Recenze Cult of the Lamb - fanatické ovečky útočí

Možná si vzpomenete na trochu zvláštní animovaný seriál Happy Tree Friends, který u nás kdysi vysílala jedna nejmenovaná hudební televizní stanice, případně jste na něj mohli narazit na internetu. Seriál, v němž se roztomilým zvířátkům děly nepěkné explicitní věci. Bizarní kombinace, která však do jisté míry fungovala a dnes tento projekt můžeme v jistých kruzích nazývat i kultem.

Každopádně přesně takovéto pocity jsem měl při oznámení z Cult of the Lamb. Na první pohled velice roztomilý titul, který však operuje s nepříliš pěknými tématy kultů a fanatismu, což dohromady dává poněkud nepříjemnou, avšak rozhodně zajímavou kombinaci, u níž jsem okamžitě věděl, že si ji potřebuji zahrát. Tak jsem si ji zahrál, kdy si nyní můžete přečíst, jak se mi finální produkt líbil. A rovnou asi mohu prozradit, že zklamán jsem rozhodně nebyl.

• Platforma: PC (testovaná verze), PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X/S a NiIntendo Switch
• Datum vydání: 11. srpna 2022
• Vývojář: Massive Monster
• Žánr: Roguelite/simulátor kultu
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 1,09 GB (PC)
• Herní doba: 12-16 hodin
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 22,99 eur (zhruba 570 Kč)

Líbezné podívání s nepříjemnými podtóny

To se takhle v pondělí (či jiný nepříjemný den dle vaší volby) probudíte svázaný, bezmocný, připravený na porážku a doprovázený bandou fanatiků ke čtyřem zlým biskupům, lačnících po vaší smrti. Nepříjemná situace, v níž se přesně ocitl i beránčí hrdina tohoto titulu. Nicméně i v takovém okamžiku se může stát, že vzplane plamínek naděje. Nebo možná v tomto případě spíše zhouby. Těsně po smrtící dekapitaci vás totiž k sobě povolá prastará bytost, která má pifku právě na zmíněné čtyři biskupy. I proto nás opět přivede k životu, propůjčí nám „nadpřirozené“ schopnosti a zároveň pověří důležitým posláním. Založte fanatický kult (samozřejmě si ho můžete pojmenovat), s jehož pomocí postupně budete získávat dodatečné síly na to, abyste to těm zlým biskupům vrátili. A taková nabídka se přeci neodmítá.

Budete získávat síly na to, abyste to vrátili zlým biskupům.

Tím tedy začne naše zdejší, zhruba dvanáctihodinové až šestnáctihodinové počínání, které se celé ponese v duchu kombinace budovacího kultistického simulátoru a roguelite mechanik. Než se však dostaneme k samotnému hraní, určitě je dobré část textu věnovat tomu, co na hře vyniká na první pohled nejvíce - vizuálu. Ten pravděpodobně nejvíce připomíná třeba takové Don’t Starve, ale bez dávky deprese a zmaru, avšak s vrchovatou naběračkou roztomilosti. No prostě a jednoduše, kouká se na to neskutečně dobře. Nicméně díky tomu, že takovýto vzhled je kombinován s věru temnými tématy, dostáváme ve výsledku velice nepříjemnou kombinaci, u které se přiznám, že mi občas nebylo úplně dobře, ačkoliv se zcela vyhýbá jakékoliv explicitnosti. Je to bizarní, je to zvláštní, ale dohromady to dává skvělou nehezkou atmosféru, která se bude linout celým průchodem, a jíž podporuje i veselá hudba.

