Recenze Conan Unconquered

Pamatuje si ještě vůbec někdo na povedené MMORPG Age of Conan, jenž vyšlo v roce 2008 od vývojářského studia Funcom, chlubícího se v té době dvěma většími tituly, jimiž byla mnoha lidmi (i mnou) dodnes milovaná adventura The Longest Journey a sci-fi MMO Anarchy Online, fungující v různých permutacích již osmnáct let? Není divu, jelikož ačkoliv má hra stále poměrně pevnou fanouškovskou základnu a nedávno dokonce vyšla její upravená verze s přízviskem Unchained, tak ve své době i přes vysoké prodeje narazila, především kvůli nedoladěnému systému levelování a výrazné bezobsahovosti po získání maximální úrovně. Studio se ale nenechalo zastrašit a svoji získanou licenci na svět Roberta E. Howarda nenechalo dlouho u ledu. V roce 2018 tedy vychází z tohoto univerza další jejich počin se jménem Conan Exiles. Ten pro změnu sázel na hratelnost založenou na survival prvcích. Opět se jednalo o online záležitost, a ačkoliv byla veskrze přijímaná pozitivně, osobně jsem ji nikdy příliš nepropadl a jediné, co si z hry pamatuji, byla aféra ohledně pohlavních údů, houpajících se ve větru.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 29. května 2019
• Žánr: real-time strategie
• Česká lokalizace: ne

Nyní tu máme jejich třetí pokus o převedení tohoto drsného fantasy do herní podoby. Funcom se protentokrát postavil pouze do role vydavatele a vývoj si vzalo na starost studio Petroglyph Games, autoři neprávem zapomenuté strategie ze světa Star Wars, Empire at War. Navíc jde o bývalé tvůrce série Command and Conquer. A právě tyto zkušenosti autorů s RTS žánrem přijdou podstatně vhod, jelikož tento třetí zářez na pažbě, nesoucí název Conan Unconquered, je real-timovou survival strategií. Podobnou fúzi těchto dvou žánrů rozhodně v dnešní době nevidíme příliš často a upřímně si vzpomínám pouze na jediný titul (They Are Billions), který zrovna toto kombinoval.

Klikni, postav, braň, opakuj

Pro nezasvěcené se dá říci, že se jedná o klasické budování základny v reálném čase, kde musíte spravovat jednotlivé zdroje surovin jako jsou dřevo, kamení a potrava, přičemž během toho všeho na vás z různých stran útočí vlny nepřátel, před kterými musíte bránit svou hlavní pevnost. K tomuto účelu dobře poslouží vaše vlastní armáda, složena jak z pěšáků a střelců, tak i hrdiny se zvláštními schopnostmi. Ti jsou v základní hře pouze dva, samotný Conan a hbitá Valeria. Avšak se dá očekávat přidání dalších reků. Přece jen již máte možnost si třetího odemknout koupí deluxe edice.

„…nabindování jednotlivých staveb na klávesové zkratky rozhodně potěší a celou hru i značně urychlí.“

Co se týče obou základních stránek hratelnosti, bohužel se ani jedna neobešla bez obtíží. V rovině stavění jsem se několikrát setkal s problémem neintuitivního umísťování jednotlivých budov. Kvůli použitým čtvercům, na které je lze rozmisťovat, se například během výstavby hradeb setkáte s nepříjemným faktem, že zde existuje pouze osm směrů, kam je můžete vést. Lze si samozřejmě manuálně pohrát s jejich jednotlivým „naklikáním“, ale to se v případě dlouhých tras stává značně ubíjející. Zároveň mi z nějakého důvodu v režimu stavby vždycky klesla frekvence snímků za sekundu, někdy až do řádů jednotek. Mimo to mi vše běhalo na plné detaily ve Full-HD rozlišení krásně, takže nedostatečnou hardwarovou vybaveností to určitě nebude (zkoušel jsem i na silnější sestavě a narazil jsem na stejný problém). Zřejmě se jedná o optimalizační prohřešek, s jímž si tvůrci ještě musí trochu pohrát. Mimo tyto dvě výtky stavba funguje bez problémů a třeba takové nabindování jednotlivých staveb na klávesové zkratky rozhodně potěší a celou hru i značně urychlí.

