Raven's Cry - kolosální nezdar

Recenzovaná verze: PC

Two Worlds a jeho pokračování sice žádnou díru do světa neudělalo, ale pořád šlo o solidní RPG, za které se vývojáři ze studia Reality Pump nemuseli stydět. O jejich novém počinu, pirátském Raven's Cry, se však něco takového rozhodně říct nedá. Z několikrát odložené hry se totiž vyklubal nedodělaný a nepovedený paskvil.

Mizerný úvod

Nejspíš si za to můžu sám. Když mi šéfredaktor nabízel Raven's Cry na recenzi a já se ze zvědavosti kouknul na Steam, kde jsem viděl jen 35% kladných recenzí hráčů, měl jsem nejspíš poslechnout varovný vnitřní hlas, který mi říkal, že tohle za to nestojí, že to můžu klidně přenechat někomu služebně mladšímu. Jenže já ten hlas neposlechl a trval jsem na tom, že hře dám šanci. Jak už asi tušíte, velmi brzy mi došlo, jak velkou chybu jsem udělal.

Všechno přitom začalo vcelku dobře. Po spuštění hry jsem ihned dostal možnost procházet se po poměrně detailně zpracované kajutě lodi a zhlédnout slušně zpracovanou cut-scénu. Pln optimismu jsem se následně vydal ke dveřím kajuty, pokusil se je otevřít... a hra spadla. Tak jsem jí pustil ještě jednou a spadla znovu, tentokrát o několik vteřin později. Až po prvním patchi mi hra dovolila hrát trochu déle a já dostal možnost okusit úvodní pasáž hry, která mi radost rozhodně neudělala. Plavil jsem se v ní mezi ostrovy kdesi uprostřed moře a měl za úkol potopit loď, která se plaví opodál. Jenomže v tu chvíli hráč neví, proč to dělá, neví ani to, kde je nebo kdo je, neví prostě nic a už samotný úvod hry je tudíž neskutečný zmatek. Ale ta loď opětuje palbu, takže je asi vážně potřeba jí zničit.

Hned v úvodu hry tak dostanete možnost okusit jeden ze základních prvků, a to námořní bitvu. Na první pohled se zdá, že vlastně funguje docela dobře. Máte k dispozici tři druhy střel a každá je účinná na jednu ze tří sekcí nepřátelského plavidla. Při střelbě musíte dávat pozor na správný náklon děl, to abyste náhodou nestříleli do moře nebo naopak moc do vzduchu. Pak už je jen na vás, jak si s lodí poradíte. Pokud jste dost přesní, samozřejmě s ní můžete skoncovat velmi rychle, ale zároveň si s ní můžete hrát jako kočka s myší, což může vyústit i v možnost nalodění. Zní vám tohle všechno dobře? Nepochybuji o tom, že ano, ale celý systém bohužel dělá dobrý dojem jen na papíře a jeho realizace je tragická. Ovládání vaší lodi působí nesmírně arkádovým a nerealistickým dojmem, nepřátelská loď se často zasekává, nemluvě o tom, že vaše střely leckdy lodi neublíží, i když jasně vidíte, že letí ve správném směru. Systém námořních bitev je zkrátka plný bugů a nedodělků a nedokáže ničím zabavit.

„Ovládání vaší lodi působí nesmírně arkádovým a nerealistickým dojmem.“

Ještě mizernější pokračování

Špatně dopadly i klasické souboje na souši. I ty dostanete možnost okusit brzy po začátku hry v další nelogické pasáži a i u nich můžete dost trpět. Nemám až takový problém s tím, že je soubojový systém klasická hack'n'slash záležitost, která se docela podobá soubojům v sérii Risen. Pokud vám tedy nestačí obyčejné švihání mečem, můžete využít ještě pár schopností, které si odemykáte v tradičním stromu skillů, nebo pistoli, kterou je třeba před každým výstřelem zdlouhavě nabíjet. Mám ale problém s tím, jak souboje vypadají.