Vesnička plná přisluhovačů

Teď už ale ke hraní. Zmíněný kult samozřejmě nemůže fungovat čistě sám o sobě, kdy každý dobrý fanatik potřebuje své stádo „oveček“, které by vykonávaly jeho vůli, pracovaly a z nichž by jistým způsobem čerpal svou moc. Jenomže takoví následovatelé (můžete si je lehce upravovat) musí někde přebývat, tudíž je třeba, abyste začali s výstavbou své vlastní osady. Naleznete tedy vhodný plácek a postupně začnete stavět různé budovy, plnící vždy nějaký účel. Centrální stavbou však bude vaše hlavní svatyně a chrám. U svatyně se totiž vaši svěřenci budou modlit, čímž generují oddanost, za kterou si postupně odemykáte další budovy, což jde ruku v ruce s dalším rozšiřováním, zatímco v chrámu budete provádět rituály (mají různé efekty a následky), vyhlašovat doktríny (odemykají rituály, případně pasivní vlastnosti/traity) a dělat kázání (získávání energie, která odemyká další možnosti v boji). Nechybí ale ani různé dekorace, abyste to celé měli hezké.

Stavíte různé budovy a staráte se o svěřence.

Nicméně vaši svěřenci nefungují pouze na kyslík, tudíž se musíte starat, aby neměli hlad, nebyli nemocní, a hlavně vám byli loajální. Musíte jim tedy postavit místo ke spánku, občas jim uvařit, někdy trochu poklidit, požehnat je, a jindy zase pro ně splnit nějaký menší úkol. Když se o ně posléze budete starat dobře, bude se navyšovat i jejich oddanost, kdy následovatelé s větší oddaností nabízejí přístup k lepším výsledkům, např. během jejich obětování. Koloběh života je však neúprosný, což znamená, že budou i stárnout a umírat (nejen věkem), tudíž je dobré své řady průběžně doplňovat.

V této části si každopádně plesalo mé manažersko/budovatelské srdéčko, jelikož titul nabízí docela příjemnou porci různých možností, jak se v tomto ohledu vyřádit a postavit si svou vesnici snů. Ale zároveň těch možností není tolik, aby člověk byl zbytečně zahlcen. Je tedy jasně vidět, že autoři dělají dílo maximálně přístupné, tudíž zde v podstatě neexistuje žádný hlubší mikromanagement. Jednotlivé úkony jsou totiž dost automatizované (můžete role svěřencům přidělit, avšak nemusíte a umělá inteligence to vyřeší za vás), což někomu nemusí vyhovovat, já to však zrovna v tomto případě vítal. Osobně ale musím říct, že mi příliš nevyhovovalo stavění na mapě složené z kosočtverců, jelikož mi to zabraňovalo vytvářet vodorovné linie, které by se mi líbily.

Svižné počínání

Na všechno toto stavění ale potřebujete nějakým způsobem získat suroviny. Ty můžete generovat přímo v osadě, ale velkou většinu z nich budete získávat na výpravách, během nichž se hra překlápí do roguelite záležitosti, připomínající třeba dnes už kultovní The Binding of Isaac. To znamená, že každá výprava se odehrává v několika náhodně generovaných lokacích v rámci jednoho ze čtyř biomů, kdy jednotlivé lokace jsou složeny z dílčích místností, v nichž se buď skrývají různí nepřátelé, jejichž velká variabilita vás neustále drží ve střehu (jednotlivé typy jsou exkluzivní pro různé biomy), ale také třeba právě hromada surovin či další NPC, nabízející dodatečné možnosti a bonusy. Každá taková výprava tedy představuje jakýsi „run“, který je vždy zakončen potyčkou s bossem, kdy pokud během toho všeho umřete, vrátíte se zpět do vesničky (pokud nemáte odemknutou speciální schopnost) s tím, že získané zdroje vám zůstanou, jen se trochu zmenší jejich množství.

Souboje jsou responzivní, svižné, zábavné.

