Recenze Darksiders 3: Keepers of the Void

Po dohrání příběhu Fury - jednoho z Jezdců Apokalypsy - jsem původní Darksiders III udělil s čistým svědomím poctivou osmičku. Hra u mě tehdy zabodovala nekompromisní hratelností, celkovým designem nepřátel a hlavně bossů, prostředím a skvělým soubojovým systémem založeným na navazujících kombech, o střídání jednotlivých zbraní nemluvě.

Trojka sice rozhodně nebyla bez chyby, v čele celkových nedostatků stála především poněkud zastaralejší grafika (která si ale bezesporu zachovávala ducha předchůdců) a nedotažené technické zpracování. To ale naštěstí tvůrci postupem času napravili pomocí několika patchů a dalo by se proto říct, že nyní hra šlape tak jak má.

A nejenom to. Darksiders III mimo již zmíněné aktualizace provází i dvojice placených příběhových DLC, která vás jednotlivě vyjdou na 7 a 13 euro. V případě Season Passu si pak připravte 560 korun na balíček Digital Extras obsahující oba přídavky.

První z nich s názvem The Crucible vyšlo už koncem února a do původní hry přineslo nové zbroje, pokročilejší výrobní materiály, a především klasičtější arény založené na principu střídajících se nepřátelských vln. DLC tedy především sázelo na tužší výzvu korunovanou závěrečným bossfightem a také na celkovou nejistotu pramenící z toho, že váš těžce vybojovaný loot jste mohli v souboji kdykoliv ztratit. A nutno říct, že tahle sázka se Gunfire Games docela vyplatila.

Jaká je ale situace u nového přídavku s názvem Keepers of the Void? Fury tentokrát čekají zapeklité hádanky, noví nepřátelé a noví bossové. Pro vás to tedy znamená další loot, zbroje a, to možná nejzajímavější, čtyři zbrusu nové zbraně. Což o to, na papíře to sice zní zajímavě, ale jaká je realita? Popravdě ne taková, jak by se mohla na první pohled zdát.

Ale hezky popořadě.

Vulgrimova vůle

Podobně jako v The Crucible začínáte i v Keepers of the Void svou cestu u šarlatánského obchodníka s dušemi jménem Vulgrim. Malé upozornění - DLC se vám zpřístupní až po tom, co si odemknete první ze čtyř elementálních forem. Potom už můžete směle naskočit do oblasti jménem Limbo a začít řešit zdejší problém v podobě cestovních průchodů zamořených neznámou škodnou, která Vulgrimovy kazí plány.

Nebudu ale dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že příběh nového DLC za moc nestojí. Zápletka sama o sobě sice není špatná a teoreticky by se s ní možná dalo pracovat, jenže způsob, jakým se prezentuje, absolutně nefunguje.

Slovo dialog byste totiž v Keepers of the Void hledali jen stěží, nepočítáme-li momenty, kdy mluví Vulgrim nebo Fury. Ta se ale bohužel omezila jen na pár strohých vět, které se navíc po většinu času strávených v Limbu více či méně opakují.

Příběh samotný tak graduje v podstatě až na jeho konci, kde sice je vidět určitá snaha o dějovou hloubku a propracovanost, obojí ale ve finále vyznívá do prázdna. Tvůrci si tedy buď linku samotnou mohli v klidu odpustit a naservírovat nám Limbo jen s tím, že máme opět o něco větší a zábavnější kousek hřiště ke hraní. Anebo nám mohli dát prostor prošpikovaný konspiracemi, zradou a nepřátelstvím, což jsou motivy pro sérii Darksiders nepochybně typické.

Autorům tak zdejší příběh spíše než jako epické vyprávění, slouží jako berlička, která vás nutí DLC projít a zároveň si díky ní nebudete klást otázky typu: „Co tady dělám? Proč tu jsem?“ Pravda, příběh v Darksiders nikdy nutně nehrál hlavní roli, ale zde nehraje ani úlohu oněch pomyslných druhých houslí.

Opakovat, opakovat, opakovat

K dobru ovšem přídavku musím, stejně jako v případě původní hry, přičíst design jednotlivých lokací a nepřátel. V Limbu sice nečekejte žádné divy, přece jenom zdejší osazenstvo tvoří z větší části jen mechaničtí kamenní obři zvaní constructi. V rámci možností si s nimi ale tvůrci vyhráli dostatečně. Proto na vás čekají výzvy v podobě rychlejších, silnějších nebo potažmo těžkotonážnějších protivníků. Liší se ale podle dané lokace.

Ty jsou zde primárně rozděleny do čtyř hlavních úseků podle elementálních schopností Fury a svým rozvržením mi nejvíce připomínají jakousi obdobu dungeonů. Svou cestu začínáte na rozcestí u vchodů do všech čtyř hlavních lokací. Vyberete si průchod a vydáte se na průzkum. Poněkud nepřekvapivě vás čeká vybíjení nepřátel, několik odboček, na kterých vás čeká dobře hlídaný poklad a na konci celého levelu samozřejmě bossfight.