Kde jsou moje jednotky!?

Od budovatelské části se dostáváme k té akční. Zde mě mile překvapila materialita všech dostupných jednotek, díky níž nenastává situace, kdy spřátelené jednotky sebou navzájem prochází. Vše působí hmotně, a to je rozhodně fajn. Příjemná je i variabilita dostupných nepřátel. Fanoušci předloh rozhodně zajásají radostí, když jim opevnění zničí obrovský had, případně plamenný démon. I ve vašich řadách naleznete značnou různorodost a od běžného borce s mečem či oštěpaře se postupně dopracujete i k jízdě či samotným bohům, disponujících obrovskou silou.

Jakmile pak dojde na samotný boj, začne se na monitoru odehrávat spektákl, na nějž se neskutečně hezky kouká. Krví se ve hře rozhodně nešetří a samotné potyčky působí značně epicky. Dále například mechanismy v podobě šíření ohně na sousedící budovy a nutnost jeho hašení či všemožné otravy jednotek, jsou dalšími elementy, se kterými je rozhodně nutno počítat a přidávají hře na komplexnosti. K tomu má vše poměrně rychlý spád a jednotlivá kola velmi příjemně odsýpají. Ovšem pokud by se vám to zdálo rychlé až moc, můžete využít aktivní pauzy, která vám dovolí další postup lépe naplánovat.

Zároveň všechna zabití ve hře jsou ohodnocena bodovým ziskem, jehož ukazatel se nachází v pravém horním rohu obrazovky. To přidává lehký kompetitivní prvek, kdy se snažíte nasbírat na mapě největší skóre, které posléze můžete sdílet v tzv. challenge módu, v němž se ho ostatní hráči mohou snažit překonat se stejnými podmínkami, jaké jste měly vy. Želbohu během psaní recenze jsem nenarazil na žádnou výzvu, takže jsem tento mód nemohl dostatečně vyzkoušet.

„Opakem nepřehlednosti se stává uživatelské rozhraní.“

Je tedy poměrně škoda, že se samotný boj pro uživatele často stává velmi nepřehledný kvůli nevýraznému ukazateli spřátelených jednotek. Několikrát se mi stalo, že jsem nestihl své jednotky stáhnout, protože jsem nevěděl, kde se zrovna v hloučku postav nacházejí. Je tu sice možnost rozdělení bijců do jednotlivých skupin, ale to kvůli častému přesunu a rozdělování není zcela funkční nápad. Zároveň často zapomenete, v jaké skupině se kdo nachází a jste nuceni přepínat mezi jednotlivými skupinami, dokud nenajdete tu správnou. Podobný problém nastává i při jejich přesunu. Můžete si sice pomoci klávesových zkratek, případně podržením levého tlačítka myše označit potřebné jednotky, ovšem pokud se během jejich pohybu chcete věnovat ještě například budování, nastává problém. Při překliknutí do režimu stavby, označené jednotky zůstávají označené a vy je tak omylem můžete vyslat úplně jinam, než bylo v plánu. Opakem nepřehlednosti se každopádně stává uživatelské rozhraní. Jedná se o hezký čistý design, ukazující přesně ty informace, jaké v dané situaci potřebujete.

Obsahový minimalismus

Mimo zmiňovaný challenge mód hra ukrývá ještě dvě další možnosti vyblbnutí. Solo a kooperační režim. Prvý jmenovaný nabízí pět předpřipravených scénářů, jejichž projití vás seznámí se základními mechanismy. Funguje tedy jako takový tutoriál, kde se neučíte pasivně, nýbrž samotným hraním. To mi přijde jako velmi dobrý způsob, eliminující otravné odklikávání tutoriálových zpráv. Ty tu sice taky jsou, avšak pouze v podobě hintů, zastupujících řekněme takový kodex. Naleznete v něm informace o nepřátelích, mechanikách, budovách a stavech. Bohužel v něm chybí jakékoliv filtrování a pokud si nepamatujete název, čeká vás úmorné vyhledávání správné kolonky.

