Recenze The Pathless

Když v roce 2012 spatřila světlo světa Journey, stal se z ní zaslouženě obrovský hit. O čtyři roky později hráči proto s nadšením vyhlíželi Abzû, jen aby se zklamáním zjistili, že hrají znovu to samé, jen ne tak dobré. Objevily se proto hlasy, že Matt Nava, vedoucí výtvarník a režisér, vlastně nebyl stěžejním tvůrcem Journey a hru Pathless tak od oznámení provázely obavy a opatrnost. Nyní po jejím dohrání však mohu s klidem prohlásit, že tvůrce Journey se vrací v plné síle se svou nejlepší hrou vůbec.

• Platforma: Playstation 4 (recenzováno), PlayStation 5, PC, iOS
• Datum vydání: 12. listopadu 2020
• Výrobce: Giant Squid
• Vydavatel: Annapurna Interactive
• Žánr: logická adventura s prvky akce
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Herní doba: příběh 6-8 hodin, celá hra 15-20 hodin
• Cena: 919 Kč (Playstation Store)

Panna a Matka

„Zemi halí temná kletba. Legendy vedou na starobylý ostrov, kde říše lidí i říše duší splývají.“ Pamětliva těchto slov, za zvuku dešťových kapek a mlžné brízy věstící na obzoru bouři připlouvá Lovkyně na Ostrov, jenž zatím, vyzbrojen větříkem laškujícím s větvemi smrků, čnícími vodopády – stoiky a bezstarostným hejnem racků nad půlnočně modrou pláží, vůbec nepřipomíná místo sužované kletbou. Dívka pozvedne modré, úzkostlivé oči k výšinám, s nebojácným gestem však vykročí do hlubin Ostrova...

Že něco přece jen není v pořádku, zjistíte hned záhy. Původní božstvo padlo- kdosi, říkající si příhodně Bohobijec, svrhl z oblohy stvořitelku světa, Matku Orlici, i její božské děti, které nyní ovládá svou vůlí, a stal se jediným, samozvaným bohem šířícím temnotu. Přestože Matka již není bohyní a je docela bezmocná, její hlas k vám promlouvá a po většinu hry provází příběhovými předěly. Právě ona vás v úvodu hry požádá o pomoc, na vašich bedrech proto nespočívá o nic menší úkol než mocného falešného boha porazit a navrátit tak věcem jejich řád.

Ostrov, nepočítáme-li úvodní a finální lokaci, je rozdělený do čtyř částí zvaných Plošiny, které postupně navštívíte. Jejich pořadí je pevně dané, kdykoli se ale můžete vrátit do již navštívených oblastí. Každá Plošina má svůj vlastní ráz krajiny, ve které vás přivítá nové roční období, rozličná zvířena i květena, architektura inspirovaná další starověkou civilizací či nové hudební motivy. Na každý z těchto čtyř biomů dohlíží jeden ze zakletých bohů, se kterým je třeba se vypořádat. Za tímto účelem vás hra obdaruje v každé lokaci vždy alespoň několika novými hratelnostními prvky a schopnostmi, takže nikdy nemáte pocit, že už byste viděli vše nebo že se hra opakuje.

Vaším úkolem je porazit falešného boha a navrátit věcem jejich řád.

Naopak, protože každá z Plošin je dostatečně velká na to, abyste se v ní ztratili a hra vám vyjma základního ovládání nic nevysvětlí, nýbrž vás nechá, abyste vše potřebné zjistili sami, budete zpočátku, zejména v prvních dvou lokacích, mírně tápat. To může být pro někoho frustrující, já však bral toto oťukávání světa jako hádanku, kterou je třeba zdolat, a její vyřešení mi vždy udělalo radost.

Panna a orel

Právě nejrůznější hádanky a prostorové hlavolamy tvoří základní kámen hratelnosti Pathless. Nikdy přitom nevíte, zdali narazíte na úplně jednoduchý mechanismus, nebo složitý chrámový komplex, k jehož zdolání je třeba kombinovat všechny získané dovednosti a znalosti herního světa. Odměnou za vyřešení rébusu pak může být buď předmět potřebný pro postup vpřed nebo zvláštní krystaly, jejichž sbíráním se vám zlepší výška plachtění, čímž si postupně zpřístupníte místa, na která se ještě před chvílí nebylo možné dostat.

Plachtění obstarává váš orlí společník, který je pro vás během hraní zcela nepostradatelný a k dnešnímu dni jde o asi jediného orla ve hře, kterého budete mít opravdu rádi. Váš orel není žádný hrdina, světem šířící temnoty se bojí a je třeba ho před ní chránit. Tato část hratelnosti výborně slouží ke sblížení se s orlem, který vám na oplátku pomůže nejen s překonáním velmi vertikálně členěné přírody a staveb, ale i se spoustou hádanek, díky čemuž se budete moci v klidu věnovat jen střelbě z luku, zatímco orel zařídí vše ostatní, co mu přikážete. Můžete jej přitom spamovat příkazy dle libosti, orel vždy bleskurychle vyplní poslední zadanou akci bez jediného zaškobrtnutí, což je možné díky až neuvěřitelně rychlým a plynulým animacím jeho letu.

