South Park: The Stick of Truth

Recenze z hraní PlayStation 3 verze hry

Nejnovější video-herní South Park má za sebou strastiplnou cestu, ze které si mi hráči pamatujeme její několikanásobné odložení a ti pozornější také změnu majitele. Po ohlášení bankrotu THQ totiž South Park: The Stick of Truth odkoupil Ubisoft za 3 265 306 dolarů. Stála tahle investice za to? Jistou zárukou je fakt, že na hře pracovali tvůrci seriálu Matt Stone a Trey Parker, takže po příběhové stránce by hra rozhodně neměla být špatná. Na druhou stranu tu máme hry, které v minulých letech udělaly South Parku spíše ostudu. Nebudu si však hrát na tajnůstkaře, ostatně, podívat se na konec článku může každý. Už teď ale musím říct, že se nejnovější herní adaptace tohoto kultovního seriálu povedla.

Již po prvních minutách hraní je zřejmé, že nový South Park je mixem koncepčně jednoduché animované komedie a RPG hry. Tyto zdánlivě nesourodé žánry dohromady stmeluje nezaměnitelný charakter dnes již legendárního seriálu Městečko South Park, který je natolik silnou a bohatou předlohou, že jsme se právem obávali, co se nakonec ze hry vyklube. Na papíře totiž připomínal koncept hry vaření pejska a kočičky, o to větším překvapením je fakt, že tvůrci dokázali zdánlivě nesourodé žánry a pojmy sloučit a pospojovat tak skvěle, že je to až k údivu. Abyste rozuměli, hra rozhodně není bez chybičky, většinou jde ale o drobnosti.

RPG jako řemen

Není překvapením, že na začátku začínáte od píky. Ostatně, na to jsme už z RPG žánru dávno zvyklí. Nehrajete však za žádnou známou postavu ze seriálu, ale vžijete se do role chlapce, který se s rodiči právě přistěhoval do South Parku. Ve městě nezná vůbec nikoho, vyjma svých rodičů, kteří jsou až podivně tajemní, ale proč, to zjistíte sami. Samotná hra začíná v jednoduchém editoru postavy, kde si zvolíte základní parametry, jako je barva pleti, účes a nějaké to oblečení. Na výběr je i mezi čtveřicí povolání: bojovník, kouzelník, zloděj a žid. Volba povolání ale nemá nijak stěžejní vliv na váš styl hraní, jako v klasických RPG hrách. Je totiž jedno, jestli si vyberete kouzelníka nebo zloděje. Tak jako tak budete střílet ze zbraní na dálku a ohánět se sečnými zbraněmi. Jediný rozdíl mezi třídami je v jejich speciálních útocích. Třeba Kenny, který se ve hře převléká za princeznu Kenny, dokáže svést nepřítele a přimět ho udělat co chcete.

Ale zpět k úvodní zápletce. Jakožto nováček ve městě vyrážíte ven, s cílem najít si nové kamarády. Jak už to tak ale ve hrách bývá, osud si vás velmi rychle najde a než se nadějete, ocitáte se uprostřed neúprosné války mezi lidmi a elfy o relikvii, jejíž majitel dokáže určovat osud vesmíru. A nebyl by to South Park, kdyby elfové a mocní čarodějové a hraničáři nebyli pouze namaškaření čtvrťáci, kteří si po škole jdou hrát na dvorek za domem. Stejně tak nikoho nepřekvapí, že Klacek pravdy je obyčejná haluz ze stromu. Jenže hra dokáže naprosto úžasně přetavit tuto dětskou hru v opravdový konflikt. Příběh se navíc postupem času začne zajímavě vrstvit a dosahovat obrovských rozměrů, až vygraduje v něco, co jste na začátku rozhodně nečekali.