A i tato stránka hry se rozhodně povedla. Souboje jsou totiž velice responzivní, svižné, zábavné a povětšinu času nezahlcující, kdy se v nich neobejdete bez neustálého uskakování a dobrého časování útoků. Ty pak budete dělat skrze jednu chladnou zbraň a jednu kletbu, představující dodatečnou speciální schopnost, většinou použitelnou na dálku, případně na nějakou větší oblast. A zatímco kleteb ve hře nalezneme poměrně požehnané množství, tak zrovna zbraně by si přeci jen zasloužily variabilitu trochu větší. Celkově zde totiž nalezneme pět kusů (drápy, meč, dýka, kladivo a sekera), kdy jsou sice přítomny různé dodatečné variace s doplňkovými efekty, ale chovají se stále stejně. Také bych se ale možná ještě trochu zaměřil na celkové vybalancování. Kromě kleteb a zbraní ve hře ještě budete nacházet, sbírat a vytahovat tarotové karty, které slouží jako bonusové modifikátory, propůjčující buď lepší životy, další schopnosti či kvalitnější dovednosti. To vše je pak pro každý průchod generováno náhodně, kdy jsem si velice brzy začal všímat toho, že některé kombinace či i jednotlivé prvky jsou možná až příliš silné oproti ostatním. Jednou jsem to tedy vše sekal v podstatě s prstem v nose, zatímco jindy jsem se musel hodně otáčet, abych to zvládl uhrát. Ovšem vždycky můžete v nastavení změnit úroveň obtížnosti (na výběr jsou čtyři), což dopomáhá zase větší přístupnosti, kterou hry z tohoto subžánru často neoplývají (jestli to je dobře či špatně, to nechám na vás).

Spát ještě nejdu

Každopádně spojení těchto dvou rovin dává dohromady věru nesmírně chytlavý zážitek obohacený ještě dvojicí miniher, u něhož se mi stalo, že jsem zůstával vzhůru do pozdních nočních hodin (či brzkých ranních?), kdy jsem si stále opakoval, že ještě jedna výprava, ještě jedno vylepšení vesničky, a půjdu spát. A myslíte si, že jsem šel? Je však třeba uznat, že v pozdějších fázích jsem si začal všímat pocitu lehké repetitivnosti (hlavně z pohledu prostředí), tím spíše kvůli tomu, že cesta k finálnímu bossovi obsahovala lehounkou porci grindu. To však mohlo být do jisté míry specifikum mého stylu hraní a vy se mu třeba vyhnete. Navíc pocity zábavy to stále vysoce převyšovaly. Určitě ale zamrzí, že se ve hře zatím nenalézá žádný výraznější endgame/post-game. Jakmile totiž odehrajete základní kampaň, už vám nezbude žádná větší motivace pro pokračování v hraní, jelikož většinu věcí již budete mít odemknutou a žádné vyloženě nové výzvy před vás nejsou kladeny.

Spojení dvou rovin dává dohromady nesmírně chytlavý zážitek.

Ovšem dobré zprávy mám ohledně technického stavu. Na PC se starší RX 580 s 8GB VRAM a Ryzenem 3600 totiž hra běží většinu času zcela plynule, kdy jediné výrazné propady FPS nastávaly při načítání dalšího dne, což zrovna tam vůbec ničemu nepřekáží a dají se i pochopit. Z pohledu bugů mi pak život znepříjemnil pouze jeden, kdy se mi během jednoho průběhu neobjevil boss, tudíž jsem odcházel bez jeho ulovení. Ale jinak jsem si žádného většího zádrhelu nevšiml. Tedy s výjimkou chybějícího textu u jednoho z miniúkolů vašeho přisluhovače, to by však mělo být unikátností mnou zkoušené verze bez finálního patche. Rozhodně ale doporučím ke hraní gamepad, protože kombinace klávesnice s myší nebyla kvůli nátuře hry ideální. Ale dá se to.

Devolver to zase dokázal

Jsem tedy rozhodně rád, že letos už potřetí mohu s úsměvem na tváři prohlásit, že vydavatelství Devolver mi zase udělalo radost. Opět totiž na naše obrazovky přineslo projekt, který má velký potenciál vás na několik hodin pevně přikovat k sedačce/židli svou opravdu velice chytlavou, a hlavně zábavnou hratelností, tentokrát doplněnou o skvěle zvolenou stylizaci a svět, který spojením nepříliš pěkných prvků s neskonalou dávkou roztomilosti dokáže zalézt pod kůži.