Váš orel není hrdina, temnoty se bojí a je třeba ho před ní chránit.

Všechny hádanky jsou perfektně uzpůsobené na míru právě kombinaci vašeho luku ve spolupráci s orlem, ať už jde o ty tradičnější, známé z nejrůznějších dobrodružství, zahrnující například elementy, zrcadla či tlakové spínače, nebo ty méně tradiční, které vás nechám objevit ve hře. Každý hlavolam je trochu jiný, všechny však mají elegantní, logické řešení. Některé hádanky jsou obtížnější, zpravidla však budete mít hrubou představu, čeho máte dosáhnout- jejich vyřešení tak u vás vyvolá dobrý pocit, aniž by se před ním dostavila frustrace z metody pokus – omyl. Velkým kladem je, že hra po vás téměř nikdy nevyžaduje přesné míření, stačí přibližně trefit směr, takže hned víte, když nějaký mechanismus nefunguje a nezaseknete se při zkoušení nejrůznějších úhlů. Co po vás naopak hra často vyžaduje je přesné načasování střelby- v tomto ohledu by hratelnost ještě mohly umocnit adaptivní triggery na PS5, které poskytnou hráči vjem navíc- díky výbornému, jednoduchému ovládání vám však i bez adaptivních triggerů načasování jednotlivých akcí rychle přejde do krve a hádanky tak budou především o přemýšlení.

Panna a netvor

Místa vybízející k navštívení jsou rozeseta po celém světě, od malebných údolí až po majestátní vrcholky hor, přičemž ve hře bez výjimky platí se Zeldou spjaté úsloví „když to vidíte, můžete tam jít“ a právě na zdánlivě nedostupných místech autoři rádi ukrývají všelijaké zajímavosti dávající na vědomí, že tohle opravdu není obyčejný svět. S nadsázkou lze říci, že každá lidská stavba ukrývá nějaké tajemství, které samo o sobě dál skrývá jakýsi temný podtón. Abyste se však ve hře úplně neztratili, má hlavní hrdinka k dispozici zvláštní masku, pomocí níž může nahlížet do světa bohů. Při jejím použití se decentně zvýrazní body zájmu ve světě, využijete ji však i k plnění některých hlavolamů.

V rámci vámi dosažených Plošin se můžete vydat opravdu kamkoli a všechny aktivity plnit v naprosto libovolném pořadí, hra vám však neustále připomíná, co je vaším hlavním cílem. Činí tak nenásilnou formou, pomocí všudypřítomných pamětních desek, které hovoří o životě za starých bohů, ale i mrtvých těl, se kterými Lovkyně může rozmlouvat a jež vydávají svědectví o tom, jak se Bohobijec dostal k moci. Samozvaný bůh pak již od svého nástupu na scénu působí opravdu záporně, téměř až darth-vaderovským dojmem a za jeho vizáž by se nemusely stydět ani hry s realistickou grafikou. Kromě toho vám při každém setkání škodí, a to nejen po stránce příběhu, takže budete mít opravdu velkou motivaci k jeho zničení.

Když vám zrovna neškodí sám, posílá na vás alespoň své nedobrovolné nohsledy, zakleté bohy. Ti se na každé Plošině ukrývají v oku bouře, která vás ovšem čas od času začne pronásledovat. Před bouří lze utéct, to ale není vůbec jednoduché a když se vám to nepovede, následuje stealth pasáž. Právě ke stealth pasážím směřuje má jediná větší výtka. Na začátku působí velmi atmosféricky a dokážou vás řádně napnout, jakmile však přijdete na způsob, jak je relativně bezpečně překonat, stávají se bezzubé a nadbytečné. Tyto pasáže jsou navíc generované zcela náhodně, a tak se občas stane, že vás hra postaví do situace, v níž jste bezprostředně odhaleni, což je poměrně frustrující, neboť selháním ztrácíte část krystalů získaných řešením mnohdy zapeklitých hádanek. Naštěstí jich ve hře zdaleka není tolik, aby Vám zkazily výsledný dojem.

Ke stealth pasážím směřuje má jediná větší výtka.