Animace jsou nesmírně odbyté, pomalu ani nevíte, jestli jste zasáhli nepřítele nebo jestli naopak zasáhl on vás a korunu tomu všemu nasazuje bídná umělá inteligence, kvůli níž jsou souboje buď nudné a nepřehledné (to za předpokladu, že se protivník pokusí alespoň nějak bránit), nebo vyloženě komické, to když se projeví jeden z mnoha bugů a kiksů. Myslíte si, že když má nepřátelský voják po ruce mušketu, s níž vás může krásně střelit dřív, než se k němu dostanete, tak jí i použije? Ne vždy, velmi často prostě jen tak stojí a čeká, až ho zapíchnete, nebo si usmyslí, že není voják, ale přeborník v plavání a skočí do moře, pokud je v jeho dosahu. Nebo si nejspíš usmyslí, že je kouzelník a v mžiku se objeví na střeše nedaleké budovy. Souboje s nepřáteli tak dokážou nabídnout opravdu netradiční zážitek. Bohužel ale v tom špatném smyslu.

S ohledem na inteligenci nepřátel vás určitě nepřekvapí, že se i běžní obyvatelé chovají jako naprostí idioti. Je sice hezké, že hra nabízí poměrně otevřené a také detailně zpracované prostředí, které zahrnuje řadu přístavních měst napříč Karibikem. Ale když se vám při vstupu do jakéhokoliv města naskytne pohled na obyvatele, kteří se propadají texturami a s železnou pravidelností se snaží jít hlavou proti zdi, rázem vás jakékoliv nadšení z jinak povedeného prostředí hry opustí. Nedej bože abyste snad zkoušeli něco dělat nebo někoho zabít. Pokud začnete v ulicích dělat neplechu, je to každému jedno a když se nějaký civilista uráčí panikařit, po pár vteřinách se zase vrátí ke své práci a dělá, že se nic nestalo. A že se na jeho stánku válí mrtvola jiného civilisty nebo dokonce vojáka? To přece není jeho problém.

Obzvlášť vtipná situace nastala v momentě, kdy jsem se rozhodl zlikvidovat kapitána stráží a jeho poskoky dohlížející na několik nebožáků, kteří museli na zemi dělat kliky. Když jsem se vojáků zbavil, chudáci se na pár okamžiků postavili, aby se podívali, cože se to vlastně kolem nich stalo, a pak se zase vrátili ke klikům. Nejspíš to byli opravdu svědomití občané, kteří nehleděli ani na těch šest mrtvol jejich utiskovatelů a raději dál aktivně cvičili.

„Souboje jsou buď nudné a nepřehledné nebo vyloženě komické.“

Příběh? A kde?

Doteď jsem zcela opomíjel příběh, který bohužel situaci nijak nezachraňuje. Zápletka hry se začne rozvíjet až po několika desítkách minut hraní a poté stejně zjistíte, že jde vlastně o tradiční cestu pomsty a snahu o navázání spojenectví s jinými piráty. Jestli tedy čekáte, že Raven's Cry dokáže zachránit alespoň příběh, musím vás zklamat. Nedokáže, přičemž za to nemůže jen chabý koncept, ale také skutečnost, že příběh nenabízí žádné opravdu zajímavé postavy, na kterých by vám snad mohlo záležet. Tím pádem ani nezáleží na tom, že se příběh hry pyšní možností mnoha rozhodnutí. Rozhodování vás skutečně čeká, ale opět platí, že jakmile vás příběh nedokáže zaujmout, budou vám jakékoliv důsledky plynoucí z vašich voleb ukradené.