„S každým odemčením další mapy si zároveň zpřístupníte i komiks, který hra nabízí v jeho digitální permutaci.“

Těchto pět seancí pravděpodobně odehrajete do necelých pěti až šesti hodin, jelikož nejsou nikterak složité. S každým odemčením další mapy si zároveň zpřístupníte i komiks, který hra nabízí v jeho digitální permutaci. Jedná se o jeden z prvních příběhů o Conanovi v komiksové podobě, kde se hlavní protagonista snaží zachránit říši Khojara ze spárů neznámého čaroděje. Tento bonus je rozhodně příjemný, a ačkoliv se v předkládané formě nečte příliš dobře (přibližování textu lupou), jeho přítomnost zcela jistě potěší. Bohužel kromě tohoto, se ve hře neobjevuje žádná další přidaná hodnota pro sólového hráče, což je škoda. Alespoň nějakou základní kampaň nebo režim tažení bych uvítal.

Po odehrání předpřipraveného obsahu se můžete pustit do jednotlivých zápasů na náhodně generovaných mapách, ovlivněných různými posuvníky, kterými si hráč může zvyšovat či snižovat obtížnost. Je poměrně škoda, že v nabídce počtu vln jsou pouze tři možnosti, zastoupené čísly 10, 25 a nekonečno. To nedává příliš velkou kontrolu nad tím, jak dlouhý zápas si hráč chce odehrát a nějaké možnosti navíc by rozhodně nebyly na škodu.

Ve dvou se to lépe táhne

Avšak v tomto režimu přichází na řadu asi největší devíza celého titulu. Zápasy totiž můžete odehrát sami, nebo pravděpodobně tak, jak to i samotní tvůrci zamýšleli, v kooperačním režimu. V něm se průběh boje odehrává úplně stejně jako v singleplayerové části, akorát se o vše v reálném čase staráte dva. Musíte se předem domluvit a promyslet si, kdo se bude starat o co, jelikož je většina prostředků rozdělená mezi oba dva. Každý si sice staví svoji vlastní armádu a druhý hráč si nemůže půjčovat jednotky od prvního, ale jinak je veškerá produkce půlena. Rozdělení rolí je tedy nezbytnost, což do hry přidává další taktickou vrstvu.

Dále se s dvojnásobkem hráčů zdvojnásobuje i počet nabíhajících nepřátel, ale zároveň i doba mezi jednotlivými koly. Z toho plyne vypořádávání se s větším počtem protivníků, nicméně taktéž větší možný časový interval pro přípravu obrany. Kvůli tomu mi hra v kooperačním režimu přišla o ždibec více nevybalancovaná než štace v jedné osobě, a i v první, naprosto nekoordinované hře, jsme neměli příliš velký problém zvítězit. Dovolím si říct, že na tomto tvůrci ještě musí lehce zapracovat, každopádně se nejedná o nic příšerného a mimo to je válka v páru o řád zábavnější než o samotě a v případě zvýšení počtu vln zůstává stále výzvou.

Jak to tedy je?

Z předcházejících řádků jste jistě odtušili, že Conan Unconquered měl a stále má potenciál se zařadit mezi to minimum dobrých real-time strategií, co v dnešní době vychází. Jeho jádro hratelnosti je samo o sobě velmi zábavné a spolupráce s parťákem je jednoduše dobrý nápad. Nicméně ve své momentální podobě má přeci jen příliš mnoho dílčích nedostatků a chyb, které mu neumožňují se vymanit ze škatulky „jen“ lehce nadprůměrné záležitosti. Dlouho jsem přemýšlel, zda udělit šestku nebo sedmičku. Ideálně bych dal něco mezi, ale nakonec se musím přiklonit k zaokrouhlení dolů, protože mi přeci jen příliš mnoho věcí sráželo celkový požitek.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.