„Běh hry určují hlavní a vedlejší questy a nechybí další klasické RPG reálie jako je loot padlých nepřátel nebo léčivé lektvary.“

Jak jsem již naznačil v předchozím textu, South Park: The Stick of Truth je RPG a nutno říci, že se vším všudy. Souboji s nepřáteli získáváte zkušenosti, které zvyšují úroveň postavy. S vyšší úrovní můžete nahodit lepší vybavení a stejně tak vylepšovat svoje speciální schopnosti. Běh hry určují hlavní a vedlejší questy a nechybí další klasické RPG reálie jako je loot padlých nepřátel nebo léčivé lektvary. Jenže tohle je South Park a vy jste malý čtvrťák a touhle optikou je celá takhle role playing taškařice vyprávěna. Léčivé lektvary tak představují třeba smažené brambůrky, manu si doplňujete energetickými nápoji a namísto samostřílu máte luk s šípy mající umělohmotné přísavky na konci. To vše působí na jednu stranu neuvěřitelně humorně, ale také kupodivu velmi konzistentně, vzhledem k tomu, že jde o hru malých capartů, co musí po setmění do postele. Celý tento systém je znatelně zjednodušený, aby byla hra přístupná i těm, kteří hry zrovna moc nehrají, nebo jim RPG hry přijdou moc komplexní. Přesto jsem jako milovník RPG her nebyl nijak uražen. Vývojářům se povedl vyvážený mix zábavy a RPG, což rozhodně nebyl jednoduchý úkol.

Zabili Kennyho!

Od klasického západního RPG se však hra odlišuje svým soubojovým systémem. Jakmile totiž započnete nějaký konflikt, hra se přepne do soubojového režimu, který jasně čerpá z JRPG žánru. Tahový systém je ale mírně zjednodušen a obohacen o quck time event prvky, které podstatně vylepšují dynamiku celého souboje. V každém tahu si vybíráte z jednotlivých útoků, které máte k dispozici. Pro perfektní provedení útoku je ale nutné ve správný okamžik zmáčknout dané tlačítko. Pokud se opozdíte nebo naopak tlačítko zmáčknete moc brzy, poškození protivníka bude velmi malé. Podobně je na tom i obrana. V případě útoku nepřítele totiž stačí ve správný okamžik zmáčknou opět dané tlačítko a tím zmenšit poškození nebo útok dokonce odrazit. To je však daleko složitější než útočení, na druhou stranu vám ale dobrá obrana dává velkou výhodu.

Pokud jste alespoň trochu obeznámeni s tímto modelem, překvapí vás jeho zjednodušení. V každém kole totiž může hráč vypít lektvar (a tím se například uzdravit) a stále má možnost zaútočit, zatímco nepřítel může pouze jedno z toho. De facto tak máte vždy o tah navíc a jste prakticky neporazitelní. Pravděpodobně se ale opět jedná o úlitbu casual hráčům, která na druhou stranu žádného hard-core pařana výrazně neurazí. Hra prostě takhle funguje a hotovo.

Jako hráč sledujete ukazatel HP (health points), PP (power points) a manu. PP body slouží ke speciálním útokům a právě ty od sebe odlišují jednotlivá povolání. Ukazatel many pak máte pouze vy a slouží k vaší specialitě, která tvoří podstatnou složku celé hratelnosti. Jde o ovládání magie prdu nebo střevní magie, jak chcete. Ta má dokonce čtyři druhy, které používáte i mimo samotné souboje. Pomocí ovládaného prdu můžete odlákat pozornost nebo tím mířeným podpálit překážku, která vám stojí v cestě.

RPG i adventura, pořád ale South Park

I když jsou samotné souboje stěžejním prvkem hratelnosti, velkou část herní doby logicky strávíte chozením po nejrůznějších lokacích. V takových chvílích ustupují RPG prvky do pozadí a hra se občas tváří jako adventura. Hází vám totiž klacky pod nohy ve formě nejrůznějších překážek a chystá vám jednoduché prostorové puzzly, které vás nutí využít svoje schopnosti za pomocí herního prostředí. Příkladem může být například elfská barikáda ve škole, přes kterou se nelze dostat. Pomocí mimozemské anální sondy se teleportujete do šachty, ze které sestřelíte vypínač. Pak slezete zpět a pomocí vašeho nasměrovaného prdu na louče vyhodíte barikádu do povětří. Jak prosté.