Zcela opačným případem jsou souboje s padlými bohy, které zde rozhodně nejsou do počtu a které jsou vrcholem celé hry. Přestože souboje mají několik styčných bodů, každý z nich je ve výsledku zcela unikátní a pokaždé vás překvapí něčím novým. Souboje jsou plné akce a adrenalinu, přesto však působí i zvláštně uklidňujícím dojmem. Jindy poklidná hudba se změní k nepoznání a kombinace zvuku s obrazem ve vás spolehlivě navodí pocit bitevní vřavy, vždy ale budete mít dokonalý přehled o tom, co se na bojišti děje a co byste měli udělat. Souboje vás v případě selhání příliš netrestají, snad jen pocitem, že jste mohli hrát lépe, to ovšem neznamená, že by byly až tak jednoduché- každý souboj sestává z několika fází, ve kterých se musíte naučit protivníkovy rozličné manévry a hbitě na ně reagovat.

Panna a next-gen

Pohyb po herním světě je kapitolou sám pro sebe a už dlouho jsem v žádné jiné hře neměl z pohybu tak vyloženou radost- co chvíli jsem bezcílně pobíhal po mapě a jen si užíval jeho bezmeznou ladnost a plynulost. Nejen nenapodobitelným výtvarným stylem a překrásnou hudbou od Austina Wintoryho, nýbrž právě i touto plynulostí hra mnohým připomene Journey. Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl- zatímco Journey plynula tak nějak sama, zde je potřeba, aby i hráč vyvinul jisté úsilí. V tomto ohledu bych Pathless přirovnal například k Mirror’s Edge- pohyb světem není nijak obtížný, pokud však toužíte dosáhnout absolutně perfektní plynulosti, je potřeba již poměrně velké dávky umu.

Na tomto místě se sluší vyzdvihnout i perfektní technické zpracování, bez kterého by plynulý pohyb po světě jednoduše nefungoval. I na základní PS4 hra běží naprosto stabilně, za 12 hodin hraní jsem nenarazil na jediný propad snímkování. Ve hře jsem za celou dobu našel pouze jeden jediný bug, kdy se Lovkyně rozběhla opačným směrem, než měla, což vyřešilo načtení checkpointu, a jeden jediný, avšak několikrát opakující se glitch, kdy při výskoku těsně ke stropu místnosti na půl vteřinky probliklo nebe. Jinak je hra po technické stránce naprosto bezchybná a mnohé větší hry by si z ní mohly vzít příklad.

Obecně lze říci, že tvůrci pozvedli hru z technického hlediska oproti svým předchozím titulům o úroveň výš. První věc, které si všimnete, zvlášť pokud jste hráli předchozí hry autora, je nápadně velká míra detailů, z níž je patrné, že tentokrát se cílilo na 4K rozlišení. Hra též obsahuje oproti svým předchůdcům plně dabované cutscény s nápaditou a propracovanou choreografií všech aktérů, které táhnou příběh dopředu a dodávají mu tempo. Lehce proto zamrzí, že epilog příběhu je zbytečně krátký a zasloužil by si více prostoru. Hra sice obsahuje i prodloužený konec, ke kterému jsem se ovšem nestihl propracovat, pro jeho odemčení je totiž třeba vyřešit úplně všechny hádanky ve hře- a na rovinu přiznávám, že abych stihl napsat recenzi, musel jsem některé obtížnější bohužel vzdát. Již teď při psaní recenze se ale moc těším, až se do světa Pathless zase vrátím.

Druhý názor, PS5 verze (Martin Zavřel)

Pathless zcela očividně není hrou pro každého, jde o titul vyloženě "artový", který se řadí po boku "digitální poezie" ve stylu Journey, Flower nebo Abzû. Díky tomu, že se na hře podíleli také spoluautoři těchto her, je rukopis naprosto zřejmý a například některé tóny tradičně odzbrojující hudby Austina Wintoryho povědomé. Pokud máte rádi tenhle typ her, velmi pravděpodobně se Pathless zařadí vysoko na vašem seznamu. Je dostatečně povědomá fanouškům výše zmíněných her ale zároveň také dostatečně svá na to, aby vás její postavy a příběh chytly.

Byl jsem hodně zvědavý, jak takhle mechanicky svérázná a dynamická hra bude fungovat na DualSense ovladači, disponujícím haptickou zpětnou vazbou a adaptivními spouštěmi. Nečekalo mne ale žádné zásadní překvapení, autoři zde možná ani neměli prostředky na to, aby se snažili simulovat každý efekt počasí nebo prostředí, jako se tomu děje ve větších in-house hrách Sony (Astro nebo Demon´s Souls). Možná právě proto jde ale o dobrý důkaz, že i při relativně střídmém využití haptiky jde o obohacení, které stojí za to - konkrétně střelba z luku je totiž pocitově skvělá a hodně přidává k celkovému zážitku z dynamického pohybu a akce ve hře. Ačkoliv hra vypadá zdánlivě graficky jednoduše, nenechte se její stylizací zmást - i zde najdete na PS5 možnost výběru, zda stojíte o vyšší rozlišení nebo vyšší plynulost (dle oficiálních informací jde o 4K 30fps nebo 60 fps s "nižším rozlišením").