Trochu omšelý vzorec naštěstí zachraňují elementální hádanky, které rozhodně neurazí a v rámci třetích Darksiders nabízí další rozšíření celkového využití schopností Hollows. Dodatek se zaměřuje na lehčí využití platforem, ke kterému budete potřebovat oheň, blesky, sílu a led. Každé samozřejmě tuto sekci hry ovlivňuje jiným způsobem. Kupříkladu oheň posunuje platformy, blesk na nich tvoří víry, které vás vyzvednou nahoru, a podobně. Tento prvek tak velice pěkným způsobem propojuje jednotlivé lokace a nutí vás trochu myslet, jako to dělala už původní hra. A to rozhodně není na škodu.

Zamrzí ale bossfighty, které se až na jednu poslední výjimku skládají prakticky z jednoho a toho samého. Tedy ne, bavíme-li se o mechanické stránce. Ta funguje téměř na jedničku. Bossové vás totiž překvapí mírně odlišnými komby, a dokonce možná představují daleko těžší výzvu než Hříchy v původní hře. Navíc jsem při hraní zjistil, že není dobrý nápad v aréně bojovat se stejným elementem, jako má váš soupeř, respektive daná lokace. Proto doporučuji, abyste si do úseku blesku vzali třeba oheň, jinak se vám ze Storm Hollow boss vyléčí.

Bohužel si ale musím rýpnout do designu jednotlivých bossů. Ti jsou po vzhledové stránce prakticky stejní a v tomto ohledu nenabízí žádnou variabilitu. Samozřejmě se nabízí možnost, že se tvůrci snažili o jakousi jednotnost, co se vzhledu týče, ale mohli se přeci jenom daleko více vyřádit.

Ona určitá míra repetetivnosti je vlastně to, co asi nejvíce vystihuje obsah Keepers of the Void.

Nevoní to novotou

Druhé DLC se ohánělo především zbraněmi a zbrojemi, které může Fury získat. A začneme u zbrojí. Je jich celkem pět; čtyři pro každou z Hollows a potom Abyssal Armor, kterou získáte za dokončení přídavku. Popravdě jen poslední zmíněná vypadá jinak a zbylé zbroje nedoznaly oproti té původní nějakých významnějších úprav, jelikož se v podstatě liší jen barvou. Naštěstí se ale nejedná jen o kosmetický doplněk a nová zbroj Fury upravuje i statistiky. Taková zbroj pro Flame Hollow vám tedy zvýší fyzické poškození ohněm a vyplatí se do ní investovat, pokud primárně používáte zrovna ohnivou formu. Háček je totiž v tom, že zbroje mají největší efekt, pokud používáte element pro ně určený. Jinak vám jednoduše neposkytnou takovou ochranu. DLC tak hodně sází, možná více než kdy jindy, na práci s elementy, a to je jedině dobře.

Kéž by ale byl stejný díl práce věnován i již zmíněným novým zbraním. Po designové stránce jim sice fakticky nemám co vytknout, ačkoliv se jedná o náčiní nám už zcela známé. Nepřekvapivě tak výčtu zdejšího arzenálu dominují bojové drápy nebo sekyra. Problém je v tom, že ačkoliv na nové hračky můžete přenést elementální schopnosti zbraní původních, postrádá to smysl. A důvod? Nové zbraně jednoduše nepůsobí nově.

Čekali byste nová komba, nové pohyby, tím pádem více akce a více možností. To se ale bohužel nekoná. Pro příklad bojové drápy jako by měly jen jeden nový pohyb a tím to končí. Pak už vše zapadá do starých kolejí a zbraň má v porovnání se svým předchůdcem prakticky stejná komba a stejné movesety. A tak je to u všeho.

Hra by vás přece měla motivovat k tomu, abyste DLC prošli od začátku do konce. Střet s bossy je přece výzva, kterou stojí za to překonat, ale sladký pocit vítězství vám tu kazí poněkud kyselejší odměna, která není tak dobrá, jak byste chtěli nebo čekali.

Za pár drobných

I přes to, že jsem teď v několika posledních odstavcích na Keepers of the Void dštil jen oheň a síru, se nejedná o úplný propadák. Gunfire Games umí udělat zajímavé, měnící se prostředí a variabilní nepřátele, kteří dokážou nabídnout určitou výzvu. A dokazují nám to zas a znovu.

Problém samotného přídavku je ale v tom, že se snaží nutně protlačit příběh, byť jen lehce, někam, kde by ani nemusel být. Všechny ty dialogy/monology prostě působí divně a kdyby si je tvůrci, s prominutím, odpustili, hned by Keepers of the Void nabídl lepší zážitek.

Pak je tu ale všudypřítomná repetetivnost, kterou nezachrání ani sebevětší kreativita tvůrců. Všechny lokace jsou totiž o tom samém. Dojdi tam a tam, vyhub nepřátele, pak zabij bosse, najdi si další Hollow a opakuj. To samé ale platí i pro zbraně a zbroje, které podlehly tvůrčí lenosti a zdaleka nenaplňují svůj potenciál.

Keepers of the Void tak působí jako prázdné DLC bez nějakých větších inovací, které do původní hry přináší jen pár menších, skoro až zanedbatelných důležitých novinek.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.