„Co však mrzí nejvíc je délka a rozvláčnost některých soubojů. Jsou mise, ve kterých je soubojů jen pár a jindy se zase ženete z jedné bitky do druhé.“

Hře se bohužel nevyhnuly i drobné neduhy. Občas se může stát, že se zaseknete za nějaké předměty, většinu takových chyb by ale měl opravovat patch, který se vám nabídne hned po instalaci hry. Zamrzí také zasekávání hry při vstupu do nově načtené lokace, což se mi stávalo hlavně při procházení města. Něco takového by se při hře, která je opravdu nenáročná na výpočetní výkon stávat nemělo. Co však mrzí nejvíc je délka a rozvláčnost některých soubojů. Jsou mise, ve kterých je soubojů jen pár a jindy se zase ženete z jedné bitky do druhé. Především pak souboje s bossy jsou opravdu zdlouhavé, protože se zaseknete v kolečku doplňování many, doplňování zdraví a útočení. S tím souvisí i další nedokonalost hry. Pokud totiž nebudete zapomínat nasazovat si nově získané vybavení (na to pozor) a vylepšovat si postavu, je hra i na střední obtížnost velmi snadná a souboje tak nejsou žádnou výzvou. Jednotlivé útoky a zbraně se dají zajímavě kombinovat, proč to ale dělat, když je jednodušší prostě sázet jeden útok stále dokola.

Za jednu věc však bohužel samotná hra nemůže. Pokud budete hrát konzolovou verzi zakoupenou tady u nás v Evropě, sedmkrát vás překvapí zpráva, že aktuální scéna je cenzurována a proto se na ní nemůžete podívat nebo si ji dokonce zahrát. Jde například o minihru s potratem a pak hned několik scén s análními sondami. Zvláštní rozhodnutí, se kterým se musí vyrovnat pouze hráči PS3 a Xbox 360 verze, na PC vás naštěstí nic podobného nečeká. Tvůrci seriálu, kteří na hře také pracovali, si alespoň dali tu práci a stručným textem popisují co se právě asi děje.

Kulturní a politická reflexe

Hru stejně jako seriál zdobí skvěle promyšlené dialogy, které samozřejmě schovávají pop-kulturní, sociální, ale i politickou satiru přesně tak, jak jsme na to zvyklí ze seriálu. Nejsou to ale jenom dialogy, ale celý herní svět, počínaje třeba vaším Facebookem. Sem tam potěší i nějaká narážka na jiné hry, například ve spojitosti s magií prdu hra koketuje s názvoslovím z RPG Skyrim. Osobně jsem se ale těšil na více herního humoru. Famózní je opět zkreslený a idealistický pohled čtvrťáka na okolní svět, který v nalezeném vibrátoru vidí jen nástroj, se kterým by se dalo bojovat. Obrovskou pochvalu si hra zaslouží i za neustálý spád. I sebelepší hra vás často po několika hodinách hraní dokáže nudit, což se mi tentokrát vůbec nestalo. Ano, souboje byly místy zdlouhavé, ale příběh velmi rychle a zajímavě odsýpá díky mnoha příběhovým zvratům a hlavně neuvěřitelně vtipným momentům, které jsou doslova na každém kroku. Nechci nic prozrazovat, ale rozhodně jsem ještě v žádné hře neviděl lepší zpracování nazi zombie.

Pokud se vám tato recenze a tím pádem i hra nebude zdát zcela v pořádku a přítomnost slovních spojení jako jsou anální sondy, prdy nebo vibrátor vás uvádí do rozpaků, je to hlavním znakem toho, že tato hra zkrátka není pro vás. Naopak pokud vám trocha fekálního humoru a vulgárních čtvrťáků nevadí, rozhodně si hru užijete. V zásadě platí to, že pokud máte rádi seriál, oblíbíte si i hru. South Park: The Stick of Truth je totiž skvělou herní adaptací své seriálové předlohy. Vizuální zpracování je naprosto totožné se seriálem, obsahuje snad všechny postavy, které znáte z televizní obrazovky a hlavně srší tím samým humorem, na který jste zvyklí. Skvělým bonusem pro znalce seriálu je pak neuvěřitelná hromada eastar eggů a trefných narážek, které jdou až do opravdu jemných nuancí, kterých si povšimnou jen zatvrzelí fanoušci, o to víc je ale takové překvapení příjemné. Snad ještě větší senzací je možnost projít si městečko po svých a prozkoumávat lokace, které jste doposud znali pouze z televizní obrazovky. Co si opravdu zaslouží pochvalu, je fakt, že navštívit se dá opravdu většina domů, které vidíte na mapě, přestože v rámci příběhu jich navštívíte sotva desetinu. Zbytek města tak mohl sloužit pouze jako kulisa, na což jsme z jiných her naprosto zvyklí, tvůrci si ale dali tu práci a pravověrným fanouškům seriálů přichystali nejedno překvapení.