k cisterně“, aniž by dávala jasný návod k tomu, jak cíle dosáhnete. Občas to znamená trochu bloudění, takřka vždy ale příjemný pocit toho, že jste pro postup ve hře sami odvedli kus práce. Popravdě je tahle hra jednou z mála z poslední doby, u které jsem neměl pocit, že se víceméně hraje sama.

Od příběhu ale nečekejte zázraky. Dobrou atmosféru občas kazí tradiční klišé a dramatické scény ve mně nedokázaly vyvolat silnější emoce. Podrobný zápisník obsahující informace o protivnících, postavách i světě samotném je vcelku fajn, nicméně si myslím, že v dnešní době už by hra měla umět odvyprávět vše podstatné jinak než tunou textu někde v menu.

Na úkolech zase po čase nepotěší spousta probíhání již prozkoumaných lokací, což ještě občas nepříjemně okoření respawn nepřátel. Navíc se hra časem zvrhne v zařizování rozličných prkotin pro kdekoho – přitom ne vždy jsem měl dojem, že by postava jako Roy byla motivována k plnění takových úkolů. Snahu o různorodé úkoly s místy zajímavým rozuzlením však tvůrcům upřít nemůžu.

Na zázrak nezbylo

Na druhou stranu snaha je moment, u kterého mnoho při tvorbě hry zůstalo. Design lokací je vcelku povedený, ale není dotažený do konce – tvůrci si až příliš často pomáhají neviditelnými stěnami, což působí neuvěřitelně amatérsky. Reputace Roye by měla jít ovlivňovat hraním a měla by mít vliv na kdeco, nicméně v praxi si všimnete jen toho, že když z omráčených nepřátel vysáváte Serum (herní měnu), čímž je zabijete, vaše reputace se horší.

Boj je někdy díky různým schopnostem, kombinaci zbraní na blízko a na dálku a zpomaleným záběrům při některých úderech skvělou podívanou.

Boje nejsou koncepčně vymyšlené špatně, nicméně v praxi se spíš jen kutálíte všude kolem a sem tam něco praštíte, což nakonec působí spíše komicky. Zamrzí to dvojnásob, protože jindy se okolnosti dobře sejdou a boj je pak díky různým schopnostem, kombinaci zbraní na blízko a na dálku a zpomaleným záběrům při některých úderech skvělou podívanou.

Ovládání je trochu kostrbaté, což se nejvíc projeví v menu, kde se často někam proklikáváte citelně déle, než by bylo zdrávo. V samotné hře spíše potrápí kamera, která je Royovi dost blízko na to, abyste v bojích nezřídka ztratili přehled. Po čase jsou také otravné neustálé animace otevírání dveří, přelézání překážek apod. – a jejich přeskočení si vyžádá zbytečný klik myší.

Na dlouhé marsovské večery

Mars: War Logs je ve zkratce nízkorozpočtové sci-fi dobrodružství falloutovského stylu, které se snaží být něčím víc, než na co má, což vede k řadě rozličných nedotažeností. Jádrem hry je vcelku průměrný příběh drsňáckého antihrdiny, stejně jako přehršel více či méně podařených úkolů, poměrně zábavné souboje a hrátky se schopnostmi a vybavením.

Graficky je hra na dobré úrovni. Časem trochu nudí jednotvárností, avšak potěší kvalitními texturami, detailním vybavením a některými momenty v bojích. Hudbou ani zvuky MWL vyloženě nevyniká, jen tedy zvuky při sbírání věcí později už docela otravují.

Pokud od Mars: War Logs nebudete čekat zázraky, budete mile překvapeni vším, co se na hře povedlo, a odpustíte jí její nedostatky. Dopřejete si tak zábavné dobrodružství z docela atraktivního prostředí. Nepochybně omezený rozpočet a patrně také ne zcela bohaté zkušenosti tvůrců nakonec mohou za to, že MWL neatakuje pozice AAA titulů, to však rozhodně není důvod hru přehlédnout.