Jak si jistě dovede představit, k rozhodování přitom dochází především v rozhovorech. Ani těm se bohužel nevyhnula řada chyb. Pominu klasické nedostatky jako fakt, že postavy velmi často zapomínají otevírat ústa, když mluví, nebo prapodivné pohyby hlavy a krku. Mnohem horší je totiž častá absence dabingu. Zvukaři zřejmě zapomněli nadabovat některé části dialogů, takže se leckdy z některých rozhovorů stává spíše monolog. Jak se ale zdá, tvůrci si byli velmi dobře vědomi toho, že některé části dialogů zcela chybí, protože když si ve hře vypnete titulky, stejně se ve chvílích ticha objeví. Vlastně to ale není žádná škoda, protože kvalita dabingu je velmi často dost diskutabilní, hlasy jsou přinejlepším průměrné, většinou ale dost otravné. S tím vším se pojí ještě skutečnost, že rozhovory často postrádají valný smysl a nad argumenty některých postav zůstává rozum stát, což dál podkopává jakýkoliv potenciál pro vyprávění slušného příběhu.

Zvukovou stránku však zachraňuje alespoň hudba, soundtrack se dá poslouchat bez jakýchkoliv potíží a hře dodává alespoň nějakou atmosféru. Ani grafická úroveň není vždy k zahození a jde ruku v ruce s již zmíněným ztvárněním některých lokalit. I v případě technické stránky však existuje jeden velký kámen úrazu, a to optimalizace. Moje sestava téměř splňuje doporučené požadavky, a přesto jsem si při vysokém nastavení bez jakéhokoliv anti-aliasingu mohl většinu času užívat 29 až 30 snímků za sekundu, přičemž v mnoha situacích toto číslo šlo ještě o několik řádů níž a v zalidněných místech jsem mohl s hrůzou sledovat, jak ukazatel klesá 18 nebo 22 fps. Nejvyšší nastavení jsem raději ani nezkoušel.

Marná snaha

Kdybych měl vypisovat všechny chyby a nedostatky, se kterými jsem se při hraní Raven's Cry setkal, z téhle recenze by se nejspíš stal román. Schválně jsem se zaměřil na problémy v naprosto základních složkách hry, protože vlivem těchto chyb jsou upozaděné některé zajímavější a už ne vyloženě zkažené věci. Už jsem zmínil solidní zpracování prostředí a zajímavou hudbu, za pozornost stojí třeba komplexní systém reputace nebo možnost využití vašeho havrana, který se může hodit třeba při krádeži předmětů. Celkově by se dalo říct, že v Raven's Cry se dá pozorovat zárodek dobře navrženého RPG, ale ten zárodek je obalený až příliš velkým množstvím chyb, které ze hry dělají nudný a frustrující polotovar.

Je jedno, jestli vám hraní zkazí příšerný soubojový systém, zpracování námořních bitev, ostudná umělá inteligence, nezáživný příběh nebo jeden z mnoha bugů a pádů, které sice díky prvnímu patchi nejsou tak časté jako v den vydání, ale pořád zcela nezmizely. Možná byste narazili i na bug spojený s průběhem hlavního questu, který může zcela znemožnit jakýkoliv další postup ve hře. Ať už byste se zkrátka setkali s čímkoliv, velmi brzy byste určitě litovali vyhozených peněz, kterých by nebylo málo. Tvůrci totiž za tuhle nádheru chtějí sprostých 49,49 €, potažmo 54,99 € po skončení slevová akce. Správně, 55 € za samotnou hru, pro naprosté masochisty je k dispozici ještě deluxe edice za 53,99 € (po skončení slevy 59,99 €).

Podle mě by ale tvůrci neměli od hráčů žádat vůbec žádnou částku a raději by měli po vzoru tvůrců H1Z1 chtít od Valve povolení na možnost vrácení peněz všem zákazníkům, kteří se budou cítit podvedení. A že takových nešťastníků určitě nebude málo. Opravdu mě totiž udivuje, jak si vůbec vývojáři a vydavatel mohli dovolit vypustit něco takového, protože míra nedodělanosti Raven's Cry je i na dnešní dobu plnou věčných Early Access titulů a výkvětů typu Assassin's Creed: Unity stále nevídaná. Důrazně vám doporučuji, abyste od tohohle špatného vtipu dali ruce pryč a štítili se ho jako pirát počestné živnosti.